Odtud až na věčnost
From Here to Eternity
Réžia:
Fred ZinnemannScenár:
Daniel TaradashHudba:
George DuningHrajú:
Burt Lancaster, Montgomery Clift, Deborah Kerr, Donna Reed, Frank Sinatra, Philip Ober, Mickey Shaughnessy, Harry Bellaver, Ernest Borgnine, Jack Warden (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Zásadní snímek filmových dějin, příběh vášně a tragédie, se odehrává na havajské vojenské základně v předvečer osudného prosincového dne roku 1941. Vojín Prewitt (Montgomery Clift) je sice bývalý boxer, šikaně ze strany velitelů a ostatních vojáků se však nevyhne. Jeho kamarád Maggio (Frank Sinatra) se mu snaží pomoci, sám má ale dost svých problémů. Seržant Warden (Burt Lancaster) a Karen Holmes (Deborah Kerr) se kvůli zakázané lásce ocitají na velmi nebezpečné půdě. Životy všech se navždy promění ve chvíli, kdy na Pearl Harbor zaútočí japonská vojska. (Bontonfilm)
(viac)Recenzie (116)
No, čakal som rozhodne viac. Príbeh samotný bol taký nemastný-neslaný a aj keď bol výborne herecky zvládnutý, nedokázal ma bližšie zaujať. Prišlo mi to ako také nezáživné pletky medzi vojakmi, prípadne medzi nimi a ich romantickými láskami. Až moc nudné, fádne, banálne a dramaticky veľmi slabé. No a ten koniec bol typická ukážka nerozumu a niečoho, vďaka čomu vám jednej hlavnej postavy ani nie je ľúto. Jediným pozitívom je herecká stránka. Slabší priemer. 55/100 ()
Nečekejte od tohohle Zinnemannova díla kdovíjaký válečný velkofilm. Jde spíše o romantické drama a válka je zde jen jako pozadí, po většinu filmu si vlastně ani nevzpomenete, že nějaká válka existuje. Z hereckých výkonů bych vynesl hlavně ten Burta Lancastera, který přidával filmu opravdový šmrnc. From Here to Eternity není úplně můj šálek kávy, ale je to příjemný film a ještě příjemnějším obsazením. ()
From here to eternity funguje bez chyby ako melodráma, aj ako vojnový film. Tieto dva odlišné žánre sú tu vo vzácnom súzvuku. Niekoľko večných romantických scén, ako tá pri mori sa zapísalo do dejín podobne, ako napríklad bozk pri morskom útese vo Vertigu. Takže čo vlastne vyčítať dokonalému filmu? Dokumentárne zábery z útoku na Pearl Harbour. To si vážne nemohli dať tvorcovia a producenti námahu a investovať do realizácie takéhoto scenára viac peňazí? ()
Velice kvalitní snímek pojednávající o proslulém útoku na Pearl Harbor a vzorovým přístupem americké vlády s tím spojeným. Nejenže válku s Japonskem USA vyvolali, ale dokonce své vlastní lidi ani o chystaném útoku neinformovali a nechali je zcela nepřipravené na pospas osudu. Tohle snímek jaksi zapomíná zmínit. Jinak se z mého pohledu jedná o mnohem duchaplnější film, než je ten Bayův. Sice se zde divák nedočká takového přívalu akce, ale je mu to do jisté míry kompenzováno obstojným dějem. Na svůj rok je film luxusní a 8 Oscarů je všeříkajících. Tento snímek nepojednává moc o útoku samotném (na ten dojde až v závěru), ale spíše o vojenském životě před útokem. Nechybí nějaká ta šikana, běhání za slečnami, či jen obyčejné večerní opíjení se do němoty. Nejednomu by se to mohlo jevit skoro jako práce snů. A vlastně se tento rituál tak nějak neustále opakuje, takže by se někomu mohlo zdát, že je děj poměrně prázdný. Snad všichni herci a herečky mi byly neuvěřitelně sympatičtí, a to vzhledem i hereckým výkonem. Nějak jsem se nestíhal výrazněji nudit. Snad jen těch vztahů tam mohlo být méně. Slabší 4 hvězdy. ()
I přes mdlejší první polovinu, které opravdu chyběly uvěřitelnější dialogy, si mě tenhle film získal. A to především kvůli konečné půlhodince, která je opravdu skvostná. Scéna, kdy Montgomery Clift hraje na trubku smuteční melodii, je nejsilnější z celého filmu. Jen je škoda, že to nenatočili v barvě, protože ta scenérie o to přímo prosí. ()
