Rakvičkárna

Úžasná věc plná neodolatelné švankmajerovské poetiky a krásné hudby Zdeňka Lišky. Už jenom ten název - rakvičkárna - jaké nádherné slovo, jaký okouzlující neologismus! Coby bývalý majitel morčete a velký fanda Švankmajerovy filmové tvorby nemohu než tomuto krátkému filmu vyznat svůj nejhlubší obdiv. Naprosto mistrný filmový kousek. (14.06.2015)

Dvě loutky se nemilosrdně řežou a morče pod nimi poklidně pojídá granule. Vlastním morčata a nedokážu si představit krásnější vystižení povahy těchto úžasných apatických tvorů, i když má ve filmu dost malou úlohu :) Švankmajer tentokrát využívá výtvarnou poetiku starých betlémů, kolotočů a loutkových divadel. Atmosféra jarmarku z toho kape, Kašpárka bych nechtěl potkat ve tmě. Švankmajerovská infantilní morbidita v nejčistší možné podobě a navíc asi vrchol všeho loutkářství. Snad jen vlastní příběh o kupcích byl trošku zdlouhavý a málo zajímavý, k tématu by se mi snad víc hodila jednoduchá nedějová animace (ke které má příběh ostatně blízko), určité nevýhody se ale dají odpustit díky brilantní výtvarné stránce, silně připomínající tématicky podobného a o něco méně zajímavého Žvahlava. (29.07.2009)

Nie som moc fanúšikom bábkového divadla a tým pádom ani filmovej tvorby podobného razenia, ale keď je to na jednej strane dobré, tak prečo nie? A Jan Švankmajer, ten vie ako zaujať okrajové publikum. V tejto snímke sa okrem klasických experimentálnych výjavov nachádzajú aj dvaja gašparkovia-kupci a jedno morské prasiatko. Chlapíci sa nepohodnú, ani o prasa a ani o nejaké vrecia a tak sa navzájom udierajú kladivami. Má to temnú atomsféru, hoci takú potemhúcku, nepriamu. Jeden druhého chcú dostať do pripravenej rakvy. Dal by som tri hviezdy ale jednu pridávam kvôli geniálnemu koncu. (22.11.2015)

Stručná Švankmajerova sonda do lidských vztahů vedoucích k oboustrané destrukci. Vše vyjádřeno formou loutkového divadla, prodchnuto jednotlivými odkazy (zvíře jako němý pozorovatel; samotná ničivost slov, kdy hřebík tlučený do rakve prochází nejdříve neživými ústy ženy na papíře a následně "živými" ústy šaška.....). Dovedené k absurdnosti. (10.06.2003)

Nejprve rozpohybovaný betlém či netradiční orloj se svojí násilnou mechanizací, posléze pohled do autonomního života loutek. Krmící se morče (zneužitý Smetana jako potisk obilného kornoutku, z nějž se sype žrádlo lhostejně konzumované netečnou bytostí). Probuzené vlastnické pudy a vzájemná nevraživost, jež nemůže skončit než absolutní negací. Vše se nakonec vrací ke své spoutané nepřirozenosti. (16.08.2005)