One Life
One Life
One Life
One Life
Réžia:
James HawesScenár:
Lucinda CoxonKamera:
Zac NicholsonHudba:
Volker BertelmannHrajú:
Anthony Hopkins, Johnny Flynn, Lena Olin, Helena Bonham Carter, Jonathan Pryce, Romola Garai, Alex Sharp, Marthe Keller, Samuel Finzi, Michael Gould (viac)Obsahy(1)
Jeden život je britský životopisný film o britském humanitárním pracovníkovi Nicholasi Wintonovi. Film sleduje Wintona, který se ohlíží za svou minulostí, kdy pomáhal skupinám židovských dětí v Němci okupovaném Československu, aby se mohly ukrýt a uprchnout v letech 1938-39, těsně před začátkem druhé světové války. (Vertical Entertainment)
Recenzie (129)
I když jsem se nedozvěděl téměř nic o samotném Nicholasi Wintonovi, jen to, že to byl jak sám o sobě řekl, obyčejný člověk, tak jde o velmi dobré a dojemné drama. No ale jak vidno, i obyčejný člověk zvládne neobyčejné. Chvílema film možná ztrácel údernost a napětí, ale i tak je cennou připomínkou odvahy jednoho chlápka. ()
Jakou daň je třeba zaplatit za činění dobrých skutků? Z Jednoho života snadno mohlo být zcela rutinní historické drama a většina předválečných pasáží jím také je. Linka s osmdesátiletým Wintonem, který je navzdory svému hrdinství sžírán pochybami, však posouvá snímek do jednoznačného nadprůměru a nabízí nepříjemné podněty k zamyšlení. Více zde. ()
Jde o sebevědomě provedenou historickou filmařskou rutinu, pozvednutou tématem a herci. Střihově a scénářem velmi kvalitní záležitost, které však schází něco navíc, aby to opravdu využilo potenciál příběhu sira Nicholase Wintona. Emoce, které film vyvolává stojí na síle skutečných události a nikoliv na kvalitě zpracování tohoto příběhu. Jelikož celý tento příběh je dojemný sám o sobě a stejně člověka dojmou skutečné záběry ze studia BBC. Linka postaršího Wintona reflektujícího tyto události ve stáří, výrazně převyšuje linku v minulosti. Jeden život ovšem dojme, odvypráví poutavě co má a příjemně odsýpá od začátku do konce. Jedná se tak o snímek, který určitě stojí za vidění. Avšak na ultimátní zpracování tohoto skutečného příběhu, které půjde více do hloubky nás ještě čeká, někdy v budoucnosti. ()
„TĚCHTO OSM DĚTÍ JSTE ZACHRÁNIL?“ … „NE, JE JICH TROCHU VÍC …“ Film plnej Československa a lidství… Ten příběh známe všichni, ale vidět ho takhle „na živo“ – to je jinej level. Nejedná se o žádnej další „Schindler List“. Jde „jen“ o fajn vyprávění, končící strhujícím dojemným závěrem, kterej vás chytne jen tak, jak moc si uvědomíte sílu onoho konání… a jestli máte víru v dobrý skutky… /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film je založen na knize „If It's Not Impossible…The Life of Sir Nicholas Winton“, kterou napsala jeho dcera Barbara Winton v roce 2014. 2.) Anthony Hopkins byl osloven právě na její na žádost. Ten po přečtení scénáře roli přijal. 3.) Thx za titule „saurix“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Nicholas Winton si zasloužil víc než tenhle televizácký a scenáristicky líný pomníček o pánovi, co 2 hodiny vyklízí studovnu, aby mu pak televizáci dvakrát málem přivodili infarkt. ()
Solidní drama. Víc si mě získala Hopkinsova linka, než povinné válečné memento, kterému chybělo silnější dokreslení Wintonova zápalu. ()
Vidět Zónu zájmu týden po Jednom životu zřejmě umocnilo nepříjemný pocit, který přetrvává. Sir A. Hopkins exceluje v malém filmu o velkém člověku. Ve skromném snímku, jako byl (zdá se) i život onoho hrdiny a právě onen obyčejný způsob pojetí jeho příběhu o obyčejných lidech je jeho největší přednost, která prostě dojímá k slzám. Zóna zájmu je odlišná. Precizní. Chladná. A řeže hluboko. Filmů na téma holocaustu jsme viděli dost, ale dovolím si tvrdit, že jsme z oné zrůdnosti nikdy neviděli tak málo a zároveň tak moc. Lehkost, se kterou Glazer servíruje ono odlidštění z pohledu nacistických příslušníků je až mrazivě děsivá. Ve chvíli, kdy se řeší výkonnost pecí a padají slova jako "náklad" si už jenom potichu ublinknete do pusy... Na formu, kterou je celý snímek uchopený, tedy stručný a zároveň nesmlouvavě vypovídající, můžu říct jen: bravo. ()
