Jeoffrey

Druhá série je určitě lepší a zajímavější než ta první. Za sebe jsem kladně ocenil už to, že jsme konečně vystrčili paty z venkova a vydali se na road trip, během kterého se dala zažít další dobrodružství a zase to trochu rozšířilo lore celého světa. Za mě příjemná změna. No a druhá polovina jde ještě o level dál a najednou dostáváme ucelený, přímočarý, ale zároveň poměrně dospělý příběh, kde díky poslednímu dílu už nabývám konečně pocitu, že to není fajn seriál pro děti, nebo spíš konečně jsem plně zaujatý i já a těším se co bude! Jasně, některé episody byly i tak slabší, výplňové (třeba když těsně před finále řešíme šneky, tohle přeci není Spongebob!) a někdy jsem si říkal, že mě štve, když nastane nějaký problém, postavy ho vyřeší, ale v dalším díle se k tomu častokrát musí znovu vrátit, protože i když se něco jakože vyřešilo, tak to stejně musíme znovu rozebrat a uzavřít. Jak dlouho trvá někomu opravdu odpustit? No tady minimálně dva díly! Ale je to výtka? Nebyl bych víc naštvaný, kdyby tu postavy měnily své názory jak korouhvička? Takže ono to vlastně nebude špatně... Každopádně poslední díl je na 5*, má spoustu překvapení, z toho minimálně jedno hodně nečekané a opravdu vzbudí chuť po další sérii. Celkově je druhá série minimálně chvalitebná, těší i odkazy na Gravity Falls. Stejně jako Goku u mě taky nějakých 8/10 a je mi jasný, proč se mu to tak líbí, prostě modrá je dobrá :)

Nebudu tvrdit, že by to byl kdo ví jak silný zážitek, rozhodně mě Omoi, Omoware, Furi, Furare emocionálně nedostalo tak, abych byl citově nějak okouzlený či rozhozený, ale určitě to nebyl špatný romantický film, spíš naopak, mělo to své silné stránky. Jako největší mínus vidím, že tady toho "Mám tě rád, nemám tě rád..." dostaneme na jeden film opravdu hodně a tím, že mi občas unikalo (nebo to bylo autory možná špatně zpracované), kolik mezi jednotlivými romantickými zvraty uteklo času, jsem minimálně u jednoho nabyl přesvědčení, že tato postava změnila svoje city na můj vkus nepřirozeně rychle a tak to na mě moc dobře nezapůsobilo. Také jsem se příliš nevyznal v jedné lince a po pravdě ještě teď se snažím probrat tím, jak to tyto dvě postavy mezi sebou měli. Byla tam nějaká romantika, nebo jim jenom chybělo nějaké zakončení / rozřešení toho všeho? Možná až se na to kouknu někdy znovu, dám si na tohle větší pozor. Co mi neuniklo jsou asi největší klady tohoto filmu. Mezi ně musím počítat příjemně civilní nádech toho všeho, prostě docela slušnou uvěřitelnost, že takový příběh by se mohl klidně mladým lidem stát. Stejně tak mě zaujaly postavy. Všiml jsem si, že každá z nich má něco, čím mě naprosto odrazuje a říkám si, že tohle nedělá dobře, ale zároveň má ta samá postava i jinou vlastnost, díky které se najdou chvíle, kdy jí chápu a říkám si, že přesně teď se dobře chová. Postavy jsou komplexní, což v praxi znamená, že třeba o jedné můžu říct "A" které mě na ní štve, ale hned musím dodat "B" které se mi na ní líbí (nebo naopak) a film s tím dobře pracuje. Zkrátka postavy tu opravdu mají silné a slabé stránky a až na jednoho klučinu v kostýmu policisty se tu nenajde nikdo, kdo by podle mě všechno vždy dělal správně a nebo naopak tu není nikdo, kdo by měl nějaký zásadní