Osvětim

Hned dva roky po konci 2. světové války se nám nabízí možnosti podívat se do jedné z mnoho hrůz, které tato válka nabídla, koncentračního tábora. A rovnou do toho nejhoršího, Osvětimi. Místo, ve kterém se bude odehrávat nespočet dalších snímků v letech následujících. Mít tedy šanci podívat se na něco, co je tolik blízké době, kdy se události opravdu odehrály, považuji za jedinečné. Celkově tu máme pohled na ženský tábor, ve kterém přímo režisérka pobyla. Film sice příliš nezaujme, není v něm taková distance, odpor k nacistům, jaký bych čekal, přesto se jedná určitě o zajímavou zkušenost. Sledujeme hierarchii tábora, to jak funguje vedení, vztahy mezi uvězněnými děvčaty, a nejvíce zarazí to, jak se k sobě mohou chovat i přes fakt, že v tom jsou všichni spolu. 70% (06.10.2021)

Vzhledem k době vzniku filmu jsem předpokládal, že vše vyobrazené bude podpořeno autentičností v atmosférickém hávu, který se jen těžko bude srovnávat se současnou tvorbou na toto téma, leč výsledek byl poněkud jiný. Každodenní život v Osvětimi je sice vykreslen, nicméně totálně bez patřičných emocí, nejistoty a strachu, zkrátka bez všeho, čím vězni procházeli. Příběh je těžce nudný a ukvapený závěr taky nic moc neřeší. Zub času si dal zde celkem záležet. 10% (27.07.2015)

Polská, filmová vzpomínka má v sobě vše, co je potřeba, aby divák pochopil, že tvůrci skutečně věděli, možná i prožili. Detailní prostředí, které zde není jen za dráty, vězeňská hierarchie, nacistické smýšlení i způsoby trýznění a silný, odhodlaný odboj. Film je logicky vícejazyčný, což je dnes u některých tragických počinů na toto téma naprosto vyloučeno a tím výrazně ztrácejí atmosféru. Ta je zde skutečně silná. Nenarušily mi jí ani místy lehce nedokonalé střihy, ani ukvapený závěr. Naopak. Barbara Drapińska si mě po BARIKÁDĚ získává podruhé, a doufám, že ne naposledy. Naprosto vypovídající a silný film. (11.05.2013)

Starý, hodně tmavý a na dnešní poměry nekvalitní film, ale s obrovskou výpovědní hodnotou. Takhle to opravdu vypadalo... Peklo na zemi...Nikdy nepochopím, jak může být člověk k člověku tak krutý. A taky jak je možné, že okolní svět zůstal tak dlouho lhostejný. Doporučuji každému, kdo se o tuto tématiku zajímá, v dnešní době natočené filmy o holokaustu už nemají tu "skutečnou" atmosféru, kterou se podařilo navodit Polákům těsně po válce. (10.06.2015)

Film, pojednávající o životě v nejhrůznějším místě na světě - Osvětimi, byl natočený už dva roky po skončení války. Možná i proto se jedná o film se silnou dokumentární a velice realistickou hodnotou, žádný z pozdějších filmů takto věrně nezachytil úskalí vězňů (v tomto případě především vězeňkyň). Poláci, kterým se během války stala největší křivda, dokázali mistrně zachytit hořkosti Oświecima, jiný národ by se jen těžce mohl do takovéto atmosféry vžít. Poláci nehráli, oni to prožívali (a někteří možná i vzpomínali, co před dvěmi lety zažili na vlastní kůži). (01.10.2012)