verbal

Poctivé, svižné, uspokojivé, nedrhnoucí a veskrze příjemné honění! Honění Trouby Vilzna a jeho Kelyfemily skrz nějaký fiktivní Kambos či Laodžu rozlícenou chuntičkou Rudých Kvérů, kteří milují porcovat americké korporátní zmrdy mačetami. Záda jim kryje šarmantní bondáží jako vždy sympatický trubec jejího veličenstva, zdegenerované staré krávy, a já se na rozdíl od všech těch zdejších přihřátých müslitelů, brutálně nadhodnocujících dementální pičoidy plné Džonviků či Ekvalizérů, naprosto skvěle slaboduše bavil. *** Rád bych teď své pocity s ohledem na novou a lepší filmovou publicistiku co nejlépe přiblížil i těm nejmenším čtenářům, aby se tito mohli adekvátně rozhodnout, zdali si tento příjemně erkový filmík pustit hned po Kouzelné školce. Takže, milé děti, bylo to skoro stejně zábavné jako prcání vaší stále pružné a dobře vypadající maminky. Víte, vaše maminky totiž vždycky nebývají takové prudérní a upjaté krávy, jak předstírají při vaší šosácké výchově a při psaní rozhořčených stížností tomu pokryteckému HOMOvi. Občas, když si hrajete ve školce a tatínek se dře v pojišťovně, abyste mohly jednou za rok na dovolenou do Chorvatska a váš labrador měl co papat, pozvou si domů nějakého toho hodného strýčka. S ním pak vyvádějí strašlivě prasácké králičkárny, které toho ňoumu tatínka v katolické škole nikdy nenaučili, hrozně u toho křičí, ač s tatínkem jen unyle funí, říkají moc ošklivé věci a požadují úkony, které uvádějí do rozpaků i profesionální pornoherce. Tak kupříkladu maminka pětileté Janičky ze Sezimova Ústí zásadně nikdy nemluví sprostě a předstírá znechucení i při slovíčku „hovno“. Ale sotva se za tatínkem zabouchnou dveře jeho Oktávie a objeví se strýček, někdy se docela zapomene a vylezou z ní větičky jako třeba „Mrdej mě jako děvku!“, „Vraž mi ho, kurva, do prdele!“ nebo „Vyliž mi tu kundu do sucha!“. To jsou věci, co? A vy řeknete bráchovi „debile“ a nemáte týden Večerníčka.

Dárek se snaží navázat na nejslavnější šestákové srylery 90. let o intruzivních úchylech. Snaží se, snaží a snaží, až to s ním vypadá docela dobře, když tu náhle vyvrcholí ukrutně teploušským závěrem, který předchozích, slušně rozjetých devadesát minut totálně spláchne do hajzlu a udělá z Uoryjorova jinak solidního snažení akorát kulisu k žehlení dámského spodního prádla nadměrných velikostí a pánských kožených tang. A tak se dospělý heterodivák pouze utvrdí v tom, že by Žoel víckrát neměl experimentovat s buzerantskými bradkami, Betmen se měl držet pouze přeslazených kokotmédií a slečna Předsíň hrát výhradně s papírovým pytlíkem přes hlavu. No, možná bych jí sem tam povolil otvory pro oči. *** Jo, a málem bych dnes zapomněl vyšperkovat tyto dětské HOMOstránky novou a lepší filmovou publicistikou zneužitím několika bezúčelných vulgarismů! Tak třeba jen tak namátkou něco od „ká“: „Kouřila kurva kokota!“. Veď „fajčenie ftákov“ je predsa povolené, však, HOMO?.

