Zkažená mládež

Lepší než prvně viděné Zlo mezi námi. Zážitek byl jednou tak velký. Během sledování jsem objevil pár neduhů, ale ty s klidem odpustím. Vzhledem k míře zážitku a působivému konci to není problém. (25.11.2012)

Z tohoto snímku je mi opravdu smutno. Vím, že by se měla ztvárňovat čirá skutečnost tak, jak opravdu byla, ale měla by také přinášet nějaké ponaučení. Jen to potvrzuje staré příšloví, které naprosto nesnáším: "Za dobrý skutek, budeš po zásluze potrestán". Takhle se naše společnost nikdy nezlepší. Nemůžeme se stát lepšími, když se budeme dívat na filmy, jejíchž poselství nám předává: "Pokud se dáš na stranu bezpráví, skončíš velice špatně a všichni tvoji blízcí se na tebe vykašlou." Tenhle postoj naprosto odmítám.Z tohoto filmu na mě číší akorát tak beznaděj. (10.02.2013)

To, že film navonok pôsobí, akoby bol natočený skrytou kamerou (sic POMO), si síce nemyslím, ale jeho technickú (zdanlivú?) nevyumelkovanosť hodnotím veľmi kladne. Ešte viac oceňujem realistickú vizáž jednotlivých postáv, rodičov, učiteliek a hlavne žiakov. Práve to, že pôsobí zväčša neštylizovaným dojmom, nielen čo sa technikálií týka, je predsa niečo, čo sa od filmu s touto tematikou, zasadeného do súčasnosti, očakávať musí a čo od neho osobne aj očakávam. Znamená to, že mám kvôli niekoľkým momentom, ktoré toto pravidlo, súc očividne štylizovanými, porušili a vo mne zarezonovali, výčitky svedomia: ide predovšetkým o (celý čas vonkajškom i akoby nezainteresovaným vnútrom štylizovanú) emáčku, štylizovane sa pred koncom pýtajúcu, či má ísť z jedálne alebo do nej. Problém mám ale hlavne s dvomi ďalšími skutočnosťami: 1. Film je údajne podľa skutočných udalostí, no nepredpokladám, že je možné robiť si ilúzie o "podloženosti" nielen jednotlivých scén šikany, ale predovšetkým zobrazených - nakoľko vôbec zobrazených - charakterov jednotlivých postáv. Film vo mne, napriek mojej odhodlanosti k opaku, vzbudzoval tendenciu k meditácii o pohnútkach a backgrounde jednotlivých postáv (čo je samé o sebe pre mňa dostatočnou známkou jeho kvality, to be sure). Za daných okolností je však nielen nenáležité, ale dokonca nemožné sa o nejaké privátne psychologické rozbory pokúšať. Čo mi síce život uľahčí, ale k uspokojeniu ma nevedie... (Takže napr. otázku, do akej miery je prakticky kompletná izolovanosť jedného-dvoch šikanovaných vo zvyšku šikanujúcej, pohŕdajúcej či minimálne ľahostajnej triedy možná, nechávam bokom, hoci je to otázka dosť zásadná a oprávnená.) - 2. Film ma napriek ďalšej mojej odhodlanosti k opaku priviedol do rozpoloženia, v ktorom som takpovediac s Kasparom a Joosepom stláčal spúšť a užíval si (zahranú) paniku v radoch trýzniteľov a ponižovateľov. Tento fakt môže viesť k zásadným a napokon snáď i správnym úvahám o "oprávnenosti" daného kroku, ale sám o sebe správny podľa mňa nie je a vyvoláva vo mne ďalšie výčitky svedomia. Ak navyše zvážime, že v očiach slabších pováh to môže takéto riešenie autorizovať... - Napriek svojim oslavným slovám na adresu realistickosti vonkajšej stránky filmu nebudem tvrdiť, že je vo svojom "vnútri" len a len realistický a že v ňom chýba snaha o príliš zjednodušujúcu plastickosť predvedenia problematiky. Osobne som ale s výsledkom estónskeho snaženia spokojný a emočne zaujatý (čo sa napr. o Ondskan povedať nedá). Váham medzi 4 a 5. (23.04.2013)

