Krstný otec

Já jsem knihu nečetl a ani s jinými gangsterskými filmy nemám moc zkušeností, ale tenhle snímek se mi líbil. Trochu mi vadilo pomalejší tempo filmu, ale na to se dá (pokuď ovšem sám divák chce) postupně zvyknout. Režie, příběh, herecké výkony, hudba, kamera, atd.; nemám nejmenších výhrad. Netvrdím, že jsem byl z filmu naprosto unešený a hned si ho chtěl přidat mezi své oblíbené, ale myslím si, že je to opravdu kvalitní film, který rozhodně stojí za to, aby mu člověk věnoval těch dlouhých (ale ne nudných) 169 minut. (18.04.2009)

Francis Ford Coppola přivedl na svět mnoho skvělých snímků, ale svým přepisem románu Maria Puza vytvořil dílo, které patří mezi stěžejní filmy světové kinematografie. Ponechám stranou skvěle typově zvládnuté obsazení herců i jejich geniální empatické výkony, ponechám stranou dokonalou filmovou kameru a obrazové ztvárnění odkazující na to nejlepší z tradice italského neorealismu, jak je to je v americkém filmu možné, jakož i skvělou filmovou hudbu a úžasný vypilovaný scénář (zvláště pointa hrůzně očistného prozření Michaelovi manželky skrze otevřené dveře sledující scénu iniciace nového kmotra je dokonalá) a zaměřím se na vyznění celého filmu. Jistě, je to mafiánská sága a přesvědčivě diváka vtáhne do zákonitostí tradičního rodového světa italské diaspory v USA. Čím nám ale podává svědectví o současném životě v Americe a možná i u nás? Konfrontací tradičního rodového zřízení s pevnou ústřední rolí muže, se všemi jeho bariérami sexismu, rasismu, pokryteckého, byť hlubokého křesťanství, skrytého násilí a touhy po moci a penězích v nás, nevypovídá tento film spíše než o rodině Corleonových o nás samých? Vždyť i my jsme takoví, v kruhu rodinném milí a spořádaní vzorní občané milující své blízké, mimo tyto vazby však je mnohá z našich iniciativ jdoucí proti zájmům celku označována pouze jako NAŠE VĚC ... Cosa Nostra... Kongeniální filmové dílo! (23.11.2006)

Teprve stříbrné plátno mi konečně umožnilo pocítit velikost tohoto skvostu, který mi v omezené a mělké ploše televizní obrazovky přišel vždy jaksi rozvláčný a bez hloubky některých dalších Coppolových děl. Byl to, samozřejmě, omyl. Kmotr je neobyčejně robustní epikou, ryze narativním filmem, jehož monumentálnost je plná jemných detailů a scén vystavěných s architektonickou precizností (způsob, jakým režisér mistrně kombinuje různé složky vypravování, aby umocnil intenzivní napětí, je jedinečný). Nelze ho konzumovat po částech, nelze u něj vypnout pozornost. Coppola je intenzivní, scény do sebe logicky vplývají (prolínačkový střih není samoúčelný) a fascinující je sledovat proměny postav, které jakoby s filmem stárly a radikálně se vnitřně přetvářely. Kmotr je "film-život", radikální manifest fiktivního času, který svou sevřeností a silou dokáže zcela ovládnout ten aktuální. Podmanivý, kontemplativní zážitek, který to plátno velké skutečně potřebuje. (12.01.2011)

"TRÁVÍŠ ČAS SE SVOU RODINOU? TO JE DOBŘE. MUŽ, KTERÝ SE NEVĚNUJE SVÉ RODINĚ NIKDY NEMůŽE BÝT PRAVÝM MUŽEM." Stylově temná a pietní filmová adaptace čtivé mafiánské ságy Maria Puz, v níž každý mladý muž najde odpovědi na všechy svoje otázky o životě a světě, včetně té ohledně jeho společensko/pracovního zařazení :) Film sice knihu nezbytně oklešťuje, ale činí tak citlivě a jediná významnější věc o níž přijdeme je vzestup dona Corleona, kterého se ale dočkáme v druhém dílu. Vynikající je herecké obsazení, obzvláště pak Marlon Brando a mladičký Al Pacino, který perfektně vystihl přerod Michaela v kmotra. Na imdb mě dostala tahle lakonická poznámka - Body count: 18 (including the horse). (15.07.2006)

Film, jehož první polovinu jsem trochu protrpěl a v polovině druhé jsem toužil, aby nikdy neskončil. Co si pak o takovém snímku myslet? A hlavně, co si myslet o sobě jakožto divákovi? Že jsem se zase nesoustředil, jak jsem měl? Že jsem se spíše díval na rybičky v akváriu, jak si plavou sem a tam, hned vedle monitoru? Ne, to jsem nedělal. Hlučné vzduchové zařízení jsem paradoxně zapnul až v půlce druhé, která mě konečně chytla. Jako nejlepší film všech dob bych byl Kmotra schopen tolerovat ( i když mi tedy nakonec nezbyde nic jiného), kdybych v něm nalezl po obsahové stránce nějaký nezvyklý prvek. Já si prostě nemůžu pomoct, přišlo mi to obyčejné i nepříliš výrazné a kdybych nevěděl, jak moc je tento snímek klasikou a legendou, určitě bych se nesnažil tolik bádat nad jeho kvalitami. Představoval bych si silnější příběh, více působivosti. Akční scény mi nepřišly dvakrát zvládnuté. Myslím tím především rvačku na městské ulici a závěrečný masakr - neuvěřil jsem tomu. Naopak se mi velmi zamlouvaly nikoho nešetřící záběry momentálně zavražďovaných. Rovněž unikátní zjev Marlona Branda působil majestátním a zároveň znechucujícím a hrozivým dojmem. Také Nino Rota mě v druhé půlce přesvědčil o tom, proč je v souvislosti s tímto filmem tak často zmiňovaný. A ještě jednou musím připomenout, že po 90-ti minutách mě celé dílo, z pro mě veskrze záhadných příčin, které nedovedu nijak obstojně vysvětlit, opravdu chytlo a říkal jsem si, jak by bylo fajn tuhle noc nejít spát a stále dál a dál sledovat. Mé dojmy jsou tedy silně rozporuplné. Vůbec si říkám, jestli to na ty čtyři hvězdy cítím....avšak radši to tam prsknu, protože jinak bych si zase v diskusi vyslechl kapky....Teď jsem to ale zkazil, co? Sakra! (17.10.2006)