Jeoffrey

Tento komentář pravděpodobně obsahuje nepřímé SPOILERY a nejrůznější podivné náznaky, tedy by ho nikdo, kdo si tohle anime chce užít, asi neměl číst... První dojem - Among Us ze světa nepovedené Mojí hrdinské akademie ?!? Divné, ale zároveň i podezřele zajímavé... Druhý dojem už je o dost slabší, říkám si, že kdyby tohle byla hra v Among Us tak všichni ti hráči kolem rozhodně nejsou "nejostřejší tužky v penále" a to jak se ze všeho jedna z postav pořád vyvlíká začne být časem už dost pitomé! Nekonají se ani velké, dramatické a hlavně povedené souboje intelektů (i když se o ně autoři občas tak moc snaží)! Hlavní hrdinové nejsou geniální, jen prostě nejsou úplní troubové, jako 90% zdejšího osazenstva (a tak je mezi slepými jednooký králem...). Dokonce i ta změna mezi hodnou a zlou Nanou za použití rádoby dramatického podsvícení a vnitřních monologů na mě nefunguje. Třetí dojem to ale vše nejen že zachraňuje, ale vyzvedává z hladin průměru a může za to příchod jednoho "kocoura" na scénu a finální drama se "psem", které je do jisté míry očekávané (těch vlajek tam je...) a tak bohužel nezasáhne Jeoffreyho tolik, jako hlavní postavu. Ovšem příchod onoho "kocoura" předestírá to o čem píše Goku, že je příběh opravdu mnohem hlubší, ukazuje se, že nic není nikdy jen černé nebo bílé a to nám slibuje, že to mají autoři promyšlené a mnohem zajímavější, než jak vše ze začátku vypadalo. Na druhou sérii se s chutí podívám, dá se teď docela snadno spočítat, jakým směrem by se měla odvíjet a ten směr se mi líbí. Obzvlášť mě zajímá, jak bude zpracovaná jedna věc, kterou očekávám a u které si nejsem jistý, jestli na ní má dotyčná postava ještě nějaké právo, ale víc už neřeknu, už tak je tenhle komentář zase plný mnohoznačných a nepřímých SPOILERŮ, takže dost, nechápu proč to čtete... Bavilo mě to, ale má to své mouchy takže za mě 6,9/10

Je na čase se po 6 letech vyjádřit k tomu, co někdo označuje za "nadávkami opředený Irregular at Magic High School"... Projel jsem si tu zdejší komentáře, zavzpomínal na své pocity, které se ani po letech nezměnili, pustil si pár dílů pro připomenutí a tak mám zase jasno. Moje dojmy opět víceméně vystihl můj nejoblíbenější zdejší uživatel, i když to tentokrát asi nečekal. Takže si to tady vypůjčím a lehce upravím - hlavní hrdina je COOL a kouzla jsou COOL a grafika je COOL, jen ten incest není COOL, ale zase není tam cenzura na uříznuté končetiny... Pro koho je tohle anime? Třeba pro mě! Pro životem znuděného chlapíka, který se pravidelně stresuje v práci, blbě spí a s každým svým problémem se patlá i ve spaní a rozebírá ho z mnoha úhlů... Proč? Protože tady sleduje COOL hlavního hrdinu, co každý problém vyřeší díky svým schopnostem a s naprosto klidnou hlavou a to v provedení, které je opět COOL. Sakra tohle bych přesně chtěl umět, takový bych chtěl taky být - klidný, rozhodný logický, stoický a když k tomu ještě přihodíte uvěřitelný idol (nejen) všech žen - pak máte pohádku, kterou si budu užívat, hlavní postavě fandit, budu pyšný na to, že jsem stejného druhu a pohlaví, jako hlavní hrdina... Jistě, je to z velké části o tom, že hlavního hrdinu všichni podceňují a on jim pak prostě mávnutím ruky (a za pomoci občas trošku chatrnějšího scénáře) nakope zadky, ale po pravdě - tohle je nejjednodušší efektivní způsob uspokojení, který vám jakýkoli příběh může nabídnout