Krížnik Potemkin

(Verze: 72 minut) Křižník Potěmkin mě překvapil a musím dodat, že mile. Negativ jsem našel vlastně jen pár, samozřejmě dobový ideologický podtext (se vší tou zrádnou buržoazií a ještě proradnější církví), s tím do toho ale člověk už musí jít, a pak sem tam nějakou tou více či méně patetickou scénu (vyvolanou zpravidla více než častým máváním či umíráním prodlužovaným až na hranici směšnosti). Film se zpočátku jen rozehříval a krom „ne-červíků“ toho zprvu moc nenabídl. Avšak druhá (převzetí moci), třetí (vzdorovitě sevřené pěsti), čtvrtá (bravurní pasáž na schodech + ikonická scéna s kočárkem, při které se mi vybavily hned 2 filmy, které si ji „vypůjčily“) a pátá (bojová pohotovost) kapitola už stála za to (úplný závěr už byl slabší). Film je silný především svým emočním nábojem (kterému je velmi snadné z divácké pozice podlehnout), dynamičností (téměř stále se něco děje) a hlavně skvěle zpracovanými davovými scénami (a jen se sem tam nějakým tím zbloudilým pohledem do kamery). Celkově to vidím na solidní 4*. (01.06.2015)

Vždy při vyslovení jména Křižník Potěmkin si představím výbornou scénku z filmu o účetním Fantozzim. Ta scénka za to může, ta scénka mi dala vědět, že tento film vůbec existuje, jinak bych o něj jen stěží mohl zavadit. Očekával jsem monstrózní sračku. Musím přiznat, že jsem překvapen. Křižník Potěmkin je a nejspíš i zůstane nejstarším snímkem, který kdy budu mít možnost a nebo chuť vidět. To co zde předvádí kamera, za to by se člověk nemusel stydět ani dnes. Težko se dá věřit, že takové záběry pocházejí z roku 1925. Já jakožto člověk znalostí azbuky nedisponující, jsem z těch titulků pochytil snad jen slovo ,,Potěmkin´´, a přesto kvalitní záběry za podpory perfektní hudby mi děj srozumitelně předkládaly po celou stopáž. Film na mě přenesl i dobovou atmosféru, a to k tomu nebylo potřeba ani složitých efektů. Ať pátrám sebevíc, prostě mě nenapadá co tomuhle filmu vytknout. Přesto s ohledem na moje hodnocení u jiných snímků nemůžu dát více než * * *. (21.05.2011)

O kvalitách tohoto, ve všech směrech naprosto dokonalého, snímku asi není třeba hovořit. Jednoduše nezapomenutelný zážitek. Při některých scénách jsem, stejně jako mnozí jiní, snad ani nedýchal. A stejně, jako mnozí jiní, ani já nechápu to, čeho se na tomto skvostu dopustila cenzura tehdejšího "demokratického" světa. Samozřejmě, že dějiny se v každé době interpretují trochu jiným způsobem, ale některé historické události, mezi něž také vzpoura na křižníku Kníže Potěmkin Tauridský, kterou zde Sergej Michajlovič zachytil, bezesporu patří, se prostě překroutit nedají. A proto je zážitek z jeho filmu tak silný, protože všichni v nitru tušíme, že právě takhle vždy probíhal, v některých koutech světa teprve probíhá, začátek boje za lepší život. 100% (15.11.2008)

Ač to vypadá paradoxně, můžu s klidem Křižník Potěmkin prohlásit za nejmodernější němý film. Je sice ideologicky zabarvenější než kterýkoli díl majora Zemana, ale vizuální forma je vyloženě strhující. Takhle dramatický střih bych jednou rád viděl i v českém filmu! Ozvučení dodalo i vysoce kvalitní hudbu, takže je to opravdu parádní podívaná, na které je vidět, že soudruzi na rozpočtu rozhodně nešetřili. (21.03.2006)

Spojení hudby s obrazem jsem plně docenil až tady... Ano, u němého filmu, který mi i po letech připadá přelomový, unikátní a vlastně nepostižitelný. Když pominu spousty statí a interpretací (ideologický balast žel zabírá značnou část), které se snaží otevřít a vyložit každé okénko, stále cítím a vidím něco dosud nenapsaného (prosté pocity jdou většinou u těchto prací zkrátka stranou). Uhrančivost není jen v pohybující se kameře (Murnau v Poslední štaci o rok dříve z ní těžil více) či kulometném střihu, byť ten tvoří základ dnešní zálibě v akčních sekvencích. Možná ten pocit spočívá v hudbě, byť mám dojem, že ta ho pouze umocňuje (měl jsem čest také ze stalinistickou verzí, navzdory představitelnému zprznění zůstal geniální film). Mnozí se budou stěžovat na tendenčnost, k tomu asi jen tolik – vyznění přináší falešnou iluzi dosažení cíle (Křižník reálně dopadl velmi neslavně), ovšem vytýkat otevřeně propagandistickému filmu jeho propagandističnoost, stojí na vratkých nohách. Bavit se můžeme samozřejmě o tom, co propaguje. A toto si v sobě musí každý vyřešit sám, univerzální odpověď neexistuje. Nezbývá než říct: pokud si myslíte, že filmy zestárnou a věk se na nich nutně podepíše, tak vězte, že jeden čas určitě obelže. Onen pocit je totiž nadčasový. (22.02.2006)