Ivo

Už samotný výše uvedený popis obsahu díla zněl velmi lobotomile a nešlo odolat. A výsledek vskutku nezklamal! Jak poradil kamarád - ideální je si při sledování roztírat jogurt po ksichtě a srkat ho nosem. Ok, osvědčilo se, jdu se umýt. A hlavně "najít ztracenou sebeúctu" po průchodu tímto bublajícím dementálním hnojištěm. Vypadá, že oslnivá domácí trilogie Jackpot - Banger - Týmbildink je tímto úspěšně umělecky dovršena. Vzorňačka Jitka však dává hvězd pět a neurotickému nihilistovi zbortil se svět.

Tři hodiny o tom jak se dvě party řvoucích a sípajících filmových zombies ve skafandrech, burkách, mnohavrstevných hadrech a s kapačkovými hadičkami v nose na zeleném plátně nepřetržitě mlátí, střílejí, řežou, podpalují a zapichují za doprovodu monotónně DUNících a ohlušujících basových synťáků Honzy Zimmera. Prý kvůli nějakému "koření". Hmm... a nebude to v reálu spíš takové lokální kartelové synonymum pro intergalaktické dodávky vysoce kvalitní vesmírné $$ "travičky"?";-). To asi spíš, že? No větší a útrpnější filmový blábol jsem už tedy dlouho neviděl. Jasně, tisíce obrýlených programátorů celé měsíce makaly ve dne v noci o sto sedm, o tom žádná, ale co je tohle proboha za zblitek? Fakt jsme dospěli k tomu, že za miliony tolarů se vykakávají tak zvrácené a absurdní psycho vizuální stories o tom, že celý kratičký život každé postavičky (včetně nás?) není vlastně vůbec o ničem jiném než se jen v maškarních kostýmech pateticky a hystericky hromadně vraždit, střílet, nenávidět, nechat se přejíždět megabagry, zapalovat a propichovat? (a na závěr k tomu ještě i zazní dojemná písnička). No asi jo, to se opravdu vyplatí a dává smysl. Aneb Vin Muad'dib Diesel, Abdul Al Arab a jejich dojemně posvátné pouštní fémily. A divák závratně nadšený z 1000000 odpálených mrtvol se pak ráno opět rozespale vrátí ke své dobrodružné kauflandové pokladně nebo všehomír řídící zapadlé ofis. Ale kdyby mu snad v reálu někdo jen na paleček šlápl nebo něco nepěkného řekl, vystrašeně z toho udělá závažný kriminální případ. Jen mě občas během sledování této útrpné monumentální frašky a při cyklickém okusování nehtů napadla drobná technická otázka: když se někdo z obou táborů non stop mlátícich se figurek potřebuje urgentně vyč… nebo vys... (třeba naše posvátná matka představená s dekorovaným XXL stanem na hlavě) - jak dlouho jí potrvá než (za doprovodu temně supící hudby) částečně sejme svůj mnohovrstevný umělecký megaoděv?:)) Do hodinky by se to snad za odborné asistence dalo stihnout? A pak se zase v podobném čase ozdobně ustrojit a pokračovat v melodramatickém skuhrání, koulení modrýma očima a zabíjení? A dělá se to přímo v poušti nebo v nějakých speciálních kmenových duan d'buin budkách? Jak se v suché poušti splachuje? Nebo to s chutí sežerou místní červi? A jak se to řeší v ještě závažnějších podobných případech, kdy je vedle sebe na ploše několika km2 natěsno naklonováno až několik miliónů shora snímaných bojujících plešatých vesmírných soudruhů jako v závěru celého díla? Ale vždyť to už vlastně úspěšně vyřešil Cimrman při budování Panamského průplavu:-). Tak jo.  A druhá otázka - o co se vlastně se všechny tyhle silně nervózní namaskované halloween figurky celou dobu snažily a co by chtěly ve výsledku dosáhnout? Obávám se, že no idea. Nejde tu zjevně o nic jiného než jen o to samotné nekonečné scifi vřískání, psychopatickou teatrální nenávist a vzájemnou velkolepou sado maso herní vybíjenou před red kamerami (a v permanentně šedožlutém barevném výsledku) za doprovodu iritující hlukové pahudby (kdy těch pár našich privilegovaných "hrdinných" postaviček všechny ohnivé zásahy, pouštní bouře a svítící meče samozřejmě vždy úspěšně a spolehlivě míjejí). Anebo je to celé v reálu spíš digitální seriál "Dunos" - vesmírná variace na Cali vs. Medellin kartel?:-) Ať tak či tak, na závěr této nudné, přihlouplé a galakticky animované počítačové hry excitované publikum ve stoje a v umělecké závrati pleská a básní jak přeúžasný životní zážitek to byl a milióny (zrnek koření) se z vesmírných cinestarových lodí do hollywoodských kanceláří jen sypou. Odpad je v tomto případě myslím ještě příliš vysoké hodnocení... PS: A tady máme celou Dunu 2 ve 29 vteřinách :-D Myslím, že velmi výstižné...

Zdá se, že "český film" (a vlastně i slovenský) už celá léta ve výsledku neznamená většinou nic jiného než jakési klaustrofobní potkávání, lehání, čučení, hihňání a běhání pár recyklovaných psychoušů (a dementoušů) většinu stopáže jen prskajících, šklebících se a non stop trousících jakési bezobsažně plastové slovní útvary všemi směry. Něco skoro jako spontánní žvanění a hýkání sponzorovaného bohnického uměleckého kroužku v úterý a ve čtvrtek večer (před návratem na klecová lůžka). Nějaká národní cinematická tradice nového tisíciletí? Anebo prostě neschopnost vytlačit ze sebe cokoliv jiného, inteligentního, pěkného a aspoň trošku inspirujícího? V noci jsem tedy raději rychle odešel (a možná hned tak zase nepřijdu). To si raději příště dám třeba tříhodinový výhled z okna na panelák.