a nečekaně to pořád funguje. Namachrované frajírky a egoisty nemá skoro nikdo rád, lidi co si myslí, že jsou něčím lepší a dávají to neustále na odiv, také většina ostatních moc nemusí a ten pocit božích mlýnů, nebo když se uvaří ten pomyslný hrnec vody - to je pro obyčejného člověka vždy uspokojující pohled (protože v realitě tohle moc nefunguje). Můžete mi oponovat, že existují lepší seriály, lepší hlavní hrdinové, lepší příběhy. Ano, ale zrovna v sekci speciálních fantasy akademií? Kde? Možná se mi vybaví pro mě zase docela sympatický Kasuga Arata, ale ten přišel až po Tatsuyovi... Je tu třeba i High school DxD, ale to je taky pro mnohé další hodně rozporuplné (a nadávkami opředené) anime... Zkrátka když jste v životě viděli tolik špatných speciálních akademií jako já (a pořád zkoušíte další, protože prostě máte obecně rádi fantasy), pak tohle dílo musíte považovat za nadprůměrné a pokud jste svůj život ztrácely s tolika beta (až omega) samci, z kterých se vám dělalo za celé mužské pokolení trapně, pak byste měli mít Tatsuyu prostě rádi! Jdu dokonce až tak daleko, že se těším na druhou sérii na podzim 2020 a hned po ní i plánuji pustit si film, který jsem zatím odkládal, protože nenavazuje a tak bych ho asi adekvátně nepobral... Také jsem rád, že v tom nejsem sám, že hodnocení tohoto, pro některé zavrženíhodného dílka, je nejen zde ale i na světových databázích (IMDB, MAL, AL) vždy nad 70% a po pravdě někde tam je i můj osobní dojem. Není to nic geniálního, má to nějaké ty mezery ve scénáři i celkové logice a je tu téma incestu (jasně, je logické, že na 99% nejde o biologické spříznění, ale pořád je tu to "bráško", což by vážně nikdy nemělo znít v sexuálním podtextu...), na druhou stranu je to dynamické, hlavní hrdina je pro mě prostě sympatický, ostatní postavy mě neštvou, animace je víc než slušná a i příběh s těmi jeho kličkami mě docela zaujal. Me like it! 7,5/10

I mezi čtenáři mangy je BLUE arc velmi neoblíbenou částí a po shlédnutí anime spoustu jejich výtek chápu. Poslední série přichází po samotném vrcholu seriálu, kdy byl poražen nejlepší kuchař na škole, jehož jsme si tak dlouho schovávali a pěstovali. Je zažehnáno existenční nebezpečí pro školu a vše je v klidu a míru. Co chcete dál řešit? Takže se vezme záporák, který se objeví absolutně odnikud, dá se mu docela obstojné uvedení na scénu, kdy porazí jediného, koho hlavní hrdina porazit nedokázal, což ho automaticky staví na vrchol potravního řetězce a přidá se k němu ne zrovna uvěřitelná temná organizace, která ohrožuje směr, kterým se ubírá celosvětové kulinářství - je prostě opět třeba přijít s větší hrozbou. K tomu se z ničeho nic přihodí další, divný a odněkud vyčarovaný cíl pana Saiby, který na nás autor hodí jen tak bez ladu a skladu, aby tomu dodal nějakou emocionální hloubku, ale ono to moc nefunguje. Přidáme klasický turnajový arc, záporákovi dáme naprosto absurdní super schopnost, aby to zase šlo celé o jeden level dál. Pak přidáme mama drama, spoustu podivných postav z tajemné organizace, které se objeví a zmizí, takže na ně ve vteřině zapomenete a jsou tam jenom jako překážky a nakonec uděláme ze seriálu o Somovi vlastně rodinnou ságu klanu Nakiri s dalším hodně podivným zvratem, který dává jedné z motivací záporáka další, hodně vtipný rozměr. Je to uplácaná kaše, která zrovna nedrží pevně dohromady. Je to