verbal

Tak nám porážková mládež po sedmé Blbě zahla a já si to, poučen z předchozích traumat, pustil jen proto, že jsem měl ten večer neodolatelnou chuť vytrhávat si nehty, nemohl jsem najít kombinačky a zoufale tedy hledal nějaký suplement. A skončil jsem nasrán a neukojen! Šoupli do toho až příliš mnoho peněz, scénář a dialogy měly hlavu i patu a neomezovaly se jen na tradiční jateční vřeštění obskurně se chovajících kokotů, do záporných rolí tentokráte neobsadili LIVINGDEDOVO příbuzenstvo a do těch kladných najali dokonce skutečné herce! A když si k tomu ještě připočtete vcelku pevnou režii a originální zápletku, dostanete naprostý hnus a ŠIT, který podprůměrně neinteligentního, parafilního řeznického učně prostě v žádném případě nedokáže uvést do spokojeně blahoslaveného poklidu. Dost mě rovněž sralo sledovat, jak je ta nadcházející degenerace rozfrfňaná a lhostejná k tradičním hodnotám. Když mužný a charismatický feshák elegantně zbaví pipinku toho úlisného přičmoudlého bukanýra s pudlíkovskými agilitami a schopností pouze romanticky se vcítit do dívčího nitra, načež jí ještě nabídne dolčevitu v podobě přepychové pozice první pichny a prvobytně pospolné královny, ona jen ohrnuje nos, dělá drahoty, furt má nějaké hemzy a k tomu všemu je navíc agresivní. Kráva!

Míla Obludovičová a Antonín Já huntují ve Šmakově srací poušti písečného muflona a hejno zdivočelých papavouků. Záda jim velmi, ale velmi zezadu kryje ondulát Perlouš, který byl obsazen patrně jen kvůli oblafnutí holyúdských homokvót hnutí MBVT+JP (Mužatky, Bukvoidi, Všechnopichové, Tranzistoři a Jiní Pomátsexuálové). Když už do štábu nesehnali jediného parafilika, šoupli tam aspoň někoho, kdo jako buzerant vypadá, tudíž to mohlo bez hysterického vyřvávání globálně tolik utlačovaných až genocidovaných teplometů a multipohlavníků jít rovnou na Netflus. Satanžel to do jeho záměrů zapadlo i co do opětovného vítězství formy nad obsahem. Všechny obludy kromě Míly jsou sice celkem fajn, jakož i exekuce samotná, ovšem scénář Andrzén tentokrát napatlal nutelou na kus hajzlpapíru během ranní stolice, tudíž si intelektuálně přijde na své zejména sofistikovanější publikum z klecových lůžek a potratových klinik.

Pokud bych měl jedním slovem shrnout pocity po zhlédnutí tohoto veledíla, asi nejvýstižněji by je charakterizoval odborný psychologický termín „dojebanálada“. Ne, nejedná se o havarovaný žigulik, jak by se mohl nejeden like mylně domnívat, nýbrž o emocionální rozpoložení poté, co se takhle jeden těší na pořádně temné středověké čarodějnické drama od vyhlášeného velkobritského řezníka, a místo toho dostane zasranou přiblblou a kýčovitou telenovelu, které do Kladiva na nevkusné staré panny scházeli snad už jen zasněžené vrcholky rakouských Alp, muškáty v oknech a nějaký ten přiteplený jódlující horal. Telenovelu, jíž ještě blíž k okraji žumpy dostrkává totálně prkenná, nesympatická kráva v hlavní roli, která režiséra patrně ohromila spíše svými orálními schopnostmi než sebemenšími hereckými. Ta k tomu všemu pohrdání filmem navíc po pětidenní „strašlivé tortuře“, u které si musíte neustále zakrývat oči pleskáním dlaně o čelo a jen čekáte, kdy ji ten „nelidský, nelítostný a surový“ inkvidement začne ještě brutálně a naprosto sadisticky lechtat na šlapkách, vypadá, jako by ji celou dobu mučilo kadeřnické komando z Lorealu a po každém zkřiveném vlasu jí znovu nahodili mejkap, přepudrovali nos a přejeli rty rtěnkou. Maršále, Maršále, začni na ty hormonální dysbalance okamžitě brát nějaké prášky, takhle by to tedy fuckt nešlo! Jsem krutě zklamán a frustrován. Tohle sice taky byla bestialita, ovšem taková, co ukojí perverzní choutky leda tak několika nevkusných bukanýrů a armády obstarožních mastodontních fňuken nad Esmeraldou.

