Barbie
Barbie
Barbie
Barbie
Réžia:
Greta GerwigKamera:
Rodrigo PrietoHrajú:
Margot Robbie, Ryan Gosling, America Ferrera, Kate McKinnon, Will Ferrell, Simu Liu, Issa Rae, Rhea Perlman, Hari Nef, Alexandra Shipp, Emma Mackey (viac)VOD (5)
Obsahy(2)
Žiť v krajine Barbie znamená byť dokonalou bytosťou na dokonalom mieste. Pokiaľ nemáte existenčnú krízu. Alebo nie ste Ken. Barbie a Ken si užívajú bezstarostný život vo farebnom a zdanlivo bezchybnom Barbie Svete. Keď však dostanú príležitosť ísť do skutočného sveta, čoskoro objavia radosti a úskalia života medzi ľuďmi. (Continental film)
(viac)Recenzie (1 074)
Naprosto neskutecna jizda od zacatku do konce. Film od prvni do posledni minuty uhani v silenym tempu a fakt tu neni snad zadny hluchy misto, perfektne vizualne udelanej Barbie svet, skvely fory a napady, paradni hudebni cisla a celkove skvela hudba, skvele obsazeny herci v cele s vynikajicim Goslingem a perfektni Robbie. Pribeh je sice krapet banalni, ale naprosto dostacujici, clovek jen musi ignorovat ty stupnujici se feministicky kecy a to, ze vetsina postav se chova jak dementi. Ja se bavil vyborne od zacatku do konce. ()
// Ken sice nejsem, ale rozhodně jsem kenough. Možná i proto jsem v sobě dokázal najít dost pozitivní kenergie, takže mě Barbie pobavila tak akorát, abych si ji dokázal užít, a zároveň nedojala tak moc, abych musel začít pochybovat o své soudnosti. Skvělý camea, chytrý scénář (s revolučním bych brzdil), šikovně natočené a s chutí zahrané (Gosling vládne). Škoda občasné doslovnosti a taky že ve filmu nebylo víc originálních písní a tanečních čísel, které na tom byly to nejlepší. 7/10 ()
Nechutná žido-iluminatsko feministická propaganda. ()
Pink goes with everything a ja sa neviem rozhodnúť či je to tak debilné, až je to geniálne alebo je to tak geniálne až je to debilné, či je to woke podvratné alebo zvrátene woke a či to feminizuje patriarchát alebo maskulinizuje matriarchát. Každopádne ten odkaz je pre mňa "ser na to či si Barbie a ži". Gosling a Margotka na zožratie. Hudba a colorgrading na výbornú. 9/10 ()
"Dnešek je nejlepší. Vážně nejlepší den, stejně jako ten včerejší, zítřejší a všechny další." Nikdy jsem si nehrál s bezpohlavní mattelovskou nádherou, takže se ze mě nestala krásná, sebevědomá a úspěšná žena. Nevadí, asi to přežiju. Stejně jako jednu návštěvu Barbielandu. To však neznamená, že jsem po ní nemusel navštívit neurologa kvůli epilepsii z barviček, ortopeda s vyvracenými kyčlemi a psychiatra z těch přechytralejch keců. Zkrátka nebezpečnej film. ()
Znáte to rčení, když celek je více, než součet jeho částí? Tak u Barbie to vnímám přesně naopak. Byla řada pasáží, které se mi na filmu neskutečně líbila, ba jsem je považoval až za geniální. Včetně úžasných tanečních vsuvek, které trefně rozbíjí již probíhající absurdní atmosféru. Barbie rozhodně není chudá na dobré nápady, ale přesto jako celek... O čem ten film vlastně byl? Co mi přinesl? Mohu s čistým svědomím říct, že jsem se po celou dobu bavil? Bohužel ne... 7/10 ()
Že jde jedinečný a originální počin, bylo jasné už z traileru. Ale teprve ve filmu poznáte, že je to i velmi chytrá a dospělá satira. Děti většinu vtipů nepochopí a už teď lituji rodiče, jak budou muset odpovídat na otázky jako "Mamííí, a co je to ten partijarchát?". Vizuální nálož je to intenzivní (možná až moc, jsem rád, že to má pod dvě hodiny). Robbie a hlavně Gosling už jsou na role trochu staří (tak před 10 lety by to bylo ideální, ale to Gerwig s Baumbachem točili filmy se 100x menším rozpočtem).______Jsem rád, že jsem hned potom nešel na Oppenheimera, radši si po každém z těchto filmů nechte čas, aby se vám uležely v hlavě. ()