Možná jsem to trochu přecenil, ale naprosto jsem se vžil do situace obou mladíků, ač jsem nikdy šikanován nebyl, tak film na me zapůsobil možná až moc depresivně. Šikana je svinstvo, ale ten konec byl možná až moc brutalní o to lepe -> bod za kreativitu :D (30.11.2013)

Atmosféra. (25.10.2014)

Velice emotivní záležitost, ze které mrazí v zádech. Nutí člověka, který slyší ve zprávách, že se zase někde na škole střílelo přemýšlet: "Proč? Není útočník zároveň i oběť?." (30.10.2014)

Velmi závažné téma ještě podtržené inspirací ve skutečných událostech. Bohužel však film jako takový není ani zdaleka tak dobrý, jak jsem očekával. Velmi sympatická je mi postava Kaspara, naprosto nemohu pochopit postavu They a záporáků je tolik (vlastně skoro všichni), že je vyjmenovávat nebudu. 68% (30.11.2016)

Film, který dokáže donutit diváka, aby se zamyslel nad šikanou ve školách. Tento film by měl vidět každý a měl by se pravidelně pouštět ve školách. Je to opravdu věrohodně natočené a zaujme každého, komu není šikana lhostejná. (20.03.2017)

Nevím co říct, tohle bylo hodně emotivní a fakt mi to vyrazilo dech. Možná bych si představoval trochu jinej konec, ale nakonec, proč ne, že? (30.12.2007)

Jeden z nejdrsnějších a nejkrutějších filmů posledních dní, týdnů a možná i měsíců, se kterým jsem měla tu čest se potkat. Vážně. Realistické vykreslení, detailní studie chování žáků na střední škole, konec byl sice jasný hned na začátku a přesto, že jsem se na něj celou tu dobu připravovala, zasáhnul mne jako blesk z čistého nebe (možná v tomto případě to nebe nebylo tak čisté). Celou dobu jsem si jenom opakovala, Josephe, řekni to, řekni to...Takže pro mne to byla opravdu jedna velká estonská pecka, kterou jen tak nevyplivnu ;-) (06.02.2008)

nepouštět děti do školy bez základů sebeobrany... (12.05.2008)

Neznámí herci v neznámém estónském dramatu, po kterém jsem sáhl náhodně na základě dobrého hodnocení. Věděl jsem, že Klass je o šikaně a bál se srovnání s dříve viděným a výborným Ondskanem. Film, který se rozjíždí pomaleji stejně jako nevinné pošťuchování a postupně graduje, až po nechutnou scénu na pláži a konec ve školní jídelně. Ukázkový příklad kam až může šikana zajít :( (26.06.2008)

Jsem v těžkých rozpacích, jak film hodnotit. Když si člověk uvědomí, že byl inspirován skutečnýma událostma, tak to pořádně zamrazí. Celá třída parchantů, kteří jdou proti jednomu, posléze dvěma, jenž jsou prostě jiní. Šikana asi nejvyššího stupně, která vedla k "jedinýmu" řešení z pohledu utlačovaných. Když člověk slyší o podobných událostech, tak je absolutně odsuzuje, když se ale ukáže co těm událostem předcházelo, tak to nutí k pořádnýmu zamyšlení. Skutečně se tomu nedá nijak zabránit??? Sám ani nedokážu posoudit všechny stránky filmu, protože tady o ně skutečně neběží, tady jde opravdu čistě jen o námět a o to, co se skutečně stalo. (06.07.2008)

Už dlouho jsem po shlédnutí filmu nečuměl sáhodlouze na podlahu s obtížemi byť jen dýchat. 10/10 (17.08.2008)

