Cesta ven

Velmi sugestivní příběh z prostředí ve kterým se sice nenacházím a doufám, že nikdy nacházet nebudu, ale i tak si troufnu říct, že ten příběh na mě působil realisticky, syrově a depresivně. Žaneta si obcházela svůj hořkej kruh, ale já v tom kruhu teda moc děr kudy ven neviděl. Po tomhle filmu si možnosti vydělávat si love vážím zase o hodně víc. Film díky osobité kameře, nehereckýmu castingu a tradičně depresi pomahájícím ostravským exteriérům působí až dokumentaristicky. Z toho lidskýho zoufalství jsem nakoupil depresi na celej měsíc, fakt díky. (14.02.2015)

Tradične obľúbenú tému z našich končín ohľadne rómskej menšiny a jej života, ponúka aj film Cesta ven (2014). Film získal svoju priazeň aj na Art Film Feste a bol dva krát ocenení v kategóriách za najlepší film a herečku. Príbehovo dobre koncipované a tvorcovsky pútavo natočený pohľad do života a problémov tejto menšiny, ktoré prinášajú starosti ale i malé radosti. Herecky ako na hojdačke pri danom zložený amatérských hercov ale prevažne je to snaživé a dá sa to zniesť. /videl v kine: 55%/(filmový festival Art Film Fest 2014) (05.07.2014)

Film, jehož velikost poklesků (dramaturgická neukočírovanost, didaktičnost a herecká / inscenační topornost některých scén) vyváží úspornost a přesnost pozorovatelství, precizní schopnost zachytit skličující fragmenty reality a prostý fakt, že člověk v něm není jen výslednicí limitů společenských, ale také psychologických. Navíc má Cesta ven daleko k humanistickému vydírání. Je místy velmi vtipná, často neúprosná a stejně často absorbující. Český film konečně splácí dluh modernímu sociálnímu dramatu a zanechává daleko za sebou klopotné pokusy typu Můj pes Killer, El Pasa nebo Poupat. Cesta ven jednoduše ukazuje cestu ven, byť (sem tam polovičatě) zaostává za nekopromisním verismem bratří Dardennů a lyrickým realismem Bence Fliegaufa. [80%] (29.05.2014)

Uf, tak tohle byla opravdu čistá deprese, Žaneta evidentně neměla šanci. Jako sonda do života Romů dobrý, ale vadilo mi "hraní" některých neherců, bylo do očí bijící, že to herci nejsou a mě to vytrhávalo z příběhu. V jednom bodě jsem Žanetu fakt obdivovala - stála si za svým, i když to znamenalo žít v hnusné ubytovně nebo v hnusném ghettu, prostě jí nikdo podvádět nebude! (28.07.2014)

Filmu s nádechem dokumentárnosti se nedá upřít autenticita, ovšem velmi podivně sestavený scénář, zdlouhavé scény, působící jako reklama na kulturu a mentalitu ("děti jsou požehnání a naše bohatství") našich kočovných spoluobčanů a ve finále nic neřešící vyústění filmu, řadí snímek někam do kategorie těžkého průměru s dnes již tuctovým tématem, jehož zpracování rozhodně do společnosti nepřinese něco jako pochopení či porozumění. Takto v televizi je to možná "zážitek", ovšem mít toto kolem sebe už tak zábavné není a tolerance podobných výjevů je v reálném životě v podstatě nemožná. (14.02.2015)