Zimní prázdniny
The Holdovers
The Holdovers
The Holdovers
Réžia:
Alexander PayneScenár:
David HemingsonKamera:
Eigil BryldHudba:
Mark OrtonHrajú:
Paul Giamatti, Dominic Sessa, Da'Vine Joy Randolph, Carrie Preston, Naheem Garcia, Brady Hepner, Ian Dolley, Jim Kaplan, Michael Provost, Gillian Vigman (viac)Obsahy(2)
Profesor Hunham (Paul Giamatti) je člověk, kterého by žádný normální student nechtěl za učitele. Je to postarší osamělý mrzout, který se lépe než v současnosti orientuje ve světě antické literatury, a každým, kdo nemá podobné vidění světa, hluboce pohrdá. Mladík Angus (Dominic Sessa) je student, kterého by ve své třídě nechtěl žádný normální profesor. Magnet na průšvihy, rebel bez příčiny, ničitel a narušitel školních řádů. Ti dva na sebe zbyli v univerzitním kampusu o vánočních prázdninách, protože ani jeden nemá kam jet. Učitel je sám a student se rodičům nevešel do dovolenkových plánů. Na „svatou“ trojici je doplňuje školní kuchařka Mary, která nemá na Vánoce náladu, protože se právě dozvěděla, že její syn padl ve válce ve Vietnamu. Naděje na to, že k sobě tyhle tři osamělé duše najdou cestu, je od počátku zcela mizivá, jenže zázraky se dějí a někdy stačí jen projevit trochu dobré vůle k tomu, abyste poznali, že lidé můžou být ve skutečnosti jiní, než jací se zdají na první pohled být. (CinemArt)
(viac)Recenzie (188)
Prostě takový příjemný a pohodový film o vzájemném foukání bebínek dvou zakomplexovaných životních prohrávačů, kteří probuzněně přibrali do ukňučeného mlýnu ještě patologicky obézní černošku, taky s traumatem. Je to rovněž milý historicky exkurz do dob, kdy i mindráci ještě byli svým způsobem silní, dokázali se se svou mizérií srovnat, nepotřebovali veřejně ventilovat, a ani aby je banda anonymních pseudoaltruistických bolševiků falešně xoxovala na asociálních sítích a neomarxistické neziskovky za ně bojovaly až do roztrhání sponzorů, obhajujíc své mzdy. Hodně a okatě to nakupovalo v Hledání Lesoně, který je ovšem ještě o třídu výš. Pavlík Džemař jako vždy naprosto vynikající! ()
A cenu za nejsehranější hereckou trojku roku vyhrává … kuchařka, Giamatti a jeho student. Žádný jiný film mě letos tak nepohladil, jako tohle souznění tří osamělých duší. Tohle bude jednou vánoční klasika, s Paulem Giamattim, který tady naprosto září a připomene dosud nejlepší Payneův film ´Bokovku´. Tam žil jen pro víno a všechno s ním spojené a tak trochu i pro ženy a tady, tady žije jen pro svoje studium, pro starověké Řecko, pro antickou historii a ženy jsou tentokrát na vedlejší koleji. A díky jeho hereckému umu a jeho fyziognomii by se na tu roli nehodil více nikdo jiný, než právě lehce oplácaný Paul. Díky za zaslouženou oscarovou nominaci. A nejen Paul, ale i Alexander Payne je po předchozím malém zaváhání opět v plné síle a dokazuje, proč je hvězdou nezávislé tvorby. Payne tu zlehka bruslí mezi lehce depresivními náladami, které tu přináší hlavně vynikající herecký debutant Sessa, a těmi pocitově příjemnými, hladivými, všechny ty dialogy Giamattiho a kuchařky, to je radost poslouchat. A i když to nakonec končí, jak to končí, tak hořkosladce, máte z toho všeho strašně fajn pocit. ()
Feel good, zároveň feel sad. Alexander Payne doručil jeden z nejlepších snímků roku, stačilo mu k tomu relativně málo. Citlivě napsaný scénář a pár dobrých herců. Obyčejné, přitom krásné. Mám ve filmech rád velké, jedinečné a originální koncepty, ale někdy je holt "málo" víc než "hodně". Tahle konvezační člověčina na mě zaútočila za zálohy a podařilo se jí si mě podmanit. ()
Osamělost, abscence lásky a život na hovno, ono to zní docela pesimisticky, ale v tomhle filmu nám postavy rozkvétají přímo před očima. Film natočen hezky s důrazem na atmosféru, kde každá scéna posouvá vývoj hlavních postav. Mimochodem ta kouzelně staromilská kamera ná servíruje kompozice na který je fakt radost koukat. ()
