Men

Garlandova scífka (Annihilation, Ex machina) mě zrovna dvakrát nenadchly, ale tenhle jeho horor-bizár nebo přesněji mysteriózní surrealistický home invasion se mi líbil hodně. A to i přes jeho šílený konec, který skousne opravdu málokdo. Hrdinka má zajímavé trauma a sotva se z něj začne v idylickém venkovském domě a na procházce neméně idylickou okolní krajinou vzpamatovávat, dostavuje se prakticky hmatatelný, sílící pocit ohrožení a úzkosti z toho, že je v tom idylickém prostředí úplně sama a že je tu plno ne úplně nejpřátelštějších mužů. Kteří mají navíc všichni ten samý xicht, což ale hrdinka ani nikdo jiný nijak nereflektuje. A ten pocit jde ruku v ruce s krásně eerie atmosférou starých britských hororů, přičemž k ničemu z toho nejsou potřeba žádní duchové mlátící dveřmi - postačí znepokojivě se blížící silueta v opuštěném železničním tunelu. A tahle luxusní zneklidňující atmosféra vydrží až do finále, stejně jako divákova zvědavost na to, co se z té podivnosti sakra vyvrbí. A pak přijde studená sprcha. A je tak studená, že jsem se u ní uznale pochechtával, jak Garland s diváky vyjebal tím, že jim dal to, co vlastně čekali a chtěli - totálně přepálený bizár, který jinde neuvidí, jen tak nezapomenou a budou mít o čem diskutovat. Věděli, že to bude divné, dívali se na to proto, že to bude divné - a ejhle, ono je to super-ujeté. Krom toho musím ocenit, že hrdinka není žádná chudinka a i v nejvypjatějších a nejbizarnějších situacích si zachovává racionalitu, asertivitu a důstojnost. Což mě vyloženě pohladilo po duši - zrovna nedávno jsem po pár přečtených kapitolách zahodil jeden hororový román, protože jeho dospělá hrdinka působila jako chodící nádoba plná hlasitě šplouchajícího nízkého sebevědomí. A takhle definované postavy mě nezajímají až rozčilují. Jinak pochvalu zaslouží i ústřední herecká dvojice. Nějak jsem se nemohl zbavit dojmu, že to Garland natočil pro své nejlepší kamarády herce, aby je potěšil - ty Jessie, budeš hrát silnou hrdinku, co celou dobu nesleze z plátna, a ty Rory, budeš hrát desetiroli. To zní super, Alexi, dík! Takže horor roku? Za mě zatím jo. (10.07.2022)

Takoví jsou všichni. Biblickou i pohanskou symbolikou protkaný Brit folk-horror o ženě, která v nepříliš dobrém psychickém rozpoložení prožívá duševní očistu. V tom jí dopomáhej rurální prostředí, spirit Wicker Mana, nepohlavní rozmnožování pampelišek, poslání vikáře do prdele a Zelený muž, co představuje znovuzrození, nekončící cyklus obnovy přicházející s každým jarem (i když to dlouho vypadá na podivína, co se promenáduje s nahým pinďourem před turisty). Garland úmyslně nechává široký prostor pro interpretaci, kdy odezva každého jednotlivého diváka může být ta správná. Po finálním „řetězovém porodnictví“ ta má je, že by nebylo od věci, jít do Věci. Koneckonců, je mezi přiznanými inspiracemi.. (01.07.2022)

Nechtěl bych být manželka toho, kdo v tom našel feministickou agitku. Pokud ovšem sdělení, že i žena je člověk, není feministické. Jinak zajímavé zpracování vyrovnávání se s tragickou smrtí blízkého člověka a s šrámy zanechanými jeho toxickou osobností. Nakonec to ale jinak dopadnout nemohlo a ta pampeliška i zelený muž měli recht: život jde dál. (31.07.2022)

