Duna

Vesmírné koráby jako kráva, ale přivézt jim na tu planetu vděkem za koření trochu vody z Norska, to ne! Jako nečtenář předlohy jsem si více užil druhé shlédnutí, alespoň první poloviny polofilmu. Druhá, “pouštní” polovina se ve své zasněnosti do předstírané hloubky naopak více vlekla. Klíčová otázka: Nebýt žádné knížky a být pouze tohoto scénáře, byl by vůbec důvod ho zfilmovat, navíc v tak drahém provedení? Co nového kromě cool obřích červů by dnes přinesl do světa filmového sci-fi? Navíc, pokud je dnes za umění považována vizuální nádhera bez emocí a s frázemi bez návaznosti na filozofické otázky reálného lidského života, chci se vrátit do let 2001-2003, kdy mě velkolepé filmové výpravy do fantazijních světů dle knižních předloh dokázali rozbrečet a přiměli mě zamilovat si jejich postavy. Ryze IMAXovou čtvrtou hvězdu dávám za výborný casting, na který tento projekt čekal snad stejně jako na výtvarného vizionáře Villeneuva, za přehlídku kostýmů a mejkapu par excellence (Skarsgård!) a za dech beroucí audiovizuální kolosálnost, vyboostěnou “těžším” Zimmerem. Po jeho prvním poslechu v autě jsem nevěřil, že nebude taky posledním. Nebyl, a na track “Leaving Caladan” se těším na chystaném koncertním turné! (20.10.2021)

S knižní předlohou ani původním filmem jsem se nesetkal, ale na čsfd jsem zahlédl 85% a hnedle jsem měl vysoká očekávání. Musím říci, že vizuál byl opravdu skvostný, ale to je možná tak jediný důvod proč jsem to vydržel dokoukat do konce a rozhodě to jediné mohu pochválit. Vývoj je zoufale pomalý a obsahu je tolik, že se jen ztěží dají pochopit vztahy všech rodů a záměry jejich vůdců. Co je horší, sledování to bylo zoufale neosobní, neboť jsem si k postavám nestihl vybudovat téměř žádný vztah. Díky tomu jsem se tedy značně nudil během celého sledování a doufal v nějaké vysvobození ve formě akce. Přestože se v úvodní seznamovací části téměř nic neodehrálo, tak první akční scéna přichází až po hodině a půl a prokáže se býti zcela zmatečnou a můj dojem tedy nikterak nevylepší. Akční scény jsou totiž doprovázeny mnoha rušivými elementy, mezi které patří především blikající štíty, noční prostředí provázené neustálými výbuchy a nebo se alespoň odehrávají pod rouškou písečného prachu, takže vlastně stejně není nic vidět. Druhá půlka mi připadala téměř nekonečná a jakmile jsem se do toho začínal trochu dostávat, byl konec! A co hůř, k mému zděšení jsem se dozvěděl, že si pro nás režisér připravil ještě další dva díly ve kterých nás bude mučit. V danou chvíli nemohu posoudit, jestli to však dobrovolně podstoupím. Na konec dávám dvě hvězdy a vlastně ani sám nevím za co, protože jsem již dlouho nebyl z filmu takhle znechucen.... (28.10.2021)

S touto adaptací mám dva velké problémy. První je, že i přes úctyhodnou délku se do filmu nepodařilo dostat detaily, díky kterým mě kniha tak okouzlila. Není tu žádné imperiální kondiciování ze Sukovy školy či svatý džihád. Nevíme, že Thufir Hawat, či Piter je mentat aka lidký počítač. Není tam Paulův protipól Feyd Rautha. I ten souboj myslí v každém dialogu, napětí v každém jemném pohnutí svalem tu chybí. Z čehož plyne druhý problém, a to že Villeneuve se o to snažil a snažil se i o opulentnost, což mu nelze zazlívat. Bohužel cesta kterou zvolil je, že každý záběr trvá pětkrát déle než má. Všichni tam na sebe pořád jen strašně dlouho zadumaně čumí, nebo někam pomalu jdou za zvuků nařvané hudby. Bohužel je to šílená nuda s občasnými epickými momenty. Herci jsou vybraní perfektně, vypadá to krásně, ale táhne se to jak smrad. A díky tomu se tam za dvě a půl hodiny skoro NIC nestane a skončí to v půlce!!!!! To považuju za drzost. Za mě to je prostě selhání. (03.11.2021)

