Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Vycibrené, poeticky a emocionálne vypäté filozofické dielo na tému myšlienkovej sily človeka, ktorý si je vedomý základných životných hodnôt a ktorý dokáže žiť a jednať v súlade s nimi; o ceste, ktorá sa stáva očistným zdrojom skúseností. Scenár prebral z pôvodnej predlohy len základnú sujetovú situáciu - existenciu Zóny a povolanie Stalkera - prevádzača do Zóny, záhadného, tichého, pulzujúceho územia nejasného pôvodu. Celý film sa okrem rámcovej kompozície (Stalkerov byt a bufet) odohráva v jednom uzavretom mieste v jednom dni ako putovanie za tajomstvom v Zóne, umožňujúcim cestu k sebapoznaniu, k nádeji. Teória o nadprirodzenom pôsobení Zóny, jej smrtiacich nástrahách a čarovnej moci "miestnosti" uprostred nej, plniacej najskrytejšie želania, sa predstavuje ako súčasť diskrétneho Stalkerovho učenia v metaforách, javovo však nie je ničím potvrdzovaná. Stalker (s vyholenou hlavou asociuje prepusteného politického trestanca) sprevádza do prísne stráženej Zóny Spisovateľa a Profesora. Vyzýva k usilovnému sústredeniu sa na cestu, k zodpovednosti za každý krok, v jeho jednaní je podstatný rešpekt k skrytému poriadku Zóny. Vo vzájomných dialógoch si postavy objasňujú svoje názory na svet, zmysel a hodnoty života. Po návrate Stalkerova žena hovorí o vlastnom zmysle života, v ktorom je zázrakom ľudská láska. Ich chromá dcérka ako výraz sily ľudského ducha telekineticky posúva poháre po stole. Nápadným rysom filmu, v ktorom dlhé "meditatívne" jazdy prevažujú nad montážou, je štylizácia jeho scenérie - mimoriadne asketickej, fascinujúcej hutným napätím. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (776)
...je-li hoře, je i štěstí a naděje... ()
Zrejme Stalkera treba vidieť viackrát. Na ten prvý som nepochopil skoro nič.. ()
Tak na tohle bohužel moje kapacita nestačí. Při sledování Stalkera jsem se cítil asi jako při četbě Schopenhauera, nebo při poslechu Wagnerovi hudby, člověk to moc nepobírá, chvílemi nechápe která bije, sem tam záblesk, tu a tam husí kůže, pak zase tápání, ale přesto člověk cítí, jak z toho tryská genialita. Jedno je jisté, tenhle film nikoho pozitivně nenaladí, stejně jako Wagner,nebo Schopenhauer... i když možná ta Beethovenova devátá na závěr mohla znamenat světlo na konci tunelu, ale jak říkám (a nejsem sám): já to nepochopil... ()
Zabil jsem téměř 3 hodiny u vrcholu ruské kinematografie a ani pořádně netuším, na co jsem to koukal... Přesto si vás tenhle film něčím ukotví a nepustí. ()
Od Tarkovského mám raději jiné filmy,u Stalkera jsem se místy silně nudil.Přesto v každém okamžiku pastva pro oči i srdce,které bych možná měl dát druhou šanci na to,aby mě naprosto pohltila. ()
Po nepřerušeném zírání na obrazovku, snažit se pochopit toto dílo, jsem zjistil, že to stejně nejde... Zóna pohltí vše ... 88% ()
Musím přiznat, že jsem čekala něco nudného a zdlouhavého. Opak byl ale pravdou, ani nevím, jak ty skoro tři hodiny utekly. Možná v tom trochu sehrálo roli, že film byl rozdělen na dvě části, které se sice tvářily jako poloviny, ale ta druhá byla mnohem delší. Každopádně musím uznat, že jsem se celou dobu bavila a žádný z těch předlouhých záběrů mi nepřišel nudný. Naopak všechny byly zajímavé. Hlavně každé prostředí, kde se film natáčel, mi vyráželo dech. Ať už šlo o realitu všedního světa, která