verbal

Tak jo. Následující komentář je rozkošný, citlivý, něžný, hravý a romantický, psaný v duchu těch nejlepších tradic nové a lepší filmové publicistiky, přičemž neobsahuje jediné fuj fuj slovíčko, které by neprošlo HOMOcenzurou či přísnou certifikací Svazu hysterických bigotních matek. Vaše ratolesti jej budou dozajista milovat! *** To máte stejné, jako když si na anonymní internetové seznamce nabrnknete zábavnou, voňavou, pružnou a neostýchavou dvacítku, slibující nevšední zážitky, a těšíte se na první společné randevú. Důkladně se pocákáte Pitralonem, negelujete přehazovačku, pečlivě si Žiletem Mach 3 vyholíte obě nosní dírky, aby se vám při upřímně vyhnitém, lascivním úsměvu nedělal nad horním rtem knír, chlupy v uších ležérně zamaskujete otíkovskými sluchátky, vycumláte dva pytlíky mentolek a pro případ, že by náhodou k něčemu došlo, podtrhnete svůj kůl mladistvý vzhled tím, že si upletete na koulích děsně IN dredy. Celý natěšený pak spěcháte v šik šedém baloňáku, nesmírně stylovém černém roláku a nejlepších tesilkách na místo setkání, kde se však k vašemu nemilému překvapení objeví její dvacet let krutě sexuálně zanedbávaná matka, která na první pohled okamžitě promění vaše dříve dokonale mlsné erotické fantasie v hromadu třesoucího se sulcu, v němž ulpívají zbytky chlupatých vepřových kůží. Nepoddajný porost nohou, na kterých byste jen stěží našli kotníky, se dere přes vyšisované silonky, v podpaždí košťata následována obrovskými mastnými kruhy na krepové halence, neidentifikovatelný počet špatně oholených, pórovitých brad se vzrušením chvěje při každém vašem slově za nedočkavého pomrkávání prasečích oček, figura, která by z fleku vyhrála konkurz na nejnovější reklamu Myšelinu a celá ta scéna nejdrsnější barokní dekadence je jemně podkreslena všudypřítomným odérem hovězího pižma, při němž v místnosti hnědnou květiny. Inu, něčemu takovému rozhodně nemáte chuť strkat prsty do Termixu ani ve svářečských rukavicích, aby vás náhodou něco nepohryzalo, a tak se s hlasitým, táhlým zaprděním vymluvíte na náhlou střevní příhodu a zděšeně prcháte zpět do bezpečí domova pustit si po dvacáté Kmotra a vrátit se k tomu vzrušujícímu honění nad anonymními entitami u internetů. *** Ačkoliv je Jeník slizký jak cigánské hračky a hraje tak, až se z toho málem krčí celuloid, pokud se nejdřív podíváte na tohle, smutně zjistíte, jaký byl scénárista babral, režisér manták a dramaturg hovado.

Milé děti, fuj fuj slovíčky pro dnešní den jsou „zkurvený“ a „nasrat“. Nezapomeňte je zítra hezky nahlas zopakovat pančelce v hodině českého jazyka, poté školní psycholožce a v neděli panu faráři. Přitom určitě zdůrazněte, jak se teď cítíte duševně zmrzačené, protože jste je dříve vůbec, ale vůbec neznaly a naučil vás je až strýček verbal na té tolik prestižní HOMObázi, plné nové a lepší filmové publicistiky! A teď už si konečně procvičíme nově nabytou slovní zásobu v celých větách. *** Od něčeho, co má v názvu Holms a v anotaci krimi, by jeden očekával alespoň trochu pižma Ártýho Onana, a ne k uzoufání nudnou až otravnou sondu do geriatrické péče, v níž zteřelého starce kosí Alzhajmr, až je schopen podle škrábanců na podlaze brilantně vydedukovat maximálně to, kde mu ten zkurvený Němec schoval chodítko, a dle skvrn na bryndáku, kdy měl naposledy ledvinkový puding. K tomu je tento zapeklitě komplikovaný případ stařecké demence mohutně podkreslen strhujícím vykuřováním včelstev a nesmírně poutavým blábolením s mimořádně iritujícím frackem. Ačkoliv proslulý homoděj Gandalf Hnědý plesnivějícího dědka předstírá naprosto famózně, je i v literární podobě tento Senil Baskervilský, nebo chcete-li Údolí bércových vředů, jen nechutným a úmorným parazitickým pokusem amerického pomatence Miče Šullina artově nasrat před dveře Bejkrstrýt 221bé. Počítám, že se záhy všichni ti milovníci ubíjející gerontopoetiky dočkají z jeho péra i Cévkování Erkyla Poarota nebo Případu plného bažanta slečny Márplové.