problém, s kterým by nechtěl něco dělat. Postavy se tu vyvíjí a tak se to, co se vám u některých nelíbilo, postupem může lehce otupovat, ustupovat a obracet. Obdobně se vyvíjí city a většinou (o jednom případu, kdy jsem tomu moc nevěřil, jsem se zmínil výše) to má své důvody a logiku. Takže je to za mě dost dobrý romantický film se slušnou animací a doprovázený příjemnou a dobře padnoucí hudbou, který bych neměl problém si kdykoli pustit znovu, líbil se, i když mě emocionálně nezasáhl tak, aby to u mě zanechalo nějakou hlubší stopu. 6,8/10

Defense of the Ancients - ten mod na Warcraft III si pořád ještě pamatuju (FeelsOldMan), ale nikdy by mě tehdy nenapadlo, že z toho bude úspěšná samostatná hra, která začne celé velké MOBA šílenství. Jednu dobu jsem se i na nějaké ty turnaje v DOTě 2 díval, pokud to hraje někdo, kdo to opravdu umí, tak je to docela zábavná podívaná, i když ten koncept se může zdát na první pohled vlastně strašně jednoduchý. Je to jak týmové (asi proto mě osobně ta hra nikdy moc nešla) šachy (nebo možná spíš přetlačovaná), kde ale rozhodují i schopnosti jednotlivce. No a taky je to už hodně dlouho, co DOTu válcuje o něco barevnější LOLko a tak je třeba oslovit nové hráče a proto tu teď je tohle dílko... O loru kolem postav moc nevím, navíc se mi jich už taky vybaví jen pár, ale dokážu si představit, že fanouškům hry se tento seriál bude hodně líbit. Znalci tam poznají různé schopnosti postav ze hry, dokáží najít a pojmenovat nějaké ty passivky a ultimátky, prostě si to budou užívat mnohem víc než já. Pro ty méně políbené, nebo ty, kteří už z téhle série hodně zapomněli by to mohlo být takové dobře vypadající průměrné fantasy, u kterého já osobně oceňuji, že postavy jsou všechno, jen ne černo-bílé, mnohé je tu sympaticky zamotané a tak mě seriál dokáže docela často překvapit. Takže i když toho o DOTě už vážně moc nevím, tahle reklama mě oslovila, zabavila, zaujala a i když mě asi ke hraní hry znovu po všech těch letech nepřivede, přesto bych klidně dal další díly a nějaký ten další lore, který jsem tam u hry nikdy nikde pořádně neviděl... 7/10

Yasukemu se nedá upřít jedna věc, ten seriál rozhodně nenudí! Je to kombinace nečekaných věcí, bláznivých zvratů - prostě něco co překvapuje v každém díle něčím novým, až vám po tváři několikrát přeběhne pobavený, jindy až ironický úsměv a hlavou myšlenka "Na co to tu sakra koukám?". Je to skoro jako kdyby Netflix dal autorům neomezenou svobodu nad svým dílem a tak do scénáře prošla naprosto každá kravina, která může někoho v souvislosti s Japonskem a fantasy napadnout a to vše ve vší vážnosti. Po pravdě by mě ani nepřekvapilo, kdyby se tu ještě z nenadání třeba objevili němečtí zombíci jedoucí na dinousaurech, nebo se ukázalo, že za vším vlastně stojí mimozemšťané, kteří chtějí ovládnout svět skrze prodej sojové omáčky, ale i tak tu bylo toho zvláštního dost... Občas je to hodně šílené, příběh letí dost svižným tempem a mnohé se prostě děje, protože ve světě fantasy se to dít může a když si podvědomě říkáte, že byste třeba něco chtěli vysvětlit, tak vás v lepším případě odbydou jednou strohou větou, kde vám sdělí, co že se jako právě stalo, nebo proč je zrovna toto tady. Je to divné, je to