byla celá zažloutlá a zašedlá, aby jí byla dodána ponurost a obyčejnost, nebo prostředí zóny, které svou bujnou vegetací, barvami a rozmanitostí prostředí dávalo volnou cestu fantasii. Vždyť ty továrny skutečně vypadaly jako z jiného světa. Kdyby se Tarkovsky pokusil vytvořit vlastní kulisy, nemohl by vymyslet fantasknější. Nedivím se, že všichni umřeli na rakovinu, když se takhle cachtali v té špinavé vodě ve starých továrnách. I poselství filmu o důležitosti víry v životě nebo nutnosti úniku z každodenní reality do prostředí podbarveného fantasií, mi přijde zajímavé, ale abych se o něm mohla blíž vyjádřit, budu si muset film pustit znovu a znovu a znovu...no a znovu se nad ním pořádně zamyslet. ()
Připojuji se k minoritě. Nuda. Strašná, opravdu hrozná. O čem to mělo být ??? ()
Šialený strih, rýchla kamera, bezduché dialógy....to v Stalkerovi nenájdete. Úplný protipól takých dnešných blockbusterov. Ako človeka odchovaného na mainstreame a neznalca filmovej teórie a pod. je pre mňa Stalker v podstate neinterpretovateľný. Stalker však na mňe zanechal silné dojmy či už z toho, že som často (stále) pri sústavnom "filozofovaní" hlavných postáv nechápal o čom sa to "točí" (ale páčilo sa mi to, v podstate rozoberanie elementárnych/existenciálnych otázok) , či už to bolo časté snímanie riek, či len kvapiek vody a zvukov ich dopadu, tečenia....Všetko v Stalkerovi sa v podstate točí okolo zóny respektíve v nej, čo je vlastne zóna?, nikto presne nevie, niektoré sekvencie vyzerajú ako vystrihnuté zo sna, niektoré dialógy vo mne evokujú pocit že zóna je niečo ako naše podvedomie (v jednej jej časti sa plnia najvnútornejšie priania), vidíme kontrasty (Spisovateľ má v jednej chvíli na hlave tŕňovú korunu, čo pravdepodobne symbolizuje J.K, keďže Tarkovskij bol veriaci, a zároveň hovorí niečo v zmysle, že "ja neodpúšťam").Dlhé zábery, často statická kamera, alebo pomalé plávanie kamery v priestore, umiernený strih, robí z filmu (až na pár scén = výnimka potvrdzuje pravidlo) pomalý videoklip, ktorý má všetky predpoklady nato aby vás nudil, aj nenudil (nedáva to zmysel, ale je to tak). Stalker vás buď úplne vtiahne, alebo totálne unudí, alebo uviaznete niekde v "strede", možno budete bližšie k tomu "vtiahne", a možno k tomu "unudí" a možno bla blabla... Mňa (v pozitivnom slova zmysle) dorazilo posledných cca 10 minút. ()
Tak k tomuhle se určitě za pár let vrátím! Podmanivě natočenej, ale neuvěřitelně nepochopitelnej film. Pokud tohle někdo shlídne a z fleku mi řekne přesnou pointu, má můj bezmeznej respekt. Mimochodem, při dlouhejch záběrech na obličeje jsem si občas vzpomněl na Leoneho, ale to bude nejspíš čistě náhoda :) ()
V některých chvílích jsem nemohl odtrhnout oči, jindy jsem se přistihl, že moje pozornost je úplně jinde. Stalker je velice náročný film, a já neměl problém ani s pomalým tempem, ani s dlouhými záběry bez mluvení a ani s délkou. Ale i když je to výborný film, který stojí za zhlédnutí, plný počet dát nemůžu. ()
Je lepší mít hořké štěstí, než nudný život. ()
Zvláštna atmosféra je len jednou zo silných stránok tohoto filmu. Unikátne spracovanie Zóny, umocnené, pomalou meditatívnou hudbou iste nemusí sadnúť každému, ale spolu s pomerne dlhou stopážou to celé dokopy pomáha rozvíjať potenciál tohto námetu. Výborné dialógy vložené do inak veľmi jednoduchého deja ešte dokresľujú vizualny kontrast medzi zónou a svetom vonku. A v neposlednom rade aj monochromická kamera spolu so samotným záverom umocňuje zvláštnu skrytú poetiku tohto filmového diela. ()
