4 mesiace, 3 týždne a 2 dni

Neúprosně realistické, a to i jako obnažená pravda: potrat je ohavný zločin! Ilegální i legální. Nejen ve 4. měsíci a nejen za komunistického režimu. I dnes. K řemeslné stránce filmu: naprosto bez výhrad, vynikající filmařina! (07.07.2010)

V prvej časti filmu som si pripomenul doby, v ktorých sa viac zháňalo, ako nakupovalo a znovu obdivoval vynaliezavosť a úsilie ľudí pri obstarávaní si vecí, ktoré im nedokázal zabezpečiť socializmus Ceausescovho razenia. V takýchto podmienkach organizovať ilegálny potrat a kopiť pritom jednu chybu za druhou je námetom na solídnu drámu. Ale to by som sa musel vcítiť do problémov niektorej z postáv, čo sa mi nepodarilo. Tak som to nezúčastnene dosledoval a nenašiel tam nič kontroverzného, výnimočného, či prehnane drsného. To sa tak javí iba pri pohľade zvonku. Preto na záver parafráza známeho výroku: V Rumunsku to bolo tak. (19.10.2010)

Až příliš minimalistické drama, kde jasně vítězí forma nad obsahem. Ukázka toho, že ani bravurní herecké výkony a situačně skvěle napsaný scénář neumějí dělat zázraky tam, kde chybí silný příběh. Výborně vykreslená atmosféra života za železnou oponou vám, právě díky ploše zpracovanému příběhu o problémech při realizaci nelegálního potratu, zcela vyšumí z hlavy. Zejména mi vadil nedostatek kontroverze. Inu, prostě potřebuju potrat a za něj je třeba zaplatit. A ona část s "placením" byla na celém filmu nakonec tím nejsilnějším. Divný priority, a to nejsem fanatickým zastáncem ani odpůrcem interrupce. A závěrečný pohled hlavní protagonistky do kamery (tak končíme ne?) mne jen utvrdil v názoru, že mám před sebou prachobyčejné filmové cvičení na předem zadaný úkol. Trochu zklamaná trojka. Viděno během Challenge tour 2015 Speciál: Filmový lov (06.06.2015)

Najsilnejší, najautentickejší a miestami doslova neznesiteľný až nechutný zážitok. Takto má vyzerať stopercentný film s odporne reálnou hlbokosiahlou výpovednou hodnotou. Klobúk dole pred prácou ľudí okolo Cristiana Mungiua. Dve hodiny som prakticky nedýchal a teraz ma čaká niekoľkodňová depka. Do Rumunska putuje môj obdiv. 110% alebo ak chcete, šesť hviezdičiek z päťstupňovej škály. (23.01.2008)

Kdo si myslí, že to není drama ale komedie, tak se plete. Je to drama. (13.08.2010)

Potrat je hnusná a špinavá záležitost. A to nás přesně nechá pocítit tenhle film situovaný do bezútěšné doby a studeně šedého města. Drsné zobrazení toho, co všechno může takovýto zákrok obnášet. Syrový zážitek, který působí naprosto autenticky. Tedy poklona všem od režiséra až po herce, tedy hlavně herečky. (16.10.2010)

veľmi skutočné a veľmi zo života ... (06.06.2015)

42nd KVIFF 2007 - OPEN EYES - Otevřené oči (16.07.2009)

Interupce není pro žádnou ženu jednoduchá záležitost a pokud se ještě děla potajnu v dobách, kdy byl potrat zákázaný je to o to těžší. Přesně o tom pojednává toto tématem i zpracováním drsné rumunské drama, které před ničím nezavírá oči a nebojí se ukázat i to co divák vidět nechce. Film je natočen tak jako většina "malých" festivalových snímků a využívá dlouhých záběrů ať už při sledování hlavních postav či při jejich debatách. Takové snímání dokáže diváka více vtáhnout do děje a díky tomu je atmosféra i celkové vyznění o dost autentičtější. Je samozřejmostí, že tyto filmy stojí hlavně na hercích a v tomto případě film vyhrává na plné čáře. Zde totiž nesledujete herce ale jejich postavy, protože herci jsou tak skuteční a uvěřitelní, že chvílemi zapomínáte, že sledujete film a ne dokument o tom co se stalo. Nedá se říct, že by se mi film líbil, protože na něm není nic hezkého ale zaujal mě a to hodně a nebýt pár pomalejších scén dal bych bez zaváhání plný počet, protože něco takového se nevidí každý den. (02.05.2010)

