Fugó keidži – Balance: Unlimited

Je tam znatelný rukopis Cucuie, snaží se to vypadat stylově a vcelku umně se zde daří kombinovat napětí, akci a humor. Tohle vše platí pro první polovinu. Pak zprvu nenápadně začne vystrkovat růžky souvislejší zápletka, u které se tvůrcům podařilo vzbudit mou pozornost, gradace začne zprudka nabírat na obrátkách a seriál se naparuje jak krocan, přidávaje do sebe další postavy a kličky, jako by měl mít ještě dalších 20 dílů, jen aby v posledních dílech rychle splaskl a veškeré napětí se vytratilo jak kráska nad ránem. Volba nového dabéra pro hlavního hrdinu byla znamenitou volbou, postavy jsou dobře napsané a absurdita ruku v ruce s nadsázkou jsou podány zábavně, ale zakličkováním příběhu v druhé polovině si tvůrci vzali do úst příliš velké sousto, které nedokázali strávit a jen horko těžko jej v posledních dílech protlačili svými kloakami. Jako jednohubka na zahnání nudy během jednoho či dvou dnů však zcela vyhovující! (16.10.2020)

[Shlédnuta 1 epizoda, first impressions] Hohó, tohle byla větší legrace, než jsem očekával! Představte si znuděného Jamese Bonda, který má neomezený kapitál ale velmi omezené empatické cítění. Upřímně, v reálném životě bych s takovým člověkem nikdy nevyšel, ale na anime obrazovce mu dám zelenou 24/7 a jen blbni! Daisukemu to totiž nejenže děsivě sekne (#nohomo), jeho porušování obecných pravidel vypadá elegantně a jednodušeji jak kouření doutníku. Nezmiňuji, že výtečný byl i výběr dabéra. Jeho sidekick mu bude hrát vyvažující morální protipól a věřím, že oba mají co vyprávět ze svých silně ovlivňujících minulostí. Vyjma fuj CGI auťáků to má i parádní audiovizuál, zvlášť hudba má opravdový šmrnc. Budu vzhlížet následující díly. (10.04.2020)

Chápu, proč se to Scalpovi líbí, je pravda, že to je stylové a někdy i docela zábava. Hodně to táhne charizma hlavního hrdiny, který má uhlazené a chladné vystupování, technologický arsenál, za který by se nemusel stydět ani James Bond a obdobnou nadpřirozenou schopnost jako má Batman - je nepřirozeně bohatý. Líbilo se mi i to, že bych seriál dokázal rozdělit na dvě poloviny, kdy ta první je takové lehké blbnutí a ukázka, že peníze zmůžou skoro cokoli a ta druhá je zase spletitým případem plným docela zajímavých a občas i nečekaných zvratů. Takže seriál nesklouzne k monotónnosti. Také oceňuji, že postavy nevypadávají ze svých charakterů, není to taková ta klasická buddy detektivka, kdy dáte dvě odlišné povahy vedle sebe a táhnete to k tomu, jak jejich setkání postupně podstatně změní jejich chování. Tady se něco mění, ale pořád vidíte ty samé charaktery jako na začátku, jen s pár menšími odlišnostmi, tedy nemusíte řešit to, jak moc uvěřitelně na vás působí ten velký vývoj (nebo chcete-li přerod) postav... Co mě zase až tak neoslovilo byl Kambeho parťák Katou, působil na mě jak detektiv Mirek Dušín, což logicky mělo tak být, aby byl dobrý protipól k hlavnímu hrdinovi, ale za mě byl prostě na můj vkus nevýrazný, slabší článek - zkrátka sledovat ho nebyla taková zábava. Také jsem se nedokázal oprostit od logiky a jen si užívat tu zábavnou absurdnost (což se mi u mnoha jiných seriálů dokonale daří). Jak se sakra dostanete z Anglie do Japonska za 18 minut? Jak dostanete kapelu z jejího koncertu k vlaku plnému důchodců zase za pár minut? A to jsou jen paradoxy ohledně času a vzdáleností! Neměl bych tohle u seriálu řešit, filmy s Bondem přeci taky takhle nerozebírám, ale tady to bylo nějak moc... Když se na to dívám a zamyslím se nad tím, jak jsem si to užíval, tak je správné dát rozhodně nadprůměrné hodnocení, v těch důležitých bodech to pro mě funguje a vadí mi v podstatě věci až na druhé koleji. Pak se ale podívám na seriály, kterým jsem dal v nedávné době 7/10 a v porovnání s nimi mě to vlastně bralo o chloupek méně. 6,5/10 (24.09.2020)