Priznanie

Je na tom znát, že Linklater tyhle konverzačky točit prostě umí. Sice to tady není ukázka jeho mistrovství, osobně mi moc nesedla ta jakože dokumentární kamera, takže to nemělo tu správnou podmanivou atmosféru a taky mi tu celkem vadil Ethan Hawke, který místy přehrával. Stěžejní problém ale není vinou Linklatera, ale samotného scénáristy, který tu konverzačku sice nějak rozpracoval, ale nechal někde na půl cesty, takže to celé funguje skutečně jen průměrně a přímo z toho čiší, jak se celá ta situace, tak charaktery postav, daly mnohem víc promyslet. Takže ve výsledku je to skutečně jen průměr, ale k dobru tomu připočítávám pár zajímavých myšlenek v tom skrytých, které působí jako doznívání myšlenek z Flákače - tudíž předpokládám, že tohle do toho tak nějak přidal Linklater. 3* (21.12.2021)

Já se bavil! Vlastně si plně nevybavuji, kdy mě nějaký film tak bavil, tak nakopnul a potěšil... Možná jsem přespříliš ujetý na tenhle typ filmů, kde se víceméně dodržuje trojjednota (interview, provaz, dvanáct, 12 rozhněvaných, telefonní budka...), možná to znamená, že bych neměl ztrácet čas s filmem a víc chodit do divadla (jistě by mnoho filmových teoretiků přitakalo, protože film je přece od toho, aby plně využil své možnosti a od divadla se maximálně odlišil) a možná prostě dokážu ocenit kvalitní nezávislý komorní drama, s propracovanou psychologií a naprosto úžasnými hereckými výkony. Ethan byl geniální, Uma jakbysmet a ten legrační mužík z Dr. House sice působil stejně jako v seriálu, ale na škodu to taky nebylo... Chápu, že leckdo mohl být otrávený z dlouhých odstředivých dialogů (některé druhy otázek museli padnout snad stokrát), ale že postava odpoví vyhýbavě neznamená, že z toho divák nic nema - naopak! Přes (nebo právě pro něj) svůj minimalismus na mě film zapůsobil neskutečně pravdivě... Doufám, že narazím ještě na mnoho podobných... (03.09.2009)

Od dob studií se vždy několik věcí razantně změní, tudíž ani přátelé Vince a Jon nejsou těmi stejnými adolescenty. Požitkář Vince pracuje jako dobrovolný hasič a občasný dealer drog, z Jona je ambiciózní dokumentarista, který na právě probíhajícím filmovém festivalu očekává ohlasy ze svého posledního díla. V hotelovém pokoji rozpomínají na školní bezstarostná léta, když se k jejich vzpomínkám nelítostně přidá jedna krutá pravda. Nezávislý tvůrce Richard Linklater rozehrává drama (dle divadelní hry) s dokonale rozestavěnými dialogy; užívá pouze tři herce, hutnou atmosféru, ruční kameru a jediný interiér. Zdánlivě všední povídání se změní na snůšku krutých skutečností. Celá realizace tohoto přirozeného, ultralaciného dílka vypovídá o profesionalitě zúčastněných (Hawke je režisérovým dvorním hercem), o dokonalé souhře, důvěře a cílevědomosti režiséra. (05.09.2006)

Opět komorní konverzační drama, které je druhým kolesem zapadajícím do Linklaterovy dialogové trilogie, zdaleka však tím nejslabším. Narozdíl od příjemného konverzování, které nepostrádá cit a pořádnou hloubku, které jsme mohli vidět ve filmech Před úsvitem a Před soumrakem zabředává režisér do vážnějších a smutnějších vod, které se snaží být víc než jen smrští báječných dialogů, ale to se mu nedaří. Přeci jenom působí příběh dosti nedůvěryhodně a lehce šroubovaně, než abychom se mohli plně vžít do chápání a životů ústředních postav. Tím pádem ani příliš nepochopíme jejich vzájemné motivy a jejich následné jednání zaobalené do podivných dialogů, které se neustále opakují... (15.08.2006)

Jeden pokoj, tři výborní herci, zajímavá Linklaterova režie, (SPOILER) to vše však bohužel ústí v poněkud mdlý konec, který by mohl sloužit jako učebnicová definice slova antiklimatický. Rozhodně si nemyslím, že by filmy měly paušálně končit nějakou velkou pointou, v případě Přiznání jsme na ni však byli hodinu připravováni, a když nakonec nepřišla, vrhla pro mě její absence zpětně stín i na celý, jinak svižný a poutavý film. 60% (04.12.2014)