Duna
Dune: Part One
Dune
Dune
Dune
Dune
Réžia:
Denis VilleneuveKamera:
Greig FraserHudba:
Hans ZimmerHrajú:
Timothée Chalamet, Rebecca Ferguson, Oscar Isaac, Jason Momoa, Josh Brolin, Javier Bardem, Stellan Skarsgård, Zendaya, Dave Bautista, David Dastmalchian (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
Veľkolepé sci-fi dobrodružstvo prichádza! Paul Atreides je mladý muž s výnimočným darom, ktorému bol predurčený osud, akému nemôže celkom porozumieť. Musí sa dostať na najnebezpečnejšiu planétu vesmíru, aby zaistil bezpečnú budúcnosť pre svoju rodinu a svoj ľud. Práve tam je možné nájsť vzácnu komoditu – korenie, ktoré dokáže odomknúť plný potenciál človeka. Paul a jeho rod však nie sú jedinými, kto si robí na planétu a jej zásoby nárok. Črtá sa konflikt, v ktorom prežijú len tí, čo dokážu čeliť svojmu strachu. (Continental Film)
(viac)Recenzie (1 625)
Nezfilmovatelná Duna zfilmována potřetí. Knížky jsem nečetl, o Duně jsem věděl prakticky jen že je to obrovská sága, svou kompaktností a členitostí srovnatelná s Martinovou Písní ledu a ohně, a že tam někde plavou píseční červi. Proto jsem byl zvědavý, jak si tak obtížnou látkou režisér skvělého Zmizení poradí. Prvních pár minut dalo okatě najevo jednu věc, a to že se hodně pojede na efekt. Režisér Villeneuve se snaží diváka ohromit technickou stránkou. zabírá široké písečné scenérie a ponouká vizuální orgie. Duna je hned od začátku působí neskutečně monumentálně, epicky, kvalitou záběrů se hravě vyrovná třeba Hvězdným válkám. Pak se však dostává ke slovu příběh a ten jasně dokazuje, proč si tolik slovutných filmařů na Herbertově předloze vylámalo zuby. Je toho zkrátka moc. Záplava jmen, planet, rodů, jejich zvyků, ale i mystických sil a proroctví naflákaná do jednoho filmu nutí nezkušeného diváka domýšlet se častěji, než je zdrávo, nebo se například podrbat na hlavě, když komorná u předávání dýky začne dramaticky kvílet. Herci se snaží, ale krom pokynu "vypadejte cool" toho nemají moc na práci a takový Timothée Chalamet prakticky nedělá nic jiného, než se tváří zamyšleně a má vidiny. Nejvíc mě nakonec oslovila Rebecca Ferguson, která dokázala emoce své postavy uvěřitelně prodat. Přes to všechno ale nakonec největší problém ukázalo tempo, kdy se film snaží působit tajemně a mysticky, ale v realitě působí vláčně a utahaně. Časté slow-mo a táhlé záběry na tváře tomu jen přidávají. V závěru jsem doufal v epické završení, která nepřišlo. Přese všechny výtky však Denisi Villeneuvemu přeju, ať si Duna vydělá na pokračování a on může tenhle mírně rozpačitý prolog dovést do zdárného konce - 80% ()
/cdn.vox-cdn.com/uploads/chorus_asset/file/21866548/Screen_Shot_2020_09_09_at_12.21.44_PM.png){kind=link}
Duna je vizuálně opojná, řemeslně dokonalá a dějově řídká. V kině je Duna strhující zážitek, který dokáže poměrně efektivně zakrýt fakt, že se ve dvou a půl hodině zas až tak moc nestane a že je to jen část příběhu, který nenabízí ani náznak ukončené dějové linky. Duna je jen excelentně prodaná expozice a zápletka budoucího příběhu. Překvapující pro mě je, že mi to ani nevadilo a film jsem si užil, ale nic zásadního kromě vizuálu Duna nenabízí. Asi nejhorší je, že po shlédnutí jsem neměl chuť přečíst si knižní předlohu, protože filmová adaptace působila poměrně ploše a šablonovitě. Zase jeden příspěvek do žánru outsider z "civilizace" vs. domorodá populace. Snad mě pokračování vyvede z omylu. Na pokračování se rozhodně těším víc než na opakované zhlédnutí prvního dílu. ()
