Úsměv
Smile
Smile
Smile
Réžia:
Parker FinnScenár:
Parker FinnKamera:
Charlie SarroffHudba:
Cristobal Tapia de VeerHrajú:
Sosie Bacon, Kyle Gallner, Jessie T. Usher, Rob Morgan, Kal Penn, Caitlin Stasey, Judy Reyes, Robin Weigert, Gillian Zinser, Nick Arapoglou, Setty Brosevelt (viac)Obsahy(2)
Keď sa doktorka Rose Coterová stane svedkom zvláštnej traumatickej udalosti, jedného zo svojich pacientov, začne zažívať nevysvetliteľné príhody. Jej život ovládne zdrvujúci teror a aby prežila, musí sa postaviť svojej znepokojujúcej minulosti. Je to jediný spôsob, ako uniknúť tejto desivej realite. (CinemArt SK)
Recenzie (385)
Že půjde o psychologický horor mi bylo jasné v okamžiku, kdy se ukázalo, že v něm vystupuje více než jeden psycholog. Že půjde o horor zajímavý, k tomu jsem dospěl v průběhu děje. Tahle záležitost měla svou kvalitní atmosféru i napětí, lekačky sice byly přítomny, ale nevypadaly tak zoufale blbě, jak to, bohužel, bývá obvyklé, a přestože to byla chvílemi pěkně krvavá podívaná, nefungovala tady jako hlavní nástroj strachu. Ale nebudu jen chválit, protože film měl i své zápory. Ten první je spíš mým osobním problémem, protože mi vůbec nesedla představitelka hlavní role; horší bylo ale to, že ač se příběh tvářil originálně, už jsem na podobné téma několikrát narazil. Stalo se tak například ve snímku Fallen (1998), tvůrci vlastně jen nahradili pískání tím milým úsměvem. Taky nedokážu pochopit, proč si filmaři nevezmou na scény, v nichž se používají nože, nějaké poradce. Tohle bodání do hrudní kosti a do žeber jako do změklého másla je už opravdu zoufalé. Ale přes veškeré výhrady jsem musel uznat, že jsem se po celou dobu vcelku dobře bavil, a to se mi, bohužel, u filmů s hororovou tématikou příliš často nestává. P.S. Moc hezká snaha o Schrödingerovu kočku:-) / Poučení: Jsi-li lekavý typ, používej raději plastové nádobí. Pokud jsi i ekolog, jdi do dřeva. ()
Cvokařka Rose (mimochodem hrozně přehrávaná) mě několikrát přiměla k hurónskému řehotu, to když třeba rozcuchaná a s šíleným výrazem každému na potkání líčila, že není blázen, ale že je prokletá a pronásledovaná nějakou entitou. Nebo mi vyloudila na tváři otazník, když loudila na své cvokařce nějaké prášky, jako kdyby si je přitom nemohla sehnat sama. Pokud však ve vašem mozku dobrovolně vypnete centrum analytiky a logiky, nebo pokud ho aspoň zkrouhnete na dejme tomu čtvrtinový výkon, čeká vás nevšední, temná a myslím že na rejžovu celovečerní prvotinu hodně zdařilá horrorová podívaná. Několik slušných lekaček, několik příjemných zamrazení, několik výrazných zapamatováníhodných scén, jako třeba sebevražda střepem, synovcova narozeninová oslava, Rose doma se cvokařkou, bodání pacienta v nemocnici... je toho víc. Po čase zase konečně horror, který nemlátí už stokrát vymlácenou slámu... No, možná mi to místy připomínalo It Follows, ale co už. ()
Po všech stránkách podprůměrné hororové řemeslo, které si ty nejlepší scény či lekačky bez obalu a studu krade z hororu "It Follows" z roku 2014. Pokud tedy hledáte inovativní a působivě atmosférický hororový snímek, doporučuji spíše sáhnout po již výše zmíněném starším počinu. ()
Z příjemně mrazivého, tísnivého a celkem originálního hororu se postupem stopáže stává průměrná a tuctová jednohubka, která vyvrcholí naprosto očekávaným, až tupým závěrem. Tempo sice neztrácí, ale nápady dojdou a pak už se jen omílá klasické klišé. Pořád jde ale o koukatelný kousek. ()
Námět je bez diskuze výborný a orginální. Pokud dojde na lekání a strašení, tak Finn dokázal, že umí pracovat s atmosférou a napětím způsobem, který by mu mohl leckdo ze zkušenějších kolegů závidět. Takže spokojenost i tady. A konečně režisér se do toho nebojí šlápnout a ukázat i nějakou tu explicitní scénu, přičemž u mě vede podřezávání krku střepem. Naopak co se nepovedlo je konec, který mi připadal podivně a hlavně účelově poslepovaný a moc mi neseděla ani Sosie Bacon v hlavní roli. Nebo spíš její postava, která se vzhledem ke své profesi začala chovat iracionálně od prvního baf. Navíc měla na svědomí i několik logických lapsů, které se bez patřičných sympatií k hlavní hrdince nedaly úplně přehlédnout. Ale jinak je to jako debut fajn a jsem zvědav, jestli to Finn v příštím filmu potvrdí. 70% ()