Chuantorénova pětka si s naprostou lehkostí, šarmem a elegancí vytřela prdel Oceánovou jedenáctkou, přičemž pět neznámých argentinských cigošů nonšalantně vymazalo všechny ty profláklé držky a Frančela, jihoamerický klon Dočolomanského a Lindy, charismaticky vyklůnoval i Žorže. Asi nejostřílenější scenárista světa, pan LaVida Misma, poskytl neotřelé noty, a ač to při vlastní loupeži patrně až taková hladká taškařice určitě nebyla, spektákl je z toho fikaný, svěží, příjemný, napínavý a opřekot ubíhající jako zhulený mastňák před orgánem.

Kery Chuligán je řádně jetá a mimořádně neestetická vykopávka, ovšem i tak jí penzionovaný kopáč Ralf neváhá pořádně prozkoumat hrboly, a dokonce jí i rozrýt nějakou tu brázdu na pozadí. Druhé světové. Ryje natolik urputně a hluboko, že nakonec paní Chuligánové narazí na kýl. Ranně středověké bárky. V zádech má však satanžel i svou, ještě jetější bábu, která mu včas zatrhne to rejdění. V hlíně. A je z toho takové ničím neurážející, starovelkobritsky šarmantní a vcelku odsejpající melodrama, které se dá přežít i bez toho, aniž byste po něm hned přibrali třicet kilo, nakoupili kočky a začali vášnivě číst tklivé a stylisticky obskurní příběhy Rytmu života o ubohých otylých důchodkyních, které náhle opustil manžel jen qůli tomu, že jim smrdělo z huby, byly nesnesitelně senilní, panovačné, myly se jednou měsíčně a v jednom kuse držkovaly.

Bromazepamum ketazolam avizafon multidosis! Tak přesně tímhle zaklínadlem z odborné středověké publikace Malleus aptum jsem se jednou snažil vyvolat pekelníka, který by oživil mé dávno mrtvé iluze o tom, že lidi ve skutečnosti nejsou až takové kurvy. Byli, a i přes mohutné vyvolávání se na mě ten rarach těžce vysral, asi zrovna někde prcal Vetchého, a já skončil na oddělení klinické démonologie, kde ze mě museli enormními dávkami mámtovpičismu vymítat nechuť vegetovat. Taky mi dost pomohlo, že jsem tam tenkrát potkal Ježíše. Měl mastné vlasy, mykotické nehty, vyhnité zuby, od hřebíků rozpíchaná předloktí, smrděl, pořád po někom somroval cigára a bez přestání nesouvisle blábolil o tom, že nás jeho fotr jednou všechny spasí, jen co on prý konečně sežene dostatek receptů na pseudoefedrin. Mě tedy spasil. Když totiž narazíte na někoho, komu jebe doopravdy, uvědomíte si, že jste na tom mohl být ještě daleko hůř, tak nějak se nad všechno racionálně povznesete a duch už nikdy nezvítězí nad hmotou. To tadyhle slizký dědek s cáklou bábou evidentně objevili daleko účinnější manuál, hned vyplnili přihlášky do mnohem progresivnější reanimační církve, Belzebub vykouk na první dobrou a z hmoty si udělal karboše, které dost ulpívaly mezi zuby, zatímco Ježíš celou dobu jen někde lhostejně squatoval. A je z toho peckovní, neotřelý a atmosférický kanadský bizárek, který satanžel kapku degradovali zjevně bezradným závěrečným myslomrdem. Trochu škoda, nicméně i tak pořád kulantní nadstandard, a Justýna Gé Pije určitě budu i nadále šmírovat.

