4 mesiace, 3 týždne a 2 dni

Tohle byl opravdu silný, silný zážitek. // Děj se odehrává během jednoho dne, a je to zrovna den, kdy Otilie se snaží pomoci své kamarádce Gabitě, která je ve 4. měsíci, ve 3. týdnu a v 2. dni těhotenství, k potratu.  // Tak náhle, jako vám Cristian Mungiu naservíruje jejich celodenní drama, tak stejně tak náhle ho ukončí. Prostě přijde noc a kamera se vypíná. A poperte se s tím jak chcete! A právě tenhle autentismus spojený s drsným námětem udělá to, že na tenhle film určitě nezapomenete. (16.01.2008)

Syrové, chladné, kruté, hořké, depresivní. To jsou přívlastky, kterými bych zhodnotil toto výborné rumunské drama a nejspíš bych přidal také autenticitu a opravdovost (i kamera tomu odpovídá), protože tvůrci filmu rozhodně nic nezkrášlovali. Sice je nosnou dějovou linkou vše kolem interrupce, ale jinak jde ve 4 měsících hlavně o přátelství, v tomto případě o tom, co je schopná udělat kamarádka pro druhou, ikdyž její úsilí není nijak doceněno (spíše naopak) a sama tím velmi riskuje. Závěrečný pohled do kamery je dost výmluvný, lépe to snad ani ukončit nešlo. A právě za konec, hlavní myšlenku filmu a za nestříhanou scénu s oslavou, hodnotím slabším, leč plným počtem (navíc bych neměl zapomenout na originalitu snímku). Smutné, opravdu smutné... (23.05.2010)

(trochu spoiler : ) To, co by mě na příběhu zajímalo nejvíc, (fáze rozhodování se k oné věci; Otiliino rozhodování se, jestli Bebemu "zaplatí"; a fáze, kdy si dívky poprvé všechno pořádně uvědoví) ve filmu není - nebo není zrovna v záběru. Ve chvíli, kdy jsem čekal, že to začne být koněčně opravdu zajímavé (a půjde do hlubky), film končí. Jediná myšlenka, která mi z toho vyplynula, byla, že ta brunetka je kráva a Otitie trochu taky. Ani těch emocí moc nepřišlo. Přitom jsem o ději nevěděl předem zas tak moc.. -------------------- 5. 6. 2011 : Napodruhé to funguje o poznání míň. Technicky, herecky, scénáristicky dokonalé, ale.. přecejen spíš biák sázející víc na povrchové napětí než na ucelenější výpověď o čemkoli. (29.04.2008)

Vyprávěno z pohledu kamarádky hrdinky. Kdo film viděl před těma 13 lety, toho navždy zasáhl. Není natočen proti potratům, jen ukazuje tu realitu k čemu vedou. To je užitečné třeba dnes kdy v P Polsku vstoupil v platnost protipotratový zákon, že si můžem představit ty důsledky, kdyby nebyl. Je to nepolitický typ filmu, kde se všechno vyvíjí na základě velice přirozené dramaturgie, kdy osoby jednají pod tlakem. Přesně jak by se to stalo v reálu každá věc na sebe navazuje. Pracuje se s naprostou pravděpodobností a takovou úsporností. Film získal Zlatou palmu v Cannes, ale překvapivě nebyl vyslán na Oscary. Režisér je mistr , který do té situace dokáže vtáhnout.Odpudivý pokoje, konverzačka. Taková malá apokalipsa, kdy se hroutí komunistický režim. Je to Rumunská nová vlna - není to okázale atraktivní prostředí, ale vtáhne to na instinktivní úrovni. Jak se chovají lidi, kteří jsou v krizi. (22.11.2020)

Jen jsem si vzpomněl na tenhle film a běhá mi mráz po zádech, je mi trochu špatně a jde na mě deprese. Tento snímek oceněný Zlatou palmou v Cannes patří k tomu nejlepšímu, co se v roce 2007 urodilo. Nekonečné záběry bez střihu, surovost a splín. Nejvíce mě dostala večeře Otilie u rodičů (a přátel rodiny) přítele, ten nekončící záběr se vám zkrátka dostává pod kůži, ze začátku posloucháte konverzaci kolem stolu, ale za chvíli přestává svět kolem existovat a sledujete jen Otilii, která.. ale nebudu tady prozrazovat nebo zabředávat do klišé. Oproti tomu bych režisérovi vytkl záběr, ve kterém kamera zabírá mrtvý plod. Samozřejmě, tohle prostě na člověka dolehne, ale není to trochu samoúčelné? Sám si nejsem jistý, ale myslím, že moment, kdy Otilie nahlíží do koupelny, by byl výřečný dost. (12.02.2008)