Jeoffrey

Na to, že premisa celého seriálu o zaměněných dětech působí jak z nějaké podprůměrné mexické telenovely, mě docela překvapilo jak moc komorní a někdy až nudná romance A Couple of Cuckoos je. Zdejší humor u mě občas až balancuje na hranici obyčejné blbosti, mnohé rádoby dramatické momenty jsou budovány formou hloupých omylů, nebo obyčejnými žánrovými klišé. Dokonce jsem ani nedokázal ve zdejší trojici dívek najít alespoň jednu, které bych dokázal nějak silněji fandit a samotný Umino je pro mě docela nezajímavý, takový neslaný, nemastný. Nejhůř na mě nakonec působil jeho vztah s nevlastní sestrou, který se mi seriál snaží někdy až příliš na sílu prezentovat jako jeden z možných řešení celého toho romantického mnohoúhelníku, ale já tomu prostě nějak nevěřím a Sači mi přijde spíš jako otravný přívěšek než jako jedna z romantických možností. U zbylých dvou slečen už je to o trošku lepší, je tu alespoň vidět troška nějaké té chemie a chápu, na čem se tu snaží autoři stavět, ale zase nemůžu říct, že by mě to nějak extra bavilo anebo si to užíval. Animačně je to povedené i hudba je slyšet a snaží se o budování alespoň nějakého dojmu. Je tu i pár silnějších momentů, které ale nejsou natolik významné, aby se mnou nějak otřásly a vzbudily nějaký větší zájem. Takže tohle celé pro mě bylo takové klasické průtokové anime, které jsem sice dokoukal, ale nic moc jsem si z něj neodnesl, za pár dní na něj dost možná zapomenu a jestli bych se chtěl dívat na případné další pokračování bych si musel docela dlouze rozmýšlet. 4,5/10

Vážně jste si mysleli, že bude druhá série tak dobrá jako ta první? Já původně ano a hodně jsem se na pokračování těšil. Nevadilo mi ani, že se změnil hlasový herec u hlavní postavy, protože barvu hlasu mají pánové docela podobnou, takže tenhle rozdíl byl tím nejmenším, co by mi tu mohlo vadit. Nakonec mě vlastně ani tolik nenaštvalo to neskutečně mizerné CG u monster, které bylo tím nejhorším, co jsem viděl od dob velké bohyně Mitamy. Zkrátka i když byl seriál plný odporných počítačových draků a stromů s lidskou tváří v kvalitě, za kterou by se styděla i průměrná hra na PS2, pořád to nebyl ten největší problém, co jsem s druhou řadou měl. Tím za mě nakonec byla absence humoru, nadhledu a lehkosti, kterou měla první série. Zkrátka i když tu bylo pár cool momentů s Anosem, které mi udělaly radost a u kterých jsem si připomněl, proč mám hlavního hrdinu tak rád, tak jsem se nedočkal žádné zapamatovatelné a kouzelně přepálené chvíle, jako když Anos v první sérii roztočil hrad jako káču, nebo porazil soupeře pouhým tlukotem svého srdce. Nejvíc se k tomu asi blížil poslední díl, kdy si Anos sedmkrát dupnul, ale ani to pro mě prostě nějak nebylo ono. Co bylo ještě horší, byl fakt, že tyhle cool momenty a souboje, kvůli kterým jsem se na seriál těšil, tu byly zabalené do neskutečné hromady žvanění. Připadal jsem si, jako kdyby tvůrci u první řady podvědomě tušili, že druhá nebude, a tak se nesnažili o nějaký příběhový info dump, prostě jen chtěli ukázat, jak moc je hlavní hrdina cool, jenže divákům se seriál tak moc zalíbil, že najednou druhá série prostě vzniknout musela, a tak jsme veškerý příběh a hromadu lore najednou dostávali v koňských dávkách, aby se vše dohnalo. Problém je, že ta hromada žvanění většinou nebyla zajímavá, příběh nikdy nebyl natolik epický, aby si zasloužil tolik expozice a okecávání a tempo díky tomu absolutně drhlo, a to až tak moc, že jsem se často nudil a ztrácel pozornost. Nic proti složitému příběhu a hromadám lore osobně nemám (jsem velký hráč RPG a fanda DnD), pokud mi je dokáží autoři prodat, ale tady to vážně většinou působilo jen jako hromada zbytečných keců okolo. Co se samotného příběhu týká, tak i když se občas snaží předvádět velké a krkolomné dějové oblouky, vždy se to dá shrnout do věty „Nic není nikdy tak jak to vypadá a všechno je nakonec tak, jak to Anos chce“. Škoda jen že samotná cesta tu nikdy není ani z poloviny tak epická jako samotný výsledek. Blbé taky je, že díky té snaze o hlubokou a komplexní fantasy, která moc nefunguje, seriál ztrácí zábavnost a lehkost. Z jednoduché a prosté legrace o tom, že hlavní hrdina je až příliš OP, se stává ultimátní konflikt s falešným pánem démonů, bohy, draky – zkrátka se stále mocnějšími stvořeními, ale tvůrci mi to neumí prodat tak, abych si to užíval, byl napnutý, nebo se alespoň bavil tím, jak snadno si i s tímhle hrdina dokáže poradit. Prostě i když Anos v nějaký moment zadeklamuje to své „Vážně jsi si myslel, že…“ tak to u mě bohužel úsměv a ani očekávání co přijde, už nevyvolá. Když si k tomu přidám všechny ty produkční problémy, které tahle řada měla a odklady (díky kterým můj zájem také chtě nechtě upadal), tak výsledkem je bohužel zklamání. Zklamání, že se ze seriálu, na který jsem se tak těšil, stal maximálně průměrný zážitek, který jsem bez většího zápalu dokoukal. První půlka ještě 6/10, druhá půlka maximálně 5/10 – celkem 5,5/10.