Pár výborných sarkastických instavtipů, řádně schválených a povolených vrchním inkvizitorem BBC (British Behavioural Censorship), zabalených do podprahové fašistické sračky, stádové diverzitní výuky korektního humoru a pseudoetické manipulace tupých ovcí do korporátně dicktovaného kolektivního vědomí. Tak nejdříve humorně pořádně rozetřeme trendy hovna po Republikánech a Trumpovi (ne, že by si to nezasloužil). Aby se neřeklo, že jsme nějak nedemokraticky zaujatí, okrajově jakože zažertujeme o metuzalémovosti Bideta, tady by to samozřejmě stačilo, načež to hurónsky dáme sežrat Džonsnovi, že si dovolil progresivně se chovat v rozporu s doktrínou Bridgewateru, ČLR a s předem kalkulovanými plány finančního blaha globálních online zmrdů a farmaceutických jebek. Celé to ještě okořeníme „neškodnou“ taškařicí o australských požárech a jemným, laskavým a neškodným polechtáním mileniálů a Retardgréty, jakožto hlavního nosného média. Načež přijde na přetřes pandemence, to ihned citelně zvážníme, a jakmile dojde na negry, padneme pokorně na privilegovaná kolena, veškeré humory jsou ty tam, přičemž každého, kdo by si náhodou dovolil mít jiný názor, pohotově karikaturujeme jako naprosto vypatlanou maloměstskou gaučovou rasistku, konspirativní a xenofobní piču. Karle, jsi prase! Prase a hovado!

Už při oznámení, že budou Denzl s Ropuchou honit mile slizkého masouna v zase jednou áčkové produkci, jsem málem začal taky honit. No, ještěže jsem nechal svůj tenisový loket v klidu. Žádná sériová hitparáda to tedy rozhodně není, napínač se skoro taky nekoná, chcete-li vidět krev, musíte si u toho udělat žiletkou pár zářezů do předloktí a psychopat se chová jako totální kokot, jakož i ti dva honiči. Léto je sice kulantně vyšinutý humusák, ale na to nemusí moc hrát a stačí mu být sám sebou. Prostě jeden vcelku slušný nápad o maskování cizí viny, zabalený do dvou hodin unylého behaviorálního kokotismu a scénáristické bezradnosti, záměrně už v přívěsu nastříhaný jako Mlčení sedmi jehňátek, aby se na to nějaký ten chudák, naladěný na temnou a chytrou řezničinu, podíval. Nakonec jehňata byla jen dvě, bečela na plnou hubu a ten kvotující prkenný černý tranzistor Michal, vycházející hvězda korektní světové kinematografie, tomu taky dvakrát nepřidal. Naprosto přiblblé vytváření dojmu, že teď všude běžně potkáte nějakého toho čokoládového pomátsexuála, navíc velmi hrubým způsobem genderově i rasově diskriminuje například mentálně zaostalé Asiaty, laponské zoofily, hispánské fetišistky i muslimské frotéry!!! Ale pevně věřím, že i oni záhy začnou hystericky vyřvávat a jejich čas ještě přijde.