Verze 2.0! Tak jak to tedy vlastně bude? HOMOcenzorek sliboval vypičipávání a banování na věčné časy a místo toho maže, až jede! Opravdu to nechápu. V HOMObázi, kde psychicky dosud stabilní náctiletý masturbant bez většího úsilí nalezne toto, toto nebo toto, je trocha verbalovy edukativní grafiky na překážku? Inu, dobrá! Jdu tedy do sebe a nejhnusnější a nejškodlivější místa v použitých obrázcích jsem patřičně vycenzoroval. Akorát mi nějak blbne Fotošop, tak omluvte sníženou kvalitu detailů! *** V obavách z toho, že by některé zcela záměrně a necitlivě použité nechutné vulgarismy zůstaly všemi těmi čistými a mravnými školáky nepochopeny, a tudíž by tito mohli mít příliš psychicky stabilní dětství, rozhodl jsem se je dnes vybavit dokonale ilustrativní grafikou. Pro dobro našich nejmenších velmi doufám, že si zdejší HOMOcenzor nedělal jako obvykle z huby trhací kalendář a co nejdříve začne činit slibovaná opatření! *** Tento film posílá směrem do zteřelé piče především kásting. Dle dobových fotografií poměrně pohledného Vikiho „Mladého“ Peréze tu totiž paroduje nějaký mimořádně slizký Saïd Aouita, jemuž od chvíle, kdy poprvé vystrčí svůj nesympatický xicht na plátno, nepřejete nic jiného, než aby mu nějaký nepřátelský rohovník co nejdřív přimrdal takovou, že by už do konce projekce nevstal, a poté, co se nezadařilo, aby ho ti náckové aspoň co nejrychleji zholokostili. Celé se to pak snaží vypadat barevně a sebevědomě, ale ve výsledku je to vyumělkované jako šedesátiletá kurva, dramaturgicky duté jako frýšop a ploché jako rumunská gymnastka. A ona tolik chtěná úderná srdceryvnost působí nakonec zhruba stejně seriózně, jako by Miro Žbirka dvakrát významně povytáhl obočí, načež hrdě na Marthu vytasil své ovyrážkované, pokroucené pěticentimetrové „hovado“ a se samolibou dikcí pyšně pronesl: „Pozri, čo pre teba mám!“

Místopřísežně prohlašuji, že při psaní tohoto zvratku byla mimořádně krutým způsobem týraná zvířata a použité vulgární odpornosti okamžitě uvrhnou každého dosud nezkaženého předškoláka do morálního bahna a nenapravitelných psychických traumat. Čest HOMObázi, která se s tím jen snaží nepokrytecky a po bolševicku zatočit! *** V dobách, kdy se ještě negrům mohlo říkat negři, se skupinka vypatlaných, asociálních negerských kriminálníků rozhodla seknout s prodejem drog, a za utržené peníze si otevřít krutohustý recitační kroužek. Jejich oduševnělá, nesmírně sofistikovaná a dokonale se rýmující lyrika, složená z veselých příhod z dýlování a plná matkojebů, mrdání policajtů, kurvení štětek, kouření čuráků a jebání na justiční systém, který jim kdovíproč chudákům znemožňoval fetovat, prodávat krek a vzájemně se bez mrknutí oka vraždit, nakopla ostatní vypatlané asociální negry natolik, že ve dvaadevadesátém málem vypálili a vyrabovali celé Losí Andělice poté, co si ti zkurvení, rasističtí bílí policajti dovolili něžně se nepomazlíčkovat a nepoobjímat s ožralým a agresivním budoucím kriminálníkem Rodny Králem. Inu, kulturní fenomén je holt kulturní fenomén! Američtí soudruzi měli tehdy máslo na hlavě, protože si to tam z té Afriky sami natahali, a tak místo aby ty inteligentní, mírumilovné a skvěle asimilované spoluobčany vyexpedovali zpět pod bitch otrokáře na bavlníkové plantáže, rozhodli se je raději utolerovat xmrti. Načež přizdisráčská Evropa okamžitě chytla syfla, a tak tu dnes milujeme všechny ty eritrejské Usámy a je jen otázkou času, kdy to tu Čonkovi pod výstižnými gangsta pseudonymy jako Tupák, Ledová Briketa, Doktor Dement, Padesatikačka „more“ Džexn či Emsý Barevne Kovi rozjedou naprudko! Ultradrsnému Ledovému Kubíku patrně už to přednášení tolik nesype jako v dobách, kdy jsme se mezirasově tolik nenáviděli, a tak se rozhodl postavit si filmový pomníček. Ač je to pomníček morálně přinejmenším diskutabilní a Ledař se všemožně snažil udělat ze sebe a svých