Alexander Payne umí točit dramata, která jsou jednu chvíli lidsky hřejivá a o pár chvil později nepříjemně štiplavá. Málokdo je v tom tak dobrý jako on a jsem rád, že to se Zimními prázdninami připomněl. Paul Giamatti je tu výtečný, stejně tak oba jeho méně slavní kolegové, o nichž snad v budoucnosti ještě uslyšíme. Výborně se tu pracuje s postupným odhalováním charakterů a tím, že každý si nese svou minulost, trauma a nejistoty v sobě a chce to hodně práce o nich začít mluvit, nebo se jim dokonce postavit. Rozhodně cením, že Payne v tomhle směru netlačil na pilu a je spíš zdrženlivý v práci s emocemi, nezkouší za každou cenu rozesmávat, dojímat nebo obnažovat nitro hrdinů. Jen sleduje tři ztracené existence, které na sebe na Vánoce zbyly. Sedmdesáktový feeling (nejen zasazením) taky potěší a celkově se na to moc pěkně kouká. Ať už to berete jako hořkosladkou podívanou, nebo drsné drama o tom, že s jistými věcmi se každý zkrátka musí porvat sám, ale i tak není od věci mít někoho po boku. ()
Škoda českého povánočního distribučního data, jelikož tohle je ta pravá adventní pohodovka, která dovede vytvořit hřejivou atmosféru – přitom však ale upřímně a nebanálně. Už od úvodních titulků se zdá, jako bychom se přenesli do 70. let, a to nejen retro patinou a dobovými kostýmy, ale i kamerovými či střihovými ozvláštněními, které upomínají na tehdejší filmařské konvence. A hlavně čistým a úsporným vyprávěním, jež efektivně, bez kudrlinek či moderních digresí scénu za scénou poctivě představuje postavy, buduje jejich vztahy a přirozeně směřuje ke katarzním momentům. Alexander Payne se scenáristou Davidem Hemingsonem dokázali umíchat extrémně koukatelnou, přitom však nevlezlou kombinaci dramatu a komedie, z níž občas vystrčí růžky i společenské přesahy týkající se rozdílných privilegií jednotlivých společenských vrstev či naopak všemi postavami podobně prožívanou osamělostí. Je radost trávit více než dvě hodiny s komplexními postavami, jež mají své klady i nedostatky, všechny jsou však sžírané vlastními traumaty. Ty se může dařit umenšit díky sdílení s druhými, a tak skvělí Paul Giamatti, Dominic Sessa a Da'Vine Joy Randolph aspoň na ploše několika dnů vytvářejí pomyslnou rodinu, jež jejich postavám tak schází. Krásný, promyšlený a procítěný snímek má potenciál k tomu, abychom si jej právě hlavně během adventu chtěli pravidelně připomínat. ()
„…ZKUS ALESPOŇ PŘEDSTÍRAT, ŽE JSI LIDSKÁ BYTOST. PROSÍM. VŽDYŤ JSOU VÁNOCE! …“ Uondaný tempo a příběh (nejen kvůli tempu) spíš pro starší (a pokročilý). Přes dvě hodiny sledovat profesora z vizáží inspektora Clouseaua, tlustou černošku a týpka, kterej zůstal matce o Vánocích ukradennej, není sice žádnej vopruz, ale nepřináší ani moc zábavy. Má to (jako každej vánoční příběh) lehce dojemnou vložku, ale přesah je maličkej a nevýraznej. /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Režiséra k natočení filmu inspirovalo zhlédnutí snímku „Merlusse“ z roku 1938. 2.) Thx za titule „leniucha“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Byl jsem zvědav na tohle chválené drámo, čím je tak spešl, že jej všichni obdivují á není to špatné, tedy hejt si to ode mne neodnese, ale zároveň nenacházím moc důvodů k radosti. Na můj vkus je to zkrátka celé až moc obyčejné, ten námět určitě nevymýšlelo 10 hlav půl roku a film,který se může opřít jedině o příběh a herce, tak jsem čekal zajímavější podívanou, minimálně po stránce humoru a emocí je to docela mdlé. Když to srovnám s filmy jako Whiplash či Zelená kniha, tak to je úplně jiné kafe. Paul Giamatti mě s tím jeho šilhavým okem spíš vytáčel a Dominic Sessa byl fajn. Víc bych si to užil, kdyby se to odehrávalo ve škole s žáky. Na jedno podívání to šlo, ale víckrát se k tomu určitě nevrátím. 6/10. ()