Achjo, dalsí s kultů, které ještě měly svá tajemství zmizel v komerčnu, hluku a efektech. Jinými slovy vidím tam klasické hollywoodské klišé a stereotypy jen v novém hávu. Už to není Star Wars a další, nyní se bude komercializovat Duna. Na filmu je spousta pěkného, stejně jako spousta smutného až směšného. Viva la Duna a kyblík popcornu. ()
Inu, všechno je jednou poprvé. A tak se najednou stalo, že jsem po záplavě ničím nevyčnívajících filmů z poslední doby zašel na Dunu, která mi připomněla, jaké to je, být z něčeho absolutně nadšený, být převálcovaný audiovizuálem a hudbou, být neschopný udržet se v křesle. Poprvé v životě jdu na film do kina podruhé. Villeneuve (skoro) zvládnul nemožné. Kniha se na plátno nikdy nedá přenést v celé její kráse, ale on se přiblížil asi tak, jako Jackson před drahnými lety s Pánem Prstenů. A co, že tam není všechno, je mi to bez pardonu u prdele. Duna je přehlídka velkoleposti, která má moc absolutně pohltit diváka. Někdo se konečně odvážil zmírnit tempo, takže vám nevybuchuje do ksichtu každou vteřinu auto. Film rozvážně odhaluje zákonitosti světa a pomrkává na vás s tím, co přijde, i co nepřijde. Je tu absolutní nedostatek debilních dialogů a zbytečných scén. Všechno je propojené do pancéřově pevného celku, který vás na konci vyplivne dychtící po další dávce k dokonalosti vypulírované velkoleposti, co netlačí na pilu a přesto dokáže vyprávět příběh. Hlavní silou Duny je asi to, že na ni nekoukáte, ale doslova ji dokážete cítit. A jak mě Zimmer vždycky tak trochu sral svou okamžitou rozpoznatelností díky autistovi mlátícím hlavou do parníkového klaksonu, tady je to skutečně o něčem jiném. Jo a Chalamet je přes prvopočáteční skepsi fakt kurva dobrej Paul. ()
Wow! ()
Kamera, zvuk, hudba, kostýmy, herecké výkony, paráda. Emoce trochu chybí a bez znalosti předlohy se taky zrovna nedá úplně obejít, ale co už. Kino je naprostá nutnost. Kterou možná lze nahradit extrémně drahým domácím vybavením, ale kdo z nás to má? Tak snad Warneři splní, co slíbili a druhý díl bude. ()
Značkový pytel s pískem. Herbertova Duna je pro mě etalon kultivovaného a inteligentního stylu psaní v rámci žánru science fiction. To samé by se dalo přeneseně říct i o Villeneuveově tvorbě, zejména pak o Příchozím (2016) a jeho úsporných dialozích, vyčištěných kulisách a celistvých plochách. Tahle sirka vyrobená v nebi nakonec hoří docela dobře, ale toho dřeva na podpal je překvapivě málo. Produkční hodnoty a měřítko se tu perou s dichotomií postav a mytologie, a to je možná ten hlavní důvod, proč Duna místy působí tak překvapivě prázdně, zkratkovitě a proč z příběhu tak okatě vystupují ta pověstná nezavřená zadní vrátka, která příběh posouvají kupředu. Není to o nedostatku emocí – Villeneuveoův přístup byl vždy hodně subtilní (viz scéna s převlékáním) –, jde spíše o kostrbaté propojení motivací postav a neustávající expozice a též o bazírování na detailech (viz snové záběry, opakující se záběry dýky, prstenu apod.) v okamžiku, kdy film nemá pořádně definovanou důležitost celku. Film tak sám sebe – možná neúmyslně – relativizuje v rovině toho, co a proč je důležité; viz Fincherova slova o detailních záběrech. Duna možná má pověst obtížně zfilmovatelné knižní předlohy, ale tohle dlouho platilo i o Pánovi Prstenů, dokud se látky nechopil Jackson. Duna dle mě na „svého“ Jacksona buď teprve čeká, nebo z ní prostě více vytáhnout nelze. Předchozí Villeneuveovy „cvičné“ pokusy Blade Runner (2017) a Arrival (2016) mají dle mě mnohem lepší atmosféru. „Villeneuve has pulled off an impressive feat of sheer craft that is very large yet very empty, full of wondrous sights but shot with a staunch lack of wonder,“ (Inside Hook, 2021). Překvapilo mě, jak moc digitálně a procedurálně Duna ve výsledku vypadala. ()