Lidstvo by si mělo uvědomit …, lidstvo nutně musí tamto …, lidstvo by neodkladně mělo toto …! Nicméně v konečném důsledku lidstvo stejně nic neudělá, protože lidi na to jebou a vždycky budou. Mikro je holt prioritou před makrem, a dokud se nebudeme dusit nebo topit ve vlastních obývácích, rozhodně bude stále vítězit proprietární pinožení nad jedinou pravdou a láskou slizských, olupených ekoteroristických paniců, narkáčů a hysterických batikovaných matek z neomarxistických neziskovek či jiných pozornostních kurev, které by jinak svou „žurnalistickou kariéru“ završili maximálně tak prodáváním Nového prostoru před Hlavákem (Čímž nadšeně zdravím nejen celou redakci kulturního vytřiprdelníku A(ntifa)2. Čest vaší angažované práci, soudruzi!). Ti sice taky vědí velký zevní genitál o tom, která doopravdy bije, protože jediným, zcela nezpochybnitelným a „vědecky“ prokázaným fucktem zůstává, že globální oteplování, pokud nějaké existuje navzdory precizně zdokumentovaným klimatickým cyklům planety, způsobilo výhradně náhlé přemnožení buzerantů a tranzistorů v populaci, ovšem když už nějaký levicově certifikovaný jakože vědec přijde s nějakou pateorií, co zní na prvních 80 kvocientních bodů dost logicky, chytnou se jí jako dogmatické hovno košile a šup všechno do extrémů! Zaslepeně, angažovaně a hluše k jakýmkoliv logickým protiargumentům. Když se ve škole bral ekoterorismus, zrovna jsem měl příušnice, tudíž se necítím být fundován ani hajlovat, ani zpívat Internacionálu, i když by to nakonec asi vyšlo nastejno. Každopádně si myslím, že pravda je tam někde venku, tak nějak uprostřed mezi půlkami. Čili lidstvo je dozajista pro Gáju hrozbou, množí se jak švábi a mohutně ji čím dál tím více zasírá, nicméně až tak horké to zase nebude a Vilyho můžeme pořád zachránit. Má to ale jeden háček. Když už civilizovaná půlka světa v utopistickém příkladu rozvěsí lobbisty a kšeftaře s emisními povolenkami na kandelábry, šlápne na krkvavici nějakému tomu hnusnému znečišťovateli a začne jej nutit své, otravováním prostředí nabyté, miliardy vrážet do nezávadných výrobních a filtračních technologií, ten na ně jen s úsměvem vystrčí fakáč, love si prostě nechá a jen přemístí své lukrativní podnikání do brutálně přemnožené Číny, Indie či jihovýchodní Asie, a jedeme dál. Tam je a vždy bude ekologie sprosté slovo a vítají jej s otevřenou náručí, protože za přikládání uhlí do kotle je dvojnásobná mzda než za bahnění se v rýžovišti, tudíž jsou ovčané spokojení, CO2 minuty blahořečí vládě, roste jim životní úroveň a začínají se přemnožovat geometrickou řadou. Docela začarovaný kruh, což? Kruh, se kterým nehnul ani úsměvně demagogický populismus Alfonze Tratoliště při tažení na prasidenta Spojených sráčů, a rozhodně s ním nehne ani trapná cvičená opice v podobě slizkého a krajně nesympatického mongoloidního fakana při tažení přiblble, hystericky a teatrálně vycákat svůj autismus na zkorumpované politické zkrachovalce z Organizace Strojených Nul. Naopak. Při pohledu na takto umělohmotně vykalkulované, sociálními sítěmi vyhajpované a zcela prázdné zneužívání přitroublého dítěte, tupě na povel papouškujícího klišovité fráze z ekoteroristických příruček bez jakékoliv syslupné argumentace, podtextu či reálných návrhů na řešení, je mi totálně na blití, vzpomenu si na Mishu a mám neodolatelnou chuť jen natruc takovému pičizmu ztrojnásobit svou uhlíkovou stopu, začít žrát jen maso kompletně bez příloh a otevřít si řetězec uhelných elektráren! Ucelenost nahromaděného materiálu jednoznačně svědčí o svinském, pozornostně kurevském a výnosném kalkulu, a to úplně od počátku, kdy kůl táta, co vypadá, jako by se právě odpoutal od řetězu na ropné plošině Exxonu, poprvé upnul obsedantní pozornost té zrůdičky na prázdné ekofrazeologismy, asi aby jej doma tolik nesrala kompulzivním okousáváním nábytku z IKEA. Kdyby to byl tenkrát třeba Bůh, lítá teď retardér s fanatickým pohledem a krucifixem v ruce po světových kongregacích, náhodně vyřvává nejčtenější citáty z Bible a fotí se ve velkém s Pyjem XXX. na krabice na hostie. Jako strategie geniální, o tom žádná! V dnešním překorektnělém a inkviziční patoetikou asociálních sítí bedlivě sledovaném světě si tupě plácajícího postiha jen tak někdo nelajsne poslat do piče, dokonce i Makronku dostane, z amorálních neziskovek se podpora jen hrne, táta i potrat si zadara pocestují po celém světě, jsou na výsluní pozornosti, přičemž ještě strhnou lavinu přikvokávajících nezletilých kravek, co uzřely příležitost virtuálně se zviditelnit, a aniž by i ty měly tucha, o čem to vlastně prázdně melou, organizují masové základoškolské stávky s podtitulem „Chceme čistou planetu, tak to prostě nějak zařiďte a HNED!, vy hnusáci, co jste se opovážili zkurvit nám dětství!“ A bodejť by ne! Je to daleko méně bolestivé, než se učit a vzdělávat, abych příště věděla, jak moc prázdné až hloupé je to, co veřejně vypouštím z huby, a navíc mi na Instáči roste sledovanost tak, že se na celou školu stejně můžu vysrat a živit se jen Instapičingem. Takže jak to shrnout? Inu, je to něco, jako když je neméně šarmantní psychoškrkavkolog a vyšinutý potulný kazatel apokalypsy Flégr mediálně etablován jako expert na epidemiologii a virologii, a nevkusný až odpudivý debilní cirkus, který ve svém konečném důsledku přinutí akorát tak pár vypatlaných mileniálu neházet použité šprcky do kontejneru se sklem. Závěrem bych rád ještě jednou srdečně pozdravil z této zatím svobodné „nikým nemoderované platformy ke sdílení nenávistného a krajně pravicového obsahu“ (ČSFD) všechny ty nehezké, krutě zneuznané a krajně levicové hololidi z nikým nemoderované platformy ke sdílení fašisticko neomarxistické propagandy, sluníčkové patomorálky, pseudoetiky, pakultury, cenzury a odporu ke svobodě slova (A2): Táhněte do prdele, soudruzi!!! Doufám, že jsem to odargumentoval minimálně stejně úžasně jako Gréta kataklysma!