Od Freda Zinnemanna som ešte nevidel podpriemerný film, herecké obsadenie a nakoniec aj spŕška Oscarov dávali tušiť, že pôjde o mimoriadny film. A on mimoriadnym aj bol, i keď nie bezchybným. Realistické vykreslenie vojenského života, nevyhnutný obraz šikanovania, úlety do civilného prostredia, lásky bez perspektívy a nakoniec deus ex machina v podobe japonského útoku. Napadlo ma, či na americký pátos, vzťah k armáde a ďalšie skutočnosti nemala vplyv aj prebiehajúca vojna v Kórei. ()
Dva zamilované páry a jeden Maggio. Na jednej strane fakt vydarené pasáže, na strane druhej trochu nuda. Taký zlatý stred .. ale hlavný plagát filmu, tak ten je parádny. ()
Můžeme jen spekulovat, jestli byl Angelo Maggio nejlepší Sinatrovou rolí, nebo zda někde, v něčem, zahrál ještě líp. Svého jediného Oscara získal právě ve filmu Zinnermannově, a basta. O třináct let později se s Deborah Kerr potkal před kamerou znovu, a tentokrát hráli hlavní role oba, a k tomu spolu. Jiná zásadní spojitost mezi From here to eternity a Marriage on the rocks sice asi není, ale pokud se vám Sinatra a Kerr líbili v Tichomoří, máte dobrý tip na jindy.__Docela mě překvapilo, že film byl součástí letošních MFFKV (nebyl jsem tam, zhlédnutí bylo čistě náhodné). V komentářích se tu několikrát objevuje pochybnost nad tím, jestli film (případně jak věrohodně) vykresluje poměry v armádě. Tedy, v americké armádě jsem nesloužil, jen v té české, ale vězte a věřte, že je dost jisté, že skutečnost byla (je a bohužel i bude) horší. Kdo se někdy seznámil se šůrovákem, ví, o čem je řeč .-)___ Nemám rád filmy natahované a pochopitelně ani ty dlouhé, co neutíkají. Což ovšem není tento případ. P.S. Hodnotit film větou "v roce 2006 je to nuda" je přeci jen poněkud mimózním pohledem na kinematografii. ()
Skvělé melodrama se skvělým hereckým obsazením, kamerou a soundtrackem. [44. MFF KV 2009] ()
Nediskutovatelné 4*. Zajímavé je, že mě bezprostředně po vidění filmu nenapadá, jak ho okomentovat (což se mi téměř nestává). ()
3,5*/5... V roku 1953 to bola asi pecka, ako divák v roku 2006 som trochu sklamaný, od osemoskarového dielka som čakal trošku viac. Napriek tomu za osvieženie si spomienok na malebné Havajské ostrovy a známe miesta dávam pol bodíka navyše:))) ()
Klasika s hviezdami ťažkého kalibru je poctivou sondou do osudov vojakov na vojenskej základni na Havaii. Herci si nechali priestor, každý vynikol a výsledkom je znamenitý kompaktný celok. ()
Keď som dal na Casablancu 5*, musím dať aj na toto. Pre mňa úplne rovnako kvalitný film, ktorý mi z niekoľkých zrejme subjektívnych dôvodov pripomínal vyššie spomínaný. Ten má podľa mňa navrch iba v jedinej veci. A tou je rok natočenia. Točiť o druhej svetovej počas vojny určite nie je také jednoduché ako až v nasledujúcej dekáde. Ale vo From Here to Eternity boli zas postavy, s ktorými som sa vedel lepšie stotožňiť. ()
Výborná práce s detaily, které posouvají příběh a hrají si s očekáváním diváků (například když dozorce ve věznici významně potěžká obušek při přijímání nového vězně/ nebo když se milenka loučí se svým drahým, který dal patrně před ní přednost armádě, a přitom mu salutuje, protože se chrání před ostrým sluncem). Hlavně tyhle momenty a pak taky moderně pojaté postavy a jejich nejednoznačnost těsně před útokem na Pearl Harbor, který zrelativizuje všechny dosavadní vztahy i snahy. Najednou, tváří v tvář masakru se všechno předešlé jeví jako pomíjivé. /5. 6. 15./ ()
Chápu, že pár let po válce zacílil Zinnemann na ta správná místa a také je trefil. Z dnešního pohledu mi ale tenhle slavný snímek přinesl jen zklamání. Děj je na můj vkus až nečekaně roztříštěný. Sledujeme několik paralelně se odvíjejících linií, které ale netvoří žádný jeden sepjatý celek. Naopak, měl jsem pocit, jako kdybych sledoval spíš nějakou telenovelu, které se z nějakých záhadných důvodu upsali slavní herci. Za celou dobu mě navíc žádný moment z té nudy nijak nevytrhl, nenaznačil mi, že bych měl ve filmu hledat něco víc, než jen nepřirozeně se tvářící melodramatickou limonádu. Velké oscarové zklamání. 4/10 ()