šílené, občas je to i dost cringe, ale světe div se, nějak to drží pohromadě. Yasuke je zvláštní kombinací tradic a neortodoxního moderního pohledu na ně, což by mělo už ze samé podstaty věci jít proti sobě a z části tu to proti sobě jde, ale zároveň se to i zvláštně kombinuje a nečekaně funguje až tak, že to přináší hodně nových a svěžích myšlenek a nápadů. Jako kdyby mě tu chtěli přesvědčit, že v tomto odvětví v kombinaci s animovaným prostředím je vlastně dovolené vše a já jim to z části věřím, ale zároveň si někdy říkám, že větší snůšku kravin a špatné dějové expozice jsem v životě neviděl. Po pravdě ani nevím, jestli anime mělo dostat pro svou první část víc dílů, na jednu stranu bych si přál, aby některé věci byly lépe vysvětlené, některé linky lépe propracované a postavy dostaly víc času (protože jsem během seriálu poznal opravdu dobře a tedy si dokázal oblíbit pouze hlavního hrdinu), ale na druhou stranu takhle to tempo prostě jelo a tak díly utekly jak voda, což bylo svěží (a znovu zopakuji - nenudilo to ani minutu). Stejně tak si nejsem jistý, jak moc se mi to všechno líbilo. Střídali se u mě pobavené a překvapené "Cože?" s těmi, které značili jen nedůvěru a ironii - někdy jsem chtěl jásat nad tím co vidím, jindy si zase dát hlavou o stůl. A nebyly to jen zvraty, ale i dialogy, které byly někdy hodně dobré a jindy takové, no prostě divné... Co dokážu říct je, že studio MAPPA odvádí na poli animace nadstandartní výkon. Souboje jsou příjemně plynulé, krvavé a grafické. Bitvy umí působit dostatečně epicky. Magie je barevná, intenzivní a kouzelná, prostě působí opravdu tak mocně a poutavě (někdy sice až přehnaně, ale budiž), jak by ve fantasy měla. No a pak je tu hudba. O elektronické hudbě toho osobně moc nevím a o jejím využití jsem měl vždy docela jasné přesvědčení - primárně se hodí do sci-fi her (třeba Mass Effect) a filmů (Blade Runner). Ale dát jí jako základ pro soundtrack k fantasy situované do feudálního Japonska? Se asi někdo zbláznil! Jenže zase, ono to výborně funguje... Soundtrack je skvělý. Openning je nádherná skladba, kterou si mám chuť stáhnout a poslechnout celou, ending ušel. Zbytek doprovodné hudby je kombinace různých klasických motivů (třeba bubny) a elektronické hudby, která do soubojů s katanami krásně pasuje a její beaty jsou častokrát sladěné s pohyby postav, takže je vidět, že ten, kdo dělal bojové scény s hudbou počítal, nebo možná autor hudby viděl během její kompozice bojové scény, zkrátka dost dobře to sedí. Stejně tak ta hudba trefuje a doplňuje atmosféru, je znát, je slyšet... Vypadá to, že Flying Lotus ví co dělá a mě si tady dost získal! Ve výsledku jde u mě o zajímavé anime s vysokými produkčními hodnotami, které je po stránce děje buď něčím naprosto neotřelým, nebo jde o totální haluz a dost možná je to od obojího trochu. Je to cool, nebo je to kravina? Na tohle byste si fakt měli přijít sami, ovšem doporučuji se podívat... Také asi chápu jakékoli hodnocení, já sám končím rozpolcený někde uprostřed s tím, že animace a hudba to pro mě zvedají na celkově slabší nadprůměr. 6/10