uvědomění, že zatímco Hvězdné Války byly ságou klanu Skywalkerů, tohle je zase hlavně o klanu Nakiri s tím že postava, po které se to jmenuje, je vlastně zdejší Han Solo a tohle finální jednání je poslední trilogie od Disney. Je to zklamání, dort pejska a kočičky, kdy autor chtěl říct mnohé, ale moc nevěděl jak na to. Dílo u kterého si říkáte, že kdyby to celé skončilo předchozí sezónou bylo by to lepší. Vše je o level pitomější, absurdnější, přehnanější, sázky jsou uměle vyhnané výš, ale pořád to občas sem tam funguje. Je to nastavovaná kaše ze všeho, co zbylo v lednici po výborné večeři, která je sice pořád k jídlu, ale rozhodně to není velkolepý gurmánský zážitek, ale k obědu o víkendu pořád ještě docela dobrý... 6/10

Zase k The God of High School jsem své výtky už rozepsal ve zdejší diskuzi a také v deníčku, ale pro pořádek. To tempo je nesmysl! Nacpat 100+ kapitol mangy do třinácti dílu je zvěrstvo a některé aspekty seriálu tím prostě zákonitě trpí. Ze začátku mi to tolik nevadilo, říkal jsem si, že to prostě jede a na výtky čtenářů předlohy o tom, jak tam chybí motivace některých vedlejších postav, jsem mával rukou. Opravdu potřebuji vědět, jakou ten cápek, co si během souboje pořád čte, vyznává bojovou filozofii? Potřebuji znát pozadí americké wrestlerky? Pokud tyhle postavy dál v příběhu nemají důležitou roli, pak je mi tohle ukradené! Ale začalo mi třeba hodně vadit, že nevidím žádný trénink. Postavy najednou začaly používat nové silné schopnosti a to jak k nim přišli vysvětlily buď jednou větou ve stylu "jo tohle prostě teď umím", nebo jsem dostal minutový flashback, kde ukázaly, kde k tomu postava přišla. Co mi ale chybí je ukázka toho, jak k tomu postavy přišly. Myslím si, že tréninkové části, ať už jsou jakkoli nudné, mají smysl právě proto, že divákovi přinesou názorně vývoj postavy a nabytí nových schopností a že to prostě není jen tak ze dne na den. V druhé půlce seriálu přichází nové a důležité postavy a tady už si autoři uvědomili, že je třeba jim dát nějaký příběh a hloubku, protože tyhle oponenty byste měly prostě chápat. Byla to představení krátká, ale dostačující, tedy postavy a jejich vzájemné vztahy jsem aspoň částečně pochopil. No ale co začalo trpět nyní bylo vyprávění příběhu, kdy opět spousta změn a vysvětlení některých důležitých skutečností zase probíhá ve stylu - stane se něco a někdo prostě prohlásí "Jo to je prostě protože proto!". V poslední třetině dojde k velkému dějovému zvratu a já si připadal jak na konci filmu Mortal Kombat, kdy se otevřely brány z jiné dimenze a začal se dít jakýsi šílený bordel (= Mortal Kombat 2), který jsem s obtížemi zvládal sledovat. Vysvětlení toho co se děje byla jako vždy skrovná, ve formě pár vět a já jen koukal... Pochopil jsem, že seriál hodně čerpá z východní mytologie, poznal jsem devítiocasou lišku (znám Naruta), Sun Wukonga (protože jsem nedávno viděl jeden hodně nepovedený seriál s tímto hrdinou) a mnoho dalších, pro mě blízkých postav. Na druhou stranu jsem vše pobíral se značnou rezervou a říkal si, že bych měl načíst předlohu, abych to, co se tu teď děje za bordel, náležitě docenil. Co jsem ale během celého seriálu sledoval s obdivem byla kvalita soubojů. Studio MAPPA flexuje už v samotném openningu, kde ukazuje že natočit dlouhé bojové sekvence a plynulé pohyby postav jim nedělá problém. Občas si efektivně a stylově