Nie také božské ako High Noon a Šakal, napriek tomu opäť nakladačka. Zinnemann je proste kúzelník, ktorému stačí dobrý scenár, pár hercov a nejaké kulisy a je z toho biják, že nemôžete dve hodiny popadnúť dych a sopel sa vám mieša so slzami. Nejde o to, že by nevedel režisér sugestívne podať aj akciu a násilie. Naopak, scéna pästného súboja, a záverečný nálet sú dôkazom prešpekulovanej filmárčiny, akú vie predviesť málokto. Boxovačka je bolestnejšia než v Zúriacom býkovi a útok Japoncov je dokumentaristický akoby ho točil Greengrass. Napriek tomu sú to jediné dve akčné scény v celom filme. Zinnemann sa zámerne pohráva s divákom, keď mu odoprie pohľad na očakávané násilie. Súboj medzi Prewittom a šéfom väzenia zostane skrytý, napriek tomu, že sa udeje on-screen. Rovnako ani raz nevidíme šikanovanie Maggia vo väzení, na ktoré sa divák teší od momentu, keď sa prvýkrát Maggio so šéfom väznice dostane do konfliktu. Explicitné násilie teda neukáže vôbec, alebo ho okázalo skryje za kulisy, akoby chcel povedať, že skutočná dráma sa deje niekde inde - vo vnútri postáv. Zinnemann je proste frajer, ktorý by mohol pokojne celý film exhibovať v prvotriednej akcii, no radšej podáva komornú drámu, kde sa herci rozprávajú v interiéroch. Napriek tomu, že sa bránim frázam o filmoch, ktoré chytia za srdce a sú plné ľudskosti, From Here To Eternity je dielo, pri ktorom nadobúdajú svôj pôvodný význam. Málo filmov v histórii kinematografie dokázalo vykresliť tak silné prieteľstvo a také humánne charaktery bez toho, aby to skončilo pri sladkom gýči. ()
Ve světě bez horizontů vrcholí několik životních příběhů, jejichž hloubka, štěstí i bolest by vystačily na samostatný román. Vesměs dokonale vylíčená dramata se postupně vrství a mezi sebou konfrontují a zřejmě bezděčně vyvolávají otázku po smyslu pout, hranic, která vymezují životy zúčastněných. Obraz (americké) armády vyvstává jako bezútěšný koridor mezi domovem a cizinou, v němž se nejvíce daří cizotě – a přátelství a lásce, na něž by možná ve svobodném komíhání nezbyl čas. Každý krok vojína Prewletta měří jeho věčnost služby, která je však v podstatě sebeobelháváním. A jeho oběť – ne snad ta skutečně poslední, ale ta mstící smrt přítele - to potvrzuje. Samo doslovení či rozřešení celé té polyfonie útokem na Pearl Harbor, nesmyslně zpřítomněným archivními záběry, mi však přišlo poněkud alibistické, jakkoliv počáteční americkou rozpačitou reakcí dokonale doslovilo to postavení vojenského prostředí „mimo svět“ a jeho ponor do bezživotných pravidel. Předešlé dění bylo nadčasovým, ale tato „okolnost“ je zcela vychýlila a nepatřičně zproblematizovala. A co je ještě horší: do chumle příběhů vešel národní (či profesní) patos, vědomí povinnosti, které jakoby dočasně nepatřičně a nezodpovědně zapomenuté náhle vedlo člověka tím správným směrem. Psychologismus předešlých dramat tak vyznívá (s ohledem na varování, tužby a vize hrdinek /hrdinek, ne jen ženských postav!/) pouze zženštile a pravda života se odráží v zrcadle mužského (anebo snad i mužného?) boje. Jako bychom již nežili v nebezpečném světě našich přání a tuh, naší odpovědnosti vůči našemu životu (ne majetku či okolnostem, ale pohybu, sdílení a vnímání!), ale v rozvřelém kotli internacionální nenávisti, v níž „my“ jsme těmi spravedliví, „because we are soldiers“…. PS: Jako hrdý majitel modré knížky si nadále myslím, že potřebujeme více lásky a méně armád(y). ()
Na svoju dobu teda fakt absolútna bomba, až prekvapujúco verná odkazu predlohy Jamesa Jonesa. Zjednodušená čo do formy (samozrejme), nie už čo do obsahu. Vlastne aj z dnešného pohľadu je From Here To Eternity ojedinele triezvym výkonom, v ktorom útok na Pearl Harbor spĺňa skôr dramatický efekt, než aby slúžil na prezentáciu odvahy a obetavosti vysnívaného amerického národa. Jeden intenzívny ľudský príbeh vydá za tisíc falošných osláv, zvlášť ak je spracovaný s toľkým precítením. ()
