ing.man

Srovnávat jedničku s dvojkou pro mě je jako srovnávat srdcové a křížové eso. Jasné, že jednička vždycky zvítězí, povstala z ničeho. Dvojka to už měla nalajnované a musela se držet toho, co bylo. Nedá se to srovnat, a tak můžeme být jen rádi, že je z toho zase masterpiece. Na mě nejvíc působila ta rovina Rippley-Newt, korunovaná závěrečným soubojem se slovy, která použila i paní Weasleyová proti Bellatrix :D. Ti nabušení mariňáci byli k smíchu, připomněly mi squadru z Edge of Tommorow, ale tam to byli aspoň vyvrhelové. Jediná slabinka jsou trochu ty osumdesátkové pózy, ale což. Napínavý jako kšandy a sakumprásk zábava. Jdu si pustit trojku :)

Slabá povaha mi zabránila abych dokázal tenhle klenot ocenit dříve, než na konci páté dekády mé vlastní existence. A to jsem se jen chtěl podívat jak to ta Sigourney dává, když ji všichni tak chválí. Ale jsem rád, že se mi tady podařilo porazit vlastní úzkoprsost a nastavit nemilosrdné zrcadlo niterné píčovitosti. Je to skvost. Neporazitelný. Půl století po Metropilisu, třicet let před iPhone. Tleskám ve stoje, bravo.

Viděl jsem to jako děcko, možná i ke konci osumdesátek. Jedné co jsem si pamatoval byla jedna scéna a slovo gravicapa. Nevím, jak moc chtěl Danělija ukázat ten strašný bizár všeho co je ruské anebo chtěl natočit jen film o absurditě Gulagu, ale určitě se mu podařilo natočit film o člověku. Ecce homo! Ruská duše je jeden zatraceně obrovský a nepochopitelný vesmír.