Nečekal jsem, že bude mít Barbie něco společného s Nejvyšší kartou Petry Hůlové. Obě nahlížejí na feminismus a soužití žen a mužů skrze vyhrocené rozpory, které vůči sobě porůznu konstrastují. A zároveň stejně tak kontrastují různé rozpory mezi hlásanými feministickými idejemi a takzvaným reálným světem. Zatímco Hůlová skrze postavu stárnoucí spisovatelky dochází k tomu, že ženská tragédie spočívá v biologicky podmíněné znásilnitelnosti žen fyzicky zdatnějšími muži, Greta Gerwig nachází styčnou plochu "skutečných" žen v návštěvách gynekologa, tedy opět ve společensky plně nevykompenzovatelných a zcela nenarovnatelných záležitostech těla. Proto předtím film zdůrazňuje, že ideální Barbie a ideální Ken nemají pohlavní orgány. Oni - a růžový svět, který obývají - je totiž světem čirého sociálního konstruktivismu odpojeného od výše zmíněného fyzična a jeho působení. Je samozřejmě také světem korporátním, formovaným kapitalistickou logikou Mattelu - a v tomto směru se film může jevit jako kritika krajně neoliberálního feminismu, který se tváří, že každý může být kýmkoli a na materiální (či fyzické) limity příliš nehledí. Protože film na konci vykračuje ze světa sociálních konstrukcí (byť jen zčásti, Hollywood je zde reflektován jako stejně umělý jako Barbieland) a přiklání se k plně nekomodifikovatelné tělesnosti, připadá mi odvážnější než jak může na první pohled vypadat. Ale nejsem si tím jistý. Proč na druhé straně nevidíme Kena, jak jde k andrologovi kvůli problémům s erekcí? Nebo co je mužským ekvivalentem návštěvy gynekologa? A kde na této platformě tělesnosti mohou ženy a muži nalézt rovnost? Lze to vůbec? Film naznačuje, že ne, protože tuto druhou mužskou stránku vypouští. Koneckonců se nejmenuje Barbie a Ken, ale jenom Barbie. Možná, že tady film skutečně naráží na svoje ideologické mantinely, aniž by je na rozdíl od všech dalších reflektoval. ()
Samozřejmě jsem ráda za každého konzervativce, kterému kvůli tomu rupne žilka, ale pro mě je to moc hlasité, prvoplánové a korporátní. Respektive pro mě to film není. Pro mě to není film? ()
Podle trajlerů jsem čekal pohodovou, mírně podvratnou blbinu s fajn herci a s lehkým girl power poselstvím. Ale jak se film rozjel, připadal jsem si jako bych seděl v letadle, které někdo unesl a teď s ním stoupá někam do stratosféry. Respektive do satirosféry - nejen, že to bylo mnohem vtipnější, nápaditější a ulítlejší, než jsem čekal, ale je to i skvělá feministická satira, brutální i citlivá zároveň. Ano, polopatická a místy stereotypní, ale konkrétně v Česku, kde je feminismus sprosté slovo, bych si fakt nestěžoval na to, že film tohle téma tak pře(d)žvýkává. Celkově to pak má nejblíž asi k celovečernímu South Parku. Už ani nevím, kdy mě v kině nějaký film takhle příjemně vyšokoval, bavil a já na něj nevěřícně hleděl až do konce. Že to Mattell a Warneři odklepli přičítám tomu, že prostě vsadili na popularitu Barbie a na herecké hvězdy a scénář si ani nepřečetli. A velké plus si to zaslouží i za povedenou propagaci. Robbie a Gosling perfektní. ()
Film plný protikladů. V tomto ohledu tedy vystihující problémy žen v současné společnosti na jedničku. Byl to záměr nebo ne? U tvůrčího dua Gerwig a Baumbach bych se přiklonil asi k první možnosti. Nicméně asi bych byl radši, kdyby tuhle cestu nezvolili, protože výsledek byl ve finále takový až příliš bezpečný a příliš doslovný kočkopes. Na druhou stranu, nemůžu neříct, že jsem se s výjimkou asi první půlhodiny u filmu dobře nebavil. I když rámující zápletka byla velmi jednoduchá až přihlouplá (zase záměr? :), mnohé její dílky i přes zmíněnou snahu satirizovat a vyjádřit se k co nejvíce tématům, týkajícím se mužů a žen, vykouzlily více než jednou úsměv na tváři, sem tam i uznalé pokývání hlavou (ten příjemný meta přesah, někdy až deadpoolovský). Barbie lidstvo nespasila a nespasí, ale třeba by mohla pomoct alespoň k trochu větší jednotě a pochopení. 6,7/10 ()
