Jodorowsky's Dune

"Když děláte film, nesmíte respektovat knihu, je to jako v manželství – když budete respektovat tu ženu v bílém, kterou si berete, tak nikdy nebudete mít dítě – musíte nevěstu znásilnit! Znásilnit! Znásilnit! A pak budete mít svůj film! -- Znásilňoval jsem Franka Herberta, haha, znásilňoval, hahaha, jojo, no ale s láskou." --- "Lidi se ptali, jak jsem mohl obětovat pro tu roli svého dvanáctiletého syna, no tak ano, ale já bych si klidně uřízl i vlastní ruku, kdyby to bylo třeba, byl jsem připravený dát i vlastní život." --- *Moje Duna měla být filmem, který bez použití drog transformuje vědomí všech mladých lidí na celé planetě, nejdůležitější film v celé historii lidstva, dílo mnohem větší než film, moje Duna měla být film-Prorok, film-Mesiáš." -- "Byl jsem Prorok, měl jsem jasnou vizi, čeho musím dosáhnout." --- "V mojí Duně je Leto kastrát, Jessika počne dítě z kapky jeho krve... v mojí Duně má šílený imperátor známého vesmíru robotího dvojníka, protože se paranoidně bojí, že ho někdo zabije... v mojí Duně tohle... v mojí Duně tamhleto...  no ano, jasně, že jsem změnil i celý závěr, v mojí Duně se celá planeta stane Mesiášem, získá vědomí Paula Atreida, vydává se do vesmíru a osvítí ostatní planety... To je moje Duna! ..." --- Seriously, WTF? *** Netřeba ani dodávat, že Jodorowsky předlohu ani pořádně nečetl. *** Dokument je to dobře udělaný, nechává Jodorowskému prostor, aby se obnažil a exhiboval, a rychle se vyjevuje, že je to především velikášský egomaniak, fanatik a narcis, který si plete lásku se sebeopájivou vášní a sobeckým, zaslepeným nadšením ze sebe samého. A díky tomu, že mu nebylo umožněno pokusit se znásilněnou Dunu jako fantasmagorický projekt sebestředných chlapíků s přebujelým egem doopravdy natočit, z toho nikdy nemusel vystřízlivět, on, ani ti ostatní naverbovaní přívrženci jeho kultu (samí chlapi! - jediné dvě ženy vyjadřující se v dokumentu mají od celého projektu i od těch egomaiaků příjemně zdravý odstup), a dál se všichni opájí klamným snem. Je ostatně příznačné, že nikdo z nich Herbertovu Dunu ani tehdy, ani později nečetl, a všem tady dává s nenápadnou grácií na prdel Amanda Lear, která měla v té době Dunu přečtenou a bylo jí jasné, že Dalí ani ti ostatní hoši moc nechápou, a hlavně je ani nezajímá, o co v té knize vůbec jde. Dalího zajímaly hořící žirafy, helikoptéry a největší plat v dějinách kinematografie, a stejně jako ostatní z té party ani netušil, že modelka, se kterou se tehdy rád ukazoval, čte s uznáním Franka Herberta. *** A to trapné lkaní a utěšování se na konci je taky příznačné - jednak většina těch nadčasových nápadů si prostě přirozeně našla své místo na slunci, aniž by se nutně někdo musel inspirovat Jodorowského storyboardem, jak tu dobře poznamenal Djkoma, jednak Lynch z dané situace vyšel dost se ctí, a jednak je jistě pravda, že systém orientovaný na finanční zisky z nás všech dělá do značné míry otroky, nerespektuje náš potenciál a není na něj ani zvědavý – jenže je hořkosmutné a o něčem vypovídající, když si na to stěžuje zrovna fanaticky blábolící chlap, který sám nehodlal nikoho a nic respektovat, jen aby zhmotnil svoji megalomanskou, z řetězu urvanou ideu, svůj sen, urputně odhodlaný znásilnit knihu, svého syna a vůbec všechny a všechno, aby dostal, co si myslí, že potřebuje, a hlavně, aby megalomansky dostal, co si myslí, že od něj potřebuje celý svět, protože se má za Mesiáše a Proroka a věří, že jeho násilné dílo by mělo tu moc zázračně proměnit celý svět (pravděpodobně v něco lepšího, ale jak? ale nač se zaobírat detaily, tam už fantazie ani reflexe zavilého staříka nesahá, jemu stačí ignorovat filosofii a umanutě věřit, že by toho dosáhl nadčasovým designem zvláštních efektů, obsazením Dalího a muzikou Pink Floydů). Uff. *** Dobré zdejší komentáře Matty, Djkoma a Tom_Lachtan. *** (Viděno na B12, 10. 4. 2024.) *~ (11.04.2024) (menej) (viac)