Kniznu seriu som necital, a po tomto filme si to urcite precitam. Velmi ma to oslovilo. Film je fakt poriadna pecka. Je to sice pomalsie, no hltal som to od zaciatku do konca. Od hercov, cez kostymy, zapletku az po vrtulnikove vazky to nemalo chybu. Hlavny predstavitel Paula sa mi z obrazkov a nejakych kratkych scen, ktore som videl pred pozretim filmu nepacil, no vo filme sa mi pacil. Teraz cakat dva roky na dalsiu cast. Vyplnim to ale spominanou kniznou predlohou. ()
Po Bladerunnerovi a hlavne Arrival som sa tešil na tento film od jeho príprav. Knihu som nečítal, len som započul, že je tam nejake fet-korenie a prerastené dážďovky. Po predstavení prvého traileru som žral každý záber a nevedel sa dočkať decembra 2020, kedy mala byť premiéra no c19 to presunula na október 2021. Dva týždne pred slovenskou premiérou sa Duna premietala v Nemecku a Rakúsku, tak nejaké recenzie od obľúbených recenzentov začali vychádzať a neboli úplne stopercentné, tak hype z časov prvého traileru u mňa trochu utíchol. Priateľka zaobstarala lístky na IMAX predpremiéru a bez emócii sme na to vyrazili. Celé dve a pol hodiny som bol zarazený do sedačky a všetok vnútorný hype sa prejavil až priamo v sále, kedy sme ani nedýchali s vedomím, že sa účastníme nového Matrixu/Pána prsteňou/Harryho Pottera tohto desaťročia. Po skončení filmu sa nedalo naň prestať myslieť a trvalo len týždeň, kedy sme projekciu zopakovali. Možem povedať, že jediný záber v tomto filme nie je navyše. Len škoda, že na dokončenie si počkáme ešte dva roky. Neviem ako to vydržím. ***** | 10/10 | 100% ()
Obrazovo pútavé vykastrované Star wars.Nijako ma to neoslovilo a síce som až tak netrpel,ale raz ozaj stačilo.Drvivú väčšinu som sa nudil a akcia bola miestami smiešna.Medzi 2-3 ()
Herbertovu ságu mám moc ráda, hlavně první 3 knihy, a proto samotnou Dunu nedokážu objektivně hodnotit. Líbila se mi i ne moc povedená verze Davida Lynche. U Denise Villeneuvea jsem se po předchozím uspávacím Blade Runnerovi adaptace celkem bála. Nicméně musím říct, že se s Dunou popasoval se ctí. Plátno kina snímku moc slušelo. Vizuální stránka byla nádherná, místy až podmanivá a hypnotická. Z postavy mi sedl nejvíc vévoda Leto a Duncan Idaho. Na druhou stranu jsem měla problém se samotným Paulem Atreidem, nemůžu si pomoct, ale pořád vidím před očima Kylea MacLachlana a taky mi nesedla Zendaya jako Chani. ()
Obrovská škoda, že som to nevidel v kine, tam to musel byť ešte o triedu lepší zážitok. Denis opäť natočil film inak a sme svedkami niečo epického. Či už vizuálne alebo príbehovo. 155 minút ubehlo hrozne rýchlo a prišlo mi to, ako keby sme aj tak boli len na úplnom začiatku. Tento svet má teda enormné množstvo toho, čo ponúknuť a ja sa na dvojku, ktorá dúfam bude viac osvetľujúca poriadne teším. Obsadenie skvelé, troška škoda ako rýchlo väčšina skončila. Celkovo z toho nie som zatiaľ tak odvarený, ale rozhodne vo svojom žánri strop. Hans opäť výborný. ()