Zprvu solidní horor s parádní atmosférou. Působivý příběh se mohl vydat prakticky kamkoli a dopadlo by to dobře. Bohužel se to v závěru promění v naprostou fantasmagorii a já skutečně nevím, co si mám ke konci myslet. Přestože ve mě první polovina vyvolávala zajímavé pocity, scéna několikanásobného mužského porodu pohřbila celý film. Čert vem, že to bylo celkem nechutné, ale jestli bylo cílem ve finále kompletně znudit diváky, tak to se zdařilo bezchybně! Původně jsem se totiž těšil na nějaké promyšlené rozuzlení. Vysvětlení toho, proč se vlastně proti slečně náhle spikla celá vesnice. Výsledek bych však nemohl nazvat výstižněji nežli divný. Nejen že to nebylo vůbec promyšlené, ale ono to snad ani nebylo ukončené. Ačkoli jsem měl vcelku jasno o čtyřech hvězdách, náhle bych to nejraději stáhl na dvě. Další zklamání. 50% (07.07.2022)

Nechtělo se mi nad tím vůbec přemýšlet. Atmosféra první hodinu fajn, ale nějak se mi ty jednotlivé fragmenty nesložily v závěru do celku, z kterého bych si sedl na zadek. Chápu, Garland zkoumá mysogynii z několika úhlů a studii zakončuje zvoláním: muž bez ženského prvku nezvládne nic lepšího, než kopírovat sám sebe do zblbnutí, ale nedalo se to sdělit jinak, než prostřednictvím hororového podobenství? (01.07.2022)

Mám rád mysteriózní věci i většinu tvorby Alexe Garlanda, ale Men mi tedy vůbec nesedlo a vůbec jsem to tvůrcům nebaštil. Hlavně v závěru, který mi přijde úplně mimo a kvalitního vysvětlení se nedočkáme. Atmošku to má a vlastně jsem se po většinu doby filmu těšil, co přijde dál, ale když mi pak došlo, kam to směřuje, byl jsem značně konsternovaný. Asi to bude chtít někdy druhé zhlédnutí. Každopádně cením originalitu a A24 budu nadále sledovat. (13.07.2022)

Co k tomu říct? Filmy, které pouští do světa studio A24 jsou divácky náročné a hodně těžko stravitelné. S tím musí člověk počítat už ve chvíli, kdy vyráží do kina. Já osobně se většinou dostanu do stavu, kdy nejsem schopen jednoznačně říct, jestli se mi jejich nejnovější film líbil nebo ne. To však není příklad „mužů", kteří mi nesedli vůbec. Nemám problém jít na artovku, která je obskurní, ale má poselství a něco vám předá. Jenže tady je to pojetí tak nejednoznačné a podivně „formulované", že člověk po opuštění sálu nemá pocit, že dostal něco navíc. Přitom je to příjemně táhlé, místy zvrácené a krásně natočené. Běžný divák ale bude z kina odcházen rozladěn a mě překvapí, pokud nejnovější Garland vůbec něco vydělá... P.S.: Pokud po zhlédnutí netušíte, co to mělo všechno znamenat, zkuste pohledat nějaké rozbory. Nevysvětlí vám všechny podivnosti, ale částečně dokáží jednotlivé myšlenky trochu srovnat. (27.07.2022)

Nemám problém u filmu/nad filmem přemýšlet, ale zase jsou nějaké limity. Tady jsem se ztrácel, respektive Alex Garland o mě coby diváka přišel. Ukousl si víc, než dokázal rozkousat. Na malebném anglickém venkově leží panství ideální k utřídění myšlenek a vyčištění hlavy. Londýňanka Harper (letos na Oscara nominovaná Jessie Buckley) totiž přišla o manžela. A právě chvíle klidu opakovaně přerušují vzpomínky na zesnulého milého (respektive na to, co se s ním stalo) a hlavně patřičně znepokojivá a strašidelná přítomnost jiných mužů, kdy se záhy dozvídáme, že o jejich ztvárnění se postaral majitel panství s tváří Roryho Kinneara. Ztělesňuje to nejlepší, ale hlavně to nejhorší z toho, co lidé-muži emocionálně nabízejí. V období stále nezpracovaného smutku, viny a vzteku ji otravují i děsí. Celé je to pomalé, plné obrazů, které v divákovi zanechávají další otázky skrze jejich smysl ve vyprávění. Finále je pak surrealisticky groteskním tělesným hororem. Úspěšný scenárista (a potřetí režisér) Garland mě stejně jako svými předchozími pracemi úplně nezaujal. Ač se mi teda líbí, jak obratně manipuluje s náladami a podvrací očekávání, oceňuji i kameru a práci s ruchy a zvukem. (02.07.2022)