Uff, tak takovejhle sranec jsem po původních ohlasech a zde nadějném ( nyní 68% ) hodnocení rozhodně nečekal. Strašení těma nejvíc nejlacinějšíma lekačkama a lidma, co se škleběj jak dementi, mluví spolu jako dementi a celý je to zabalený do naprosto nefungující, nevěrohodné, nudné, hloupé, ubíjející a ve všem horší variace na poměrně dobrý Verbinskiho Kruh. Nespočítal bych na prstech obou rukou kolikrát jsem si řekl, jaká je to ale strašná píčvíteco. Achjo. 2/10 ()
Ten film je SICK. Musím uznat, že je to nepříjemné od začátku do konce a to, jakým způsobem film buduje atmosféru, využívá hudbu a hraje si s divákem, je rozhodně pozoruhodné. Díky tomu všemu jsem i rád ignoroval všechny ty nelogické momenty. Jen asi nikdy nepochopím, proč 90 % hororů musí v závěru sklouznout k lacinosti a pohřbít zbytek filmu - tady se to finále nepovedlo ovšem fakt fest. Přesto si myslím, že by se Smile mohl časem stát poměrně slušnou kultovní klasikou a pokud by vzniklo další Scary Movie, tak myslím, že by tenhle snímek mohl být první na ráně. :) Námět je opravdu cool, je to zapamatovatelný, kontroverzní, strašidelný a určité segmenty nemají dokonce daleko k dokonalosti. Kdyby se to k závěru tak nepřekombinovalo, tak jdu rozhodně výš. ()
Rámcově poměrně dobře zpracované, ale pak jako kdyby se tvůrci zalekli uzavření příběhu a tak trochu alibisticky radši žádný řádný konec celé zápletky nevymysleli. ()
Finn si dal dosť roboty ( ktorá je za tým dosť cítiť), aby veľmi logicky vybudoval psychologickú cestu jednej postavy. To, že sa nejedná o jej slabomyseľnosť vieme od začiatku, ale jej okolie? To jej dáva celkom zabrať. Sosie Bacon hrá tú psychózu parádne ( hoci zrovna tento typ hrdinov zrovna nemám veľmi v láske, hlavne preto, lebo sú obklopený určitým determinizmom). Atmosférou a postupnou gradáciou je to výrazne a miestami veľmi nepríjemné ( detská oslova je v tomto prípade jedna z najlepších v celom filme). Koniec podľahne žánrovým pravidlám a vykašle sa na mytológiu za tým, čo je v zásade jediná vec, ktorú by som filmu vytkol. Každý správny horor je o pátraní. A nepotrebujem, aby sa postavy vždy k niečomu dopracovali, ale nech aspoň po dopozeraní zostane určitá aróma. Niečo, čo vás bude ešte chvíľu za temných večerov pokúšať. Ale inak jedna z tých lepších vecí, ktoré napríklad také Lights out, strčí hravo do vrecka. ()
Mix dvoch výborných hororov, ktorý však nič výborné neprináša. Dostanete vyšetrovanie, pátranie po prapôvode zla ako v Kruhu (2002) a boj o život ako v Neutečeš (2014). Chýbalo tomu však niečo, čím by sa Úsměv odlíšil. Dobré, so zopár vydarenými lekačkami, ľahko zabudnuteľné a s neuspokojivým koncom. ()
Zcela promarněný potenciál. Už mě začíná rozčilovat ten trend současných instantních kino hororů, kdy tvůrci postaví film na nějakém samoúčelném monstru, ale zcela rezignují na scénář, který by se zdráhal cokoli vysvětlit. Nápad postavit zápletku na křečovitě se usmívajícím šmejdu, před kterým není úniku, je pravda dost geniální sám o sobě, ale tvůrci z tohoto hororového potenciálu tahají naprosté minimum. Místo budovaného tísnivého znepokojení jsem dostal směsici předvídatelného strašení, které nemá žádný logický vzorec, předvídatelných jump scarů a polodementního chování hlavní postavy, jež se není ani schopna vyjádřit tak, aby ji lidé okolo ní uvěřili a nepůsobila okamžitě jako blázen. O to větší bizár to je, že se jedná o vystudovanou psychiatričku. Díky alespoň za luxusní soundtrack, který tahá děs i z naprosto běžných každodenních scén. Jinak si ale radši dejte asi tak 10x lepší It Follows. ()