spolurecitátorů kůl negry, výsledkem je znožně natočené, přehledné a místy až mrazivé memento toho, co je to v těch ghettech za zasranou, vymaštěnou pakáž bez jakékoliv úcty k životu, kultivovanému soužití a civilizaci. Avšak naštěstí dle moderních geopolitických teorií za vše může ten zlý, zkostnatělý, fuj, fuj systém a jedinečným řešením v intencích všudypřítomného lidství je ten nebezpečný odpad s otevřeným srdcem, přátelsky a mile vychovávat neustálým pacifistickým omíláním zrapovaných edukativních manter jako „Choď do školy! duc duc Nekraď! duc duc Nefetuj! duc duc Nedýluj! duc duc Nevraždi! duc duc duc“ a to patrně do té doby, než slaboduché, primitivní zlo a nejnižší animální pudy konečně zvítězí nad láskou, humanitou a porozuměním. No nic, musím končit, než si s dávivým smíchem poprskám monitor a do ruda oplácám kolena…

Klíčová slova pro snadnější vyhledání HOMOcensorským vypičipávačem v dnešním zvratku budou: Kundín, pičí, prdelky, pichna a šukání. Intenzivně se tedy pomodlíme za duševní zdraví našich školáků a jdeme na to. *** Tak nám jitra zase utichla. A bylo to po všem tom řevu v posledních týdnech dost příjemné a osvěžující. Z originální verze vykuchali převážnou část komunistického patosu, původní odulé komsomolky se špatně oholenými kníry, přitažlivé pouze ze zoologického hlediska, nahradilo pár modelek, které se rozhodně nebály ukázat, jak ruská vojenská uniforma vzor 43 dokáže umně skrýt perfektní kozy a katalogové prdelky, načež zůstal jen výborně natočený, dobře odsejpající, napínavý a nijak neurážející akčňák. V něm navíc němečtí záškodníci berou ohledy na estetické cítění diváka, neboť kosí tu pičí soldatesku pěkně od těch nejhnusnějších a nejlepší pichny vydrží až do konce. Krása. Už od původního filmu mi však vrtá hlavou jedna věc! Opírá se to údajně o autentické příhody, proto si myslím, že náš hrdinný staršina, soustruh Fedot Impotentovič Nemrdin, jenž si tam po večerech v březovém háji raději zádumčivě leštil bajonet a ofukoval kulky, místo aby soudružsky ulevoval svým spolubojovnicím od urputného svrbění, patrně ve skutečnosti tajil před marxisticky HOMOfobním politrukem svou orientaci. Velet totiž tomu Kundínu (ano, ta karelijská zašívárna skutečně místy připomínala Hobitín) nějaký heterák, dává si každý den po večeři sendviče a tak do čtrnácti dnů oslovuje všechny přítomné „Vagíno Ivánovno“, protože by se z toho věčného šukání pomát. Ale to už by asi bylo kapku jiné válečné drama, třeba s názvem „A zori zděs svingrovije“.

Dnes jsou ty mravně závadné tagy trochu slabší, asi nemám den. Jen "mrdnout, kurva a černoprdelník", vše samozřejmě v uvozovkách, jak to mají cenzorští pokrytci rádi. Tristní výskyt vulgarismů však nahrazují oplzlé, sexuálně explicitní eufemismy, a tak se i dnes, milí bratři a sestry v Kristu, můžete spolu HOMOkamarádem Martinem freneticky křižovat a sborově hřímat „Apage verbalis!“ *** Ač slušně natočeny a osazeny spanilými herci, jsou Vatikánské pásky dobré leda tak k zatejpování zlomeného krucifixu, kterým člověk vztekle „mrdnul“ o zem, když po půl hodině vzali za své veškeré naděje, že se ve vymítacím žánru dočká ještě něčeho záživného. A tak matička církev, ty „kurvy“ nenažrané, zlodějské, pedofilní, opět unyle zaříkává vlastní, účelově vytvořené bludy, za pomocí kterých tu za 10 století ukradla blahoslaveným, co mohla. V rámci soudobého píárka Vatikánské banky tu otravně vymítají sympatičtí a kůl „černoprdelníci“ slizkou bloncku, které Satan přefoukl silikony a jíž by za normálních okolností vymetali někde v sakristii deseticentimetrovým duchem svatým, když by jí předtím po zpovědi naordinovali jako vykoupení půl hodiny foukání do šalmaje. A jakmile se to konečně začne alespoň trochu rozjíždět, tak to skončí, za což by celý realizační tým zasloužil za hysterického předčítání Rituale romanum análně zprznit borovou šiškou.

