Reklama

Reklama

Recenzie (121)

plagát

Boy-Kills-World (2023) 

John Wick kdyby byl hluchoněmej zoomer s ADHD. Vizuál je ničím neředěná kreativita, jak ze Všechno všude najednou, akční scény jsou nejnadupanější a nejgrafičtější násilí co jsem za dlouhou dobu viděl, Bill Skarsgård je ikonickej. Bohužel tam kde akce a styl šlape, nešlape scénář.

plagát

Kolaps (2024) 

Tématem britského tvůrce Alexe Garlanda je kombinace žánrového filmu a sociálních otázek. Jeho filmy využívají této příjemné rozpolcenosti a nabízejí spoustu zajímavých podnětů pro ambivalentní témata. Povedlo se mu to ve sci-fi Ex Machina, dělal to i v provokativním hororu Men, a není tomu jinak ani v jeho „posttrumpocalyptické“ Občanské válce. Nutno však říct, že tentokrát je jeho film docela oříšek. (Více)

plagát

Krotitelia duchov: Mrazivá hrozba (2024) 

Vidět tohle jako dítě jsem nadšenej. Má to spoustu hluchých míst a logických lapsů, Finn naprosto nevyužitej, finále antiklimatické. Ale ty jo, nechtěl jsem na to vůbec myslet. Možná mě při sledovaní posedl nějaký smířlivý duch, ale příjemně jsem se bavil. Je to průměrný rodinný film, ale je to takový ten rodinný film z roku 2011, co ho pořád opakují v televizi a vy si ho rádi pustíte. Krom toho je tu spoustu fajn gagů, nápadů, zajímavých duchů a artefaktů - takové ty věci, co se dřív do filmů dávali, ale teď už to nikdo nedělá. Režisér V tom domě straší je zpětně dost znát, já mám V tom domě straší ale moc rád, takže… fajn film, horší než Jasonův díl, ale jestli se Ghostbusters ubírá tímto směrem, osobně s tím nemám jako fanoušek problém - Kumal Nanjiani si krade každou scénu a svoji postavu idiota povyšuje na pomyslný top.

plagát

Modrý zamat (1986) 

Možná jeden z nejlepších filmů co jsem viděl.

plagát

Problém tří těles (2024) (seriál) 

Ze seriálu je jednoznačně vidět, že tvůrci předlohu dobře znají a snaží se zadaptovat věcně všechny dějové body, ikdyž třeba v jiné kompozici s postavami, které zastávají více poloh. Pocit, který se pro mě fanouška předlohy však i přes tuto jakousi přesnost dostavil hned po sledování, je smutek. Vzpomínku na Zemi mám rád hlavně díky poetice. Ta seriálu i přes na seriál nadprůměrné produkční stránky prostě chybí. K tomu, aby byl příběh zadaptován tak jak si zaslouží, to by se muselo stát něco jako Jackson a Pán prstenů nebo Denis Villeneuve a Duna, protože ta kniha je opravdu takového ražení. Tomu Netflix nemůže naprosto konkurovat, jakkoli se snaží. Navíc nápad smrsknout ty knihy a zefektivnit je skrz jiné postavy je na papíře možná fajn, ale pro mě je to tím pádem úplně jiné dílo. Luo-Ti je v knize specifická postava nasazená ve specifický čas, nedává smysl, aby se objevil v téhle době. Kompozice toho seriálu je antiklimatická. To samé se teďka vytasit s příběhem, který je až ve třetí knize. To co funguje na předloze je boj s časem vyprávěný přes dekády a mnohé generace. Toho se tady do budoucna hodně zbavujeme. Je to obrovská škoda. Finální moment s Ta-Š měl být podle knihy jak konec Interstellaru. Naprostý vrchol sci-fi, emoční nálož na konci první knihy, která lemuje celou trilogii a přijde hned v moment, kdy se svět dozví o Trisolaris a sofonech. Tady ten konec je s těmi úpravami antiklimatický, obyčejný… prostě Netflix. Není to špatné, ale není to ani dobré, je to to šedé mezi a to je snad to nejhorší. (Více)

plagát

Zimné prázdniny (2023) 

Škoda, že už se takový krásný filmy netočej. Pořád musím koukat jen na tyhle odrhovačky ze sedmdesátek. :)

plagát

Duna: Časť druhá (2024) 

Rok 1977 - Star Wars, 1968 - Vesmírná Odysea, 1962 - Lawrence z Arábie. Teď už vím, co lidé cítili, když v kině poprvé viděli tyto filmy. Duna 2 je se vší svojí komplexností, kvalitou a měřítkem jedním z největších sci-fi děl, co kdy vzniklo. (obsáhlý názor zde)

plagát

Medveď - Hodnotenie (2022) (epizóda) 

Pokud si chcete zadělat na žaludeční vřed silně doporučuji tuto epizodu. Pure filmařina.

plagát

Bob Marley: One Love (2024) 

Kdyby se onehdá stalo, že Bohemian Rhapsody bude režírovat Sacha Baron Cohen, třeba by se trend vydal jiným směrem, to se ale nestalo. A Bob Marley měl opravdu silný příběh a určitě zajímavější a pro film barvitější, než například Elton John. Bohužel ačkoli se film snaží tyto pasáže mapovat, nevzejde z toho ve finále nic než sled pohlednic. Na ty se sice hezký dívá a hudba se u nich dobře poslouchá, v konečném důsledku však nenabízí naprosto nic závratného a neviděného. Ona se totiž k rastafariánskému reggae umělci tato klasická soudobá šablona hudebních filmů prostě nehodí. (Více)