Psychor

Během uplynulého půlroku jsem absolvoval vysoce prestižní odborně-teoretickou stáž v USA, což mi zároveň umožnilo podstatně rozšířit svou síť kontaktů v rámci filmového průmyslu. Díky svým četným konexím se tak k vybraným zahraničním titulům dostanu o poznání dříve než masové publikum. V případě Longlegs však po hříchu nebylo o co stát. De facto se jedná o sotva průměrný krimi-thriller s nefunkčními hororovými prvky, jenž nezvládá pracovat s napětím a jeho budováním. Perkinsova dosavadní tvorba se povětšinou vyznačovala jasným vítězstvím formy nad takřka anihilovaným obsahem, takže od snímku rozhodně nikdo nemohl čekat vysoce rafinovanou psychologickou hru po vzoru žánrových klasik typu Se7en, nicméně takto tristní scénář s absurdně předvídatelným dějem by nejspíše dokázal sesmolit kdokoliv z diváků po jedné lekci strávené na kurzu tvůrčího psaní. Na rozdíl od agentky Harker sice nedisponuji jasnovidnými schopnostmi, leč vyústění snímku jsem přesto naprosto přesně anticipoval už v jeho samotném úvodu. Ani kriminalistické aspekty příběhu bohužel nepřinesly tolik potřebný vzruch, jelikož Perkins evidentně hrubě podcenil přípravu, kdy agenty FBI vykresluje jako nějaké venkovské ňoumy, kteří se kupříkladu zaseknou i na jednoduché substituční šifře. Ve výsledku se tak Longlegs jeví jako plochý, chladný a prázdný film, kterému jakožto zdejší hororový expert mohu udělit pouze dvě silnější hvězdy.

Pokud byste netušili, že Thanksgiving natočil Eli Roth, tak snímek pravděpodobně okamžitě zavrhnete coby další generický, zaměnitelný slasher, který pouze uráží inteligenci publika. A zcela po právu. Eli Roth se pokusil rozpracovat svůj fiktivní trailer z roku 2007, ale výsledek je vskutku tristní. Zapomeňte na závan čehokoliv překvapujícího, jelikož režisér řadu scén jen bezostyšně replikuje, a tu nejikoničtější dokonce propasíruje přes korektní filtr. Zároveň se usilovně snaží pomrkávat na diváky a vršením odkazů na kanonická díla vyvolávat nostalgické pocity, jenže pouhé nadšené fanouškovství dnes v hororové branži již opravdu nestačí. Neschopnost vystavět koherentní svět pak celou tu bídu podtrhuje, pakliže tedy nepřipustíme možnost, že antagonista disponuje schopností bilokace a dokáže se v jeden okamžik vyskytovat na dvou místech současně. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Thanksgiving mohu udělit nanejvýše jednu slabší hvězdu.

Nemám nic proti amatérským hororům, ale proboha, trochu soudnosti. Snímek bych mohl doporučit jen jako výukový materiál pro nějakou přednášku na FAMU, jelikož se zde dočkáme snad úplně všech myslitelných filmařských chyb a prohřešků. Zvláště zvukové elementy by zasloužily podrobný kritický rozbor. Hned v úvodu vás kupříkladu začnou tahat za uši nesedící postsynchrony, ve kterých každá postava mluví stejně hlasitě a stejně nezkresleně bez ohledu na to, jak daleko se od kamery právě nachází. Kapitolu samu o sobě tvoří i doslova úděsné dialogy, jež jsou zcela odtržené od fikční reality příběhu a absolutně nekorespondují s věcným projevem herců (či spíše neherců). Takto erudovaně bych mohl rozpitvat jednu filmovou kategorii (scénář, kamera, atd...) po druhé a na žádné bych nenechal nit suchou.  Snímek nedosahuje ani kvalit D'Amatova videobraku z roku 1980, k němuž alespoň svým názvem odkazuje. Jakožto zdejší hororový expert tak filmu Anthropophagus 2 uděluji odpad!