Uznávam, že sú najmä posledné pasáže pôsobivé, že miestami sa "Men" snaží nabudiť atmosféru spôsobom, ktorý možno nie je úplne tradičný, pričom svoju rolu zohráva najmä hudba, ktorá je proste famózna. Lenže mne to prišlo akési nijaké, i keď príbehovo i myšlienkovo pomerne originálne. Rozmýšľal som nad dvomi, ale to by bola zrejme krivda. No a na záver len dodám, kurva toto je Britský film. Made in Veľká Británia. Nie U.S.A. do psej matere. (29.06.2022)

Snažil jsem se, snažil, smysl mi nakonec asi unikl, ale neznamená to, že nejsem spokojený. Naopak jsou Men jedním z těch filmů, které vám neřeknou všechno, ale neotráví vás tím a nechají vás, ať si zapřemýšlíte sami. Úžasně vtahující atmosféra, výborná Jessie Buckley a výborný Rory Kinnear (moc ho neznám, takže příznávám, že jsem až do konce netušil, kolik rolí vlastně hrál). Někdy se podívám znovu, a rád. (15.01.2023)

Poetická pikačovina pro inťoušský hipstery anebo artovej meditativní horor pro všechny, kteří si procházejí psychologickým clusterfuckem? Asi obojí. Já můžu každopádně po skončení téhle haluze s rukou na srdci říct, že jsem se bál (anebo spíš "byl znepokojen") jak sviň, a taky že jsem teda kua do zádele nic podobnýho ještě v životě neviděl. Garland je magor par excellence permanentně na tripu, a já doufám že natočí další nepřiznané části Anihilace z VanderMeerovy Zóny! Šmoulové vědí. [HBOmax] (14.08.2023)

Garland sa utápa vo vlastnom egu. Takže pár geniálnych scén, veľa vaty a málo uchopteľný výsledok (13.04.2024)

Co se děje na ploše posledních 30 minut jde jen těžko popsat slovy. Garlandovi začíná solidně hrabat. V mých očích pokazil více než solidně rozjetý film a zničil svou divnotou vybudovanou atmosféru. PS: Navíc mám averzi k těhotným a následně rodícím mužům. 40% (02.07.2022)

Jak se vypořádat s pocitem viny, pokud si nejsem ani jistý, zda ho mám. Tohle si potřebuje vyřešit mladá žena, a tak se z Londýna vydá na anglický venkov, kde se zastavil čas. Zpočátku psychologické drama se postupně promění v meditativní a magické snění, takhle bych si představoval současný surrealistický film (a dojde i na oblíbený motiv opakované scény experimentálních snímků 60. - 70. let) a to se následně změní v mysteriózní drama vrcholící scénami z pagan a body hororů. V momentě, kdy se Harper objeví v tunelu, nastane zlom. Postava Zeleného muže je jedna z nejoblíbenějších v rámci anglické lidové slovesnosti. Naznačený koloběh života, s nímž souzní i symbolika semínka z pampelišky, dává divákovi na výběr, jak vnímat celkové vyznění snímku. Během filmu se mi jen tak mimovolně vybavovaly snímky - Melancholia, X-Tro či Umělcova smlouva. Osobně mám podobné magické a poetické filmy, co jsou jak báseň plná nespoutané fantazie, rád. Jinak jde o film pro menšinového diváka, a proto ho nelze hodnotit dle kritérií pro mainstreamové snímky. Je to stejné, jako když neznalý bude křičet na výstavě abstraktních obrazů Toyen a F. Kupky, že jsou to mazanice... (07.07.2022)