Z větší části klasická a vstřícná lidská podívaná o jedincích, kteří byli tak dlouho ztracení, až se našli. Rozdíl proti jiným žánrovým kolegům vnímám ve větším důrazu na smutný podtón, který mě nutí méně se usmívat a dojímat a víc přemýšlet nad tím, jak optimisticky vůbec můžou jejich životy pokračovat, když je v nich zároveň tolik stesku a melancholie. Hemingsonův scénář si ale zasloužil trochu pokrátit, klidně o půl hodinky. Těch neshod a následných "shod" mezi profesorem a žákem bylo trochu moc a pokaždé zakončených podle očekávání. Pastelově vyhlazená vizuální stránka i parádní ústřední trojka ale přesvědčivě zakryjí nejednu nedokonalost. ()
Škoda, že už se takový krásný filmy netočej. Pořád musím koukat jen na tyhle odrhovačky ze sedmdesátek. :) ()
Zimní doják, ke kterému se rád někdy vrátím. Hraje sice na jistotu, ale hraje krásně. ()
Vynikající Giamatti a velmi dobré všechno ostatní. Jediný "problém" je v tom, že Giamatti je tak vynikající, že mu ostatní herci místy nestačí a brzdí ho. A že to klidně mohlo být o pár minut kratší. ()
Tři smutné osudy, které se protnou o vánočních prázdninách v sedmdesátkách. Tři postavy, které se během těch pár dní od sebe navzájem něčemu přiučí. Alexander Payne hraje na jistotu, ale takhle sebejistě předaná moudra nejsou samozřejmostí. Podobné emoce a drobnočrty jsem čekal, že po sobě zanechá Paul Thomas Anderson se svojí Lékořicovou pizzou a jako ne. K Paynovým poškolákům se určitě znovu brzy vrátím. ()
No, tak další oscarová sezona klepe na dveře. Mezi nominacemi na Zlaté glóby, které naostro vykopávají boj o zlatého plešouna, se nejednou objevuje tohle úsměvné drama Alexandera Paynea. Důchodcovská road-movie O Schmidtovi, putování za vínem s Bokovkou, cestování za pravdou v sentimentálně laciném balení (Děti moje) či s umíněným důchodcem, který v černobílé Nebrasce putuje za vyplacením údajného výherního tiketu. Cestovat se bude i tady, i když jen do vysněného Bostonu (za podstatným kusem chlapcova já). Oním hochem je problémový student, který zůstává s hrstkou dalších na internátní škole, zatímco drtivá většina spolužáků odjela na vánoční prázdniny domů. A navrch je dostane na starosti nenáviděný kantor Paul Giamatti. Píše se rok 1970 a Payne se znovu snaží ukázat, jak má vypadat dramatická komedie postavená na dialozích, postavách a vztazích. Sice se mu to nedaří tak moc, jak bych si přál (Bokovku nebo Nebrasku rozhodně nedostihl), ale pořád je to velmi dobré. Škoda, že překvapivě hodně ubral na humoru i laskavém pojetí. Hrdinové jeho filmů často projdou nějakým zásadním životním zlomem, čeká je ujasňování si priorit i hledání směru, kterým se chtějí vydat. Platí to jak pro studenta, tak pro „neoblíbeného“ učitele. Holt melancholický Payne svým postavám znovu slušně rozumí. ()
Svátečníci. ()
"Všetci žiaci vás neznášajú a profesori tiež, viete to však?" Veľmi príjemný malý-veľký film, ktorý to dotiahol až k nominácii na Oscara a právom. Je mi ľúto, že premenil iba jednu sošku. Myslím, že Paul Giamatti zažiaril ako nikdy predtým. Oscarom ocenená kuchárka Mary, mladík Angus a profesor Hunham je trojica, ktorá nechtiac musí tráviť čas v škole, zatiaľ čo všetci ostatní majú prázdniny. Skvelé dialógy, herecké výkony a hlavne skvele prepracované vzťahy robia z tohto filmu niečo viac. Pre mňa podstatne viac než všetka tá komiksová bublina, ktorá svieti v ponuke každého kina. Každý takýto "normálny film" v takto kvalitnom spracovaní je pre mňa malý klenot. Pochválim atmosféru, schválne jemne vybledlé farby a kvalitnú réžiu, ktorá spolu s kamerou dáva pocit, akoby ten film bol v tej dobe naozaj natočený. Nemám veľmi čo vytknúť a rád si to pozriem znovu. 90%. ()