Taxem na to dneska přišel. Klíčem k nové, moderní a necenzurovatelné filmové publicistice jsou uvozovky! Když si i vrchní pokrytec ve své erudované kritice dovolí pro něj zcela abstraktní „vylízané pičky“ i jemu daleko srozumitelnější „vyfajčené ftáky“, aniž by se velkohubě nepozastavoval nad tím, jak se tu pak věřící matky hystericky křižují a ubozí školáci končí s doživotními psychickými újmami ve svěracích kazajkách, považuji to okamžitě za etalon zdejší inkvizice a jdu do toho naprudko, uklidněn HOMOujištěním, že co je v uvozovkách, to se vlastně vůbec nestalo. *** „Jo, kurva!!!“, zvolal jsem nadšeně po zhlédnutí prvního dílu … „A do piče, napsal jsem na seriózním filmově-publicistickém serveru „kurva“!“ … „Kurva, řekl jsem v předchozí větě „do piče“!“ … Ups, trochu jsem se zamotal v pekelném kruhu, no nic jste naštěstí přes samé uvozovky neviděli, tak pojďme znovu: „Jo, kurva!!! “, zvolal jsem nadšeně po zhlédnutí prvního dílu, „konečně něco alespoň trochu reálného o opravdovém hákování, a ne jako obvykle, když nějaký homodebil naboří čínským tabletem bez internetu během pěti vteřin Pentagon, zadáním všemi těmi Anonymousy přísně utajovaného příkazu „Hekni Pentagon“ do ukrutně profesionálně rutnutého, nejnovějšího Androidu 6.0 Dželyšit.“ „A do piče!“, prohlásil jsem po přetrpění následujících devíti epizod, ve kterých se ta počáteční naděje nekompromisně odebrala směrem k „prdeli“ a já osm a půl hodiny čuměl, namísto pronikání do vysoce zabezpečených serverů, na deliktické pronikání do duševních pochodů nějaké nesympatické psychosmažky. K tomu všemu byla hlavní postava opravdový hnusák s vizáží přišlápnuté ropuchy, jehož jediným hereckým počinem bylo valit bulvy v jednotvárné etudě „snažím se urputně „vysrat“, tudíž jsem neměl ani možnost k němu jakkoliv přilnout. Ale jak se tak dívám na ta zdejší červená čísla, byla to asi děsně kůl píce pro všechny ty iluminátskými báchorkami vypláchlé „šulínky“, co když zrovna nečumí na pomatené „pičoviny“, postávají s hadrem přes xicht před Mekdonaldem, kde v rámci úplně vlastního, „hlubokého a zcela opodstatněného antikorporačního a antiglobalizačního přesvědčení“ demonstrativně potěžkávají dlažební kostky.