Solidní komedie. Barbie jsem nepodceňoval a přestože zde hodnocení výrazně klesalo, já se na sledování stále těšil. Asi to nejlepší na díle je vzájemná chemie ústřední dvojice, tedy Goslinga s Robbie (Barbie a ken). Také mi byl sympatický specifický druh humoru s mnoha narážkami na svět panenek. A na závěr ještě jedna věc, jenž velmi oceňuji a to, že se dozvíme relativně mnoho nového jak o Barbie, společnosti Matel, patriarchátu ale i dokonce i o koních. Nutno však přiznat, že bych si dílo v žádném případě neužil, sledovat to celé jen tak o samotě. Je to zkrátka rodinná komedie a bez toho netuším zda bych si to vůbec kdy pustil. 55% ()
Life in plastic is (not that) fantastic for Barbie. Já vlastně nevím, občas mi hlavou projelo jaká neskutečná bejkárna Barbie vlastně je, ale na druhou stranu jsem se u toho dost bavil. Ve světě, kde se toho teď děje tolik negativního, si tenhle svérázný růžový meta únik všichni zasloužíme. ()
Dcerka mi nedávno říkala, že má úplně růžovou radost, že jsem ji vzal na hřiště. Ta věta se mi během sledování pořád vracela, protože ten film je prakticky o ztrátě radosti, ale tváři se, že je o něčem jiném. Není to žádná ponurá filozofie, ale strašně jednoduché a základní malicherné souboje mezi pohlavími, jen si prohodili role. Gosling nesympatického, ublíženého Kena pojal dokonale. Sled skečů, písniček a zábavných scének funguje na výbornou, včetně parádního hereckého obsazení. Ve finále je ale o tom, že od určitého momentu růžová radost zmizí a já to budu pozorovat v přímém přenosu neschopen s tím cokoliv udělat. Ahoj Barbie, chceš minerálku? ()
První film s miliardovým výdělkem, co jsem nepochopil. Jakákoliv premisa tu má i svůj pravý opak. ()
Barbenheimer, part 1. Pro budoucnost kin je to požehnání. V současné době profesních stávek, postcovidového strádání a nadvlády streamovacích služeb, se dvě letní premiéry proměnily v kontrastní událost, na kterou slyší celé spektrum publika. Profesionálové se pomalu učí, že černobílé / banální cílení obsahu na konkrétní diváky typu muži / ženy / děti končí. Na Barbie chodí všichni v růžovém a ti, kteří na přednáškách nespali, vědí, jak se vztah k této barvě za posledních sto let proměnil (a dál se měnit bude). V globálu jde o fenomén starý přes půl století a tak se nelze divit, že za těch 64 let má Barbie velké procento dospělých fanoušků, přičemž děti ji teprve začínají objevovat. A bývalé Československo ji nikdy plně nepochopilo, bohužel. Zároveň je to první hraný kino film po éře 40 animáků pro trh VHS, TV a VOD, takže i to je důvod k oslavě. Merch má Barbie výborný, hodně se ho dostalo i do ČR, už teď jsou to sběratelské kousky a je to jednoduše radost. Soundrack je příjemný, i když některé tracky dávají smysl až po shlédnutí ve filmu. A jaký je tedy výsledný film jako takový? V trailerech vyšlo najevo opravdu velké množství nápadů, byl odtajněn styl i humor a zdálo by se, že toho už moc navíc nezbylo. Naštěstí chytrý marketing klamal tělem a reálně film nabízí poselství navíc, naštěstí to není jen přehlídka toho, jak se Greta Gerwig pokusila zrekonstruovat 30 klasických motivů z dějin filmu, ale má to emoční hloubku. Setkání Barbie s realitou je nad očekávání kruté, stejně jako Kenova cesta za patriarchátem. Celý příběh je koncipovaný jako fantasy quest okořeněný prvky z klasického muzikálu. A kupodivu to funguje. Jaký je pro něco takového důkaz? Už teď se některým analytičkám feminismu z toho všeho zatočila hlava. Já sama se nemůžu dočkat, až vyjde Barbie podle Kate McKinnon a hrdě si ji vystavím vedle Malibu Stacy a Cynthie. Pokud vás zajímá reálný svět Mattelu, cele doporučuju dokument Tiny Shoulders, Rethinking Barbie (2018). ()
