Wade Wright

Nejlepší zombie filmy točí Britové

Skrytý klenot. Celý film jakoby byl kulička běhající v nějakém trychtýři. Začne velkými kruhy a díky tomu, vy jako divák nebudete ze začátku k Andremu vyprávění tak úplně naklonění (stejně jako hlavní postava Wallace), poté se ale smyčky začnou utahovat a vám vše začne docházet. Výsledná katarze je neskutečně silná, díky důkladné drobnokresbě a díky tomu, že si film dává na čas. Film, no... Přemýšlel jsem o tom jestli to jako film brát, ale nakonec říkám jednoznačně ano. Kamera a střih jsou sice minimalistické a kolikrát se točí v kruzích, nemáte u toho však pocit, že koukáte na podcast, bez režie by tento film nefungoval. Bez režie a bez umění napsat takto filozofický scénář a přitom si zachovat odstup a lehkost (to je třeba věc co hodně obdivuji na Woodym Allenovi a dneska už to málo kdo chápe). Je to skrytý klenot, a je to hlavně kvůli tomu, kolik se zde nachází prvků, které nemuseli vyjít, ale ve výsledku fungují a vy se cítíte přesně jak se cítit máte.

Čekal jsem něco jiného a tímhle mým očekáváním jsem si ten film upřímně docela posral... Takže vám teď dám takové varování :D, nebuďte jako já a fakt nečekejte: oscarové akční drama, nečekejte moc chytré postavy, nečekejte moc chytré dialogy, nečekejte zlomové psychologické oblouky. Prostě... Věci se dějou a je to fakt prdel sledovat. Snyderova klasická režie kdy dokáže hodit spomalenej záběr i do scény kde rozbitej hajzl padá na podlahu, kde saturace je tak vyboostěná a mezi podexpozicí a přeexpozicí je taková hloubka, že by ses na to nenamžoural... To vše doplněné ujetostí Jamese Gunna a thats it. Nebudu se bránit, po pár chvílích jsem tomu přišel na chuť a pak už jen další scéna přinesla další pousmání v koutku. Tohle je prostě podstivej Zombie film a těch je dneska už kurde málo

Takhle, nevím jestli mě to tak zasáhlo nebo jestli z dlouhodobého hlediska pokládám tenhle film za přelomovej, to asi spíš ne. Ale už dlouho jsem neviděl takhle dobře vyváženou a zábavnou žánrovku. Funguje tady fakt všechno, každá scéna, každá hláška, hereckej výkon, nic mi tu nepřijde off a všechno to krásně drží pospolu. Nechci se tady politicky zabírat tím, jak moc byl konec nutnej k takovému vyhrocení, mě to přišlo že to zapadá, a že to dává smysl, tak jako komentář, tak doplnění filmu jako samotného. Do toho to dýchá fakt dobrou atomsférou černošských filmů 60 a 70 let, na které třeba dost odkazuje Tarantino. a jo, je to prostě precizní produkt, a je mi líto, že jsem to tehdá nedal v kině.

Tak jsem o sobě zjistil, že jsem prostě naivní kretén. Diky MaRveLe. Fakt jsem si po těch dvou třech prvních epkách řekl, Jo! Tohle může bejt fakt velký. Čekal jsem, že by se snad Marvel mohl vydat nějakou odvážnější cestou, představit nám psychologický rozklad postav (Neříkám, že přímo Ingmar Bergman, ale alespoň nějaká Light verze...), ovšem s přibívajícími reakcemi, jsem pochopil, že tímhle směrem se Marvel nevydá, protože by je jejich fanoušci sežrali za živa. Dneska totiž asi definice dobrého seriálu je nasrat 30 cameí, odkázat na 50 komiksů, odpálit pár domů a to je všechno. Kam se poděla ta hravost prvních epizod? Kde je ta inovace a ten rozpad osobnosti? Já vám řeknu kde... Poslední epizoda a pomyslné finále nemá absolutně nic. Chybí tam citová vazba k charakterům, protože je rozbitá naprosto špatně dramaturgicky vyváženou akcí a nebo stopáži, která by pro takovej poměr linek dávala smysl. Oni, ale potřebovali nacpat 3 hlavní záporáky do jednoho 40 minutového dílů a ende. Bílej Vision, naprosto k ničemu. Darcy tam byla jen proto aby nabourala? Agathu... Radši ani nezmiňuju.. . Prostě trapárna a řekl bych, že i na podobné úrovni jako některé CW věci typu šestá série Flashe. Je škoda že Paul Bethany si to tady dává jako naprostej pán a, že tohle "finále" je dost možná poslední vzpomínka, která mi na jeho Visiona zůstane. Ikdyž víte vy co? Nikdy neříkej nikdy vole, v Doctoru Strangeovi Wanda odcestuje do paralelního vesmíru, s paralélním Visionem si udělá paralélní děti a třeba dožijou, mě už je to ale fakt jedno. Prvních epizod mi je líto, mohlo to bejt super. Škoda.

