Jeoffrey

"Jednou z nejlepších věcí na tomto anime je fakt, že vám dá rakovinu." přečetl jsem si v diskuzi u jedné z episod a můžu v podstatě souhlasit, protože část s rakovinotvornými buňkami byla jednou z těch nejlepších (třeba spolu s dvoudílným finále). Každopádně je to skvělý nápad udělat takhle smysluplné anime, které naučí diváky spoustu nových věcí o svém těle a pokud alespoň jednoho přinutí k tomu, aby o své tělo lépe pečoval, pak je to dobře odvedená práce. Samozřejmě to ale není nic nového (což si na rozdíl od některých diskutujících na různých fórech z Ameriky a Asie plně uvědomuji), protože už jako malý jsem miloval a hltal každý díl francouzské série Byl jednou jeden život a tak se nemůžu vyhnout srovnávání. Obě série mají své kouzlo a mnoho sympatických postav, obě série nám toho poví hodně (i když tohle anime je díky vysvětlivkám a popisům mnohem faktičtější), obě ukáží spoustu běžných tělesných procesů, ale i některé nestandardní zážitky. Ovšem je to francouzský seriál, který bych spíš pustil svému (imaginárnímu) dítěti, protože ten je mnohem méně násilný a asi i celkově kouzelnější. Tady se spíš cílí na starší obecenstvo a jako doplněk k hodinám anatomie třeba na střední bych to klidně sledoval. Mezi klady musím rozhodně zmínit ending, který je velice milý (takže hned putuje do mé sbírky anime hudby) a také samozřejmě vyzdvihnout neskutečnou roztomilost krevních destiček (které prostě museli skončit jako součást mého profilu). Přesto ale, i když je Hataraku Saibou bezesporu jedním z těch nejlepších anime seriálů této sezóny, fakt, že u mě nakonec pořád tak nějak vítězí Byl jednou jeden život (protože tohle anime u mě zažehlo v mládí touhu stát se doktorem, o kterou jsem přišel, když jsem viděl záběry z reálné operace srdce...), vede k tomu, že nedokážu dát víc než jen 8,3/10.

Druhá série je stejně kouzelná (hlavně ten svět a jeho obyvatelé) jako ta první, i když třeba v tématech možná o trošku méně nápaditá a tak se dostává i na klasiku fantasy sérií, jako jsou třeba hrátky s časem. Co se výrazně zlepšilo oproti první sérii je práce s vedlejšími postavami, které dostávají mnohem více prostoru pro nějaký vývoj a tak jsou pro mnohé příběhy opravdu důležité. Hlavní hrdinka je pořád skvělá a co se nových postav týká, no řekněme, že seriál dostal svého vlastního Zlatoslava Lockharta... Ovšem opět to byl zážitek, který jsem si příjemně užíval od úvodního openningu až po samotný závěr a po konci posledního dílu jsem hodně zvědavý, co bude dál... 8,3/10

Hilda je opravdu kouzelný seriál s velice sympatickým, nápaditým světem plným nejrůznějších tajemných stvoření. Za mě prostě výborný seriál o fantastických (nejen) zvířatech (a kde je najít). Atmosféra je většinou velice příjemná, někdy dokonce napínavá, ale vždy dokáže alespoň zaujmout. Spousta postav, především těch magických, je velmi dobře zapamatovatelná a nejspíš každý si tam najde svého oblíbence. Co už je trošku slabší jsou postavy lidské, kde mě dokázala z těch hlavních doopravdy zaujmout v první sérii právě asi jen zvídavá hlavní hrdinka. Ale jinak opravdu příjemný zážitek a těším se na druhou řadu na podzim. 8,2/10

