Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Dokumentárny
  • Animovaný

Recenzie (75)

plagát

Vreskot 6 (2023) 

Mdlá recyklace, která v sobě nemá ani třetinu energie, co čtyřka od jednasedmdesátiletýho Cravena. Sedmička bude na place dalšího Stab a návrat Gale s ofinou nebo?

plagát

BANGER. (2022) 

Weekend at Bernie's.

plagát

Vreskot (2022) 

The Last Jedi vřískotí frančízy, sorry jako.

plagát

Oni a Silvio (2018) 

Paolo Sorrentino v satiře o Silviu Berlusconim rozjíždí velkou párty plnou sexu, koksu a obnažených ňader. Aby se pak tradičně umírnil a představil samotného nechvalně proslulého politika. I když v úvodních titulcích tvrdí, že to on není, ale vlastně tak trochu je. Abyste si film užili, nemusíte nutně znát všechny detaily italské politické scény. Satirický humor pobere každý (ne každému však sedne), a obzvláště český divák zcela jistě ocení paralely se současným českým politickým bizárem. Komu sedne Sorrentinovo filmové velebení italské smetánky, sedne mu i Oni a Silvio. Toni Servillo je v roli politického magnáta precizní a bravurně mu sekunduje především hysterický Riccardo Scamarcio. Dokážu si nicméně představit, že v prodloužené verzi by vše mohlo fungovat ještě o něco lépe. [TIFF18]

plagát

Monsters and Men (2018) 

Silné sociální drama z prostředí newyorského Brooklynu, kterému nechybí přesné herecké výkony. Na těch ostatně celý film stojí. Důsledky zastřelení místního afroameričana policistou sledujeme ze tří různých úhlů pohledu, a vyprávění tak místy působí spíše povídkově. Dojmu jednotného celku by nejspíše pomohl více propracovaný scénář, respektive postavy. Těm se film ve výsledku věnuje trochu povrchně. Monsters and Men silně připomíná několik let starý film Fruitvale Station, který také pojednává o policejní brutalitě, a především jejím dopadu na běžné rodiny. Jestli se z debutujícího Reinalda Marcuse Greena vyklube další režisér marvelovek ale vážně těžko říct. [TIFF18]

plagát

Vymazaný chalan (2018) 

Po Převýchově Cameron Postové přichází letos již druhý film pojednávající o převýchově homosexuálů a dalších „exotů“ na „normální“ lidi. Stejně jako drama s Chlöe Grace Moretz je i Boy Erased adaptací stejnojmenné knihy, i když v případě torontské novinky jde o knihu podle skutečné události. Což příběhu o čerstvě dospělém chlapci z křesťanské rodiny, který zjistí, že je na kluky, rozhodně přidává na výpovědní hodnotě. Občas je totiž fajn narušit svou sociální bublinu, abyste zjistili… že lidé všude na světě jsou občas fakt blázni. A místy je to opravdu těžká podívaná, u které si dost možná i pobrečíte. Joel Edgerton ve svém druhém režijním počinu potvrzuje, že mu to jde nejen před kamerou. A skvěle mu sekundují i Nicole Kidman a především výborný Lucas Hedges - pomyslná hlavní hvězda letošního festivalu. [TIFF18]

plagát

Bratia Sistersovci (2018) 

Viděli jste trailer k prvnímu anglicky mluvenému filmu Jacquese Audiarda? Dobře. Tak na něj zapomeňte, protože pěkně lže. Western z období americké zlaté horečky totiž není ani vtipný, ani akční. Vlastně je to úplně obyčejný western, u kterých já osobně zpravidla umírám nudou (čestnou výjimkou je loňský Hostiles). A dle hereckých výkonů u něj dost možná umírali i všichni hlavní představitelé, protože takhle matný Joaquin Phoenix se vážně jen tak nevidí. Jacques Audiard žánru westernu jako dramatický rutinér nepřináší nic nového a jeho vyprávění je tradičně pomalé, a v tomto případě i poměrně nevyvážené a roztěkané. Nechci The Sisters Brothers jako anti-fanoušci westernů úplně křivdit, ale za mě se tenhle výlet na divoký západ vážně moc nepovedl. A cena za režii v Benátkách je při pohledu na Cuarónovu Romu zralá na facepalm.

plagát

Súmrak (2018) 

László Nemes ve svém druhém celovečerním filmu používá stejnou estetiku jako v pohlcujícím dramatu z Osvětimi. Velké a chaotické davové scény, nezaostřené celky, dlouhé scény na jeden záběr. To, co fungovalo před několika lety ve filmu Saulův syn, ale u Soumraku bůhví proč nefunguje. A to vůbec. Možná za to může rozbředlý příběh, možná extrémně nesympatická hlavní hrdinka. Natočeno na 35mm filmovou surovinu to sice všechno vypadá hezky, ale se skoro dvou a půl hodinovou stopáží a příběhem-nepříběhem je to vážně únavné. Na mysl přichází obavy, zda Nemes není jen „one hit wonder“, ale to ukáže jen čas. Očekávání na jeho další projekty mám každopádně ztlumené na minimum. Bohužel. [TIFF18]