Ztracený víkend

Tenhle alkoholní dýchánek posbíral hned několik prestižních ocenění, k oscarovému zlatu se propil i hlavní mužský představitel Ray Milland, který lokal pořád a pořádně. Obecně opilci zřejmě díky svému tragickému kouzlu oslovovali akademiky opakovaně (Lee Marvin – Dívka ze Západu, Nicolas Cage – Leaving Las Vegas, Jeff Bridges – Crazy Heart nebo Albert Finney – Ve stínu vulkánu). Nejskrytější zákoutí nemocné alkoholikovy duše zkoumá v tomhle psychologickém dramatu Billy Wilder, dokonce tehdy nadzvedl ze židle lihovarnický průmysl, kterému se nelíbilo, jak otevřeně se k tématu alkoholismu staví. Výsledek je dalším kousavým příspěvkem do Wilderovy bohaté filmografie. Ukazuje obraz světa tak, jak se mu jeví, přináší precizní řemeslo, neztrácí se v souvislostech a i po těch dekádách odstupu působí pořád docela svěže. (04.05.2016)

Takmer dokonalá štúdia človeka, ktorý klesol na samé dno. Alkoholik - to je jeho povolanie. Nikde nepracuje a život mu sponzoruje štedrý brat...Ocenenie oscarmi je zaslúžené, podobné filmy starnú veľmi pomaly a opilecké finty ako sa dostať k peniazom či chlastu sú do bodky účinné i dnes. Hneď v úvode je veľmi dobrá scéna príprav na odchod, kde Ray Milland hľadá každý vhodný moment na to, aby prepašoval fľašu. Za úplný vrchol považujem scénu, kde neustále hľadá whisky, ktorú sám schoval, ale zabudol kam. Výborná je i scéna na záchytke a marné hľadanie záložne. Dnes je židovský sviatok, čo by si chcel? Na tému alkoholizmu, budete ťažko hľadať niečo lepšie a po filme bude každému jasné, prečo ožran vidí peniaze a chlast úplne všade a vo všetkom. Aj názov filmu mohol byť iný. Taký ako jeho plánovaná kniha - "Pití". No "Chlast" by znel lepšie...80%. (23.05.2013)

Jenom ten konec.. Věčná škoda. (31.01.2010)

Jako by si tenhle film objednala u Billyho WIldera samotná Americká vláda, kvůli nárůstu alkoholismu. Film jako na zakázku podle nejpřesnějších parametrů s více než našlehaným koncem, který jako raztko potvrzuje celkový záměr. __ Je to asi poprvé, kdy mě nechalo wilderovo drama úplně klidným. Možná na tom má zásluhu taky Millard, kteréhop nemůžu cítit na sto honů, ale uznat musím, že to zahrál precizně, ale Oscar měl padnout do jiných rukou a Rayovi za jinej film. (18.02.2009)

Geniální snímek o alkoholismu a jeho destruktivních účincích na lidskou osobnost. Scény se žadoněním o panáka či abstinenční přeludy, ale také flashbacky k událostem v životě hlavního hrdiny, jež se podepsaly na jeho závislosti a současné situaci, jsou perfektní a napětí během několika posledních minut je tak husté, že by se dalo krájet. Pro mě osobně po všech stránkách vynikající psychologický exkurz do duše notorika. (17.11.2014)

Zpověď skutečně poctivého (jak by řekl Bolek Polívka) alkoholika, která sice vinou zažité hollywoodské potřeby melodramatizovat stoprocentně nesouzní s realitou podobně vysokofrekvenčního vyprazdňování skleniček s whiskey, ale přesto dosáhne bezpečně svého "protialkoholického" cíle. Milland hraje výtečně a Wilder, byť má na svědomí obsahově zajímavější snímky, diktuje vyprávění přesně tak neodbytné a návykové tempo, abychom byli řádně nervózní, zda-li odejdeme jenom s kocovinou nebo skončíme rovnou v kómatu či s prostřelenou hlavou. Závěr sice v ohledu na průběh i očekávání trochu zklamal, ale na druhou stranu vyznění příběhu ani nijak výrazně nerozladil... Alkohol umí být fajn kámoš, ale jak s ním člověk vysedává dennodenně od rána, už je asi něco špatně. :) 80% (29.03.2016)

5/10 Uhladený Oscar bait s riadne naivným koncom a výbornou kamerou. (18.04.2020)

Tá piata hviezda je trochu na hrane. Pod šupkou realisticky pojatej témy a /štylisticky/ odvážneho spojenia depresívneho obnaženia alkoholikovej duše (podľa čiastočne autobiografického románu Charlesa Jacksona) s kontúrami expresionistického hororu sa totiž nachádza dužina nezlomného amerického optimizmu, ktorá z dnešného pohľadu naplno exploatuje rozprávkovú výstavbu klasického hollywoodskeho filmu. Ani naivný záver a posolstvo neuberá Wilderovmu filmu na pôsobivosti, ale je dôvodom, prečo si jeho Sunset Boulevard alebo Witness for the Prosecution radím na osobnom rebríčku omnoho vyššie. 90% (19.10.2015)

