Black Caesar

V roce 1973 vzniklo neskutečných anglofonních 26 krimi/thrilerů, což je přesně polovina všech známějších filmů za ten rok! Hned v tom prvním se sešli hororový břídil Larry Cohen a Fred Williamson, který se proslavil hraním v italských céčkách. A kupodivu to byla dvě třetiny filmu solidní černošská gangsterka. Pěkně natočené, místy pěkně krvavé vraždy, soundtrack plný neznámých songů Jamese Browna a solidní příběh o vzestupu jednoho niggy, ze kterého se stává v průběhu filmu absolutní zmrd. Nad příšernými hereckými výkony některých vedlejších postav by se dalo přimhouřit oči, ale Cohen ve finále bohužel zprasil co šlo. Pomsta je dementní, poslední scéna příšerná a SPOILER hlavní hrdina se celkem v pohodě prochází zhruba třetinu filmu s průstřelem břicha. No na víc než 2* to prostě není, navíc to kvílení o rasismu mě zkrátka nebaví. (05.02.2023)

Scarface meets blaxploatation aneb příběh vzestupu a pádu ambiciózního nuzáka. Jediný rozdíl v zápletce (o těch formálních rozdílech raději mlčet) je ten, že jeho pád je kauzuálně vyvozen nikoli z nadměrné konzumace tvrdých drog, ale z úpadku nadšení pro pozitivní práci v rámci černošské komunity. Roztomile hloupé, ale na druhou stranu jediný film, který jsem kdy viděl (a nejspíš i v budoucnu uvidím), v němž zlí zabijáčtí policajti honí hrdinu sedícího v autě pěšky. (29.07.2012)

Exploitation remake klasické gangsterky Malý Caesar. Málo akce a moc emocí (věřte mi, v exploitationech jsou "emoce" za mínusové body). Ty jsou ale díky charizmatu Freda Williamsona a povedenému hudebnímu doprovodu Jamese Browna (ne, běžně to taky neposlouchám, ale v rámci doby a žánru je to královká muzika) snesitelné. A vynikajicí závěr, který se černým bratřím nejspíš moc nelíbil... (12.02.2007)

Parafráze na "Malého Caesara" sice se změnou obsazení (Cohen scénář napsal pro metr šedesát vysokého populárního baviče Sammyho Davise Jr., ale nakonec byl film realizován v hlavní roli s metr devadesát vysokým Williamsonem) ztratila prvoplánovou spojitost s klasickým mafiánským příběhem, ale o to víc do popředí vystoupil motiv outsiderství. Zatímco Malý Caesar trpěl napoleonským komplexem, který ještě umocňoval fakt, že byl původem ze zapadákova, zdejší hrdina své ambice čerpá z křivd a ponížení plynoucích z toho, že je černoch. Tradičně pojaté mafiánské drama o vzestupu a pádu ční nad konkurencí právě díky silnému rasovému motivu a reflexi dobové společenské situace. Vrcholná scéna filmu, kdy hrdina přemůže zkorumpovaného bílého policistu a vrátí mu veškeré ponížení, které si za život i jeho zásluhou vybral, patří mezi nejsilnější protirasistické momenty kinematografie. Doslova se zde díky obrací výchozí pozice rasového teroru, když zástupce dominantní moci přichází o svou jistotu nadřazenosti a dostává plně zakusit ponížení čistě na základě barvi pleti, které anulovalo jeho osobnost či schopnosti a redukovalo ho na stereotyp. (02.06.2012)

LFŠ 2012: Na jiných blaxploitation projekcí mě ty filmy bavily více. Nemyslím tím, že jsem vysazený jen na bláznivé blbosti vyvolávající nekonečné salvy smíchu, ale prostě tento příběh a ztvárnění mě zaujalo víc. Tohle mi nijak nesedlo. Nemám tenhle typ příběhu moc rád, tak asi proto nízké hodnocení. (30.07.2012)