Všetci moji blízki

Obidva Mináčove dokumenty o Wintonovi som videl pred týmto filmom a urobili na mňa veľký dojem. Neviem prečo som tento film prehliadal, ale že je aj o Wintonovi som sa dozvedel len nedávno. Veľká škoda, že sa film jemu a jeho neoceniteľnému dobrému skutku venuje len okrajovo a až v poslednej tretine filmu. Záver je dojímavý, ale problém vidím v trochu chladnej a rozvláčnej prvej tretine. Keď sa zoznámite s postavami, začína to byť zaujímavé. Okrem záveru by som rád vyzdvihol scénu, kde J. Bartoška žiada o ruku svojej milej. Odpoveď akú dostal od jej otca (F. Nemec) možno bola krutá, ale bohužiaľ úplne pravdivá. Veľký potenciál som videl v roli M. Labudu, škoda, že sa viac nepritlačilo. Napriek tomu spokojnosť. 70%. (16.06.2013)

Opravdu hezky natočené drama s pečlivým castingem, profesionálními hereckými výkony a kvalitním režijním řemeslem. Dát pod čtyři hvězdičky by nebylo fér, dát pět hvězdiček by znamenalo přejít fakt, že jde o opravdu hodně předvídatelné dílo, protože všichni moji blízcí spadají do kategorie pietních snímků určených primárně k odvysílání v televizi při příležitosti příslušných výročí. Prakticky všechno je jasné a už v půli filmu jsem si vydedukoval, kdo se zachrání a kdy bude odjíždět následující vlak s dětmi do zahraničí. Kromě předvídatelnosti trpí Mináčův film určitou akademičností ve snaze odvést opravdu dobrou práci. Jinak je to přiměřeně emotivní, smutné a poetické. Celkový dojem: 80 %. (09.03.2010)

Široké české veřejnosti nepříliš známý film (v porovnání třeba s Hřebejkovými nebo Svěrákovými díly) s výborným hereckým obsazením a krásně dojímavým závěrem. Dokonce ani rozjezd mi, narozdíl od některých místních komentátorů, kvůli výbornému hereckému obsazení nepřišel nijak zdlouhavý. Ubrat místy lehce telenovelové zpracování (zpomalený záběr běžící Šafránkové mi přišel spíše parodický než dechberoucí) a přidat trochu vizuální (kamerové) invence a asi bych nešla pod pět hvězdiček. "Jestli je tvůj strach větší než láska, tak tě lituju." (20.04.2011)

Toto je příběh jedné velké a velmi rozvětvěné židovské rodiny, s níž divák na počátku prožívá všechny úspěchy a radosti, aby byl s postupujícím příběhem svědkem úpadku této rodiny na pozadí počínající 2. světové války. Celý příběh je vyprávěn vlastně z jediného, ovšem nikoliv zanedbatelného důvodu. Oním důvodem bylo přiblížit co nejvíce lidem takřka neznámý a pozapomenutý hrdinský čin pana Nicholase Wintona, který zachránil díky své prozřetelnosti před smrtí v koncentračních táborech stovky židovských dětí z Československa. Příběh rodiny, kterou však ve filmu sledujeme, je čistě fiktivní, to mu ale nikterak neubírá na atraktivnosti a intenzitě. Celý film je prodchnut jakousi velmi zvláštní až mrazivou atmosférou, při sledování filmu mě pronásledoval tísnivý pocit tušených událostí a nebylo mi z toho zrovna dvakrát dobře. V tomto případě musím pochválit záběry na vilu Silbersteinových, které jsou s postupujícím dějem čím dál mrazivější a děsivější. A konec, ač tušený a nikterak překvapivý, ve mně zanechal velmi silný dojem a nepopírám, že jsem se u něho i rozbrečel. Tohle je zkrátka film, který mě dokázal oslovit a na který musím celou dobu, která uplynula od jeho zhlédnutí, neustále myslet. Díky silnému příběhu a kvalitnímu hereckému obsazení vznikl film, který podle mého názoru jako jeden z mála polistopadových českých filmů dokáže obstát i v zahraničním měřítku, a který se v mém osobním žebříčku řadí mezi nejlepší a nejkvalitnější české polistopadové filmy. Nemám co dodat, uděluji pět hvězd a jsem rád, že jsem tenhle film mohl zhlédnout, i když mě trochu mrzí, že jsem tento film poprvé viděl pouze díky programové změně jako vzpomínku na zesnulého pana Hubače. (29.09.2011)

Dovolím si odcitovat Gudaulinův komentář: "...protože Všichni moji blízcí spadají do kategorie pietních snímků určených primárně k odvysílání v televizi při příležitosti příslušných výročí." Něco tak výstižného již prakticky nelze doplnit. Jen tolik, že i přes tu pietnost jde o docela civilně pojatý film, který se nesnaží citovými výlevy dohánět k slzám podle hollywoodského vzoru, přestože téma k tomu jednoznačně vybízí. Zmínku si zasloží to, že jde o jeden z mála porevolučních filmů, kde naše herecká elita dostala příležitost k charakternímu herectví. (16.03.2010)