Réžia:
Aki KaurismäkiScenár:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHudba:
Mauri SuménHrajú:
Kati Outinen, Elina Salo, Esko Nikkari, Vesa Vierikko, Reijo Taipale, Silu Seppälä, Outi Mäenpää, Marja Packalén, Richard Reitinger, Helka Viljanen (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Hlavnou postavou filmu je dievča pracujúce v továrni na zápalky. Stále býva u rodičov a miluje dievčenské romány. Jedného dňa stretáva muža svojich snov, avšak veľmi skoro zistí, že vôbec nie je ako hrdina z kníh. To, čo ona pokladá za osudové, on vníma ako bezvýznamnú lásku na jednu noc. Toto veľké sklamanie v nej vyvolá túžbu po pomste. (ASFK)
(viac)Recenzie (103)
Kaurismäkiho styl mám rád, takže mě už nemůže extra překvapit. Tentokrát to nebylo tak zábavné a do škatulky komedie bych to nedal - spíš sociální drama, kde se hlavní hrdinka snaží potrestat zhrzenou důvěru. Jako vždy však zpracované s nadhledem a vesměs souhlasím s odplatou a držel jsem jí od začátku prsty. A konečně už vím, jak se vyrábí sirky... ;-) [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Nějak tomu Akimu začínám přicházet na chuť. Sice až v pokročilém věku, ale lépe pozdě, než nikdy. Už jsem od něho asi už pár filmů viděl, ale nějak jsem jim nevěnoval pozornost. Jeho styl mi přišel moc suchopárný, což se však jako mávnutím kouzelného proutku změnilo a já konečně začal vnímat ty drobné detaily s vychytávky, kterým jsem dřív vůbec nevěnoval pozornost. No a když k tomu připočtu stroj na výrobu sirek, jeden dost hořký příběh a hlavně vylepšenou, finskou vodku, nemůže být moje hodnocení nižší, než poctivá čtyrka se vším všudy. To ani náhodou. ()
Výborný film, který díky krátké stopáži rychle dospěje ke svému skličujícímu rozuzlení. Bylo mi z toho smutno, ale čistá depka to není - film příjemně oživuje decentní humor. Současně jsem tam cítil totéž, co jsem identifikoval i v pozdějších Kaurismäkiho filmech - silný humanismus a lásku k lidem, zdánlivým outsiderům (v tom mi hodně připomíná literární tvorbu B. Hrabala). V neposlední řadě mě tam velmi bavil hudební podkres - ve filmu zazní spousta skvělé muziky. Vztato kolem a kolem, zase mám Kaurismäkiho o něco víc rád. ()
Chudák Kati (vlastně Iris) je v tom úplně sama - bylo mi jí líto a nečekal jsem tak tragický konec - moc smutný film i v porovnání s ostatními Kaurismäkiho snímky. Z některých scén v závěru mi běhal mráz po zádech. Zajímavé byly i drobnosti jako dárek k narozeninám v podobě laciné knížky, pomeranč v nemocnici, vypečené kuřátko a pozvání "přítele" na kávičku se slavnostně oblečenými rodiči....... smutné,šedé, mlčenlivé, občas i tragicky vtipné....... ()
Výrazným významovým prvkem tohoto filmu je absence nediegetické hudby a minimum replik. Postavy se tak pohybují v hutném a téměř neprostupném mlčení. Nejčastěji je ticho prolomeno nasládlými písněmi o lásce, jež se hrdince vnucují ze všech možných reproduktorů, a rytmem továrních strojů, v němž se odehrává stereotypní život hrdinky. Zobrazením každodenních rituálů, stejně jako práce strojů, je vyvolán dojem věčného opakování. (Umocněné tím, že je zobrazena pouze přítomnost - neznáme minulost postav, všechno se zdá být odvěké.) Hrdinčina naděje na změnu je zničena a ona se rozhodne pomstít se. Všem a za všechno. V poslední scéně je stejně odevzdaná, jako byla předtím, než se vypořádala se svým okolím. Jako by jí bylo jasné, že případný život ve vězení nebude o mnoho jiný než její dosavadní život na „svobodě“. Film je o (neúspěšné?) snaze vymanit se; porouchat stroj, na jehož pásech se vezou lidé, křehcí, stejní a zaškatulkovaní. ()
Galéria (20)
Fotka © SFI
Reklama