Nikdy jsem neviděl v Sašovi Paynovi nějaké zázračné dítě Hollywoodu, ale zcela určitě mají jeho filmy velmi rádi oscaroví porotci. Zimní prázdniny se určitě povedly, je to takový ten film, který nám ukazuje na začátku zamračené postavy abychom je ke konci milovali a chtěli s nimi trávit veškerý svůj volný čas. Ač se nejedná o kdovíjaký zázrak, filmu kvality minimálně pokud jde o jistou dojímavost prostě přiznat musím. Paul Giamatti dlouho nehrál podobně skvělou roli. Kuchařčino vítězství v kategorii Nejlepší vedlejší role je pro mě absolutní úlet. 75% ()
Emoční instant classic. Pár hutných a skvěle zahraných postav, které v perfektně zkonstruovaném dialogovém filmu o proniknutí institucionálních bariér přijímají jeden druhého a zjišťují, že život se vlastně s nikým nemazlí. Je to možná přespříliš basic v psychologii a vývoji postav, ale zrežírováno s citem a několika mega silnými momenty, na než se bezpečně napojí snad každý. Payne deset let po výborné Nebrasce servíruje lidskou přirozenost zase bez klopýtnutí a zůstává jedním z nejzajímavějších autorských tvůrců, jejichž díla mají nenápadný komerční potenciál. 85 % ()
Nejlepší příběhy píše život sám. To byla fakt pecka! Nebude to asi úplně vánoční klasikou pro masy, díky tomu, že je to pesimistické ale své fandy si to najde. Působilo to na mne trošku jako The Way Way Back se Samem Rockwellem. ()
Súvisiace novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (viac)
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (viac)
29. Critics' Choice Awards - výsledky
V neděli 14. ledna byly v kalifornské Santa Monice uděleny ceny Critics' Choice Awards tradičně vyzdvihující výjimečné tvůrčí výkony a filmové počiny uplynulého roku. Toto ocenění je zároveň po… (viac)
Paul Giamatti možná nebyl nikdy tou hvězdou první kategorie, přesto si za léta v Hollywoodu vybudoval pozici známé tváře, která po vzoru Troye McClurea může kdykoliv snadno začít říkat „Možná si mě pamatujete z filmů jako…“ Truman Show, Muž na měsíci, Agent v sukni, Planeta opic Tima Burton (Giamattiho oblíbená role), Těžká váha nebo Straight Outta Compton. 56-letý herec si za svůj život došel pouze pro jednu oscarovou nominaci (Těžká váha), nyní to ovšem vypadá, že by Giamatti mohl pro Oscara dojít už za pár měsíců. Už nyní ostatně za svůj výkon ve filmu The Holdovers obdržel Zlatý glóbus. Za vše přitom může fakt, že se po téměř 20 let po chválené Bokovce Giamatti opět spojil s režisérem a scenáristou Alexandrem Paynem. Na Zlatých glóbech byl film sice kategorizován jako komedie, přesnější označení je ovšem komediální drama. To pro Giamattiho vůbec nemusí být žádná výzva, přeci jen za svou kariéru prošel várkou odlehčenějších i vážnějších výkonů. Pocity při sledování The Holdovers jsou poté zvláštní. Payne totiž natočil v podstatě starosvětské komediální drama, které jakoby schválně působí jako vystřižené ze 70. let (i když jde o film natáčený na digitál, vizuální triky film schopně maskují za film natáčený na celuloid), ruku v ruce s tím, že je samotný film zasazen do roku 1970. Film je to sice komorní a díky tomu také zdánlivě nenápadný, přesto má velmi silný scénář, který dokáže být zábavný i dojemný v momentech, kdy je jedno či druhé nutné. Paul Giamatti potvrzuje, že možná nepatří mezi nejznámější herce, přesto je velmi působivý charakterní herec. The Holdovers jsou v součtu pořád především charakterní studií osobní tragédie, která sice sleduje učitele, kterého by šlo z nejednoho důvodu vnímat tragicky, sám Paul Hunham je ovšem sám se sebou spokojený. Je tak akorát tvrdý k neukázněným studentům, přitom všem ovšem zvládá projevovat nutnou empatii. Místo sebelítostivého a sebe nenávidějícího charakteru tak dostáváme