Čekal jsem dlouho, ale přeci jen dívat se na Kimetsu no Yaiba, nebo na cokoli od studia Ufotable, v kino rip verzi, nebo s rozlišením 480p a nižším je podle mě zločin proti estetice, dílu samotnému i jeho autorům. Chápu, že nedočkavost u tohohle filmu může hrát svojí roli, ale pokud to nemáte alespoň v HD, pak přicházíte o jedno z největších kouzel celého tohohle filmu a to je grafické zpracování. Od prvních záběrů na impozantní vlak, kde autoři dokazují, že se dá udělat výborný CG model dopravního prostředku, který sedí s klasickou animací aniž by nějak rušil, až po jeho průjezd krajinou, dokáží ukázat tvůrci nádhernou krásu okolního prostředí v kombinaci s kvalitní prací kamery, kdy při náhodném několikavteřinovém záběru na koleje, po kterých vlak jede a kde vedle roste tráva, máte skoro až vizuální orgasmus a chcete si ten záběr zkopírovat do svého PC a dát si ho na pár dní aspoň jako spořič obrazovky. A pak je tu třeba zimní krajina s vichřicí, která je natočená tak, že jí skoro až cítíte, prostě působí tak krásně a do jisté míry i realisticky! No a pak jsou tady souboje, už ten první je senzační a kamera si opět hraje, je neskutečně dynamická, předvádí vše z nečekaných úhlů a já vzpomínám na hlavní důvod, proč se mi vlastně tak líbil seriál. O tom, jaký je souboj poslední, se ani bavit nebudu, závěr samotného filmu je po stránce akce, dynamiky a estetiky na úrovni toho nejlepšího ze seriálu a díky levelu obou soupeřů působí snad ještě víc šíleně a efektivně. Konečný souboj byla 5* podívaná! Vlastně asi celá animace a hudba by za mě byla na 5* (i když je tu jedna část, kde musím přivřít obě oči, pro ty co již viděly řeknu jen SPOILER ruce a chapadla SPOILER END). Co ale už taková pecka není je ten zbytek. Ze začátku a snad i na konci jsem měl z filmu dojem, že si někdo myslí, že čím víc budou postavy křičet a brečet, tím snáz jim všechny ty silné emoce uvěřím. OK, dělá to tak spousta shounenů, ale tady to byl na začátku a na konci fakt extrém a u mě osobně se kýžený účinek bohužel nedostavil. Necítil jsem to ani z poloviny tak silně, jak bych si přál a jak bych díky všemu tomu křiku a breku cítit měl. Možná jsem s přibývajícím věkem cynik a nebo možná opravdu nefunguje to, co se mi mnozí snaží namluvit posledních pár let - tedy že čím hlučnější, tím lepší (vtipnější, dramatičtější, smutnější = emotivnější)! Kromě starých známých, kde milujete Nezuko, protože jako jediná má roubík, tu máme v popředí jednoho z řad Hashirů, co má tolik energie a entuziasmu, kolik má síly v hlasivkách (takže asi proto je to opět o level víc uřvané) a ze začátku na mě působil takovým tím dojmem ukázkového idealistického hrdiny, který se pořád směje a dokud neusne, tak snad ani nemrkne (pamatujete třeba na Miria z Boku no Hero Academia - same feel!). Pak jsou tu hned dva záporáci s tím, že první dostane prostor, ale nějak mi tam chybí zajímavější uzavření jeho příběhu, složitější a sympatičtější motivace, přeci jen v seriálu byl každý záporák i tak trochu k politovaní, tenhle mi byl buřt. Druhý se zase zjeví bez jakéhokoli antrée a tak jeho příchod působí tak nějak, nebudu říkat divně, protože něco podobného v tu chvíli vlastně očekáváte, takže jde spíš o klasické shounen klišé, kdy si jen uvědomíte - to jsem čekal... A to samé (žádné překvapení) přijde i u samotného finále, kdy navíc opět u mě ta hlasitost