Tak kletba úsměvu na mne nedolehla tak, jak jsem očekávala, nicméně světlé chvilky to nepochybně má, pár mrazivých scén i parádních lekaček, kdy mi o sebe drkly zuby.. Hudební podmaz zajímavý, místy zvláštní, místy až nepříjemný, atmosféra solidní a jako psychohrátky dobrý.. Snad jen škoda, že Sosie Bacon nezdědila ani polovinu charismatu po otci.. ()
SMILE je skôr KRUH po 20tich rokoch. V omnoho menšom napätí, vizuálnom prevedení s menej zabehnutými hercami. Naozaj nie zlý snímok, ale PR urobilo svoje a s filmu sa stal hit. Chystané pokračovanie musí prísť s kurEvSkY špeci námetom, pretože tento ,,originál´´ nestojí za všetky groše. ()
Nostalgie, tak bych asi navzal nejstručněji zážitek z Úsměvu. Aby taky ten dojem z toho nebyl, když si film viditelně každou chvíli půjčuje a občas přímo krade z hororů let dřívějších. Ironicky však z hororu moc vytěženo není - hlavní postava drtivou většinu času v nebezpečí není. Nejvíce jsou v nebezpečí vaše ušní bubínky, když padne nějaký jump scare. Ty se objevují zhruba stejně četně jako soupravy metra v Praze ve špičce (trailer tradičně v pár případech zabíjí překvapení), takže se za chvíli omrzí nebo je člověk předvídá. Body horror se nějaký najde, ale je ho jako šafránu. Nejvíce ve mně vzbuzovala pocit neklidu nejistota (skoro až paranoia), co vlastně je skutečné a co ne. Abych ale jen nekritizoval - film si umí jakž takž dobře hrát s motivy a symbolikou, až jsem si občas říkal, že kdyby se scénář trochu učesal, přičesal a pak očesal, byl by to dobrý psychologický horor na téma vypořádávání se s traumatickými zážitky. Takhle je to "jen" generický slepenec hororů, který v některých scénách spíše než by vyvolával děs, tak vyvolává smích. Nebo přinejmenším úsměv. ()
Síce mi to úsmev na tvári úplne nevyčarilo, ale rozhodne lepšie než som čakal. Z nejakého dôvodu som bol totiž pripravený na teenage horor v štýle napríklad odpadového Truth or Dare, no dostal som prakticky indie horor zabalený do mainstreamového kabátu v štýle It Follows (i keď podobných kvalít Smile nikdy nedosiahne). Kde hlavnou postavou je dospelá žena, pracuje sa tu skôr so psychológiou postáv a postupným prepadaním do čoraz väčšej paranoie, než zbytočnými lakačkami (i keď aj na tie zopár krát dôjde a sú skutočne efektné), filmu sa vyhýba akýkoľvek humor a diváka sa snaží skutočne postrašiť a zároveň budovať pútavú mytológiu ohľadom ústredného bubáka. Vo všeobecnosti tak slušná práca, i keď sa nakoniec nedopracuje k ničomu vyslovene zaujímavému a chcela by doladiť v detailoch. Parker Finn je síce sľubný režisér, ale scenár by potreboval ešte niekoľkokrát vypilovať, pretože chovanie hlavnej hrdinky je neraz dosť otázne (hlavne pomerne dlhá dejová línia kde sa skúsená psychiatrička snaží so všetkou vážnosťou presvedčiť svoje okolie, že je prekliata a prenasleduje ju zlo a ešte sa čuduje tomu, že sa to nestrelo s pochopením), niektoré scény mohli ísť preč a tempu filmu by to iba pomohlo a samotná záverečná štvrtina sa možno až zbytočne točí v kruhu (avšak tu oceňujem pomerne nekompromisné vyústenie). Vo výsledku však slušné remeslo, ktoré rozhodne prekonalo väčšinu očakávaní, ktoré som pôvodne od tohto filmu mal. CELKOVO: 6/10 ()