Skromný Nicholas Winton se jako hrdina nikdy necítil a o jeho zápalu během 2. světové války dlouhé dekády nikdo nic nevěděl. My dnes ale samozřejmě dobře víme, že v letech 1938 a 1939 organizoval v tehdejším Československu odjezdy židovských dětí do Velké Británie a obstarával veškeré formality potřebné k jejich přepravě po železnici. Mladý londýnský makléř tehdy zachránil 669 židovských dětí. Nejprve se tak stárnoucí, celoživotní humanista Anthony Hopkins dostane během vyklízení pracovny ke svému starému albu, díky kterému ve vzpomínkách pronikne (a my s ním) do předválečných let, kdy coby mladý idealista překonává byrokratické překážky a bojuje za životy nevinných. Umně vyvážené flashbacky do předválečného období jsou fajn, ale to hlavní se dostaví až v přítomnosti Hopkinse, který opakuje, že za celým záchranným úsilím nestál zdaleka sám. Samozřejmě nechybí dojímající se tváře, tklivá klavírní hudba a nezbytný patos, který vyvrcholí idylickým (možná) čajem o páté u bazénu. Ale snést se to dá. Každopádně víc bych ocenil dokreslení onoho Wintonova zápalu. Motivace pomáhat OK, ale přeci jenom... tady se asi dalo zapracovat víc. Poučit z minulosti jsme se evidentně dostatečně nedokázali, ale od toho to posuzovat tady asi nejsme. Důstojný, solidní kus, jen těch aktuálních 86 % je docela dost přehnaných. ()
Za mňa je Winton proste frajer Luke, pričom vždy keď vidím to video, tak sa mi tlačia slzy z očí, ako keď Slovan doma prejebal s Podbrezovou 1:3. Na "Schindlerov zoznam" sa to absolútne nechytá, nemá to ten požadovaný dej, tú dynamiku, ani popud negatívnej emócie, ktorá je v tomto prípade skrátka nutnosťou, pričom v rámci námetu, sa už zrejme nikdy ničoho tak kvalitne spracovaného nedočkáme a bolo by asi naivné domnievať sa, že sa tak raz stane. Je to trošku škoda, že sa zo samotného príbehu po emocionálnej stránke nepodarilo vyťažiť viac, ako len v závere, pričom tunajšie hodnotenie mi príde mierne nadhodnotené najmä z dôvodu nostalgie k vtedajšej krutej dobe, než vyobrazením skutočnej filmárskej kvality. Ale zas, film je to dobrý, treba vidieť a tento príbeh poznať, lebo je svetlom na konci tunela beznádeje. Medzi 3-štyri. ()
Nudně a spíše televizně natočený snímek o velmi důležité události. Dávat tomuto uchcanému filmu vysoké hodnocení jen proto, že se zde zachraňují životy dětí? Jistě chápu, pokud tohle někdo udělá, ale mě Jeden život po většinu stopáže nebavil. Ani Sir Anthony Hopkins na tom nedokázal nic změnit. 50% ()
Příběh britského Schindlera, který má pro Československo silnou hodnotu. Doposud televizní James Hawes plní pozici schopného televizního rutinéra, kromě lidského výkonu Anthonyho Hopkinse ovšem Jeden život stojí za pozornost především díky skutečně působivé a především emocionální výpovědi o lidském příběhu, který svádí k zamyšlení a je nevyhnutelně aktuálnější, než by člověk sám chtěl. Ten, kdo zachrání jeden život, zachrání svět.... ()
My, co jsme viděli film Všichni moji blízcí, nebo Nickyho rodinu, v podstatě jsme to hlavní měli vyspoilerováno. Mnohem lépe jsou na tom ti, kterým jméno Sir Nicholas Winton nic neříká. Je jen pár jmen u kterých si se Sir před jménem dávam práci a pan Winton je jedním z těch jmen. Byl to neskutečný člověk a je dobře, že i v současné době, tak dávno po válce to téma někdo filmově zpracoval. Od kteréhokoliv jiného herce bych tuhle roli vzal podobně jako svatokrádež, ale naštěstí byla svěřena dalšímu Sir a to Anthony Hopkinsovi. A překvapila mne ta vzájemná podobnost, byť já Hopkinse zbožňuji a