3,5* Tyhle poselství podávané na stříbrném podnosu zrovna nemusim, ale atmosféra v pořádku. (24.07.2022)

Asi jako kdyby scénář psal Aronofsky (na opačné straně kulturně-politického spektra, než kde se obvykle Darren nachází). Což by mohla být i jediná výtka. (27.07.2022)

tohle bylo tak weird a disturbing. ještě že britové neexistují.... (29.06.2022)

Hororový sequel k Dvojčatům se Schwarzeneggerem jsem teda nečekal. Jako vždy u Garlanda je to pozérské a tentokrát opepřené pokusy o černý humor, což je díky obsazení Roryho Kinneara, herce hodného spousty vedlejších postaviček v Mr. Beanovi, spíš neefektivní. Scény, v nichž má jen trochu delší dialog, nebo se nedejbože sejde s alteregy v hospodě, jsou prostě rušivé. Lidi jsou jistě bezcitní manipulátoři (na muže bych to asi úplně neomezoval, obzvlášť dnes, kdy už dva gendery stejně nefrčí), a když Harper sděluje labilnímu manželovi svůj rozvodový verdikt, film je rázem vtahující (má navíc k dobru dobře naaranžovanou úvodní scénu). Bloudění ve venkovském duševním labyrintu, o němž od začátku víme, že je to jen neškodný imaginární labyrint, se však rychle omrzí. Hra na Kubricka je tu patrná z poměrně strohé inscenace, jenže Garland je tak o 60 % horší režisér než Stanley (a to není urážka, fakt ne) a Men nudí. Závěr je samozřejmě pikantní a cronenbergovské hrátky vítám kdekoli, u závěrečných titulků si nicméně řeknu maximálně wtf a druhý den už o filmu nevím. Pche, na Osvícení si vzpomenu snad každý den a každý druhý uvažuji, jestli si ho zase nepustím. 65 % (16.08.2023)

7/10 Nemôžem povedať, žeby som z toho bol nejako odvalený (a to žáner art-house-horror mám veľmi rád). Po väčšinu stopáže je Men pomerne chladnou fantazmagorickou thrillerovou žánrovkou, ktorá samá o sebe nejako extra nefunguje, lebo je celá postavená na tom, že oddaľuje niečo veľké, čo má prísť. Ale to, čo prišlo, mi urobilo veľký úsmev na perách, lebo, myslím, že nič nevyspoilerujem (lebo je to také wtf, že sa to asi ani nedá), ak len neutrálne poznamenám, že to pekne páchne weird fiction a Lovecraftom. Ale tie všetky meta-vrstvy mi boli celkom ukradnuté. (07.01.2023)

Garland v Men naplno manifestuje a úročí skúsenosti s témami, ktorým sa čiastočne venoval vo svojich predchádzajúcich filmoch. Na jednu stranu mu žáner opätovne slúži ako prostý rámec pre rozvíjanie motívov dynamiky medzi pohlaviami a sily, ktorú na seba vzájomne uplatňujú (Ex Machina), alebo vyrovnávania sa s traumatizujúcim zavŕšením vzťahu (Annihilation). Na stranu druhú kombinácia prvkov folk (nevdojak som si spomenul na výjavy zo Zeleného Rytiera Garlandovho kolegu z A24, Davida Loweryho) a body hororu (pripomínajúce mi viac než Cronenberga japonské horory) dáva snímke značnú interpretačnú otvorenosť. Zďaleka teda nejde len o excelentného Rory Kinneara ako stelesnenie všadeprítomnej toxickej maskulinity, prenasledujúce traumatizovanú hrdinku. Vďaka tomu sú Men relevantným a pozoruhodným príspevkom ako v kontexte žánru, tak svojských ženských drám v post #MeToo ére. Len je miestami cítiť, že Garlandove zručnosti plne nedosahujú jeho umeleckých ambícií a predobrazov. Každopádne je jeho fetovanie púpavy dostatočne zábavné. (22.01.2023)