Spomedzi všetkých tých neoriginálnych hororov, ktoré ročne vychádzajú, je Smile vcelku sviežim potešením. Samozrejme tu môžeme nájsť nemalé množstvo logických dier (ja neviem, ale skutočne tam nikomu za tých 200 rokov nenapadlo prerušiť reťazec kliatby tým, že sa zabijú sami - keď už aj tak vedia, že zomrú?), prázdnejších dialógov, zbytočne natiahnutých scén či úplne debilný záver, ktorý totálne pohnojil všetko, čo si ten film tak pekne budoval, alebo v neposlednom rade absenciu kreativity (prišlo mi, že tvorcovia mohli z námetu vyťažiť čo-to viac, takže je celkom škoda, že sa tak držali na uzde). Všetky tieto výhrady však bohato vynahradzuje veľmi vydarená technická stránka - tie nápadité hrátky s kamerou môjmu očku príjemne ulahodili, hudba a zvukové efekty ušiam nehovoriac, pričom vydarený bol aj strih a s ním aj veľmi slušné ľakačky (žeby konečne dobrý "jump-scare" horor?). Pochvalu si zaslúži mimo iné aj Sosie Bacon za uveriteľný, presvedčivý a autentický výkon (hoc jej postava bola občas na facku). Verdikt = chválitebný režijný debut, ktorý je aj napriek miestami slabšiemu obsahu sviežim prírastkom do hororového žánru, za čo treba vďačiť najmä výbornej audiovizuálnej stránke. ()
No, jak začít? Minulý týden jsem zhlédl trapnost tohoto roku Barbarian, kde mě neskutečně hloupé chování všech zúčastněných opravdu vytáčelo. Smile je na tom podstatně lépe, i když se dočkáme klasického klišoidního konce, který veškerý dobrý dojmy z filmu víceméně zazdí. Co se nedá upřít, je fantastická zvuková stránka. Ta je opravdu znepokojující a vyloženě nepříjemná. Tedy přesně taková, jakou má slušný horor mít. Že režisér takřka kopíruje It Follows a míchá to s Andělem smrti mě zase tolik nevadilo. Co mi ale vadilo celkem dost je mizerný casting. Celou dobu jsem si říkal, že mohli vybrat jinou herečku než takovou, který roste další hlava z levý tváře a do role primáře obsadit Kala Penna, to se musel někdo úplně posrat. Vždycky, když se objevil na plátně, viděl jsem Harold and Kumar a cukal mi koutek. A v jedné scéně jsem se regulérně chlámal na celý kino. Ve finále se ale jedná o nadprůměrný kousek, který celou dobu bavil skvělou kamerou, solidně mrazil hudbou, občas nepěkně cuknul a ve finále malinko zklamal. Ale určitě je to stokrát lepší než Barbarian, který je debilní od začátku do konce. ()
Sympatický horor, ktery se k bubákovi snaží přijít trochu jinak a to především skrz sympatickou hlavní hrdinku. K ní si velmi propracovanou cestou totiž budujeme vztah a tak je nám jí na konci vlastně docela líto. Je to teda dost opsané od It Follows, ale proti tomu tady mám přeci jen víc srdíčka a smíchu. Jako jo. Dobrý to bylo. 70% ()
Slabší odvar It Follows a Drag me to Hell dohromady. Výborný sound design a pár povedených lekaček to nakonec vytahují do trochu lepšího nadprůměru. Řemeslo je velmi solidní a těch pár scenáristických přešlapů naštěstí nepůsobí nijak extra rušivě. Jako hororová jednohubka je to vlastně celkem fajn. Pokud od hororů neočekáváte nějaké hlubší motivy a spokojíte se s jednoduchou (ale dobře podanou) zábavou a pár lekačkami, tak je to materiál přesně pro vás. [65%] ()
Úsměv mohl být mnohem větší psycho a tipuju, že měl výrazně větší ambice. Nakonec je to klasický průměrný horor, který má pár zajímavých nápadů, často sklouzává ke klišé, ale na druhou stranu mě ani jednou vysloveně nenudil. Postavy jsou jako vystřižené z manuálu „jak natočit horor“. Hlavní hrdinka mi přišla snesitelná (kdo z nás by se v její situaci choval jinak), zbylí herci moc prostoru nedostali a mohli si akorát odškrtnout, že splnili svou úlohu pro potřeby děje. Až na sestru mi tam nicméně nikdo nepil krev. Příběh je levnou variací Kruhu a pátrací linka je fajn. Dozvíme se, jak kletba funguje, ale nějaká rozvinutější mytologie okolo monstra absentuje. Režisér se mnohem více soustředí na samotnou Rose, postupně přicházející o rozum. Na řadu přijde několik standardních lekaček, které jsou dost funkční. Líbila se mi práce s kamerou, tolik sekvencí na jeden záběr jsem nečekal. Závěr byl celkem odhadnutelný, líbilo se mi však, že cesta k němu byla lehce „komplikovanější“ a hezky se v něm využila schopnost monstra, jež je zajímavá, nicméně kromě právě závěru docela promarněná. Vlastně bych ani neřekl, že Úsměv dělá něco vyloženě špatně, ale bohužel ani nedokáže vylézt z klasické hororové škatulky, takže pravděpodobně nebude trvat dlouho a vypustím ho z hlavy. 5/10 ()