Varování!!! Následující text obsahuje výrazy naprosto neslučitelné s novým morálním poselstvím této HOMObáze a mravním kodexem všech slušně vychovaných šosáckých pokrytců! Jmenovitě: pičóza, vyprcat, hovno, kráva (v hanlivém a urážejícím úzu), kunda 2x!!!, zkurvený, vysrat a bordel. Nesnesete-li pohled na takovouto nechutně explicitní termitologii, okamžitě přestaňte číst a raději se v modlitbách odeberte na nejbližší mši. *** Někdy vás dílo zasáhne natolik, že k vyjádření nejniternějších pocitů z něj prostě nenalézáte slov a nezbývá, než se úchylit k použití hlubokých impresionistických metafor s filosofickým přesahem. Takže, tento film na mě působil stejně, jako by doprostřed Monetova obrazu někdo vysral velké, sytě hnědé hovno, načež přiběhli Dyzny, Rosamunde Pilcher a Míša Kocáb, ten exkrement pečlivě a láskyplně rozmazali a do vzniklé kompozice se škodolibým chechotem rozházeli duhu, jednorožce, cukrkandl a sytě červená, nechutně tlustá valentýnská srdíčka. A tak když se inteligentní, hygieničtí, kulturní a dokonale přizpůsobiví Mižigarovi rozhodnou, že už je to v pandžábských slumech nebaví a vydají se „zkusit štěstí“ do hřejivé náruče civilizované Evropy, mají vskutku na růžích ustláno. Usměvavý a bezchybně altruistický celní úředník je pustí do Šengenu dřív, než byste řekli „zkurvený migrant“, a první francouzská kunda, která uprostřed žabožroutských vidlí spatří bandu cigošů tlačící otřískanou hujdu značky Tata, místo aby okamžitě zavolala imigrační policii, všechny nadšeně poobjímá úplavice neúplavice a nakvartýruje si je do obýváku. Jsem na nás, Evropany, tak strašně hrdý! Milí Mižigarovi si následně koupí nejkrásnější holodům ve vsi, kde pak si pak kromě toho, že řvou a dělají bordel, otevřou kulinářský chrám „U snědeného psa“. V něm servírují ty nejlahodnější speciality kočovnické kuchyně jako například Bombajskou štěkanou, Kalkatské hafbanánky, Bhútanskou dogu na česneku či Sindhského mastifa alá bažant, to vše famózně doplněno vyváženou harmonií chuti Créme kynologique. Všichni za hrob tolerantní žabožroutští gurmáni jsou tím novým a skvostným multikulturním soužitím natolik nadšeni, až se ani trochu nepodivují, proč na ně jejich briardi a papilloni vždy po návratu z večeře agresivně vrčí, a houfně onen kuchařský ráj Mižigarových navštěvují. To se však záhy stane kroasánem v oku madame Nesympatické Krávě (dále jen „NK“) odnaproti, které naši fantasticky asimilovaní, srdeční Římané svou vysokou gastronomií odloudili zákazníky z myšulínského restaurantu, pročež splakala nad slimákem a zbyly jí jen lanýže pro pláč. Madame NK se však jen tak nedá a vyhlásí těm čmoudům nekompromisní válku tím, že demonstrativně skoupí na místní tržnici všechen česnek, aby jim to „telecí“ řádně vyniklo…. Inu, jak už to v rektobolných, trapných, hloupých a nevtipných pičózách chodí, nakonec opět zvítězí opravdová láska, madame MK se řiťoryvně zhlédne v odporně masitém obličeji otylého starého Mižigara, mladý šéfkuchař Deméter založí novou degeneraci rómských euromulatů vyprcáním té francouzské kundy, kterou si možná ještě pamatujete z počátku mého zvratku, všichni svorně vám do xichchtu vycákají extrémně přebarvený, kalkulativní kýbl kýčovitého slizu, a jestli ještě neumřeli, vysemeňují tam v toleranci, respektu, filantropii a dokonalém gastrosouznění dříve kultivovanou evropskou populaci dodnes. A vy mě omluvte, po tomto jedinečném zážitku se musím jít okamžitě dávivě vyblít.

Vraždící satanistický kultík spáchá na stanici Veřejné bezpečnosti v nějaké americké prdeli rituální sebevraždu oběšením se na prostěradlech v úplně prázdné cele bez oken. Soudruzi je asi při zadržení prohledávali nedbale, a tak si nevšimli, že u sebe mají nějaké to ložní prádlo, pár masivních lustrháků, akumulátorovou příklepovou vrtačku, hliníkový žebřík, sadu natloukacích hmoždinek M10 a kladivo. Toto drobné přehlédnutí má pak za následek, že si náš milý kultík posmrtně narazí na hlavy igelitky z Teska, pocáká je kečupem a přestrašlivě vybubá začínající policistku Tupku Lopatovou, jež se v devadesáti minutách nezáživné vykradené nudy chová zcela v intencích až aristotelovsky precizního scénáře, jehož díry jsou bezesporu hodny minimálně amatérského Pornooskara. *** Ani dnes samozřejmě neopomenu obohatit svůj zvratek o něco z té nové a lepší filmové publicistiky, jimiž nyní očištěná a obrozená HOMObáze tolik uchvacuje onu převážnou většinu typických uživatelů, tedy děti do dvanácti let a jejich za všech okolností mravné rodiče, kteří je zajisté neposkvrněně počali. Přikládám proto následující sofistikovaný dovětek, aby bylo zcela zřejmé, s jakými samoúčelnými vulgarismy, kupříkladu začínajícími na písmeno „P“, je zde třeba nekompromisně zatočit: Pomrdaný pičus prcal prdel posrané pizdy.

