Psychor

Asi nikoho nemůže překvapit, že hororový expert jako já si zvolí pro komentář k Čarodějnici naprosto příznačné datum - Valpuržinu noc. Noc, během které sledování hororů dostává opravdu magický rozměr a každý zhlédnutý horor je během této doby divákem vnímán mnohem intenzivněji. Zřejmě nebudu příliš daleko od pravdy, když prohlásím, že Čarodějnice je jedním z nejlepších hororů, který kdy byl natočen. Eggersovi se v jeho celovečerním debutu povedl opravdu husarský kousek, jelikož se mu prostřednictvím Čarodějnice podařilo proniknout až k samotné hororové esenci. Všudypřítomný znepokojivý děs vycházející z Čarodějnice se jako had škrtič ovine kolem mysli diváka a svou smyčku bude pozvolna utahovat tak dlouho, než ho nakonec v závěru dočista rozdrtí. Většina popkornových diváků bude pravděpodobně zklamána absencí hororových berliček v podobě záplavy lekaček, hektolitrů krve a kdo ví čeho ještě. Ještě více jich však Čarodějnici nepobere po obsahové stránce. Čarodějnice obsahuje jednak náboženskou tematiku, ale v první řadě pak i spiritualitu v její ryzí formě. Scéna, kdy se Caleb odebírá na věčnost, je opravdu mistrným zachycením transcendentní zkušenosti a opravdové hororové znalce, pro které Eggers především Čarodějnici točil, z ní bude mrazit v zádech ještě několik dnů. Kromě vynikajících výkonů dětských herců či hudebního doprovodu Marka Korvena stojí za pochvalu rovněž použití dobové angličtiny, která ještě více umocňuje autenticitu snímku, který zcela precizně zachycuje způsob myšlení, v kterém reálný svět a nadpřirozený svět jedno jsou. Před režisérem Eggersem je nutno smeknout klobouk. Vybrousil naprosto unikátní hororový diamant, jehož děsivou krásu si nejvíce vychutnají opravdoví mistři hororu.

Ari Aster konečně dozrál a vytvořil mistrovské dílo, jež prolamuje běžné žánrové konvence a uvrhá diváky do tříhodinové bdělé noční můry. Jedná se o sofistikovaný psychoanalytický horor pro okrajové publikum; radikálně otevřený snímek pulzující významy, jenž vysloveně vybízí k interpretační hře. Ve svém fyzickém působení je navíc Beau is Afraid nebývale intenzivní, k čemuž vydatně dopomáhá zvuková stopa s nepříjemně zesílenými disonantními ruchy. V tomto ohledu snímek vyvolává reminiscence na Aronofského Mother!, avšak zároveň jde i o velmi lynchovský film, který nepostrádá hravost, symbolismus, bizarní humor či balancování po křehké hranici na pomezí reálného a imaginárního. O nejlepším snímku letošního roku již asi není pochyb. Jakožto zdejší hororový expert tak filmu Beau is Afraid uděluji plných pět hvězd.

Na rozdíl od ostatních uživatelů jsem mimořádnou kvalitou Laugierovy režie rozhodně nebyl překvapen, ba naopak. Ve své odborné predikci jsem totiž Ghostland označil za letošní hororový highlight. Pascal Laugier měl nad celým projektem absolutní kontrolu, takže se k potěše hororových fajnšmekrů nenechal svázat konvencemi filmového mainstreamu. Snímek odmítá klasické postupy hollywoodské narace, v důsledku čehož navštěvujeme různé časové a prostorové roviny, kdy zároveň balancujeme po křehké hranici na pomezí reálného a imaginárního. Obdobné zacházení s vyprávěním samozřejmě znesnadňuje jeho pochopení, takže tuto emocionálně zničující cestu skrze Laugierův psycholand v žádném případě nemohu doporučit laickému publiku. Jakožto zdejší hororový expert uděluji snímku Ghostland plných pět hvězd, jelikož se bez jakýchkoliv pochybností jedná o nejlepší horor roku 2018.

O nejlepším filmu letošního roku již asi není pochyb. Hned v úvodu však podotýkám, že se jedná o folk horror pro vysoce náročné a neskonale inteligentní publikum, které dokáže racionálně analyzovat a posléze i dekódovat použitý symbolický jazyk. Snímek od počátku vyvolává reminiscence na Aronofského Mother!, ale na rozdíl od něho není v užitých metaforách tak doslovný a popisný, díky čemuž provokuje diváky k přemýšlení a ponechává prostor k různým interpretacím. Alex Garland se snaží vyprávět zejména obrazem a slovy nevyřčené myšlenky přetvářet do vizuální podoby. Zakládá si na trpělivém budování tísnivé, až přímo klaustrofobické atmosféry, kdy se dobře známý svět postupně rozpadá a transformuje v místo nepředvídatelného chaosu. Není co vytknout. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Men s radostí udělím zasloužených pět hvězd.