Obávám se, že u tohoto filmu nedokáži být zcela objektivní. Jakékoliv chyby a nedokonalosti jsou upozaděny, do popředí se naopak dostává silná sugestivnost a osobní tragédie. Jedním slovem: Působivé. (06.11.2008)

Drsné a strhující. Nejlepší film na toto téma, co jsem zatím viděl. Dobré psychologické vykreslení postav i kvalitní herecké výkony mladých herců. Je pravda že příběh filmu je poněkud vyhnaný do extrému, že některé scény hraničí s reálným světem. Přesto to byl podle mě účel, aby tak mohl vyniknout konečný přínos tohoto snímku. Sám jsem šikanu na škole v pravém smyslu nezažil, ale věřím, že bezmoc rodičů i samotných aktérů často nemá jednoduché řešení, někdy dokonce žádné. Proto se všichni zamysleme, co bychom dělali na jejich místě nebo na místě rodičů? (03.01.2009)

No tak toto je soda vážení. Pán much od Goldinga ve smutné novodobé praxi. Mě na tomhle tématu vždycky fascinují 3 věci, které v důsledku beru jako důležité elementy pro velmi tragické vyznění rychlého sledu událostí. (...teď se na chvíli vžiju do filmu, jakoby bylo úplně vše zobecněná a jediná skutečnost...): 1. Stádovitost okolí, které se jako zmražené odvrací od zjevných a mnohdy zarážejících skutečností. Rozličné osobnosti (dá-li se jim tak vůbec říkat) se slijí v jednu tupou stěnu bez vůle, od které se věci už jen odráží. O těch, co se na lecčems ještě přiživí, přitakají a šikaně připomůžou, o těch nebudu ani ztrácet slova. 2. Školní prostředí... To je vůbec hodně patologický - pokud se více důvěřuje lidem s dobrým prospěchem, eventuelně vlezdoprdelkům a práskačům místo lidem s charakterem, je to dost žalostné. Mimoto skryté a dobře skrývané zlo se nechává žít vesele dál tím, že se vůči němu účinně nezasáhne. S takovým "vůdcem třídy" bych se vůbec nemazala... 3. Rodiče a tam je to nejžalostnější - viz. 2 případy, kde se řeší spíše otázka cti ("Můj syn se bude bránit".) a nedostatečné důvěry ("Jak Ti mám věřit, že zrovna Ty nešikanuješ.") - myslím, že souhra všech těhle složek situaci takhle drastickým způsobem vyhrotí a je to velmi smutné. Povinný film pro učitele, rodiče i ty středoškolský a hormonama smýkaný děcka.... A: NEBUĎME LHOSTEJNÍ! (23.01.2009)

klassA (09.02.2009)

Emocionálně vypjatá reflexe na bullying mezi adolescentními Homo sapiens sapiens! Takhle bych začal své hodnocení kdybych si hrál na fundovaného hlupáka. Asi se budu opakovat, ale já hodnotím filmy podle toho zda ve mě vyvolají emoce! Ne podle toho, jak ho nastříhali nebo zda je film duchaplný! A tohle dílo z Estonska ve mě vyvolalo silné emoce! Poslední půl hodinu filmu mi srdce bušilo jak o závod. Před očima se mi promítaly tváře všech těch střelců na školách co jsem kdy v novinách viděl a po zkouknutí filmu jsem se začal pídit po tom, proč udělali to co udělali. To asi není záměrem filmu, ale to nevadí. Každý si může najít to své co si z filmu vezme! Musím říct, že film do TOP 200 rozhodně patří! (24.06.2009)

Jeden z nejmrazivějších filmů, co jsem viděl, možná ještě větší síla než Requiem for a dream. Ještě teď mám tep 150 a jsem plný zlosti nad těma šikanujícíma zmrdama. Pistole zaručuje moc rychlou smrt, já bych jim uřezal oční víčka a vystavil je na přímé slunce... (28.07.2009)