JORDY

Zapomenutá rodinná komedie z konce 60. let, která zapadla do hlubin historie české kinematografie hlavní díky své nevýraznosti a nezábavnosti. Ve snímku poznáváme disfunkční rodinu skrze jejího nejmladšího člena, malou Janu, která proces vyprávění doprovází svými důvtipnými a sarkastickými hláškami, prozrazující charaktery a jednání jednotlivých členů rodinu. První půl hodinu se zdá, že budeme sledovat celkem vtipný a bláznivý příběh založený na dialozích a situační komice v rodině, typu Ecce homo Homolka, každopádně v další části se film z komedie mění na "drama", kdy dcery řeší, zda se jejich rodiče chtějí rozvést. Právě tam za mě film nejvíce padá a diváka ztrácí. /55%/ 

Dokument z cyklu "Look at Britain" spadající do britského Free Cinema z poloviny 50. let, režírovaný jeho hlavní tváří - Lindsay Andersonem, který nabízel typické charakteristiky tohoto hnutí. Zejména se jednalo o zaměření se na přehlíženou dělnickou třídu, jako v tomto případě na láskyplný pohled na život obyčejných pracujících lidí na rušném trhu Covent Garden, jenž je navíc natočen nízkonákladově ruční kamerou. I po více než šedesáti letech stále velice zajímavá podívaná. 75%

Letos v září je částečně experimentální snímek spadající do kategorie autentického filmu, tématem a mnohými rysy odpovídají definici nové vlny, i když do ní nebývá zařazen. Sledujeme křečovité postavy prožívající první lásku, kteří až přespříliš překypují nesmělostí, až je to po první třetině filmu nesnesitelné. Jejich neschopnost si navzájem vyjádřit lásku se navíc brzy stává ohranou. Drtivou většinu filmu nás k tomu doprovází vnitřní monolog hlavní postavy, který ale není nikterak odlišen od reálných promluv, což je pro orientaci matoucí. Umělecky ani technicky nepovedený snímek, u kterého není divu, že režisér František Daniel za něj schytal velkou kritiku, po které už se k režii nevrátil. 40%

Po Rodině Bláhově a Třech chlapech v chalupě v pořadí třetí československý televizní seriál, u kterého se dá snadno pobavit přes jeho vysoký věk a technickou nedokonalost i dnes.  Stojí na silných dramatických linkách vyšperkovaný hereckým obsazením, kde komičnost obstarává zejména Sovák s jeho rádiovkou, a mladičká hloupoučká Janžurová. Škoda jen, že se nedochovaly poslední dvě epizody. 75%

Dokument se Sovákem v roli vypravěče, který nám toho o jednom z našich nejlepších režisérů komedií téměř nic nového neřekne. Sledujeme podivně vybraný sestřih scén z jeho filmů, které cílí hlavně na nostalgii a pamětníky, doplněný jen pár rozhovory. 55%

Strašně zvláštní seriál, ve které tvůrci kombinují hranou dějovou linku s reportážními záběry a animovanými úseky, které jsou obsahově naprosto rozdílné, až se z toho vyprávění naprosto hroutí, a epizody jako celek působí naprosto zmateně. Z dnešního pohledu stojí za pozornost snad jen Jiří Sovák, jinak může tento seriál pokojně zůstat v propadlišti dějin československé televizní tvorby. 40%

Kevin Hart se usadil na Netflixu a znovu ukázal, že mu nedělá problém vytvořit duo téměř s kýmkoliv. V tomto případě s Markem Wahlbergem, který mi tu přišel až překvapivě upozaděný. Na herce jeho kvalit nedostal příliš velký prostor ukázat své komediální schopni, které bezesporu má. Každopádně i tak je Me Time slušnou zábavou na volný víkend, která nevybočuje v trendu jiných Netflix filmů. 55%

Nový Candyman je impozantně technicky dobře natočený film, ale je nutné mít na paměti, že jeho primárním cílem není být běžným hororovým snímkem. Místo toho si klade za cíl úplně něco jiného, jak už je nám dobře známo z předchozích filmů od Jordana Peela jako Uteč nebo My. Jen mě mrzí, že si nevzal na starosti i režii, u něj bych věřil v ještě lepší výsledek. Tvůrci přesně vědí, o čem chtějí vyprávět, a jejich láska k původní, dnes už hororové klasice, jde poznat, nejen ve smysluplném navázání a rozšířením mytologie okolo Candymana. Akorát škoda třetího aktu, tam už film ztrácí tempo, a v porovnáním se skvělou první půlí je rozdíl značný. 60%

Okupace má jednoduchou zápletku, rozvedenou skrze dobře zahrané postavy, množství vtipných replik, vizuálně zajímavého barevného stylu, říznutou kouskem české historie a povahy. A i když film je spíše artovější tvorba než komerční, stejně jsem se po zhlédnutí až divil, jaký může existovat rozdíl v kvalitě české produkce posledních let. Dobré filmy natočit v tom našem českém rybníčku stále jdou. 70%

Asi jsem naivně doufal, že podobné snímky se už v dnešní době přestaly točit, bohužel zrovna Zemeckis mě musel přesvědčit o opaku. Těžko hledám něco, co by v Čarodějnici fungovalo, a zbývá otázka, jestli tam něco takového vůbec je. 18%