Mraky tvůrčích nápadů a společenských narážek, které jsou po půl hodině ale jak vystřílené z kulometu a zbytek stopáže se už pouze recykluje. Navíc je Barbie až příliš upištěná a dramaticky nekonzistentní. Po hodině jsem si přál konec. Herecky nepřekvapivě dobré, místy úsměvně trefně reflektující problémy soudobé společnosti, ale komerční úspěch a celosvětový humbuk kolem Barbie příliš nechápu. ()
Prozatím nejvýdělečnější film roku a přitom taková střeštěnost. Což nemohl na začátku roku absolutně nikdo čekat, tedy to první. Z totálně niche režisérky se během měsíce stal totální mainstream a kdo zná předchozí tvorbu Grety Gerwig, ten tak nějak čekal, že nedostaneme pouze hloupý téměř blockbuster, ale snímek s dávkou satiry, skrytých podtextů a zřejmě i zdravou míru feminismu. Margot Robbie po čtyřech drahých propadácích takovýhle velehit potřebovala jako prase drbání a v roli Barbie je nepřekvapivě skvělá, dokonce, jak upozorňuje sám disclamer ve filmu, ztělesněním krásy tak jak si Barbie představujeme. Co se však týče formy daného snímku, tak jsem pochopitelně předem tušil, že nebudu cílovka a dle očekávání mě film kromě dvou povedených vtipků, kdy jsem vyprskl smíchy, docela míjel a nedělá mi radost, že zrovna tenhle film se zřejmě opravdu stane nejvýdělečnějším filmem roku, leč se jedná alespoň do značné míry o originální námět, přál jsem to zkrátka více tomu Oppenheimerovi, leč se alespoň na vlně dvojprogramu krásně svezl. Ps : Will Ferrell byl ovšem prvotřídní PPS : jsem hodně rád, že hlavní roli nehrála Rebel Wilson a zaujalo mě, že producenti asi koukají na Sex Education, když obsadili 3 herce ze seriálu. ()
Definice pojmu guilty pleasure. S příchodem reálného světa a korporátních cápků od Mattelu jsem čekal brutální propad kvality, jenže... Ono se to nestalo. Jasně, Barbie obsahuje dost nefunkční "matka/dcera" linku, ale ten zbytek je brutální nářez. Kreativní růžová apokalypsa, která skvěle pracuje s jednotlivými motivy a dokáže vás upřímně rozesmát. Už ani nepamatuji, kdy naposledy jsem seděl v kině, kde by všichni jeli na stejné vlně ujetosti a hekali nad každým druhým bizárem. Pecka - miluji to. Barbenheimer je ultimátní zážitek. (Objektivně 4* a souhlasím s komentářem J*A*S*M. Ale vzhledem ke zdejším hodnocením si asi můžu dovolit nadhodnotit.) ()
Súvisiace novinky
Kaskadér propadl, přesto má napsané pokračování
Kinaři teď nemají zrovna nejlepší časy. Blíží se totiž letní sezóna, která tradičně bývá nařachaná těmi největšími blockbustery a do pokladniček kin často nasype cenné zlatky. Jenže se zdá, že ta… (viac)
Margot Robbie chystá filmové The Sims
Loňský rok byl pro hvězdnou herečku a schopnou producentku Margot Robbie (Babylon) poměrně přelomový. Její produkční společnost LuckyChap přenesla na plátna kin svět Barbie, tedy nejvýdělečnější film… (viac)
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (viac)
Rádoby feministický, ideově od začátku rozporuplný snímek s nejistou message o vymaňování se ze stereotypů diktovaného designu (od designu hračky až po design společnosti, ale jen odsud-posud), zato se zcela jasnou a bohatě naplňovanou intencí dosáhnout především nehorázného výdělku, jemuž je ve filmu nakonec všechno podřízeno, od geniálního marketingu, jenž ho provází, až po ilokuční sílu onoho "feministického", či spíše jen „anti-patriarchálního“ vyznění. *** Zakázaná slova a posvátné pojmy, do kterých se film nestrefuje, o nichž nápadně mlčí, a jimž mlčky slouží: Komerce, Komodifikace, Produktivismus, Kapitalismus. Jediný povolený pojem, do něhož se tu zástupně šije, ale jen tak, aby to bylo přitažlivé a zábavné pro široké platící publikum, intelektuální i mainstreamové: Patriarchát. *** Snímek jsem naštěstí shlédla v rámci feministického debatního cyklu Čtvrtá vlna Terezy Domínové v Edison Filmhub Praha, se skvělými hostkami Marie Heřmanová (obor kulturní a sociální antropologie) a Julie Šafová (obor kulturní a filmové