Geniální, podmanivé, úchvatné, půvabně nadpřirozené a neznámé.. To je Tarkovského Stalker. Je to tak zvláštně neuchopitelné dílo, které si každý přebere jinak a udělá si vlastní obrázek o tom, co se nám snaží říct a jak máme naše prazvláštní pocity správně zformulovat. Je to něco neuvěřitelného, stejně jako nesmrtelný román Piknik u cesty bratrů Strugackých, na kterém je snímek postaven. Peak of allegoric and poetic cinema. 5/5 ()
Na to, aby clovek nasiel v zavere desiatky vyznamov, nemusi byt vobec ziaden intelektual, staci mu, aby sa zamyslel - a najde mnozstvo asociacii aj s vlastnym zivotom... Netvrdim, ze tam priamo su. Ale ako katalyzator vlastnych uvah je Stalker, a aj ostatne Tarkovskeho diela, ktore bud milujete, alebo odsudzujete, excelentny. Zavisi na vas, co od filmov ocakavate, a ci vas pomale, ale pritom neuveritelne napate tempo Stalkera uspokoji alebo nie... Ak nie, mozno ste ani nechceli, aby sa vam Stalker pacil :-) ()
Určitě to není film pro každého. Ale pokud nás jeho těžko definovatelná a podmanivá atmosféra naplno pohltí, ještě dlouho v nás tento film bude doznívat. Třeba ony dlouhé okamžiky, kdy kamera projíždí pod vodou, nebo navrácení před pokusem o přímou cestu ke Komnatě, to jsou úchvatně mystické momenty. Je třeba zmínit i vynikající hypnotickou hudbu. ()
úžasné; světlo, obraz, zvuk, teď se to ještě snažíte nějak interpretovat, ale ono to nejde, protože smyslových vjemů je prostě moc (a ta jejich hutná sytost), a tak se celkový dojem rozplývá a vy z nějakého důvodu už nevíte, že něco bylo. je to, co je, plyne to, a když to stojí, je to jenom klam, protože tady nic nezůstává tak jak je, tady je všechno stále v pohybu. ()
V době, kdy jsem viděl stalkera jsem ještě čsfd moc neznal a nepoužíval. Okamžitě jsem ale, pokud padla řeč na tento film, oznámil to samé, co jsem si později přečetl od POMOa (či jak se to skloňuje). Trochu mne zklamalo, že tento komentář už nemohu považovat za vlastní, ale už jen to dokazuje, jaký je Stalker film - atmosféra filmu je naprosto jedinečná a já tak mohu s klidem říci, že žádný film mě neoslovil tolik co Stalker. Ten zvláštní pocit jaký jsem cítil při sledování Stalkerovy cesty Zónou jsem měl ještě několik dní poté. ()
Těžko hodnotit, film mi nedal skoro nic a vzal víc než 163minut života. Neustálé žvanění o smyslu života...podobný kecy vedu taky když sem na krupici. Atmosféra zóny byla velmi dobrá, ale nikdy se neukázalo co se stane když Stalker hodí matku jinam než by měl...neni to špatný ale ani dobrý...slovo mysteriozní to vystihuje a nemyslim, že to musí vidět každý než zemře ()
Já už jsem od začátku tušil, že tohle nebude pro mě to pravé. Lidi říkají, že neví, o čem to bylo a tapetují to pěti hvězdičkama.. já taky nevím, o čem to bylo a tapetuju? Ne. Asi hodinu jsem to sledoval se vší vážností a s mou veškerou pozorností. Super kamera, zvláštní vizuál, hutná atmosféra, dokonce se mi začalo rýsovat i něco, čemu se říká děj. No a pak už jsem to nedával - nezajímavé, nepochopitelné, nudné, o ničem.. vzdal jsem to. Snad to v sobě má něco hlubšího, ale hledat to by bylo na palici. Gratuluju všem, kteří si ten film užili.... :) (3/10) ()