Tak tohle je určitě právem oceňované drama z vojenského prostředí. Šedesát let starý oskarový snímek přibližuje poměry v americké armádě těsně před vstupem USA do druhé světové války poutavě, věrohodně a bez příkras. Taky si klade otázku, proč muži vlastně do armády vstupují a jsou ji věrní přes všechnu tu šikanu, vymývání mozků a buzeraci. ()
Vrátil som sa k uznávanému dielu americkej kinematografie, ktoré som zhliadol naposledy pred šiestimi rokmi, keď moje hodnotenie bolo „iba” dobré, a tak som tentokrát očakával, či sa to nejakým zázračným spôsobom zmení k pozitívnejšiemu, lepšiemu a vyššiemu konečnému výsledku ? Hviezdička nahor napovedá, že áno, a skúsim aj vysvetliť, prečo ? _ Tento majstrovsky, čierno-biely protivojnový film Freda Zinnemanna má časovú os danú na obdobie druhej svetovej vojny, keď Amerika síce ešte aktívne nevstúpila do priamych bojov, ale už nechýbalo veľa k povestnému dátumu= 7. DECEMBER 1941, kedy japonské cisárske námorníctvo napadne námornú základňu Pearl Harbor na Havaji, pričom postavy z Odtiaľto až na večnosť sa nachádzajú „čoby som len kameňom dohodil” od bodu epicentra. Nie je to úplne tesné, stále majú totiž dostatok času, aby vojaci na večer pravidelne navštevovali bary a muckali sa s ľahkými dievčatami, či sa spíjali do nemoty, skrátka, sú beztarostní, splnia si svoju každodennú šichtu, keď trénujú, že nemusia riešiť, ako, a či vôbec prežijú celý deň, ak by boli na fronte, a namiesto toho, sa stretávajú najmä sami medzi sebou v psychologickom zovretí. Ich najbližšia starosť, je napríklad- šikana, veľký vzdor, zakázaná a milenecká láska a cetera. Vymenujem päticu najhlavnejších i vedľajších postáv, začnem s atraktívnou spoločníčkou Lorene, pokračujem ešte s oveľa atraktívnejšou „kapitánovov ženou” Karen, keď okolo týchto krásavíc sa pohybujú- seržant Warden, dobrácky Talian Angelo Maggio, ale predovšetkým vynikajúci bývalý boxer, teraz rádový vojak Prewitt, okolo ktorého sa to všetko miesi. Títo piati sú zlomovými, kľúčovými charaktermi, kde mimochodom sa Karen s Prewittom nikdy nestretne, len jej seržant o ňom rozpráva... Chcú, aby zase boxoval, ale on o tom nechce ani počuť, a to je hlavná línia udalostí_ Dosýta som si taktiež užil fantastický explicitný bozk na pláži dvojice zamilovaných až po uši, ktorý sa už zapísal zlatými písmenami do kroník kinematografie, ale nielen preto som zvýšil známku filmu. Za obsadenie Sinatru výrazne lobovala MAFIA, keď sa aspoň snaží podať svedomitý herecký výkon, pričom parádná sekvencia z baru, ako hodí stoličku do chrbta odporného Ernesta Borgnineho, vážne stojí za to, a apropo, Oscara si podľa mňa nakoniec zaslúžil všetkými desiatimi ! Lancaster je absolútny ALFA SAMEC. Clift je zo všetkých Najlepší ! Kerr a Reed, takéto herečky už dávno nežijú, vymreli, a tak mám potrebu sa k nim stále vracať, lebo mi chýbajú. _ Kamera Burnetta Guffeyho je o niečo precíznejšia, ako strih Billa Lyona. Film Michaela Baya- Pearl Harbor z roku 2001 sa v 45 minútovej pasáži venoval spomínanému ataku, keď Fred Zinnemann na to vyčlenil len pár minút, skôr sa zameral na vývoj postáv, ktoré vyšperkoval perfektnými výkonmi, obohatil prostredie taktiež nepríjemnou atmosférou, kedy sa na rad dostávajú nevídané zvraty, ktoré snímok posúvajú do iného rozmeru. _ Zaradil sa vedľa monumentálneho Gone with the Wind- s 8. academy awards, ale ja osobne o trochu viac preferujem, až On the Waterfront, ktorý príde o rok, že už navždy zakotvil v mojej prestížnej TOP 10 najlepších filmov všetkých čias, istý okamih som si myslel, že by tam mohol byť aj tento Zinnemann, len to by musel mať už pred 6. rokmi- minimálne 80% ! () (menej) (viac)