Duna, jedna z vůbec nejkultovnějších sci-fi všech dob, dle čtenářů knihy do filmu 1:1 nepřeveditelná. Knihu jsem nečetl, ačkoliv Lynchova Duna má u mě hodně vysoké postavení a už se těším, až si jí zas po pár letech zopakuji, jelikož ten hype z kina ve mně zůstal. Na film jsem se těšil 3 roky, pak mě zamrzelo, že ve výhledu premiér jsme byli v takřka posledním košíku a když k nám konečně Duna přišla, z pracovních důvodů jsem se do kina dostal až týden a půl po premiéře, nutno dodat, že do stále plného kina a navíc s nejpozitivnějším vědomím, že druhá část již byla potvrzena. I tak chci ale skutečně apelovat, i přes kvalitní ripy na netu, k návštěvě kina a na co největším plátně. Protože jestli něčím Duna je, tak naprostým audiovizuálním masakrem na všechny smysly a i pokud se náhodou ocitnete v táboře unuděných (což je celkem běžné), můžete se alespoň kochat. Strašně, i přes nejrůznější boty v době covidové, cením Warnery za tu odvahu odsouhlasit projekty s blockbusterovými rozpočty, leč v naprosto nemainstreamovaném podání, nikdo jiný to už nedělá a Warneři s Legendary věřili Villeneuveovi i po finančním neúspěchu s druhým Blade Runnerem. Kdyby to náhodou ještě někdo nevěděl, Duna je pomalý, přemýšlivý, tklivý i bombastický film, který končí v půlce knihy. Sedělo by tomu více seriálové podání? Na Nadaci na Applu se taky nadává, takže jen o stopáži to nebude. Moc už takovýhle projektů v budoucnu nejspíš neuvidíme, tak je třeba si jich vážit. Nashle za 2 roky v kině! (31.10.2021)

Knižní Duna je v podstatě takovým Starwarsem o trůny, tedy základním kamenem a vzorem pozdějších parazitních hitů. Tudíž mě xmrti vyděsilo, že potřetí tento pilíř a klasika žánru monumentálních prostorových oper přistála ve spárech bestiálního uspávače hadů, zabijáka zábavy a sveřepého artového hnědopicha Penise, po jehož Blade runnerovi se mi chtělo těžce blade a moje prdel řvala po kruté pomstě. Šel jsem do toho tedy s předsudečným projekčním despektem a hlavou se mi už při úvodních titulcích honily rozličné roztomilé nápady, jak tu pak po tom narkoleptickém nudilovi verbálně rozmažu hovna. Tak nic, no. Ten Vilnéf totiž asi vysadil benzodiazepamy, přestal hodinu strnule čumět do jednoho bodu a pobrukovat si u toho Dedkendenc, a navzdory mému očekávání, že z toho bude ještě horší metadonové utrpení než památná Lynčova smaženice, zmákl více než důstojnou, přímočarou, svižnou, zábavnou a pompézní adaptaci! No adaptaci… Vzít a natočit 40 procent první knihy s tím, že možná někdy za pár let dodělám tu lepší část, pokud na to náhodou dá nejaký hodný židostrýček prachy, zrovna nebude pandemence nebo Šalamet do té doby nezmění pohlaví, to je něco, jako by na vás vletěla vilná luxusní flexibilní MILFka, za detailního popisování následného multiotvorového tornáda vás rozkouřila k nepříčetnosti, načež náhle vyplivla Orbitku a oznámila, že musí jít nutně do Kolbenky utahovat matice, aby měla na nájem, a že to možná dodělá a splní všechny ty lascivní sliby někdy takhle na jaře za čtyři až pět let. Čili vám zbydou akorát oči pro pláč, pro zmírnění napětí v očekávání si následně uženete tenisový loket a příště raději půjdete do nějaké méně okázalé figurantky se sice skromnějším hardvérem a schopnostmi, ovšem se zárukou plné návratnosti investic. Jako celek je to hodně působivé a naprosto adekvátní předloze, vhodně podtržené Dunivou hudbou, jen bych se tolik neposíral z těch jakože „megabrutalfajnových“ efektů jako někteří zdejší odborníci na vymačkávání jebáků z Penisova funklubíku pokryteckých nudofilů. Místy mi přišly spíše jako narychlo dodělávané v Malování a kdejaké Hvězdné války jsou o třídu výš. (21.10.2021)