Tak co bude, do piče, s tou novou a lepší filmovou publicistikou, milé HOMO? Dneska tam mám kurvu, zmrda a hovno! Ani číst se mi to po sobě nechce, abych si nepřivodil nenapravitelné trauma, a hoššy z Cinespuru již čekají s otevřenými konečníky. *** Co to jako, kurva, bylo? Pokud to ve mně mělo vzbudit lítost a soucit s africkými vypatlanými malými zmrdy, zapůsobilo to asi tak stejně, jako když gorily týraly šimpanze a Čárltna Hestna v Planetě opic. Pokud mě mělo vyděsit a nasrat, že v jednadvacátém století s námi Zeměplacku stále obývají primitivní hovada na úrovni doby kamenné, které se po pečlivém militaristickém výplachu v útlém dětství stanou agresivními a narušenými primitivními hovady, načež se odstěhují do Evropy šířit lásku, porozumění a Islám, tak to se esoterickému nudilovi, panu Fučimunakulemu, povedlo dokonale. Naprosto se teď nemohu rozhodnout! Mám si jako po tomhle blijáku na dálku adoptovat nějakého lostomilouškého čelnouška a zajistit mu lepší budoucnost a doktorát z antropologie tím, že budu až do jeho pětadvacetin házet prachy do bezedných a naprosto nekontrolovatelných jam UNICEFU a Člověka v plísni, kteří pak za ně pořídí plukovníku Mugabemu nového Maybacha a budou mi do mejlu posílat fotečky, jak čelnoušek hezky tloustne a mocinky dobře mu jde matematika a humanitní vědy? Anebo mám raději přispět na eritrejský jaderný program, aby se ta zvířata už konečně zformátovala definitivně a Afrika se dala od nuly osadit humanoidními a hlavně humanistickými obyvateli, kteří by civilizovaně dbali o budoucnost svých dětí a bezmyšlenkovitě se v té údajné nepohodě jen pudově nemnožili jako krysy, aby měl Addidas s Benettonem kam vyvážet svá nevkusně křiklavá trička, opičí chunty měly dostatek vojáků na kmenové genocidy a světoví filantropové mohli usedavě plakat nad obrázky mouchami obsypaných čokoládových miminek s nafouklými bříšky a velkohubě vymýšlet řešení neřešitelného, které nakonec stejně zase jen apgrejduje plukovníku Mugabemu jeho vozový park, neboť světové politické klima nekompromisně diktuje „jen sem tam krmit, ale nikdy nezasahovat“? Tahle unylá až nudná dvouhodinová drezúra malých primátů, prokládaná místy urputným mletím hoven a hlubokým existenčním filozofováním malého negramotného debila, mi k tomu rozhodování věru příliš nepomohla. A nevytrhl to ani jako vždy famózní Luther s dokonalým africkým přízvukem.

Parafrázuji: „Hodně hnusný rozjezd novinky, od které očekávám nepříjemnou a iritující pičovinu. V tomto směru mě snad Quantico nezklame. Mínus 150%.“ Konec parafrázování. Tímto bych mohl v pohodě skončit, a být za kůl frajera, jenže mně se nechce! *** Vždycky, když si nevím rady s hodnocením nějakého seriálu, počkám si, co na to největší hvězda HOMObáze - Kateřina Papstová, na jejíž profesionální soudy tu všichni pokaždé tak netrpělivě čekáme a která vždy přispěchá s nesmírně fundovaným hodnocením málem dříve, než odlezou z obrazovky závěrečné titulky pilotního dílu, aby prokázala, jak je hustě „V“, a zvlhčila si svou zahnívající zahrádku pár bodíky od slaboduchých čtenářů. Samozřejmě nejsem natolik úzkoprsý, abych to vždycky ještě pro jistotu nezkonzultoval s Ježíšem. Ten však bývá v názorech na Kevinu vesměs konzistentní, což beru jako zjevné požehnání. Ani zde naše krasavice nezaváhala, a tak se jako její věrný následovník mohu konečně vyjádřit i já. Děti a pokrytecký HOMOcenzor zbystří, neboť v tomto případě rozhodně nemíním šetřit těmi nejlaskavějšími superlativy. Mělo se to jmenovat Kvantyko 90210 a pod rouškou „dramatu“ se tu ukrývá odporný, zdegenerovaný, účelový, povrchní, sterilní a přiblblý kýbl kýčovitého hnisu pro Emtyvíčkem a Tytrubkou vypláchlé nezletilé retardy, jaký tu nebyl snad od dob Dósnovy sněti. Působilo to na mě úplně stejně, jako by mi někdo za zvuků libovolné plísně Hany Montány nablil do xichtu zpola natrávenou směs popkornu, maršmelousů, Haribo medvídků a zkyslé Fanty. Ke vší té hrůze je to osazené snad těmi nejhnusnějšími a nejnesympatičtějšími metrotranzistory a botoxovými bárbinkami, jaké v Losích Andělicích našli, jejichž koženě živočišné herectví alá Tak jde čas svědčí o tom, že dosud před kamerou akorát tak svorně kouřili čuráky v nějakém žužu videjku od Hustlera. Totálním vředem na prdeli celého pornoansámblu je pak plastickými rtíky zpizděná, vrcholně toporná, nebetyčně slizká a ultimativně blbá briketa, bombajská gogotanečnice a Miss Pandžáb 2014 jménem Čopra Farzekašová, jež je stejně úžasná herečka jako já mozkový chirurg, a která ve mně od počátku vzbuzovala jednu jedinou intenzivní emoci, a sice kompulsivní nutkání přetáhnout ji přes držku lešeňovou trubkou. Scénář celého toho svinstva dokonale osciluje mezi ultimativní debilitou a těžkou mentální retardací a tutově ho musel růžovými zvýrazňovači na srdíčkované papírky na hajzlu splácat nějaký kompletně depilovaný pupuš, jehož pečlivě vyfoukaný účes připomíná rozsednutý narozeninový dort. Takže, ač to normálně nedělám, po čtvrtém dílu jsem se rozhodl, že když si budu chtít vyvolat zvracení, strčím si raději prsty do krku, a za tímhle nekompromisně zabouchnu poklop žumpy, protože takovou zkurvenou zrůdnost, která z F.B.I. dělá dokonalou Falangu Buzerantských Imbecilů, by nevytrhl ani Brendn Volš v roli správňáckého arabského tenoristy.