pomůžou čímsi co připomíná kaligrafii a vypadá to dost dobře a nakonec si pomohou i CGI, což už tak dobře nevypadá. Ale celkově ty souboje jsou tím hlavním, proč má smysl se na tohle anime podívat a to i přes to že 3/4 seriálu je prostě jen turnaj v bojových uměních (zase něco jako Mortal Kombat, Tekken, Street Fighter...). Co se docela povedlo, na takhle malém prostoru, bylo vykreslení hlavních postav. Neměl jsem problém se s nimi sžít, uvěřit jejich kamarádství i tomu jak se zformovalo a hlavní trio mi bylo vlastně docela sympatické. Takže co je The God of High School? Zběsilá a pěkná akce, ale chaotický příběh, který trpí osekanou expozicí. Bavilo mě se dívat na souboje, ale celkový děj byl zmatečný a tak vlastně nevím, jestli v tomhle tempu chci vidět, co bude dál, protože to co se dělo tady ještě pořád vstřebávám (i když si myslím, že většinu chápu). 6,4/10

Přibylo pár nových zajímavých postav a ty původní jsou pořád stejně skvělé, opravdu jsem se těšil na každý nový díl a tak mám o hodnocení jasno. I druhá série je zkrátka co se napětí, děje a postav týká prostě perfektní a skvěle se na to dívá. Takže maximální spokojenost a už se těším na Červenec...

Souhlasím s tím, že tohle anime je přesně tím ideálním představitelem slice of life žánru, které si chcete pustit pro relax během sychravého, ošklivého dne, nebo třeba na uklidnění po velice náročném dni v práci. Pokud totiž tento žánr máte rádi, pak si budete užívat každý díl, necháte se unášet příjemnou klidnou atmosférou doplněnou milými vtípky a naprosto skvělými a roztomilými charaktery (doteď se nemůžu rozhodnout, jestli mám radši Renge nebo Komari, obě jsou podle mě prostě úžasné). Pokud se vám tento žánr nelíbí, pak nejspíš nedáte víc jak jeden díl denně a dost možná se vám občas budou klížit oči. Já mám však to štěstí, že mě taková anime baví a také nabíjí energií, tedy nemám problém udržet pozornost. Navíc mám díky té roztomilosti a různým vtípkům celé episody úsměv od ucha k uchu. Když si k tomu ještě přičtu mojí lásku k přírodě, díky které si nadmíru užívám prostředí, panoramata a vůbec ten rozpor mezi životem ve městě a klidem venkova, tak mám zážitek veskrze dokonalý - zkrátka mi to sedne jak pomyslný hrnec na ... 9,5/10

Druhá část (part 2), nebo chcete-li druhá série, přichází s mnohem lineárnějším příběhem. Už to není takové to řešení různých zdánlivě nesouvisejících případů, ale jde se spíš po hlavní dějové lince, kterou bych si nakonec sám pro sebe dovolil shrnout slovy "Balada o svobodné vůli". Pořád to má své kouzlo, hlavně v prostředí a některých charakterech, ale také tomu pořád něco hodně chybí. Z nějakého důvodu to prostě není tak poutavé, jak by to mohlo být, necítím se přikován k monitoru a v očekávání na další díly. Zajímá mě, co se bude dít, ale intenzita toho zájmu není ani na Richterově škále (zkrátka to s mým životem nijak neotřásá...). Jistě, pokud by přišla třetí série, rád se na ní podívám, protože mě navnadilo prohlášení "Teď už vidím, jak velkému monstru musím čelit", ale pokud by nepřišla, tak bych se s tím dokázal vyrovnat. Druhá série asi není horší než ta první, ale spíš můj zájem o tohle anime tak nějak pomalu opadá (což mě i trochu mrzí). 6,5/10