Docela hodně dlouhý prolog k jedné mobilní MMORPG hře. Pokud máte zájem si mobilní hru Magatsu Wahrheit zahrát, pak je dobré se na tohle anime podívat, protože se dozvíte, co se stalo nejprve (proto Zuerst) a prý to i dá spoustu věcí do souvislostí a tak vám nebude připadat, že je hned první mise tak nějak mimo kontext. Pokud jste, jako já, neměli o hře ani tušení, pak jste nejspíš viděli docela průměrný, občas zajímavý seriál, který ale neumí svou atmosféru nebo nápady ani z poloviny prodat. Příběh je docela promyšlený, ale na diváka nijak napínavě, nebo překvapivě nefunguje. Hudba je podprůměrná a kromě posledního dílu celkovému zážitku nepomáhá. Animace může někdy vypadat i pěkně (třeba ty scény, když "přišlo světlo"), jindy ale je vidět, že třeba ohledně plynulosti a pohybu je co zlepšovat. Monstra neděsí, zvraty nezanechávají dojem. Postavy jsou také docela neslané a nemastné a když mě náhodou začala nějaká alespoň trochu zajímat (třeba taková Elfriede, nebo Conrad), tak to prostě autoři vždycky něčím nějak zabijí. Ústřední dvojice mě moc nebavila, jeden je Mirek Dušín a druhý zbabělec co "hledá koule", nic pro mě... Pokračování příběhu by mě možná i zajímalo, ale nejspíš bych si ho v této formě moc neužil (a hry na mobil skoro vůbec nehraju), takže končím u prologu, který ode mě nedostane víc jak 4,5/10

Onyx Equinox by ode mě dostal 10/10, kdyby postavu Jaguára namluvil Christopher Judge a já si tak mohl naplno užít další BOY simulátor! Takhle to na mě působí spíš tak, že Izelovi říká pořád BOY hlavně proto, aby divák opravdu pochopil (především díky špatně zvolenému dabingu), že je to opravdu kluk a ne baba! Také by nebylo od věci, kdyby to vše bylo o něco pozvolnější a celá kostra příběhu nebyla jen klasickou hrdinskou cestou z bodu A do budu B, kde je třeba něco udělat a pak jít z bodu B do bodu C a tady zase spáchat to samé a tak dále (s tím, že ty přesuny a skoky jsou vážně hodně rychlé)... Cestou nabrat nějaké ty kamarády, protože člověk málokdy něco svede sám a když padnete na hubu, což se vám u nejprostšího z prostých bude stávat často, tak vás musí někdo z té země zvedat. Co je super, je stylizace, seriálů z prostředí aztécké říše moc neznám a fakt, že je většina písní v originálním aztéckém jazyce je další výborný bonus. Navíc to má celé své nesporné kouzlo. Další věc, co mě neskutečně těší je krvavost. Násilí v seriálové, filmové nebo třeba i herní tvorbě má nějaké své hranice. Když si třeba vezmu takový obyčejný videoherní Skyrim a rozhodnu se vybít celou vesnici, tak se mi to nikdy úplně nepodaří, protože jsou jisté věci, které se v této videohře tak nějak nesmí. Onyx Equinox se s tím nemaže, tady žádná omezení toho co byste neměli vidět neexistují. Je to syrové, drsné a nekompromisní. Počet těžkých zranění, urvaných končetin a pohledů na různé oddělené části těla (včetně vnitřností), je tu požehnaně. K hlavní postavě jsem si hledal cestu na můj vkus hodně dlouho a nějaký dojem na mě udělal až tak kolem deváté episody (tedy skoro ke konci). Příběh mě začal doopravdy zajímat také zhruba ve stejné době, do té doby to byla spíš taková obyčejná velmi dobře vypadající nuda. No a závěr první série? Nebylo to úplně co bych čekal, spíš taková bad death romance a řešení problémů ve stylu Erica Cartmana a hodně chaotický a nepřehledný souboj, ale na druhou sérii mě to i tak docela nalákalo. 6,5/10

Nějak nejsem přesvědčený o tom, že by druhá sezóna byla něčím přelomová, nebo extra zajímavá. Vlastně mi celý ten Visitors arc přišel jen jako další malý (ale neskutečně roztahaný) vedlejšák hlavního hrdiny a jeho party. Necítil jsem žádné velké napětí, nevím o ničem, co by mě nějak extra překvapilo nebo zaujalo a to je dle mého škoda. Jistě, možná že některé události budou mít na další vývoj vliv v příštích pokračováních a tahle část tak nakonec získá svoje opodstatnění, které mě v tuto chvíli uniká, ale nemůžu říct, že jsem se nějak extra bavil... Hlavní hrdina je pořád fajn, s chladnou hlavou a klidem řeší jeden problém za druhým a v krajní situaci si sáhne až na dno, aby se vytasil s dalším neskutečným kouzlem. Také má pořád neodpíratelné charizma a já tak docela chápu, co na něm všechny ty holky vidí. Ale co tam bylo kromě dobrého hlavního hrdiny? Pár nových postav, nic moc příběh, trocha obstojné akce... Tohle je na nějaký nadprůměr málo! Za mě je druhá série spíš jen trochu lepší šeď. 5,5/10