Film o agresivním asociálním vypatlanci v base by za určitých okolností mohl být vcelku zábavný a stát se přesvědčivým argumentem pro znovuzavedení trestu smrti. To by to ovšem nesměl být film o agresivním asociálním vypatlanci, který jen tak, bez ladu a skladu chodí skoro dvě hodiny po base, kurvuje, pičuje a sem tam zmlátí nějakého slabšího agresivního asociálního vypatlance či bachaře. Sledovat celou tu dobu bez jakéhokoliv děje trapného přehrávajícího debila může být pro artově a pohlavně dezorientovaného laika či jiného agresivního asociálního vypatlance možná hluboký a „sýrový“ umělecký zážitek, avšak erudovaný filmový kritik mého formátu opět neváhá sáhnout do bezedné studnice odborných filmově teoretických termitů a vytáhnout z ní zcela exaktně výstižný pojem „zrůdná pičovina“. Tak, ve světle posledních událostí kolem připravované HOMOcenzury je nyní, myslím, ta pravá chvíle pozastavit se nad výše použitou, nesmírně fundovanou temitologií a oslovit všechny ty údajné houfy žáků prvního stupně ZŠ, jimž prý má pregnantní determinace způsobuje nevratné psychické újmy a doživotní kokotání, jejich neposkvrněné hysterické matky, které při čtení verbala upadají do terminálních laktačních psychóz, a bigotní otce, co pod mým neblahým vlivem opouštějí dříve funkční rodiny a tráví pak veškerý čas v kostelech, freneticky se křižujíc. Tak zaprvé, je vědecky dokázáno, že nazývání věcí pravými jmény nezpůsobuje rakovinu, ani pomalou a bolestivou smrt, natož impotenci, a už vůbec ne jakékoliv duševní poruchy, a pokud jste jiného názoru, nějaká vás bezesporu postihla, a to daleko dřív, než jste na mě narazili. Například naprosto neléčitelná akutní pseudomorální šosácká demence. Za druhé, u filmu, kde hlavní postava permanentně kurvuje a pičuje, ano, kurvuje a pičuje místo třeba volování a sakrování, jak je to ve vašem světě plném motýlků a voňavoučkých kytiček bezpodmínečně žádoucí, se odmítám jakkoliv přetvařovat jen proto, aby se z toho těch pár katechistických mravokárců a jejich sterilních dětiček náhodou neposralo. Velice se omlouvám, a předešlý mravně bezprecedentní incident napravuji daleko vhodnějším výrazem „nepohoršilo“. Nehledě na fuckt, že v nové, inkvizicí očištěné HOMObázi je velice diskutabilní již přítomnost profilu snímku samotného! Tato totiž nepokrytě proklamuje jeho existenci a někdo ze „Sdružení pro pravítko v prdeli“ by jej třeba pak mohl na těch okolních, fuj, fuj necenzurovaných internetech zhlédnout, načež by ho nepochybně jeblo. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct v „kakací dírce“ a „spravedlivě rozhořčil“. Měl by být tedy neprodleně smazán spolu se mnou a pár tisíci dalších filmů. No a za třetí se konečně dostáváme k oné pro pravověrné katolíky naprosto nepřípustné a nestoudně explicitní pičovině. No hanba mi!!! Vždyť jsem přeci mohl adekvátně použít Koniášem certifikovanou „hloupost“ či „hovadinu“, ačkoliv u hovadiny si nejsem úplně jist, není-li v chrámu HOMOpáně už hrubě přes čáru a přímou jízdenkou do pekla. Ne, to tedy, kletě, nemohl! Všimněte si, prosím, jak jsem v předchozí větě brilantně nahradil onu obvyklou, tolik závadnou a všeobecně nenáviděnou kurvu Božím slovem, ale také toho, jak se náhle změnil původně heterosexuální podtext mého zvratku. A podobně se to má i s tou prokletou pičovinou. Film má způsobovat emoce a tento nebyl výjimkou. „Hloupost“ ani zdaleka není schopna plně interpretovat mé emoční rozpoložení a pohrdání po jeho zhlédnutí, jako v tomto případě naprosto výstižná a trefná „pičovina“. Sémantický rozdíl mezi „hloupostí“ a „pičovinou“ je navíc minimálně dvě hvězdičky, a já rozhodně nehodlám homodegradovat svá fundovaná hodnocení a naději na nekompromisní objektivitu vkládanou do mě odbornou veřejností jen proto, aby nějakému prudérnímu čurákovi nezaskočila hostie! Ups, dneska jsem samý překlep, mělo tam být „čtenáři“.