Rydly se konečně zcentroval, pevně znovu čapnul své kopyto a po ukrutné biblické hemoroidiádě opět ukázal, že v žánru vě-fa nemá konkurenci a dokáže vám přišpendlit prdel do sedačky i dvou a půl hodinovým okopáváním brambor na Marsu. Uteče to kupodivu tak rychle, že ani pořádně nestihnete ochmatat svého registrovaného partnera, a po skončení skoro zapomenete i na ten nechutně odpudivý anglo – americko – čínský altruismus, kdy všichni ti tolik kůl a empatičtí lidé kvůli nějakému jelimanovi, co na Rudé planetě jebal na bouřkové zpravodajství a tak mu ujela raketa, zaplňují největší světová náměstí, truchlivě pláčou a mohutně mu fandí na velkoplošných obrazovkách. Kromě excelentní režie tu Rydly předvádí i neobyčejnou zručnost ve vodění marionet, když se mu povedlo přinutit dokonce i věhlasného pokrfejse Démona jednou málem nakrabatit čelo, dvakrát téměř zvednout obočí a několikrát zamrkat! Neuvěřitelné! A tak mám proti této mimozemské agrikulturní agitce pouze jedinou vážnou výhradu, díky níž bych sice mohl oslím můstkem dostat do tohoto zvratku pár pičí a poslat několik katolických školáků směrem dětská psychiatrie s nenapravitelným traumatem, ale neudělám to, protože piča se v nové a lepší filmové publicistice říkat nemá, aby si HOMOcenzor nemusel zase dělat z huby trhací kalendář. Ta výhrada dokáže estetickému divákovi skoro znechutit jinak spektakulární povrch Marsu, je hnusnější než jeho nejhnusnější kráter a jmenuje se Džesika Čestejn. Opravdu nechápu, proč musí v Holém údu poslední dobou cpát tuhle oslizlou pizdu do každého druhého filmu. Vždyť jako herečka stojí naprosto za vyližprdel a jako žena za ni nestojí ani po litru rumu. Tedy pokud nepatříte k těm ubožákům, co by ho ze zoufalství strčili i do škaredé rezavé trubky. A když Rydly navíc zkombinoval tuhle ropuchu se sterilní gymnazistkou Katkou, která poplatná svému příjmení hraje jako na Marách, jediným opravdu ženským prvkem v tomto spektáklu zůstal věčně patetický negr s téměř nevyslovitelným jménem Číjejetel Unprofor. Taky už by ho jednou mohli nechat ztvárnit nějakého drsného bělocha.

Smutný fuckt, že s Madonou přišel o koule, prokazuje Gej Ryčí i ve svém dalším snímku. A není se čemu divit! Nabrnknout si o deset let starší pornopaní s motorovým pekáčem je zhruba stejné dobrodružství, jako šnorchlovat bez plavek mezi barakudy s pytlíkem namalovaným na Nema. A tak když ho Gej po geniálním Podfucku dobrovolně strčil do soustruhu, který jej sežvýkal a vyplivnul, následuje už jen zmar, impotence a podivné bukviády, co letos vyvrcholily hloupoučkým vybarvičkovaným gejprajdem s příznačným názvem Muž ze strýce. Jedná se sice opět velmi zručně natočený, avšak veskrze tupý, sterilní a neinventivní pokus o Homobonda, jehož jediný přínos spočívá evidentně v tom, že přesličný metrouš Henry Clavin pomohl pár svěšeným pupušům od erektilní dysfunkce a zbohatlický fracek a naprosté neherecké poleno Ármí Kladivo zabrnkal svým sameťákem několika nezletilým kravkám a otylým hospodyňkám na slimáka. No, a mně se jen po skončení opět zanítilo básnické střevo a zkomponoval jsem nesmírně truchlivou a jímavou „Baladu o rýči“, gradující tak zvaným obkročným jambem, který si mohou všichni ti mnou postižení školáci kreativně dorýmovat. Nepochybuji, že s procítěně zarecitovaným dílem tohoto významu lze hravě zvítězit minimálně ve školním kole celorepublikové recitační soutěže Seifertova prostata. Hysterické maminky předškolních dětí pak žádám, aby to se svými ratolestmi před veřejnou produkcí důkladně procvičili. Nevadí mi, pokud vaši miláčkové nahradí v první strofě špatně vyslovitelné „er“ obvyklým „el“, ovšem dbejte na to, aby poté následovalo jednoznačně znělé „ypsilon“ a nikoliv měkké „i“, neboť by mohlo dojít k záměně s madagaskarským ovocem, pročež by se vytratila veškerá zamýšlená poetika a údernost básně. V první strofě rovněž prosím o přednes se stejnou intonací, jako když kolega Mácha lákal Jarmilu do sendviče. Takže, emh, ehm… Verbal: Balada o rýči - „Rýči! Rýči! Rýči! Rýči! / Ty už jsi teda pěkně v …… „hlíně“!“.