Můj první dojem z filmu byl ten, že zůstal stále poměrně "Lynchovský". Otázka ale je, jestli se Duna dá nějakým jiným způsobem natočit. Absence většiny barevných odstínů, většina záběrů zahalená písečnou mlhou. Monumentální záběry na lodě, jednotky, poušť, interiéry i extériéry. Pomalá a tíživá atmosféra v kombinaci s perfektní hudbou, vyvolává celou dobu pocit úzkosti a předzvěsti něčeho zlého. V kině to byl rozhodně zážitek a impozantní podíváná, něco tomu ale nějak chybí... ()
Obludárium. Lynch to natočil jako otřesné divadlo, ale Villeneuve, ten se panečku rozjel. Zklamal ve všem, kde mohl podle mě zazářit a sorry, ale ten příběh byl odjakživa pro plátno bídný. Nové zpracování je ideologistická splácanina, kterou žádné efekty nespasí. Kdyby takhle například natočili první sérii Her o trůny, tak sice dostanou propustku na druhý rok, ALE NIKDO SE NA TO NEKOUKÁ! ()
Myslím, že začiatok niečoho veľkého, uvidíme... . Villenue má prachy a aj rozum na to aby sme boli svedkami nového kríženca Game of Thrones a Star Wars. ()
Libofka! Absolutní orgáč pro scifi fandy. Vizuálně pohlcující, perfektní herci a dokonalá režie. Trochu jsem se obával že mladej Paul bude lehce otravnej, jak to bývá v 90% filmů s teen hrdinou. Ale fakt ne! To je něco snad až nevídaného a velmi potěšujícího. Twl, švihejte točit pokračování!! ()
Obrovské vesmírne koráby, neviditeľne štíty, schopnosti ovládania mysle a chlapi si to tu rozdávajú na nože :) To nikomu už asi nepríde trochu funny... Oceňujem obraz zvuk aj zvuk aj prostredie nehostinnej planéty Arakis ktoré nám režisér vytvoril. Toto sú veci v ktorých je Dennis Villeneuve ozaj doma. Pre zarytých fanúšikov Duny aj žánru sci-fi to musí byť ozaj niečo extra. Oproti už kultovej verzii od Davida Lyncha je to ozaj technologicky skok. Mne tu žiaľ chýbalo to dôležite a to "príbeh" ktorý ma vedel nadchnúť (podobne ako aj pri Blade Runnerovi). Postava ktorá by svojím spôsobom nejako vyčnievala z radu. Barón Harkhonen skutočne vyčnieva ale skôr genialitou maskérov ako samotným herectvom. Pre mňa je to jednoznačne výhra formy nad obsahom napriek svojej slávnej predlohe. ()
Ani som sa s postavami nestihol zoznámiť a už bolo po nich. Uvítal by som viac pozadia (myslím príbehového, kulís a výpravy tam bolo dosť). ()
Ač je to asi věrohodnější předlože než verze páně Lynchova, tak filmařsky to na Lynche nemá ani náhodou. Zajímavá je kombinace hudby s plynutím časoprostoru, ale v celkovém kontextu to není asi až taková pecka, jak se na první pohled může zdát. Paul i Chani jsou tak trochu z jiné planety a nějak mi nepřijde, že by to byli "moji" hrdinové. *** On ještě nikdy nezabil. ()
Súvisiace novinky
Tržby druhé Duny zcela předčily první díl
Epickému science fiction v režii Denise Villeneuvea se po osmnácti dnech v kinech velmi slušně daří. V neděli 17. března dosáhl snímek Duna: Část druhá celosvětových tržeb téměř 495 milionů dolarů (z… (viac)
Duna 2 zdvojnásobuje víkendové tržby jedničky
První Duna při svém nástupu do kin měla poměrně náročnou pozici. Jednalo se sice o očekávaný blockbuster s nabušenou hereckou sestavou a režijním matadorem za kamerou, do široké distribuce však… (viac)
Druhá Duna dorazí o něco dřív
Premiéra napjatě očekávaného pokračování úspěšné sci-fi Duna z roku 2021 se opět posouvá. Fanoušci se ovšem v tomto případě nemusí vůbec chytat za hlavu, tenhle přesun je pro ně dobrou zprávou.… (viac)
Dočkáme se třetí Duny?