Mám rád Hachimana, je to postava s kterou se v anime asi nejvíc ztotožňuji (často mám i obdobně mrtvý pohled). Hodně o věcech přemýšlí, je cynický, sarkastický, ale většinu věcí říká prostě na rovinu. Díky tomu jak moc nad vším přemýšlí je pro něj těžké se v některých věcech vyznat a snadno je definovat, nebo se k nim nějak jednoduše postavit. Také si uvědomuje mnohé z toho co se kolem něj děje a tak jeho definice o tom, že je to vše vlastně o jednom trojúhelníku mě hodně potěšila i pobavila. Co mě ale už zase až tak nebavilo bylo řešení všech těch vztahů. Safra tady se v tom ti Japonci neskutečně obšírně hrabali, všechno to bylo tak rozvleklé... To, co by se dalo vyřešit pár jednoduchými slovy, se tady rozpatlávalo z tolika úhlů, že jsem chvílemi možná i uvěřil, že udělat si pořádek ve svých citech a myšlenkách je vlastně složitý a nadlidský úkol a že slova jako "miluji tě" jsou k definici toho co někdy cítím vlastně naprosto nedostačující. Ona to může být pravda, ale kdybychom všechno řešili tak komplikovaně jako Hachiman a spol. tak neděláme celý život nic jiného a nejspíš by časem lidstvo prostě vymřelo, protože bychom místo prožívání svých citů vše co se nám děje obšírně řešili. Jistě, pokud jste přemýšlivý, bude se vám to líbit, ale čeho je moc, toho je někdy přeci jen příliš... A nejsou to jen otázky filozofické a sociální, které zde rozebíráme, ale jde i o dramata citová, kdy ždímáme emoce a nutíme diváka si uvědomit, že i ta dívenka, co tahá za kratší provázek je vlastně pochopitelná a zajímavá bytost a kdyby to dopadlo obráceně, tak by to také mělo svá pozitiva a proto by nám jí mělo být líto. Postavy jsou skvělé, sympatické a po pravdě mi vlastně nakonec bylo jedno jak se trojúhelník vyřeší, já mám rád obě dívky (takže to zabralo). Po pravdě já měl o nejlepší (a i nejvíc sexy) ženské postavě z celého seriálu jasno už od první série a u mě by vždy vyhrála Shizuka-sensei! No každopádně dokonáno jest, konec je vlastně relativně uspokojivý (už jen tím, že přišel), i když si říkám, že rozhodnutí nevzdat to, ani když má vaše láska přítelkyni, je jistě výsadou žen, ale z dlouhodobého hlediska to není správné řešení. Zkrátka někdy je nutné si udělat za vším tlustou čáru, spálit mosty a ne se v tom co bolí dál hrabat, ale už jsem to řekl několikrát - co já vím o lásce... Bylo to zajímavé, rozhodně mi to přineslo nějaké náměty k zamyšlení, ale také to bylo náročné, minimálně se k tomu rozřešení skrze všechnu tu vatu a drama dobrat. Jo a taky to bylo o organizování maturitních plesů, to tam taky někde hrálo nějakou roli... 7/10

Často jsem slýchal, že je Uzaki velmi kontroverzní anime. Lidem se dokonce snad i nelíbilo, že je Uzaki někde v reklamě na Červený kříž. Co je ale kontroverzního na anime, které je vlastně přesně tím, co slibuje v názvu, tedy že Uzaki si chce vyjít? Třeba přehnaná sexualizace hlavní hrdinky? Takže mi chcete říct, že drobné dívky s velkým poprsím neexistují, nebo že je na nich něco špatně? Jistě, je to ecchi a spoustu pozornosti u pánského publika tu zabírá "příběh" (plot), díky kterému se dotyční rychle naučili nové slovní spojení Sugoi Dekai (So Big nebo Super Huge), ale je to především příběh o dvou odlišných povahách a o jejich zábavné interakci. Jsou to totiž právě hlavní postavy, které vše táhnou, zbytek postav je tam spíš v roli diváku, kteří si to co se děje až přehnaně užívají. K tomu ecchi, ano sem tam se najde, někdy je až přehnaně cpané na sílu, ale pozor, našly se dva momenty (VR a Melouny na