Úvodem mého zvratku důrazně žádám všechny Instakokoty, aby se dílu vyhýbali víc než příjice antibiotikům a nekurvili tomu renomé, protože ač kokotmédie v anotaci, rozhodně se nejedná o přiblblý povrchní netflusovský trapkofekál, u kterých se vždy tak oduševněle chichotáte. Film, po kterém nejednoho životem zklamaného obstarožního otyloně děsně rozbolí hemoroidy, načež si jej sevře pravicí, nechá Parkinsona, aby z něj vycákal poslední zbytky krize středního věku, pověsí péro na hřebík, vyžere nejbližší pizzerii a konečně začne pořádně okopávat záhony a rybařit. Opět naprosto blažený, šéfovsky laděný spektákl, v němž se jen o trochu míň žere a o trochu víc osahávají koule, o tom, jak se člověk ani neotočí a náhle zjistí, že už je bez energie, zralý na cévkování a to své krátké časové okno biologického živoření tu dokonale projebal, přičemž zatouží ještě naposledy vrazit tři prsty do třináctky, vystrajkovat kuželkárnu a z posledních sil poklátit nějakou tu zatuchlou padesátku. Olivou na mozzarelle je tu pak kulantní resuscitace Turturova psychopatického kuželkáře Ježíše Kvintány, a především doktorka Cunddyová. Ta to tam tak z pěti metrů i v třiapadesáti pořád ještě má, je naprosto rozkokošná a apeluje tak, až by jeden bez brýlí málem odhodil gerontofilní zábrany a naprudko ji ohnul přes chodítko.