publicistiky), na což jsem si ráda počkala a vyplatilo se mi to – debata, do níž se v průběhu zapojila i politoložka Kateřina Smejkalová, byla silným kompenzačním zážitkem k viděnému. Oč je film sám kontroverznější a rozháranější, o to výživnější a smysluplnější byla diskuse dotyčných žen o zákonitostech systému, ve kterém přežíváme, a ve kterém chtě nechtě muselo vzniknout i tohle dílo vědomě napěchované kognitivní disonancí, oscilující mezi potřebou hlásat omezenou osvětu v rámci povolených možností a zároveň sloužící modle nejhoršího konzumerizmu, destrukce a degenerace. *** Všechno dobré, co můžeme filmu přiznat, nechť je zarámováno dvojí důležitou pravdou: Ta první okřídlená pravda zní, že „kapitalismus ženu nikdy neosvobodí“ (Alenu Wagnerovou tu pohotově citovala Marie Heřmanová, více např. tady: https://a2larm.cz/2018/08/kapitalismus-zenu-nikdy-neosvobodi/ ), a znamená, že pokud film hlásá konec nadvlády stereotypů včetně patriarchátu a zároveň mlčí o kapitalismu, který nic takového neumožňuje, jde jen o výdělečnou úlitbu, která problém neřeší, ale prohlubuje, stávajíc se jeho součástí. Ta druhá zní, že kapitalismus zpeněží (komodifikuje) všechno, dokonce i autentický boj proti sobě samému. Tady se čítankově vydělává na myšlence vysvobození žen a mužů z některých zaběhnutých vzorců, přičemž hlavní vzorec – služebnost marketingu – je bez debaty znovu posílen. *** Neboli: Nezávislá režisérka Greta Gerwich se stává závislou režisérkou v područí manažerů Mattelu a WB, aby mohla k masovému publiku doručit rozkolísanou message o limitované nezávislosti a posílit tak kapitalismus znásobením moci a zisků mocných a bohatých. Kognitivní disonance plný pohár, please. *** Film je na povrchu místy vtipný a chytrý, ovšem celou dobu také plný evidentních kontradikcí, u nichž pozorný divák ustavičně naráží hlavou na neviditelné skleněné zdi limitů, o nichž se nemluví, a při sledování vás celou dobu mrazí (jste-li ten typ) z vědomí, jaké hlubší trýznivé pravdy zamlčuje tak nápadně, že je vlastně v konečném důsledku především o nich – aniž by ukazoval či otevíral cestu, jak se z nich vymanit. *** Nejspíš bych se plně shodla s přítomnými debatérkami, že film si je všech rozporů a problémů, které zamlčuje a posiluje, vědomý, o čemž mj. svědčí brilantní a v mnohém klíčový monolog matky o zoufalém postavení žen v dnešním systému, na které jsou dnes kladeny absurdní a protichůdné nároky, např. aby obstály v krysím závodu tvrdé kariérní bezohlednosti a byly zároveň pečující, všeobjímající a chápavé apod., v němž ostatně výrazy jako „kognitivní disonance“ a další nahlas zaznívají, jenom mě to logicky neplní žádnou nadějí a vůči autorce a její volbě ani žádným zvláštním uznáním. *** *** Ideová nekonzistence filmu se logicky propsala i do jeho rozpadlé narativní výstavby – zatímco na povrchu se můžeme bavit sledem chytrých, vtipných, barevných, roztančených skečů s izolovanými sděleními, jako celek film pohromadě nedrží, o čemž mj. svědčí i samotný závěr, kdy hlavní postava, stereotypní Barbie, odchází do skutečného světa živých lidí – a ve filmu se nijak neřeší, co to bude znamenat pro onen utopický svět ostatních Barbie a Kenů, pro něž byly do té doby rozhodnutí a činy stereotypní Barbie a „jejího“ Kena určujícím hybatelem a nositelem změny, a stejně se neřeší ani to, jak takový akt ovlivní ten skutečný svět – protože myšlenku, že ty dva světy, „svět barevných šťastných konceptů od Matella“ a „tvrdý svět žité reality“ spolu nebezpečně interferují, film sice chvíli rozehrává, ale pak ji spolu s řadou dalších nebezpečných myšlenek roztržitě opustí, takže to v něm stejně jako další nápady zůstává jen jako izolovaný bavicí prvek bez konzistentně budované pointy. *** (V Edisonu, s Lí, v rámci Čtvrté vlny Terezy Domínové.) *~ () (menej) (viac)