root

Film co se dost špatně hodnotí - koukl jsem na něj ze zvědavosti. Po filmový stránce je to samozřejmě nesmyslně ubohý (teda já si to docela užil jako komedii). Po stránce ideologický to není tak děsivý jak jsem čekal, což bylo dost příjemný překvapení. Určitě příběh je něco jako Odstíny šedi (The Shack) ve stahu k Twilight sáze (Bible) - což je asi dost nefér přirovnání (hlavně co se Bible týče), ale co už. V záplavě klišé jako je "byl to vše jenom sen (near dead experience)", bůh je žena (v tomhle případě černá žena a indiánský stařík), rasově a genderově vyrovnaný ansámbl (v dnešním postmoderním světě zjevně nezbytnost) a stovky dalších se dá nalézt zkousnutelný systém morálky a návod k přístupu k životu v kontextu "new age" křesťanství. Ta poslední část mě v momentech až překvapila. Zdá se, že křesťanství tak jak ho prodávají církve už moc nejede a snáz se odvolává na boha jako odsuzovače církví a jen čistého milovníka svých projektů. Musím uznat, že kdybych věřil tak bych určitě byl velkým fandou poselství tohoto filmu. Jako ateista musím, ale jen pokyvovat hlavou nad neuvěřitelnou složitostí, které morální hodnoty vyvstávající z křesťanství přinášejí. Problémy, které ve světě bez boha jsou triviální a prozkoumatelné rozumem jsou ve světě Svaté Trojice komplexní problémy s dalekosáhlími dopady na jedincův světonázor a to mi přijde jako strašný množství práce.

Je zajímavé vidět rozhořčená slova o tom jak je Silence jednostranně zaměřený na hodného zápaďáka a zlého Japonce ( např. Conner.s). Jediné co bych poradil divákovy je mít oči i mysl otevřené. Pak lze poznat, že Silence doopravdy jednostranným dílem je, ale stojí čistě na straně rozumu a moudrosti. Naopak povýšenosti a naivitě hrozí utonutím v bažině.

Type-moon musí být sebranka třináctiletých filosofů. Poslední díl mini série Kara no Kyokai proto nefunguje ze stejného důvodu jako všechno díly ostatní. Na víc však, ale zruinuje všechny díly předchozí neuvěřitelně pitomým "plot twistem". Celou dobu jsem jenom kejval hlavou a přemejšlel nad neuvěřitelně vysokým hodnocením a popularitou celé série. Série, ve které se vše může vysvětlit "magií", nebo nekonečným pseudofilosofováním. Série, která vytváří jedno pravidlo za druhým jen aby každé z těchto pravidel po sléze nepoužila, nebo zapomněla. Vše v neuvěřitelně komplikovaném světě, který musí být výtvorem hyperaktivního třináctiletého spisovatele. Stejně tak mě ale Kara no Kyoukai dohnalo k slzám - taková produkce na takovej SHIT!!!