pořád jsem tam viděl pod těmi brýlemi spíše jeho, než pana Wintona. Když bych si měl představit v roli pana Wintona někoho jiného, tak nakonec musím jen říci.. a sakra kdo jiný než Hopkins? :-). Film mne ale překvapil v jedné věci. Kdesi jsem četl, že jeho žena našla albumy a čísla dětí na půdě při jakémsi úklidu. On že prý o transportech nemluvil a ona o nich do té doby nevěděla. Ale tady o všem ví, tak by mne zajímalo jak to ve skutečnosti bylo. Ačkoliv setkání přeživších je s panem Wintonem ve filmu natočeno téměř na chlup přesně, přeci jen nemá tu sílu ze skutečného natáčení BBC. Když jsem to viděl poprvé právě ve filmu Všichni moji blízcí, fakt mně to totálně dostalo. Ten film mně úplně odrovnal a ještě dneska bych asi u jeho konce musel hodně těžko polykat... BBC tehdy dost riskovala, protože já osobně bych se bál o toho stařičkého dobrého pána co by s ním ten nával emocí mohl udělat. A že to pro něj musela být sakra nálož! Souhlasím s některými komentujícími, že hlavní emoční síla tohoto filmu je v jeho samotném scénáři a vědomí, že se tohle skutečně stalo. A také samozřejmě velkou roli hraje případná znalost holocaustu a deportací Židů z protektorátu do nacistických koncetračních táborů. Pro děti neschopné otrocké práce pro Třetí říši znamenaly hned po příjezdech (pokud je přežily) většinou jistou smrt v plynových komorách. Teprve až pak dělá film zajímavým způsob vyprávění i velké herecké nasazení 86 letého Anthonyho Hopkinse. Hodně se pohybuji vlakem a alespoň jednou týdně procházím Hlavním nádražím, kde vždy při průchodu k nástupištím spočinu očima na těch vystavených vagónových dveřích, kde jsou na skle znázorněny z jedné strany malé dětské ručky a zdruhé strany skla velké dospělé ruce rodičů.... A když mám čas, občas zajdu i na první nástupiště podívat se k sousoší s panem Wintonem. Tehdy se tam musely odehrávat strašlivé výjevy. Ale snad bylo umírajícím rodičům daleko v polských a nemeckých vyhlazovacích táborech skutečně úlevou, že se jim podařilo alespoň své děti zachránit... Dávám tedy za 4 schválená víza do Anglie. * * * * ()
Možná to není úplně úroveň Schindlerova seznamu, ale rozhodně jde o film podobného významu a hodnoty. Tím spíš, že jde o reálný životopisný příběh – o Nicholasi Wintonovi jsem sice slyšela, ale mnoho nevěděla, tudíž s povděkem kvituju, že tento film vůbec vznikl. Během sledování mě napadlo, jak neuvěřitelná je vlastně síla médií (v dobrém i špatném smyslu). Nebýt pořadu BBC That’s Life, čin tohoto člověka by se nejspíš vůbec neproslavil, věděla by o něm jen hrstka lidí, se kterými by příběh odhodlání a lidskosti Nicholase Wintona „umřel“, a do důsledku by nepochybně nevznikl ani tento film… Přitom to jsou právě takové činy a příběhy, které stojí za to předávat dál. Dobře, že to i přes skromnost tohoto člověka dopadlo právě takto. Tady musím zmínit, že oba herci (mladá i starší verze Nicholase Wintona) odvedli výborný výkon. Anthony Hopkins jako obvykle naprosto skvělý, ale mile překvapil i mně neznámý Johnny Flynn. Oběma dvěma se podařilo vykreslit skromnou, místy až uzavřenou povahu protagonisty s jeho lidsky ryzím zájmem konat to, co považuje za správné. Je radost sledovat tak „čisté“ a uvěřitelné herecké výkony na filmovém plátně. Velký díl chvály ale přesto náleží především skutečnému Nicholasi Wintonovi, bez kterého by tento příběh plný čirých emocí a lidskosti zkrátka a jednoduše neexistoval. ~(4,3★)~ ()
