radekgfx

„You can't wake up if you don't fall asleep.“ Autorský kryptický příspěvek k emocionálnímu truchlení, chaotické podstatě světa a procesu vyrovnávání se se ztrátami. Snad. Já bych od Wese Andersona ale raději v budoucnu znovu viděl spíše roztřesené širokoúhlé scény lidí dobíhajících vlak; třeba za zvuku This Time Tomorrow. Byť by nebyly snímány kamerou na stativu v centrální kompozici a v saturovaných pastelových barvách.

Bioware, an Electronic Arts studio. Hodně času uplynulo od první návštěvy Lotheringu, kdy člověk stál s Alistairem a Morrigan na ochozu hradboví a rozhodoval se, kam se dále vydat. Dragon Age franšíza stále žije, přestože se studio, které jí dalo život, v titulcích už neobejde ani bez přístavku svého nového vlastníka, který po kreativní stránce s univerzem nemá vůbec nic společného. Musí to být hodně zvláštní pocit, pro lidi jako David Gaider. Vytvoříte pro někoho něco z ničeho, pak odejdete a věc, kterou jste stvořili, si žije svým vlastním životem. Bez vás. Vám už ani nepoděkují v titulcích. Netflix a Red Dog Culture House se naštěstí alespoň trochu drží reálií a seriál tak není špatný. Potěší pár cameí a odkazů na události, místa a postavy. Druhé sérii bych se nebránil.

Odosobněný, ponurý, extrémně přímočarý a koncentrovaný neo-noirový trip. Neskutečně mě bavila ta dějová sterilnost. Z filmu jsou vypreparované všechny reziduální dějové linky a dialogy, a přesto funguje skvěle; místy evokuje až takovou tu osmdesátkovou úspornost Thiefa (1981). Docela by mě zajímalo, jak by to celé vypadalo, kdy by to snímal nějaký lepší kameraman typu Jeffa Cronenwetha, Messerschmidtův vizuál je totiž bohužel hodně televizní. Po delší době ale film, u kterého si člověk řekne: Dobře, ráno budu mít kruhy pod očima, ale na tohle se chci dodívat. I. Don't. Give. A. Fuck.