Jedna by byla málo, dvě jsou fajn, ale co takhle tři? Ačkoliv vizionářský režisér Denis Villeneuve (Sicario, Blade Runner 2049) původně zamýšlel zadaptovat velkolepou sci-fi Duna spisovatele Franka… (viac)
Když jsem se před čtyřmi lety dozvěděl, že Villeneuve po Blade Runnerovi 2049 zadaptuje Dunu, byl jsem tím zjištěním nadšen. Knihu jsem však přečetl 2x ještě před releasem filmu. Můj názor je tedy názorem člověka, který je velmi dobře obeznámený s předlohou. To však neznamená, že chci, aby se jí film držel co možná nejvíc v případě, kdy to nebude možné. Naopak je fajn mít dvě odlišná pojetí stejné látky (pokud jsou obě dobrá). Villeneuve se však snaží být věrný předloze, ale současně té snahy moc nedostává a proto odsuzuji tuto jeho adaptaci první půlky knihy jako nepříliš zdařilou: Největším kladem předlohy (potažmo ságy) je její tematický přesah a komplexnost fikčního světa. Je to rozvážné a pečlivě vybudované psaní se značným přesahem a sám Frank Herbert svou knihu věnoval ekologům všech dob. Přestože film uspěl finančně i divácky, jak se zdá z hodnocení, tak pozoruji, že mnohým se film líbil, ale moc nechápou, o co tam šlo a proč se dělo to, co se dělo - slýchávám dokonce názor, že se tam nic nestalo... Jak je tohle možné? Vždyť se toho ve filmu stalo hodně: Atreidi získali vládu nad Arrakisem, byli však zrazeni, svrženi a protagonistovi se podařilo úteci do pouště, kde navázal kontakt s místním lidem. Myslím, že lidé, kteří tvrdí, že se tam nic nedělo, nedokáží ideálně artikulovat své pocity. Nejde o to, že by se ve filmu nic nestalo. Jde o to, že není důvod, aby diváka zajímalo cokoliv z toho, co se ve filmu stalo. K žádné postavě divák citově nepřilne, protože je to celé takové uspěchané i poměrně odosobněné a většině dění nerozumí (za předpokladu, že není obeznámen s předlohou), takže výsledek působí bezpředmětně - tedy jako kdyby se nic nedělo, ačkoliv dílo pojednává o velkých historických změnách celého fikčního světa, skrze něž se krystalizují témata, které jsou relevantní s ohledem na náš skutečný svět. ____PROČ SE DO FILMU NEDOSTALA HLOUBKA PŘEDLOHY? - Problém tkví ve dvou sférách: 1) V knize se často objevují dlouhé vnitřních monology různých postav, což se do filmového média nepřevádí snadno, protože filmařům bylo vtiskáváno "show dont tell", což je pravidlo, jehož není radno se křečovitě držet nedržet. Samozřejmě, že nikdo nestojí o expozici jako v Transformers 2. Samozřejmě, že dialogy mezi postavami mají působit přirozeně, čehož se docílí tím, že scénárista nenechá postavy explicitně říkat to, co divák potřebuje vědět, nýbrž to nechává v podtextu, protože explicitní vyřknutí působí uměle. Vnitřní monology přitom však mohou poskytnout postavám více hloubky, protože divák by viděl, jak si postavy přebírají různé podměty, případně jak se liší skutečný stav nitra od toho, jak se postava snaží působit na své okolí. 