Už po včerajšej „skúške dospelosti” som sľúbil, že si dám „pod zub” opätovne rumunského provokatéra Cristiana Mungiuho, a jeho kontroverzné : 4 mesiace, 3 týždne a 2 dni, kde už do najmenších detailov, viem, čo znamená tento názov, ktorý je sám o sebe, extrémny !!! Už brilantná, ručná kamera Olega Mutuho, ktorá je neustále v pätách „hlavnej hrdinke” Otílii, v Rumunsku pred rokom 1989, predznamenáva, že nepôjdem cez záhradu s krásnymi tulipánmi. Skôr som sa cítil, ako v nejakých zarastených močariskách, čiže nie je vôbec ťažké usúdiť, ako sa tu dotyčný cíti byť ? Vskutku, normálne radosť žiť ! Jej herecká predstaviteľka - Anamaria Marinca je aj veľmi pekná, ale to ide na samý, samučičký okraj, pretože na pekné veci, tu nie je čas, akurát na jednej z hotelových izieb budú prebiehať činy a skutky, ktoré nemožno vziať späť, a nie sa zaoberať prechádzkami zamilovaných párov, kde taký sa tu aj rysoval, s Otíliou na čele. Som v totálnom nemom úžase, aký výnimočný snímok sa v roku 2007 - nakrútil, a ja som ho doteraz ešte nevidel. Naozaj, pred rovnou dekádou, vznikli pozoruhodné filmové diela, kde jeden taký som konečne videl. A nikdy by som nepovedal, že sa budem venovať „nezaujímavým” filmom „zaostalých krajín” ... (29.10.2017)

Vyprávěno z pohledu kamarádky hrdinky. Kdo film viděl před těma 13 lety, toho navždy zasáhl. Není natočen proti potratům, jen ukazuje tu realitu k čemu vedou. To je užitečné třeba dnes kdy v P Polsku vstoupil v platnost protipotratový zákon, že si můžem představit ty důsledky, kdyby nebyl. Je to nepolitický typ filmu, kde se všechno vyvíjí na základě velice přirozené dramaturgie, kdy osoby jednají pod tlakem. Přesně jak by se to stalo v reálu každá věc na sebe navazuje. Pracuje se s naprostou pravděpodobností a takovou úsporností. Film získal Zlatou palmu v Cannes, ale překvapivě nebyl vyslán na Oscary. Režisér je mistr , který do té situace dokáže vtáhnout.Odpudivý pokoje, konverzačka. Taková malá apokalipsa, kdy se hroutí komunistický režim. Je to Rumunská nová vlna - není to okázale atraktivní prostředí, ale vtáhne to na instinktivní úrovni. Jak se chovají lidi, kteří jsou v krizi. (22.11.2020)

Mrzký film, kde sa jasne stanovuje, muž – lekár – potratár je plešaté hovädo a dievčatá sú obete. Ale mne sa bridil film ako taký, tou myšlienkou. Nerieši sa tu iná možnosť. Vraj kamarátstvo. Nemám na potrat tak sa moja kamoška vyspí s predátorom, aby na potrat bolo. To má byť symbol obety? Nebola iná možnosť, nedalo sa uvažovať nad niečím iným ako potrat? Páčila sa mi ale thrillerova linka, to znázornenie strachu, že sa o nás režim dozvie. To bolo stvárnené veľmi dobre. (07.09.2021)

Depka až na půdu... aneb neveselé připomenutí dob temna. Snímek, který musíte sledovat téměř bez vydechnutí a v stupňovaném napětí, obdivovat nevídanou obětavost Otilie a zatínat pěsti nad nehoráznou lehkomyslností Gábiny. Nejhutnější složkou je zde však atmosféra, ponurá, bez hudby - jen s tíživými zvuky socialismu. (14.03.2012)

Rumunsko 1987. Sivý socializmus v plnom rozkvete, čierny trh s cigaretami a videokazetami, dlhé rady pred obchodmi, aby si dobre zatvoril dvere auta, musíš nimi tresnúť... Ale toto je len kulisa neuveriteľne pôsobivému príbehu mladej študentky, jej priateľky a ilegálnej interrupcii. Film je koncipovaný v celkoch a dlhých záberoch. A funguje to dokonale. Azda najlepší rumunský film aký som kedy videl je akousi predohrou k podobnému typu filmu Amintiri din epoca de aur, kde sa opäť opisuje "zlatá epocha" národa. (15.07.2010)

