Psychor

Kvalitativní revoluce pokračuje a hororový žánr se pomalu, ale jistě stává absolutním hegemonem i na poli seriálové tvorby. Po loňském The Haunting nám Netflix předkládá další mistrovské dílo, které sice nedosahuje Flanaganovy víceúrovňové komplexity, avšak zanechává mnohem hlubší emocionální vryp. Hned úvodní díl (Your Dreams) patří k tomu nejlepšímu, co bylo v dějinách hororového žánru natočeno. Hutná a téměř fyzicky nepříjemná atmosféra vygraduje do úderného závěru, jenž se vyznačuje rychlým sledem nejrůznějších vjemů. Samuel Bodin nám zde servíruje unikátní mix napětí, bizarnosti, děsu či lekání, který je co do diváckého prožitku srovnatelný třeba s Mother! či Ghostland. V následujících epizodách tempo seriálu lehce opadne a my tak v němém úžasu pozorujeme Bodinův obdivuhodný talent, kdy dokáže s neuvěřitelnou lehkostí nečekaně akcelerovat na nejvyšší strašící stupeň i z hororově antiklimatických situací. Navíc poté přichází epizoda číslo pět (You Left Her) a další ukázka hororové virtuozity. Návrat do dětských let přináší důležitý příběhový background zakončený vysoce sugestivní scénou posednutí, která nemá v historii žánru obdoby. K naprosté dokonalosti by Marianne potřebovala asi jen vyšší míru zralosti, jelikož se místy nedokázála vyvarovat občasných "cringe" momentů. Drobná vada na kráse. Potěšil mě otevřený konec s možností další série a coby zdejší hororový expert tak tomuto seriálovému počinu roku logicky uděluji pět hvězd.

The Midnight Gospel se zcela vymyká standardům seriálové tvorby. Zaobírá se souvislostmi transcendentního významu, což může být intelektuálně podnětné nebo inspirativní, ale skutečné pochopení je v těchto záležitostech možné pouze přímým osobním zážitkem. Percepční náročnost je poté umocněna nebývale imaginativní animací, která tříští pozornost publika tím, že se mnohdy pouze samovolně odvíjí na pozadí bez zjevné relevance k diskutovaným tématům. Mainstreamový divák, který si seriál pustí v očekávání oddechové zábavy, hned po úvodní epizodě vyklidí pole s výrazem vyorané myši. Já byl naopak tímto projektem bezvýhradně uchvácen a hodnotím prostřednictvím pěti slabších hvězd.

Jakožto největší hororový expert na csfd.cz mám pochopitelně k Pablovi Escobarovi velmi blízko a přečetl jsem tedy snad všechny knižní publikace, které se jeho životem zabývají. Vím, jak dlouhá a trnitá může být cesta ze dna až na samotný vrchol a vím také, jak obtížně se následně na kýženém vrcholu balancuje. Fouká tam ze všech stran a každý se zespodu tlačí na vaše místo. Don Pablo patřil v tomto ohledu mezi ty nejúspěšnější, jelikož svou kokainovou říši povznesl na mnoho let téměř k oblakům. Byl jsem proto více než nadšen, když jsem se dozvěděl o existenci seriálu Narcos, který rozkvět Pablova bílého království podrobně mapuje. Trochu jsem se obával, že vzhledem k americké produkci bude Pablo Escobar zcela účelově vykreslen jako nějaký strašný zločinec, který vraždí malé děti na potkání a naopak agenti z DEA jako ti nejsprávnější chlapi, kteří přišli zachránit Kolumbii před kokainovou tyranií. Naštěstí jsem se mýlil a Narcos tak lze považovat za vcelku nestranné dokudrama, které zároveň velmi názorně ukazuje patologický charakter války proti drogám. Války, v které se státní mašinérie rozhodla zničit kokainového krále Pabla Escobara a to i za cenu desetitisíců nevinných životů. Na poli seriálové tvorby bychom našli opravdu jen pár výjimek, které se svou kvalitou mohou Narcos vyrovnat. Režie, hudba, kamera, herecké výkony, střih, akce. Všechno je téměř dokonalé. Ale jestli něco obzvláště vypíchnout, tak bezpochyby casting hlavní postavy. Wagner Moura v roli Pabla Escobara herecky doslova explodoval a s trochou nadsázky tím snad předčil i svou předlohu. Přesto by se na Narcos nějaké chyby našly. Slabinu představují zejména charaktery agentů DEA, které do prostředí světa Narcos tak nějak nepasují. "Zdobí" je americké buranství a po válečné zoně se mnohdy pohybují zcela lehkomyslně, jakoby naprosto zapomněli, že v Kolumbii si z nich nikdo na zadek nesedne. V praxi by zde s podobným přístupem k životu nepřežili více jak týden, natož pak několik let. Největší výtku pak musím směřovat k historické autenticitě seriálu. Chápu, že je Narcos určen pro neinformované publikum, které dosud o Pablovi vědělo jen to, že to byl jakýsi obchodník s kokainem. Avšak odborník jako já, který se světem kokainového krále podrobněji zabýval, musel nad některými zdánlivými skutečnostmi pořádně zakroutit hlavou. Mnoho postav má totiž v seriálu úplně jiné jméno než v reálu, některé postavy jsou dokonce zcela vymyšlené. Mnoho událostí se stalo naprosto jinak, než jsou v Narcos vylíčeny, jiné se naopak nestaly vůbec. Tyto četné historické nepřesnosti představují asi jedinou vážnější chybu na tomto vynikajícím seriálu.