2) Herbertova Duna se bude težko adaptovat věrně kvůli svému obsahovému a tematickému rozsahu, ale jde to. Klíčové bylo rozdělit první Dunu do dvou filmů, ale fakt, že je první část příběhu zredukována do 2,5h stopáže, je možná největší vadou celého díla. Mělo to mít minimálně 3 hodiny, ač já bych nepohrdnul stopáží ještě delší. Extended verze trilogie Pána Prstenů nebo director's cut Tance s Vlky nám ukázaly, že to není o stopáži. Víme přitom, že materiálu bylo natočeno více. Z fotek z natáčení vím, že se natočily ony důležité pasáže, které se však do finálního střihu nedostaly, čímž výsledek působí uspěchaně a zmatečně pro neznalé. Je možné, že se tyto scény nepovedlo zpracovat dost dobře na to, aby film kvalitativně neshazovaly nebo režisérovi přišlo, že tím tempo filmu příliš rozředí. Tak jako tak to znamená, že něco musel vyříznout, protože selhal a ťť už měl jakkoli dobrý důvod, tak faktem zůstává, že tyto pasáže v ději smysluplně zaujímají své místo a ve filmu být měly. Já však předpokládám, že studio i režisér nejspíš dost nevěřili finančnímu úspěchu svého projektu a delší stopáž činí filmy pro některé diváky hůře stravitelným - případně je to odrazující element. Jestliže by film nevydělal (jako režisérův předchozí film, který mimochodem považuji za dokonalý), tak by se pokračování neuskutečnilo. Tenhle kompromis však způsobil, že vzniklo dílo, které je vlastně audiovizuálně opojné, ale jinak docela zbytečné. Kdyby Villeneuve vydal director's cut, šel bych snad s hodnocením výše, ale takhle... _____Film zkrátka není nejlepší médium, v němž vyprávět takovéto příběhy z bohatého fikčního světa plné politických intrik, plánů v plánech jiných plánů. Villeneuve sice vyloženě neselhal, ale jeho adaptace není dost dobrá. Kdybych však knihy nečetl (respektive četl, ale neměl je v živé paměti), tak bych tou látkou mohl být velmi snadno zaujat. Jak jsem však už předznamenával - má pozice je jiná, a tak jsem ve slabší formě dostával tentýž obsah, který již dobře znám. ____ Jak já bych si jen přál, aby ten film měl minimálně o půl hodiny více - aby se samotnému intrikaření, šíři světa, postavám i vykreslení se dostalo více prostoru. Rád bych, aby divák mohl lépe pochopit to, kdo jsou mentati, proč neexistují počítače, proč se bojuje meči, o co se snaží sesterstvo Bene Gesserit a co přesně se s Paulem stalo po útěku z paláce ve stanu v poušti, když umřel jeho otec... Rád bych, aby divák mohl lépe nahlídnout do povahy Barona Harkonnena, který je krutý, ale velmi inteligentní. Rád bych, aby se divákovi byla více přiblížena důležitost koření Melanž - nejvzácnější látky ve vesmíru. A rád bych také, aby byly lépe prokresleny silová odstupňování - imperiální zfanatizované vojsko cvičené na nehostinné planetě Salusa Secundus, jsou velmi tvrdými nepřáteli proti jakékoliv jiné armádě - s výjimkou Fremenů žijících na ještě nehostinnější planetě Arrakis, jíž se přezdívá "Duna". Fremeni přiznávají Sardaukarům bojové schopnosti natolik tím, když prohlašují, že se v boji vyrovnají jejich ženám - proto s nimi chce vévoda Leto na Arrakis navázat přátelské vztahy. Uznávám však, že snaha vykreslit tohle všechno klade na tvůrce vysoké nároky, které tito tvůrci nebyli schopni naplnit. Ač film vypadá krásně a zajisté uchvátit dokáže, tak uznávám i argument těch, kteří naříkají nad tím, že se jich film vůbec emocionálně nedotkl, což je dáno odstupem od postav. Duna může působit chladně, což je zvláštní vzhledem k tomu, na jakém místě se odehrává. Postavy se zde prakticky ani nepotí, přitom neúprosné horko je skvělým lightmotivem řady filmů (Camusův Cizinec, 12 Angry Men, Human Centipede 3...), kvůli němuž postavy často šílí, což by se hezky snášelo s nějakou svébytnější