"Obyčajná" dráma. A napriek tomu omnoho väčší horor ako väčšina zastupiteľov toho žánru... A zo života! O tom svedčí až satirický fakt, že to mohlo dopadnúť ešte horšie. (28.09.2013)

Jeden den prožitý společně s (příliš ochotnou) Otilií a (neschopnou) Gabitzou v bizarních kulisách socialistického realismu. Hodně deailů přijde českým divákům důvěrně známých, ať už z vlastní zkušenosti nebo v případě mojí generace už jen ze starších filmů - otrávená recepční, veksláci, šedé sídliště... Popravdě řečeno byl ale život v tehdejším Rumunsku o dost těžší než v socialistickém, ale relativně blahobytném Československu. Mungiu je až nezvykle sebevědomý režisér, který má jasnou vizi toho, co chce říct, a ví i jak. Přesto bych jeho filmu vytknula úvod, který na nezasvěceného diváka nutně musí působit zmatečně - je jasné, že se ony dvě kamarádky pokoušejí o něco nelegálního, ale příliš dlouho čekáme na potvrzení toho, co si jen domýšlíme. Jakmile se ovšem děj přesune do hotelu, divákovi se zvyšuje tep. Etická rovina týkající se potratů je ponechaná spíš na divákovi, ačkoliv režisér posledním záběrem morálku jednání obou hrdinek zpochybňuje ("Nebudeme už o tom mluvit"). Každému divákovi se srdcem z tohohle filmu zkrátka bude těžko na duši. (10.03.2010)

Naivní těhotná studentka Gabita, její pragmatická a obětavá spolubydlící Otilia, vychcaný doktůrek a rozmazlený ňoumovitý student. Čtyři postavy, které se mi zaryly pod kůži. Film, který ve mě vyvolal snad všechny možné existující emoce a během hodiny a půl mě dokonale vyždímal. O to víc, že si tuhle depresivní a šedivou komunistickou éru ještě živě vybavuju. (08.10.2008)

Všechno zmrší a nakonec stejně všechno „dobře“ dopadne. Film má spoustu silnejch stránek, ale příběh jsem scénáristovi moc nežral. Navíc těhotná holčina mi přišla poněkud blbá a nesympatická a přišlo mi, že její sympatická kamarádka ji až otrocky obskakuje. Pěknej vizuál, herecký výkony, dobová atmosféra a tak vůbec jsou 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny skvěle filmařsky zpracovaný, jen ta deprese se nedostavila a nějak zvlášť kontroverzní mi film nepřišel. (06.06.2011)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 8 - Rumunsko. Mám nového lídra průběžného pořadí. O tomto filmu jsem věděl už dávno, ale nějak jsem se k němu dlouho nemohl dostat, abych si jej pustil. Naprosto chápu, že bodoval ve Francii, Francouzi na taková témata slyší. Mrazivá atmosféra hotelového pokoje a studentské ubytovny v socialistickém Rumunsku se přenesla i na mě do tepla dejvického bytu. Ačkoli jde o komorní příběh, v němž se toho zase tolik nenamluví vyjma rodinné oslavy, napětím jsem místy ani nedýchal. Doslova mě strhnul výkon Anamarie Marinci a odporně slizkého a neuvěřitelně chladného Vlada Ivanova. Nepřekvapilo by mě, kdyby se těmto hercům nabídky jen hrnuly. Dechberoucí podívaná. (08.04.2015)

Otilia to nemá jednoduché. Její nejlepší kámoška a spolubydlící je blbka, která se nechá zbouchnout a neví ani v kolikátém je měsíci, její přítel je ňouma, jeho rodiče a jejich známí snobští šosáci, doktor Bebe odporný prasák a většina lidí okolo se tváří a mluví jako... úplně jako u nás v časech reálného socialismu. Moje nostalgická vzpomínka na devadesátky, ve kterých jsem podobné kousky vymetal v artkinech a na fesťácích. A nemilá vzpomínka na osmdesátky a onen reálný socialismus. Když Otilia bloudí bezútěšným nočním sídlištěm a hledá, kam by hodila potracený plod zabalený v levné igelitce, úplně jsem se propadal do existenciálních hlubin. Syrová atmosféra, uvěřitelně civilní projevy herců i hereček, omšelé kulisy Ceaucescova Rumunska, příjemně nepříjemná záležitost. (23.08.2021)