postavu, která má například blíže k Seanu Maguireovi z Dobrého Willa Huntinga nebo Johnu Keatingovi ze Společnosti mrtvých básníků. S Robinem Williamsem ostatně Giamattiho pojí právě fakt, že zvládá schopně přecházet z velmi odlehčených výkonů do vážnější pózy. The Holdovers ze začátku působí jako čistokrevná komedie, v průběhu děje se ovšem projeví tragičtější stránka celého příběhu. Především skrze postavu školní kuchařky Mary Lamb, kdy si Da'Vine Joy Randolph ztvárněním truchlící matky, kdy její výkon působí přirozeně a lidsky, právem obhajuje fakt, že Oscar za nejlepší herečku ve vedlejší roli nejspíš za pár týdnů dorazí právě k ní. Jako jednoho z hereckých objevů roku 2023 je poté snadno klasifikovat Dominika Sessu, který ve své první filmové roli zvládá věrohodně ztvárnit charakter, kterému nechybí trocha té arogance, zároveň nutná lidskost. Scénář Alexandra Paynea totiž ukazuje, že je jeho největší síla v té uvěřitelné lidskosti. Tři ústřední postavy (učitel, truchlící kuchařka, zanedbávaný syn) spolu mají výtečnou chemii, zároveň charakterní studie ke každému z nich přistupuje trochu jinak. Především Paul Hunham a Sessův Angus jsou dohromady výtečné duo. Jakmile si poté Paul Hunham dá koňak a vyplivne ho vstříc škole , emoce jsou jednoduše doma. Vždy má přeci jen sílu fakt, kdy se příběh nějakého díla odehrává během Vánoc. Zdánlivé ideální svátky míru a pohody ke konci roku mohou být v rámci příběhu narušené úvahami o těžké minulosti a nějakými těmi traumaty, které na Vánoce vyplynou na povrch. The Holdovers díky tomu mají blízko například k Život je krásný od Franka Capry, technicky vlastně i k Vánoční koledě od Charlese Dickense, jen tedy bez nadpřirozených prvků a bez doslovných návratů do minulosti. The Holdovers tak díky nejen retro stylizaci připomenou filmy, které se už dnes jen tak netočí. Celé to sice nevyhnutelně za pochodu servíruje dojem, že už tohle divák někdy někde viděl, právě ta přidaná hodnota v podobě lidskosti a očividné procítěnosti při psaní scénáře ovšem dojmy tahá nahoru. I přes zasazení do 70. let a zmínku o Válce ve Vietnamu poté z dobového zasazení vlastně The Holdovers nevytáhnou tak silný potenciál, kdy na New England zdánlivě pochybná éra vlády Richarda Nixona vlastně nemá zase takový vliv. Payne ovšem zcela očividně nechtěl točit film o napjaté politické atmosféře a předzvěsti aféry Watergate. Chtěl pouze natočit komorní charakterní studii tří zcela odlišných a přesto navzájem souznících postav. Lidskost a soucit si v tom každý bude muset najít sám, pro nejednoho člověka to pochopitelně bude těžký úkol. The Holdovers ovšem rozhodně nejsou plochá a vyloženě pozitivně naladěná podívaná. I když je v nejednom momentu snadné smát se od ucha k uchu, hořkosladkost se v závěru přeci jen dostaví. A to nejen díky faktu, že dost možná nenápadně zvedá prostředníček vůči establishmentu. Ale především proto, že The Holdovers ve finále dodávají tu správnou emocionální gradaci. Jeden z nejpůsobivějších filmů roku 2023 je rázem na skladě. Paul Giamatti se svým výkonem v The Holdovers nejspíš bude s Cillianem Murphym a jeho výkonem v Oppenheimerovi za pár týdnů bojovat na Oscarech, zvítězit přitom může jenom jeden (pokud se nebude opakovat případ z roku 1969). Rozhodnout se je těžké, rozhodně je ovšem jisté, že Paul Giamatti předvádí svůj dost možná nejpůsobivější výkon ve své kariéře a tahle role může herci v jeho kariéře rozevřít nové obzory. Alexander Payne zvládl dodat hřejivé lidské komediální drama, které se zvládá z úsměvné komedie postupně přetavit v něco víc, výsledně poté dodá jednu z nejvíce satisfakčních charakterních studií uplynulého roku. The Holdovers se vlastně nedají ani tak správně popsat, ty se musí jednoduše vidět! () (menej) (viac)