přestřelenou filmovou adaptací, o níž si předloha říká (a neříkám, že Jodorowskimu by se to povedlo). Jelikož je film potřebuje v omezeném čase předat velké množství informací, tak rychle přechází od nezbytně nutné informace k další nezbytně nutné informaci a není tedy čas, aby se postava chvilku zastavila a jen žila - aby film chvilku "dýchal": S postavami se však lze jen těžko sžít i z jiných důvodů: Žijí diametrálně odlišné životy od těch našich. Vztahovost mezi nimi není ani v knize nikdy dost citově pohlcující, ale vždy mě ty postavy zajímaly, protože byly figurkami na velké šachovnici, která mě zajímala a protože jejich činy posouvaly děj, který tematizoval problematiky, které mě zajímají. Ani v knize jsem se však nikdy k Paulovi nepřiblížil a nepoznal, co ho baví, čím pohrdá, jakým slastem se oddává, co vše ho inspiruje/motivuje a proč... Film by však mohl být intenzivnější a záživnější, kdyby právě na tento aspekt filmaři kladli větší důraz. Trošku se jim to povedlo v případě Duncana Idaho, který je v první knize prakticky bez osobnosti, ale Jason Momoa mu ji dal tím, jak živoucně postavu pojal - ačkoliv ani scénář se touto postavou tolik nezabývá. Pokud by se však scénář více zabýval postavami, mohlo by na nich divákovi záležet a mohl by třeba litovat jejich skonu. Zrada doktora Yueha působí velmi vyprázdněně. Chybí celá pasáž s Jessikou, kde se Yuehovi podaří setřást ze sebe její podezření. Ve filmu si ale divák má vystačit s tím, že baron má jeho ženu. Pokud bych měl ideální 4h adaptaci první půlky knihy, tak bych si představoval, že mocenský převrat na Arrakis se neodehraje v půlce filmu, ale třeba ve 2/3. Divákovi by byl dán mnohem větší built up, díky němuž by zvrat byl mnohem silnější. Ve filmu je to sice zajímavé, akční, ale nijak ho to nesemele. Celek tedy působí strojeně, uspěchaně, neprokresleně a emocionálně odtažitě. Nevyzní zde žádné myšlenky, příliš nevyzní ani Paulovo dospívání, nerezonují ani úmrtí... Kéž by Villeneuve věnoval čas jinému projektu, protože tohle, v takovéto podobě, vážně nemuselo být. Ukousl si velké sousto a byl nucen dělat kompromisy. Jeho Duna není dle mého měřítka ani uměním. Je to jenom formálně velmi poutavé. Kdybych do toho světa mohl vkročit s tímto filmem, byl bych jím pravděpodobně uchvácen, protože kinematograficky je to velmi působivé (ač některé CGI scény působí dost uměle). Já blbec však viděl každý trailer 10x, dokázal si přiřadit jednotlivé scény ke konkrétním pasážím z knihy, takže kromě toho, že jsem věděl, co bude následovat, jsem také věděl docela dobře, jak ty události budou vypadat, tudíž jsem se při druhé přislíbené projekci už dost nudil. Nedovedu se pak také zbavit pocitu, že je to v mnoha ohledech příliš tradiční. Chybí mi ozvláštňující hrátky s kamerou a střihem. Vzhledem k tomu, že koření je těžkej halucinogen, tak tu pro to prostor je, ale Villeneuveova vize byla zkrátka příliš umírněná a zemitá, což jde znát i na paletě barev. Mně to asi příliš nevyhovuje stejně jako rating PG-13. Snad proto, že předlohu znám relativně dobře, jsem chtěl, aby mi filmař poskytl něco autorštějšího. Villeneuveova Duna obsahově takřka nic neříká a designu lodí, kostýmů, kinematografie - tedy konkrétního tvůrčího vyobrazení látky jsem se nakochal dost ještě než film vyšel. () (menej) (viac)