Studie o alkoholizmu. Takový film má předem daný rámec a jen velmi malý prostor pro překvapení. Mistři, k nimž patřil Billy Wilder, přesto dokázali udělat vyprávění natolik zajímavé, že výsledek je zajímavý. Jen ten závěr - tak to opravdu nechodí. (17.05.2013)

Wilderov realistický, mrazivý obraz moci alkoholu nad človekom, v mnohých smeroch prelomové dielo. Ide o prvý snímok kde sa po prvý krát použilo slovo alkoholik a kde sa alkohol dával do súvisu s chorobou (alkoholizmom). Nie je teda divu, že vtedajšej vyššej bohémsko-dekadentnej spoločnosti tento film moc nezavoňal. Avšak aj s odstupom času možno povedať, že ide o strhujúce dielo, veľmi verne popisujúce psychológiu človeka ovládaného alkoholom. Mierne ma tam iritovala naivná postava priateľky opileckého sympaťáka Millanda (Jane Wyman), ale to je len taká malá drobnosť v porovnaní s celkovým prínosom do dejín kinematografie. Len škoda tej cenzúry, keby to skončilo tak, ako pôvodne Wilder zamýšľal, bolo by to ešte lepšie. Ľudská obmedzenosť dokáže niekedy napáchať veľké škody. (11.08.2015)

Jeden z mnoha filmů o opilcích, ničím převratný, vybočující z řady snad jen až nepochopitelnou snahou mladé dámy o záchranu ztoskotance. (29.10.2020)

Vyjma posledních 10 – 15 minut úžasně poutavý film o zničující síle závislosti. Wilderova režie je naprosto precizní, scénář funguje (i když z dnešního pohledu určitě nepůsobí nejoriginálněji) a Ray Milland v hlavní roli neskutečně exceluje (nebyla chvíle, kdybych mu nevěřil). Velmi nadčasová záležitost, bohužel však s velmi odfláknutým koncem. 90 % (11.01.2007)

Wilder koncipuje svoj film ani nie ako príbeh, ale skôr ako pocitovú štúdiu chlapíka, ktorý sa čoraz ďalej vnára do osídiel alkoholu. Pracuje tak veľmi precízne s divákovými emóciami, aby sa vžil do jeho kože. Jeho film sa tak nakoniec ukáže ako nepríjemné delírium. Dnes už možno pôsobí trochu naivne, keďže sme boli svedkami na filmovom plátne mnohých absťákov z tvrdých drog, ale vo svojej dobe musela byť napríklad scéna s netopierom a myšou určite hrozivejšia, ako všetko dovtedy videné zo štúdia Universal. Záver je zrejme prejavom strachu štúdia pred finančnou katastrofou v kinách. Ale na druhej strane, ak by film v tom momente neskončil, bohvie ako by sa príbeh odohrával ďalej....jedno odmietnutie štamprla predsa nič neznamená.... (14.05.2013)

Billy Wilder znovu potvrdil, že se neminul filmovým řemeslem a opravdu umí. Během 101 minut seznámil dokonale diváky se všemi fázemi alkoholismu, a to v době, kdy se o něm zřejmě ještě úplně nemluvilo jako o nemoci. Jediný problém jsem měl snad s hereckým projevem hlavního hrdiny, který mi opravdu nepřišel příliš dobrý a absolutně nechápu, jakým nedopatřením mohl dostat sošku za hlavní herecký výkon. Jasně, pár klíčových momentech si střihl skvěle, ale při běžných situacích působil poněkud křečovitě a groteskně. Tenhle zásadní nedostatek logicky srážel můj divácký dojem. Příběh mě nebavil po celou stopáž, ale nabízí spoustu opravdu zajímavých, inteligentních a silných momentů. A souhlasím se spolukomentátory, závěr mě také teda nedostal. (07.12.2019)

Billy Wilder je režisér z mojej desiatky a na každý jeho film som pochopiteľne zvedavý. Na Stratený víkend ešte o niečo viac, pretože Oscara dostal pár mesiacov pred mojim narodením. Je to mimoriadny, i keď zďaleka nie bezchybný film. Nezaoberá sa bežným popíjaním nápojov s rôznym obsahom etanolu (občas vylepšeného metanolom), ale je štúdiou o alkoholickej závislosti, ktorá má všetky znaky závislosti drogovej. To je dôvod, pre ktorý môže niekomu časť epizód a správanie sa Raya Millanda pripadať ako prehrávanie. A pritom práve jeho výkon považujem za najvýznamnejší klad filmu tak, ako správanie sa ostatných postáv a osobitne záver filmu za jeho neodpustiteľné slabiny, ktoré neospravedlňuje ani doba jeho nakrútenia. Slabšie štyri hviezdičky som dal bez toho, aby som si predtým musel dať panáka. (27.05.2013)