všeho prostě nezabírá, snad zase až na jeden moment (nápověda pro ty co již viděli SPOILER You're a coward!!! SPOILER END). Celkově jsem rád, že jsem si počkal na HD verzi, na cokoli dalšího ze světa Demon Slayera (hlavně druhá řada seriálu) se pořád těším, ale stejně jako u seriálu jde pořád především o to blýskavé pozlátko, ta řemeslná práce s grafikou, kamerou, nebo hudbou, co mě tu tak bere. Obsah toho obalu je však jen trochu lepší průměr. Osobně mě potěšilo, že Zenitsu tu nedostal až tak moc prostoru a když ano, tak byl v "sleep modu". Zklamalo celkově málo Nezuko... 7,5/10

Rozhodně mi nepřijde, že by byl A-Channel v rámci svého zařazení (roztomilá školní dívčí komedie) jen pouhým šedým průměrem. Máme zde fungující a velmi dobře skombinované postavy, jejichž typy osobností mě vyhovují snad v každém obdobném seriálu. Především Run je tím charakterem, který v těchto konceptech mám velice rád a který mě dokáže spolehlivě pobavit svojí naivitou a bezstarostností (někdy až hloupostí), ovšem i Tooru má své kouzlo, moc toho nenamluví, ale je roztomilá a zábavná zároveň (navíc už od dob Kuchiki Rukie a třeba i takové Rurumo mám v anime pro drobné dívky s krátkými vlasy jistou slabost). Ovšem ani Nagisa nebo Yuuko (nebo i Yutaka a Miho, či celý učitelský sbor) nejsou nevýrazné a také dokáží překvapit a potěšit. Zkrátka složení a charaktery postav mi tu sednou a díky tomu jsem se ani jeden díl nenudil a jejich interakce se mi jednoduše líbila. Samozřejmě je to skečová komedie bez nějakého zásadního velkého tématu na pozadí, spíš jen se společným zaměřením pro konkrétní díl, ale to v rámci žánru není ničím zvláštním a pro dobrou relaxaci a pobavení tohle vlastně v klidu stačí. Zvolená témata nejsou také nijak překvapivá, většinou jde o dost obyčejné věci, včetně všemožných klišé (třeba plážový díl), ale díky vzájemnému působení dívek a jejich povah šlo u mě o podívanou hodně zábavnou a milou (i když ne nějak originální) s docela dobrými vtipy. Kromě skvělých postav, slušného humoru a průměrných příběhů je tu ještě jedna věc, která u mě osobně ovlivňuje celkový dojem a která způsobila, že jsem dal tomuto seriálu momentálně přednost před dokoukáním K-ON!! a to je hudba. Po pravdě mi celý tento seriál hudebně (nejen opening a ending, ale i celková doprovodná hudba) hodně sedl a mile mě překvapily i ty písně, které se objevují ke konci skoro každého dílu (ale pozor nejde o ending) a doprovází nějakou zábavnou koláž záběrů na dívky v různých činnostech (jde o zrychlené přehrání některých událostí, třeba společné zábavy, vyobrazené někdy pouze statickými záběry na nejrůznější činnosti, které během tohoto časového úseku proběhly, doprovázené různou hudbou). I animačně se mi to celé líbilo. Prostě na mém metru spokojenosti, který měří, jak moc jsem se u anime pobavil, jak dobře jsem se u něj zrelaxoval a který odvozuji podle četnosti a intenzity přiblblého a sladkého úsměvu na svém obličeji se u A-Channelu dostávám na nějakých 7/10. Je to horší než Azumanga, Skicák, Jahodové Maršmelou, Aria a mnohé další, ale zase mě to bavilo třeba víc než takové Lucky Star (které je milé, ale nesedí mi moc jeho humor) a tak mám asi jasno a za mě A-Channel mezi šedý průměr nepatří.

