Réžia:
Greta GerwigKamera:
Rodrigo PrietoHrajú:
Margot Robbie, Ryan Gosling, America Ferrera, Kate McKinnon, Will Ferrell, Simu Liu, Issa Rae, Rhea Perlman, Hari Nef, Alexandra Shipp, Emma Mackey (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
Žiť v krajine Barbie znamená byť dokonalou bytosťou na dokonalom mieste. Pokiaľ nemáte existenčnú krízu. Alebo nie ste Ken. Barbie a Ken si užívajú bezstarostný život vo farebnom a zdanlivo bezchybnom Barbie Svete. Keď však dostanú príležitosť ísť do skutočného sveta, čoskoro objavia radosti a úskalia života medzi ľuďmi. (Continental film)
(viac)Videá (5)
Recenzie (1 069)
Nečekal jsem, že bude mít Barbie něco společného s Nejvyšší kartou Petry Hůlové. Obě nahlížejí na feminismus a soužití žen a mužů skrze vyhrocené rozpory, které vůči sobě porůznu konstrastují. A zároveň stejně tak kontrastují různé rozpory mezi hlásanými feministickými idejemi a takzvaným reálným světem. Zatímco Hůlová skrze postavu stárnoucí spisovatelky dochází k tomu, že ženská tragédie spočívá v biologicky podmíněné znásilnitelnosti žen fyzicky zdatnějšími muži, Greta Gerwig nachází styčnou plochu "skutečných" žen v návštěvách gynekologa, tedy opět ve společensky plně nevykompenzovatelných a zcela nenarovnatelných záležitostech těla. Proto předtím film zdůrazňuje, že ideální Barbie a ideální Ken nemají pohlavní orgány. Oni - a růžový svět, který obývají - je totiž světem čirého sociálního konstruktivismu odpojeného od výše zmíněného fyzična a jeho působení. Je samozřejmě také světem korporátním, formovaným kapitalistickou logikou Mattelu - a v tomto směru se film může jevit jako kritika krajně neoliberálního feminismu, který se tváří, že každý může být kýmkoli a na materiální (či fyzické) limity příliš nehledí. Protože film na konci vykračuje ze světa sociálních konstrukcí (byť jen zčásti, Hollywood je zde reflektován jako stejně umělý jako Barbieland) a přiklání se k plně nekomodifikovatelné tělesnosti, připadá mi odvážnější než jak může na první pohled vypadat. Ale nejsem si tím jistý. Proč na druhé straně nevidíme Kena, jak jde k andrologovi kvůli problémům s erekcí? Nebo co je mužským ekvivalentem návštěvy gynekologa? A kde na této platformě tělesnosti mohou ženy a muži nalézt rovnost? Lze to vůbec? Film naznačuje, že ne, protože tuto druhou mužskou stránku vypouští. Koneckonců se nejmenuje Barbie a Ken, ale jenom Barbie. Možná, že tady film skutečně naráží na svoje ideologické mantinely, aniž by je na rozdíl od všech dalších reflektoval. ()
║Rozpočet $100miliónov║ Tržby USA $636,220,453║ Tržby Celosvetovo $1,441,820,453▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Panečku a aký hit tu máme, ako hrom. No, sila ale že by to dokázalo dostať do kolien ani z ďaleka. Technicky to je dobre zvládnuté, tam nie je problém, navodenú satiru na krásne emancipovaný dnešný svet beriem ale chýba mi tam trefnejšie odľahčenie, ktoré tam chýba ako soľ. Neviem čo som ale zo tri krát trocha pouškrnul. V tom je režisérka Greta Gerwig veľmi ale veľmi slabá, to je pre ňu španielska ulička, tam to trpí nehorázne. Proste si to človek len odpozerá, spraví sa mu historická prehliadka Barbie sveta, bez toho aby ho to nejak chytilo za srdce a basta. Skôr sklamanie než niečo veľkolepé, čo by sa výrazne zapísalo okrem mega-tržieb do histórie filmu. /55%/ ()
Ze začátku jsem byl fakt nadšen, obzvlášť když film byl doopravdy vtipný. Jenomže v druhé půli, kdy snímek ztrácí dech a zároveň vás v čím dál větším tempu mlátí po hlavě jedno feministické moudro za druhým, je to spíše kontraproduktivní. Navíc ten význam ve smyslu, že nebýt Barbie, hrály by si holky jen na mámy, takže máme být Mattelu vlastně vděční, zavání ještě víc. Ale jo, čekal jsem úplnou blbost a to díky Bohu naplněno nebylo, nejvíc jsem si užil Willa Ferrella. 70%. ()
„MUSÍŠ VYRAZIT DO SKUTEČNÉHO SVĚTA A NAJÍT DÍVKU, KTERÁ SI S TEBOU HRAJE. …“ Parádní úvod, po kterým přichází přesně tak jeblej děj, jak by to člověk čekal, za což dávám palec navrch! Voni to tak totiž chtěj! Ten humor je až morbidní a když na tu jejich hru přistoupíte… jen jsem zmatenej z těch písniček a tanečků. Ty pičo – to je obchodní potenciál jako prase! Kam se na to serou animáky! Pravda, je to kapku feministický a (pro chlapa) se složitým koncem, ale není pochyb, že Barbie zvládne všechno! (Stejně jako John Cena!) /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) John Cena se ve filmu objevil náhodou. Margot Robbie zjistila, že natáčí v Londýně ve stejném studiu jako oni. Oslovila ho a on souhlasil... 2.) Mottem filmu je: „Dát divákům to, o čem jste nevěděli, že chcete“. 3.) Thx za titule „mattster“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Nesedl jsem tomu na lep. V samém jádru je totiž Barbie stejně plytká a povrchní, jako to, čemu se celou dobu vysmívá. Úplně vidím ty brainstormové porady pohlavárů Mattelu a Warner Brothers, jak si při kulatých stolech, podobných těm, který měl zde i Will Ferrell, říkají: „Hele, potřebujeme zvednout prodeje těch našich gumových cácorek, co kdybychom natočili nějakou zdánlivě společensky kritickou taškařici, zabalili to do základních pouček o fungování patriarchátu a postavení žen ve společnosti a na okraj si jen tak trochu rýpli i do našeho korporátu, aby to jako vypadalo uvědoměle i pro odpírače našeho sortimentu….“. No a když si korporace dělá prdel z korporátu, co z toho vznikne? Ano, zase jenom korporátní bezzubý humor, vzniklý na zakázku, který se musí zodpovídat těm nahoře, kteří to platí. __ PS: Plácnu sem dvě hvězdy, za úvodní (opravdu vtipnou) reminiscenci na Vesmírnou odysseu a pak za kratičkou scénu, kdy Margot říká přirozeně zestárlé ženě, že „…je krásná“. To by si měly v loopu přehrávat botoxové princezny v čele s Nicole Kidman, aby se jim rozsvítilo v těch jejich barbie kebulích. ()
Galéria (81)
Zaujímavosti (55)
- Margot Robbie (Barbie) je fanúšičkou Barbie od detstva a ako malá na Vianoce dostala Barbie Dreamhouse. (adam_majko99)
- Vytvoření dokonalé kulisy pro film vyžadovalo tolik růžové barvy, že to vedlo k celosvětovému nedostatku, uvedla scénografka Sarah Greenwood. (venus)
- První trailer je poctou filmu 2001: Vesmírná odysea (1968) od Stanleyho Kubricka. (TostTom)
Reklama