,,Daj si so mnou skleničku plnú snov... odhodí záťaž a balón sa vznáša, všetky problémy zostali podo mnou." Pri sledovaní Strateného víkendu som si niekoľkokrát spomenul na československý film "Dnes naposled" (1958). V oboch prípadoch ide o psychologickú drámu s prvkami tragikomédie a spája ich nielen zhodná problematika alkoholizmu, ale aj pochmúrny čiernobiely vizuál, obohacujúci spoločne s kvalitným scenárom zážitok z filmu, ktorý má v sebe nadčasový potenciál zaujať mladého diváka aj 60-70 rokov po svojom vzniku. Medzi výrazné klady snímky patrí aj vynikajúci herecký výkon Raya Milanda, osobitý štýl spracovania s retrospektívnymi odbočkami a množstvom nezabudnuteľných scén (hľadanie a schovávanie fľašiek na najkurióznejších miestach v byte, halucinácie s netopierom či tancujúcimi kabátmi v opere). Z veľkej časti som film vnímal ako pozoruhodnú štúdiou alkoholika, plnú depresie i humorných odľahčení. Ale za ten náhly optimistický záver naozaj hviezdička dolu... (85%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (13.06.2018)

Alkoholické opojení v podání Billyho Wildera. (06.08.2011)

Marně si vybavuju, kolik filmů o opilectví jsem viděl. Možná něco z domácí tvorby, ale žádný nebyl takhle zdařilý. Škoda toho nedomyšleného konce, protože zázraky se nedějí, ne tak rychle. Mám jednoho známého, a ten byl před lety taky na léčení. Dopadl tak, že každé dva roky se do léčebny vrací... Přednášet současným chudákům o tom, jak tehdy pil a přestal. Líčil nám ty historky v přestávkách na oběd a nebyly to veselé příhody. Zoufalství a beznaděj objevené na dně každé lahve. Viděno v českém dabingu (ČT 1993), Milland a Vladimír Brabec jsou skvělí. (27.01.2015)

Keď niekto dlhodobo a intenzívne pravidelne pije alkohol, tak jeho tvár bude tým poznačená, t.j ksicht bude doslova svietiť na červeno, pričom herec Ray Milland je ako alkoholik Don Birnam presvedčivý, ale nie je možné sa s ním doslova a do písmena stotožniť, že vidím skutočne jestvujúceho človeka posadnutého touto takmer nevyliečiteľnou chorobou. Rayov výkon je dostatočne mrazivý, účinný, reálny, skrátka ukazuje človeka, z ktorého sa stáva TROSKA ! Hrá spisovateľa a darebáka zároveň, keď rozpráva barmanovi príbeh ako začal piť... Príkladná scená z opery. Vlastne pohárikom BOURBONU si myslel, že bude mať čisté myšlienky pri písaní, tak začal pravidelne popíjať, z čoho sa stala závislosť, bez ktorej si nedokáže predstaviť svoj život, lebo aj pri svojej novej známosti s atraktívnou Helen, s ktorou sa spoznal náhodou, lebo v opere sa im nechtiac vymenili kabáty, tak pri konverzácii mu vypadla fľaša, ktorá sa rozbila na franforce. Jeho brat Wick už ani nevie, ako ďalej. Nepomáha nič a nikto. Majú ísť spolu s Wickom na víkend k rodičom, bohužiaľ, namiesto toho volí deštruktívne zničujúce nasávanie, ktoré hraničí s debilitou, neváha žobrať, založiť písací stroj, len, aby mal čo chľastať. Tak posadnutý, že nebyť Helen, spáchal by samovraždu, na záchytke sa zdrží len na moment. Billy Wilder priniesol nekompromisnú štúdiu človeka posadnutého alkoholom, čo sa z neho stáva, kým bude, alebo ako dlho sa dá takto žiť. Nie je dobré byť totálnym abstinentom, ale zase nie je dobré kupovať každý deň BUTYLKU, áno, aj takých ľudí poznám ! Ja pijem minimálne, pri tomto filme som sa len usmieval, lebo nemám s tým problém, vďaka Pánu Bohu za to, že nie som ako Don Birman, alebo milióny iných závislákov, ktorí nemajú svoju mieru, lebo niekto by vypil aj Moldavu, pokiaľ ponúkaš, tak pijem - Vo svojej blízkosti viem rýchlosťou svetla určiť týchto jedincov, je ich tu plná riť. Film je dôkladným prispením do duše alkoholika, ktorý prepadol tejto chorobe a má jedno jediné šťastie, že mal oporu, ktorej nebolo jedno, čo praktizuje človek, ktorý nerozlišuje absolútne nič okolo seba ! Kvalitný scenár, réžia, Ray Milland, Jane Wyman, týmto snímkom si drzý Wilder dovolil dosť, ukázal skutočnú PRAVDU, a je parádne, že drzosť mu nechýba, lebo je správe servírovaná ! (29.09.2015)