Nový Pixar je rozhodně opět nápaditý s velmi dobrým tématem k zamyšlení a i ucházející odpovědí na otázky ve stylu "Co je smyslem života?". Mám rád Jazz, mám rád i hudbu Trenta Reznora (a je tam poznat!), takže tady určitě spokojenost. Animace také výborná (ale tak Pixar, že...). Po stránce námětů k zamyšlení rozhodně docela bohatý film, ale z nějakého důvodu jsem to tentokráte tolik neprožíval, jako ty pro mě nejlepší animáky tohoto studia a tak z toho ten nezapomenutelný pocit, který se dostavuje u těch pro mě nejlepších děl, prostě nemám. Ale i tak silné 4*, bodově 8,4/10

Mě Jun Maeda nezklamal a splnil to, co jsem od něj očekával. Že byl začátek o ničem? Pokud znáte Maedovu tvorbu a na co klade důraz, pak vám to nepřijde (pokud odpověď neznáte, je třeba na obyčejné anglické Wikipedii...) a nakonec má všechno dle mého logiku. Ano, byl to asi nejobyčejnější začátek a jeden z obyčejnějších autorových příběhů (v porovnání s těmi kolegy zmiňovanými). Že hlavní hrdinka byla otravná a hyperaktivní? Otravná jak pro koho a ta hyperaktivita měla nakonec v celém díle svůj jasný smysl, který krásně kontrastuje s finální zápletkou. Samozřejmě, můžu se hájit i tím, že od dob jistého magického Indexu mám pro živelné dívky v hábitech slabost, ale to je přeci vedlejší... Od civilního začátku, plného obyčejných i neobyčejných věcí, jsme se pomalu dostali k odhalení, asi hodně uspěchané eskalaci a očekávánému trpění s hořkosladkým koncem, kdy se nám autor snaží vysvětlit, na čem tady vlastně záleží a o co mu šlo. A u mě to zase funguje, i když to trpění jsem tentokrát tolik neprožíval (protože bylo očekávané), ale dojetí a finální katarze pro mě přišla. Tedy i když to asi opravdu byl nejobyčejnější a možná i nejslabší Maeda, jak jsem psal na začátku, tak mě nezklamal a své si i tentokrát za mě splnil. Animace i hudba byly moc hezké. 8/10

Naprostá spokojenost s třetí sérií a spousta velmi krásně strávených sobotních odpolední s šálkem horkého kakaa u téhle neskutečně příjemné a sympatické podívané. Bloom znamená rozkvět a celá série se tak nese v duchu malých i velkých změn, kterými si postavy procházejí a díky kterým kráčí kupředu a vyvíjí se. Tedy by se dalo říct, že tentokráte je to o něčem navíc, o rozkvětu člověka, o jeho drobných proměnách. Naštěstí to hlavní se nemění a tak je i tentokrát vše hezky barevné, roztomilé a někdy i vtipné. Nemám co vytknout, já si tento seriál stále skvěle užívám. 9,2/10

Pokud by existoval seriál, tak obsah tohoto filmu by v něm podle zaběhnutých japonských stereotypů byl, dle mého skromného odhadu, dějem takové pěkné druhé série. Máme tu vynechané úvodní sbližování a rovnou jdeme na vztah s jeho krásami i strastmi. Vidíme klasické sekvence, u kterých si člověk, který už nějaké to romantické anime viděl, dokáže přesně představit, jak by při větším rozpracování mohly vypadat jako jednotlivé díly tohoto pomyslného seriálu. A i tak dokázali autoři na omezeném prostoru krásně pracovat s tématy, nastínit problém a rychle a příjemně ho vyřešit, tedy tempo je naprosto bez problémů. Díky hlavním postavám, jejich vzájemnému vztahu, který je hlavní náplní, je vše takové roztomilé, plné červenání a duhových barev, drobných nedorozumění - zase klasická a dobře provedená studentská anime romantika. Na druhou stranu bych chtěl víc, chtěl bych celý ten příběh a pořádný hluboký rozbor všech těchto situací a citů, abych je mohl sledovat a vnitřně rozebírat, protože v tom se taková podivná kombinace romantika i pragmatika, jakou jsem já, asi vyžívá. Každopádně to byl velice příjemný film s jednoduchou pastelovou animací a naprosto skvostným hudebním doprovodem, milými postavami... Jen to uteklo jako voda... 8,4/10