pláži), kdy jsem se zasmál u boobie grabu, což se mi naposledy stalo asi před pěti lety! Vše je hlavně o tom, jak se vám bude líbit samotná Uzaki, která je energická, zábavná a ztřeštěná, což mám rád, ale zároveň je hodně neodbytná a já se dokážu vcítit do pozice Sakuraie a chápu, že ne vždy je mu to příjemné. Také jsem jednou zažil, že mě jedna dívka chtěla pořád někam brát, psala mi SMS klidně třicetkrát za den, i když já jí odpovídal ani ne na třetinu a rozhodně to nebylo ani z poloviny tak zábavné, jak mi zdejší seriál tvrdí, což ale bylo způsobené hlavně tím, že Jeoffrey neměl zájem... Také je to hodně postavené na klasickém japonském nedorozumění. Hodně vtipů je o tom, že někdo něco špatně chápe, něco si špatně vykládá a po pravdě ne vždy je to vtipné. Další výtka je k animaci, postavy jsou za mě OK, ale to používání 3D modelů na pozadí (třeba auta) jsem nikdy moc nemusel, i když ano chápu, že je to levnější a na to hlavní, tedy na postavy a jejich interakci to nemá vliv. Takže jak jsem si to užil? Líbilo se mi to důležité - vztah mezi oběma hrdiny, který měl chemii (sám jsem jednu episodu sledoval s miskou rýže), ale ke zbytku bych našel nějaké ty výhrady. Druhá série je již potvrzená a pokud na ní budu mít čas, tak se podívám. Ta první u mě končí na nějakých 6,3/10

Chápu, proč se to Scalpovi líbí, je pravda, že to je stylové a někdy i docela zábava. Hodně to táhne charizma hlavního hrdiny, který má uhlazené a chladné vystupování, technologický arsenál, za který by se nemusel stydět ani James Bond a obdobnou nadpřirozenou schopnost jako má Batman - je nepřirozeně bohatý. Líbilo se mi i to, že bych seriál dokázal rozdělit na dvě poloviny, kdy ta první je takové lehké blbnutí a ukázka, že peníze zmůžou skoro cokoli a ta druhá je zase spletitým případem plným docela zajímavých a občas i nečekaných zvratů. Takže seriál nesklouzne k monotónnosti. Také oceňuji, že postavy nevypadávají ze svých charakterů, není to taková ta klasická buddy detektivka, kdy dáte dvě odlišné povahy vedle sebe a táhnete to k tomu, jak jejich setkání postupně podstatně změní jejich chování. Tady se něco mění, ale pořád vidíte ty samé charaktery jako na začátku, jen s pár menšími odlišnostmi, tedy nemusíte řešit to, jak moc uvěřitelně na vás působí ten velký vývoj (nebo chcete-li přerod) postav... Co mě zase až tak neoslovilo byl Kambeho parťák Katou, působil na mě jak detektiv Mirek Dušín, což logicky mělo tak být, aby byl dobrý protipól k hlavnímu hrdinovi, ale za mě byl prostě na můj vkus nevýrazný, slabší článek - zkrátka sledovat ho nebyla taková zábava. Také jsem se nedokázal oprostit od logiky a jen si užívat tu zábavnou absurdnost (což se mi u mnoha jiných seriálů dokonale daří). Jak se sakra dostanete z Anglie do Japonska za 18 minut? Jak dostanete kapelu z jejího koncertu k vlaku plnému důchodců zase za pár minut? A to jsou jen paradoxy ohledně času a vzdáleností! Neměl bych tohle u seriálu řešit, filmy s Bondem přeci taky takhle nerozebírám, ale tady to bylo nějak moc... Když se na to dívám a zamyslím se nad tím, jak jsem si to užíval, tak je správné dát rozhodně nadprůměrné hodnocení, v těch důležitých bodech to pro mě funguje a vadí mi v podstatě věci až na druhé koleji. Pak se ale podívám na seriály, kterým jsem dal v nedávné době 7/10 a v porovnání s nimi mě to vlastně bralo o chloupek méně. 6,5/10