"Než vyleze nový Mortal Kombat tak si musím vystačit třeba se starým Tekkenem." Ano, není to poprvé co v životě používám tuhle větu a značí to, jak mám obě série zhruba ve svém pomyslném žebříčku oblíbenosti za sebou a jak moc toho o jejich postavách a příbězích vím. Ale pro upřesnění - Mortal Kombat jsem hrál, pokud se nepletu, všechny díly (minimálně multiplayer) a znám i většinu podrobností o tom, co se v něm děje a kdo je kdo a co je co. Dokonce jsem viděl i tři filmy a jeden seriál (tři hrané a jeden animovaný) z této série. Tekken byl vždycky až ten druhý, co druhý, to byl Street Fighter, takže až ten třetí. Hrál jsem jen dva díly (5 a 7), znám maximálně kostru příběhu a dokážu pojmenovat asi tak 6 postav za které jsem zatím hrál. Každopádně kdybych nevěděl o světě Tekkenu zhola nic, pak by na mě tohle filmové zpracování působilo jen jako totální kravina s pitomým příběhem, hodně divnými dialogy, hloupými zvraty, ale aspoň trošku hezkou 3D grafikou a samozřejmě sexy postavami, kterým pro mě osobně vévodí Nina v kožené kombinéze z prvních asi 10 minut... Naštěstí tím, že znám kostru příběhu, jsem dokázal pochopit ten šílený závěr, tím, že vím něco o "Devil Gene", mi i ten pro někoho debilní finiš dával plus mínus nějaký smysl a tím, že jsem sám hrál v minulosti hned za tři zdejší postavy, jsem někdy dokázal i rozpoznat nějaký ten special move! Takže pokud vám herní série Tekken nic neříká, tak to pro vás bude nesjpíš velká haluz (co jsem to právě viděl?), pokud jí znáte, pak to stejně bude (hlavně díky zmatenosti příběhu a kvalitě dialogů), asi tak jako pro mě, maximálně meh zážitek, ale pokud jí milujete, tak nemá smysl vůbec číst o čem tu Jeoffrey píše, je to Tekken a k samotné hře to má vlastně docela blízko... Pro mě však jen 5/10

Ano, vizuálně to je působivé, ale po pravdě si mnohem víc užívám čínské legendy stylizované do fantasy prostředí a ne do toho moderního a proto mě mnohem víc uchvátil a okouzlil třeba White Snake nebo Legend of Deification. Příběhově to je sice zajímavé, skoro to až vypadá, jako by chtěli čínští autoři dosáhnout vrcholu a propojit vše, co si ve svém moderním animovaném 3D vesmíru vytvořili a tak mě tu ani ten Opičí Král absolutně nepřekvapil, ale bohužel ono mě tu nepřekvapilo v podstatě ani nic jiného (odkaz na Nezha z roku 2019 je logický). A že by to byla dějově taková síla, u které bych seděl na kraji židle a prožíval nějaká intenzivní citová, či nervová opojení? U mě se bohužel nestalo! Ale tak ano, nedívalo se na to celé špatně, i když ty honičky na motorkách a v autech mi ani tady v tom vrcholném 3D pořád nepřišli tak nějak na 100% dobře udělané, spíš jak takové divně rozpohybované modely, ale zbytek byl vlastně docela fajn. 6,8/10

Taková docela snesitelná jednoduchá blbost, která kombinuje MiB s klasickými pohádkami nejen od bratří Grimmů... Nic víc, nic míň. Nepotěší, neurazí - 5/10

Je to příjemná podívaná, které se pořád veze na stejné sympatické a milé vlně, nikdy nikam výrazně neodbočí ani nějak extra nepřekvapí. Je to jak příjemný lehký šlofík během jarního slunečného dne, prostě naprosto odpočinková záležitost. Poslední dva díly dokáží i trochu dojmout. Ale i když je atmosféra jakkoli příjemná a uvolňující, k perfektnímu zážitku mi tam chybí víc legrace, humoru, nějaká větší energie... Chybí mi tam občasná změna nálady, která by trochu rozrušila tu jednolitou a plynulou vlnu, na které se seriál veze a díky které jsem si sice dokázal vždy kvalitně odpočinout, ale dvakrát to bylo až tak dobře, že jsem při sledování málem usnul! Také jsem seriál dokoukával opravdu hodně pomalu, jeden až dva díly za měsíc, někdy i dva (hlavně podle nálady) a nějak si nedovedu představit, že bych zrovna Tamayuru celou dal na jeden zátah. Prostě tohle anime si člověk musí umět dávkovat, aby fungoval jeho léčivý a příjemný aspekt a zároveň nenudilo, nebo neuspávalo. To se mi nakonec povedlo, tedy jsem docela spokojený a zároveň i trošku zvědavý, jestli další série s označením More Aggresive dostojí svému jménu a já její dokoukání tentokrát zvládnu dřív jak za necelý rok (první dva díly Hitotose jsem viděl 28.6.2020, poslední dva dneska...). 6,3/10