„Tento příběh pouze zlehka popisuje běžný denní život tří sester Minamiových, proto od něj prosím nic moc nečekejte.“ Zajímavé upozornění na začátku každého dílu, které je na jednu stranu pravdivé, na druhou ani moc ne... Nebo spíš běžný denní život tří sester není ani z poloviny tak obyčejný, jak by se mohlo zdát a nemůžou za to jen tři naprosto odlišné charaktery těchto tří ústředních postav, ale spíš všechny ty osoby kolem této trojice a jejich vzájemné vztahy. Poznáváme hlavní hrdinky, které jsou na jednu stranu sice dostatečně zajímavé, na druhou stranu ale ne až tak povedené, abych si dovedl představit, že by celý seriál utáhly sami. K nim však dostáváme postupně jejich spolužáky, kamarády, sousedy... A každá postava do tohoto mixu přináší něco nového, hezky tam zapadá a baví. Je to zvláštní, ale musím za sebe přiznat, že v tuto chvíli jsou mými nejoblíbenějšími postavami z tohoto seriálu o třech sestrách vlastně dva kluci! Bláznivý playboy Hosaka je sice plný šílených fantazií, ale říkejte si, co chcete, ten kluk má styl! Navíc umí vařit a bere svoji lásku i s případnými závazky, což je za mě úctyhodné. A stejně, jako fandím Hosakovi, si moje sympatie získal i „velký šéf“ Fudžioka. Sice není tak stylový jako Hosaka, ale jeho romantické snažení je mi sympatické. Z holčin mám asi nejradši Kanu, sice je dost hloupá, ale má spoustu energie, což mi imponuje. Ale zpátky k tomu hlavnímu, proč si podle mě první sezóna Minami-ke zaslouží nadprůměrné hodnocení a proč mě bavila. Ptáte se, co to bylo? Není to komedie a humor, jak jsem původně očekával, i když nějaký ten vtip se většinou podaří a nebyl díl, který by mě alespoň jednou nějak nerozesmál. Nebyl to ani pěkný opening, který se mi hudebně líbil. Ani docela povedená animace. Byly to všechny zdejší rozmanité postavy, jejich vztahy a interakce, které mě tu chytly a kvůli kterým jsem zvědavý co bude dál. Většina z toho, co jsem viděl, byla z velké části ze života, často komediálně nadsazená, ale nikdy to nebylo hloupé nebo nudné… Takže jdu na další řadu, zjistit jestli se některá z dívek zamiluje a zažije stejně šťastný konec jako Ninomija-kun a Sensei, nebo jestli se z Mako-čan zase někdy stane Makoto, jestli Hosaka uskuteční některou ze svých fantazií, nebo jestli Kana dostane další pusu od někoho jiného, než od… 7,5/10