Ztracen ve vesmíru

Ale ano, je to hloubavé, inspirativní a meditativní. Ale zhruba ve stejném smyslu, jako je hloubavý, inspirativní a meditativní pohled z okna do zasněžené přírody. Myšlenky které Love předkládá, jsou sice na poslech objevné, avšak ve skutečnosti jde jen o banální a nicneříkající pravdy. Tím nechci říct, že by film neměl co nabídnout. Naopak obsahuje celou škálu pocitů a podnětů. Jako kinematografické dílo však zůstal někde na půli cesty mezi zajímavým debutem a nezdařeným pokusem o snímek s přesahem. Lepší než se na něj dívat, je pustit si do sluchátka soundtrack a projít se o samotě po zimním lese. Myšlenky na které přijdete budou podobné, ale budou opravdu jen vaše. (04.02.2012)

Osamocenému astronautovi v ISS na orbitě (v roce 2039, proto nebudu rýpat do přítomné gravitace) po ztrátě signálu a bez znalosti situace (3. světová?) čím dál víc hrabe, kope se do zadku a divák s ním prožívá jeho vidiny, přemítání a izolaci. A pocity marnosti, prázdnoty a NEubíhajícího času se podařilo zprostředkovat naprosto dokonale, protože už dlouho jsem se u něčeho tak strašlivě nenudil. Je to do morku kostí artové, bezdějové a "metafyzicky filosofické", vizuálně i hudebně sice pěkné, ale nikoliv lyrické či hypnotické, jenom tíživě ubíjející. (22.04.2015)

Po absurdnom (a značne nečakanom) úvode z Občianskej vojny sa to preklopí do sci-fi, bohužiaľ však nie do HOROROVÉHO sci-fi (ako som neviem prečo čakal). Ale to je môj problém. Čo už je problém tvorcov? Jednoznačne scenár. Dej z vesmírnej stanice sa totiž prelína s WTF scénami, kedy napríklad počujeme čudného rozprávača, tárajúceho dve na tri a vidíme pozemský život. Prípadne pred kamerou sedí starší chlapík v kraťasoch a rozpráva o tom, ako raz so synom išiel autom, zrazu ich predbehlo vlastné koleso (vy si z toho robíte srandu, ale u nás v meste koluje legenda o týpkovi, ktorý brzdil na svetelnej križovatke a predbehlo ho vlastné koleso a následne mu zostal v rukách volant) a len zázrakom auto zišlo z cesty a nikomu sa nič nestalo. Keď som tieto absurdné scény videl, bolo mi jasné, že sa na konci dočkám šokujúceho rozuzlenia. Ale skutočne sme sa ho dočkali? Neviem, priznám sa, že som ho nepochopil. Štyri palce dole. (09.01.2017)

Unuděn ke spánku. Toho rozjímání na pár myšlenek bylo až až. Na to, že to netrvalo ani moc přes hodinu, se ve filmu vůbec nic nestalo. Jo, čekal jsem něco tuctového, když se Země přestala hlásit, ale alespoň by se něco dělo. Film může mít poselství i být prďáckej. Tohle je třeba zajímavý, ale děsná nuda. (01.05.2013)

Ryzí pocitovka. Pokud jste lační po nějaké sci-fi akci, rychle si dejte odchod. Pokud čekáte pěkný, oku lahodící devadesátiminutový videoklip, tak taky zapomeňte... Love je - jak už tu někteří správně podotkli - taková ta pocitově-filosoficko-meditativní věc alá Kubrick, Malick (a možná Tarkovského Stalker) - nebo lépe řečeno pokus o něco takového. Ono to přes všechnu svou řemeslnou a atmosférickou působivost totiž působí taky trochu "nedomr(d)le". Nicméně i tak Love hodnotím hodně kladně, v závěru (už vyloženě očividná inspirace 2001) mi naběhly i ty legendární zimomravky - přičemž nutno dodat, že hlavně v důsledku hudby A&A. (31.12.2011)