"Auto zabiják je určitě nejhorší snímek, jaký jsem kdy natočil nebo natočím. A přitom to na béčkoví film není tak špatně, ne? Takže jestli je tohle nejhorší, co kdy udělám, jsem v pohodě" Quentin Tarantino... Za mě je to taky jediná Tarantinovka (a teď už jsem viděl všechny), u které jsem prostě nezvládl dávat pozor při dialogu. A ne nebylo to protože tam byla Elizabeth Winstead a já se kvůli ni nesoustředil, bylo to hlavně kvůli tomu že jsem členem Male genderu a stalo se mi to co, se každýmu chlapovi v životě stalo, přestal jsem nad těma jejich slovama dávat pozor. Co je, ale fajn je to, že tady v tomhle filmu o žádný dialogy nejde. Je to spíš nějaká filmová poezie, nějaká Tarantinova zpráva dnešní, možná i budoucím generacím o filmařině a je přenášena tím nejlepším recitátorem současnosti. Je to pořád nejhorší Tarantinovka, ale pořád skvělé béčko a v tom je ta síla. Nezasvěcení budou plakat, když se nad to ale povznesete budete překvapeni jak si to dokážete užít.  Fňukající Kurt byl skvělej a u závěrečnejch titulků jsem brečel smíchy. Miluju Quentinovi ženské postavy, možná to bude tím že on sám tak trochu na půl ženská je... Isherwood - výtečnej komentář

Malkovich Malkovich Malkovich Malkovich Malkovich Malkovich, Malkovich. Malkovich, Malkovich Malkovich Malkovich Malkovich. Malkovich Malkovich Malkovich? Malkovich! /¿¡5/ - Malkovich...

Na tento film se mi těžko kouká objektivně, přeci jenom je mi 16, miluju punk a new wave, vyrůstám na Hughesovích teen dramatech a tyhle příběhy ze střední mi jsou prostě vždycky víc sympatičtější než jiné žánry. A to je asi tak všechno. Tenhle film ačkoli mi to trhá srdce, není filmem (moji vrstevníci - "sorry jako"). Vím o knížce a o jejím stylu vyprávění, ale to nic nemění na tom, že v tomhle filmu jakoby nefungoval nějaký narativ a všechno jsou jen rozuteklé postavy, které konají nahodilé eskapády, které jsou ještě mnohokrát off the character (Ano Charlie je velice stydlivý kluk, ale ve filmu sahá na kozy dvěma holkám, jedna je i Ema Watson, a polonahý tancuje Rocky Horror Picture show) a závěrečná pointa není pointou, protože přijde out off nowhere tak jako skoro všechno tady. Chápu že vám to, ale při hudbě Davida Bowieho unikne. Jako nějaký nezůčastběný portrét dnešní mládeže to taky nemůžu brát, protože je to prostě nereálný :D nezbývá mi tedy nic jiného než to brát jako nějaký cool factor pro puberťáky a nepřemýšlet nad tím, v tom momentě a v jednotlivostech, to pak možná začne fungovat.

Zvuk nezvuk, ten film je fakt skvělej. Příběh sice banální, ale za to podán technikami, které se dokáží obhájit i v dnešní době a i v dnešní době dokáže film předat stejné pocity jako v roce 27. Herecké výkony naprosto parádní a moc by se mi líbil i nějaký remake třeba od Spike Jonzeho v hlavní roli se zpívajícím Joaquinem Phoenixem. Jó po tom bych mohl říct "you ain't heard nothing yet"

Už dlouho mi nebylo něco tak moc uprdele, jako postavy v tomhle filmu