Slabší povahy si chtě nechtě musí připravit ke snímku hromadu kapesníčků. Neumím si v současnosti představit vhodnějšího herce pro ztvárnění Nicolase Wintona než je Anthony Hopkins. Téhle role se zhostil zcela přesvědčivě a s obrovským citem. Celý divácký zážitek mi narušoval snad pouze fakt, že jsem byl již s touto událostí mnohokrát detailně obeznámen, neboť ji považuji za ten největší projev lidskosti, jaký je v celé lidské historii znám. Na druhou stranu, něco takového se určitě neomrzí si pravidelně připomínat. Líbilo se mi, že film často připomínal, že se nejednalo o akci jednoho člověka, nýbrž o tým lidí, kteří se tváří v tvář zlu nebáli dát všanc vlastní život. Moc mi nesedl představitel mladého Wintona - Johnny Flynn. Tady měli tvůrci dle mého názoru sáhnout po talentovanějším herci. Více mě tedy bavila ta linka s Hopkinsonem. [88 %] ()
Dojemné. Kéž by měli všichni tak čisté srdce jako Nicky. ()
Žádná velká filmařina, spíš průměrnej televizák, ale ten příběh je natolik nosnej a silnej, že je to vlastně jedno. Ve Světozoru jako na pohřbu. ()
Nazývajú ho britským Schindlerom, no tento film nie je tak výraznou poctou ako slávny Spielbergov film. Majstrovstvo Sira Hopkinsa bola tutovkou, jasnou voľbou, aby to dopadlo čo najlepšie. Scenár ale neponúka toľko pod kožu sa vnárajúcich scén, je to veľa o diskusii, vyjednávaniach a zaujímavej ukážke toho, aké ťažko bolo imigračné úrady presvedčiť, aby urýchlene udelili víza, nájsť pre deti pestúnov a sponzorov, len aby zúbožené deti náhodou nezaťažili štátnu kasu. Veľkosť filmu sa ukazuje až na konci - tu dokáže "povinne" dojať a zároveň sa dozvedáme, že vďaka Wintonovi žije na tejto Zemi aktuálne asi 6000 ľudí. Inak ale na tak záslužný čin mi prišlo spracovanie dosť chladné, takže teplo nájdeme len v slovách preživších: "Je to náš národný hrdina. Urobil láskavý čin a nikomu to nepovedal..." (Vera Egermayerová) . ()
Silný a pro tuzemského diváka citlivý a neuvěřitelný příběh, v nijak výjimečném až televizním filmu, který by bez Hopkinsovi přítomnosti, skončil na VOD. Všeobecná obliba je v tomto případě zapříčiněna silným tématem ale ne skvělým filmem. ()
Kdo by neznal příběh Nicholase Wintona, jemuž se ve spolupráci s dalšími odhodlanými lidmi podařilo zachránit život 669 dětem? Jeden život je příběhově v podstatě jednoduchý film s jasnou strukturou, kde se účelně střídají dvě časové etapy oddělené půlstoletím, nicméně právě onen příběh dělá z filmu neuvěřitelně silný a jímavý zážitek, umocněný přesvědčivými hereckými výkony a přesným obsazením. Český divák jistě mj. ocení pražské lokace a množství českých frází, které ve filmu zazní. V závěru může film působit možná poněkud melodramaticky, nicméně tvůrci tím jen podtrhli skromnost "obyčejného" člověka, který dokázal neobyčejné věci. ()
O zfilmovaném příběhu Nicholase Wintona se dá říct především to, že už ho konečně máme za sebou. Nebylo pochyb, že bude zfilmován, bylo úplně jasné jak bude vypadat a všichni kdo film viděli, věděli předem jak/že se jim bude líbit. Ono totiž náměty o zapálených JEDINCÍCH, bezelstně zachraňující DĚTI před HOLOCAUSTEM se na zemi ležet logicky nenechávají. One Life splňuje takřka ve všem očekávání. Jedinou nadstavbou je očima odbočující Hopkins, jehož dilema jak naložit s dědictvím svých činů se projevuje v neustálém stařeckém těkání a mezislovnými berličkami, díky čemuž jeho postava působí životně. Ale obecně já nevim, ve světě vracejícím se k tradici etnických pogromů je samozřejmě pohodlnější hýčkat si představy o dobrých individuálech, kteří se v něm postaví na správnou stranu, abychom my nemuseli dělat nic, ale v současné době už je trochu irelevantní zbožně vzhlížet k těm, kteří se vzdorovali kdysi útlaku, když bychom měli spíš začít řešit, zdali se každý z nás na individuální rovině onou součástí útlaku nestáváme. Dnes totiž nežijeme ve světě Nicholase Wintona, ale ve světě The Zone of Interest. ()
Súvisiace novinky
Čeká nás nový Nekonečný příběh
Klasika se dočká nové adaptace. Německá novelka od Michaela Endeho, jež se navždy nesmazatelně zapsala do fantasy žánru a byla přeložena do 45 světových jazyků, byla poprvé přenesena na plátna kin v… (viac)