Milé děti! Zdalipak jste věděly, že “mrdník“ je odvozen od krásného staročeského slovíčka “mrdat“, kterým vše prapraprababičky označovaly to, když se někdo příliš vrtěl? Takže kdybyste někdy v noci nemohly usnout a nebylo to výjimečně jen kvůli tomu zlému verbalovi, vrazte mamince a tatínkovi (nebo strýčkovi) do ložnice a hezky je poproste, ať se tolik nevrtí, protože nemůžete spinkat. Samy se pak ráno ve škole snažte mrdat co nejméně, abyste se mohly plně soustředit na výklad, byly chytré a pančelku z vás nevtrlo. *** Pokud se vám do jednoho filmu podaří sehnat mongoloidního „scénáristu“, který je z kupy slaboduchých hoven schopen uplácat ultradementní hybrid mentálně postiženého DžonaWika a Rezidentního debila, střihače, co dosud porcoval ve fabrice plechy, pro hlavní mužskou roli nesympatické ochotnické poleno a pro ženský part neméně nadanou a k tomu mimořádně slizkou krávu, jíž od začátku přejete, aby ji někdo šlápl okovanou botou do xichtu, no a celé to svěříte do velezkušených rukou nějakého otylého Poláka, jenž místo režie studoval obrábění kovů a má za sebou jeden odporný videoklip čínského chlapeckého homokvarteta a jednu špatnou reklamu na šprcky, vypadne vám na konci otřesný, neumětelský digitální mrdník plný hnusných Audin a natolik sofistikovaných dialogů, že by nad nimi nechápavě kroutili hlavou i v šimpanzím výběhu. Jsem upřímně vyděšený ze všech těch „erudovaných estétů“, kteří to okamžitě nekopli směr žumpa a razantně za tím nespláchli.

Drazí, školou povinní čtenáři! I když o tom zcela upřímně pochybuji, může se stát, že některé termity strýčka verbala pro vás budou ne tak úplně známé a nezpůsobí vám tedy dostatečnou psychickou újmu, jak tvrdí HOMOcenzorek a vaši bigotní rodiče. Nebyl by to ale hodný strýček verbal, aby vás nechal tápat a zmateně se rozhodovat, jestli se zhroutit či nikoliv, a tudíž vám některá ta cizokrajná slovíčka citlivě objasní na rozkokošné didaktice s králíčky, jež bude pro vaše dosud nezkažené a nevinné müsli dokonale pochopitelná. Takže pojďme na to. Šukat – Pokud zavřete do jednoho kotce pana králíčka s paní králíčkovou, po chvíli se pan králíček k paní králíčkové připlíží zezadu, vyskočí si na ni, chytí ji naprudko pacičkama a začne dělat takové mocinky žertovné pohyby, u nichž se paní králíčková vesele usmívá pod vousky. Pozor, někdy můžete být svědky toho, že to spolu provádějí i dva králičí chlapečci, ale na ty se rozhodně nedívejte a utíkejte, protože jsou to nemocní hnusáci. Kurvit se - Někdy má paní králíčková nepřekonatelné svrbění. Pan králíček se místo těch žertovných pohybů buď raději čumí na fotbal, nebo je chudák až do úplného vyčerpání sice provádí, avšak na to zlé svrbění paní králíčkové to nestačí. A tak se zoufalá paní králíčkova vydá mimo králíkárnu, najít si jednoho, dva, tři nebo mocinky moc jiných králíčků, kteří ji od těch strašlivých muk rádi pomohou. Jebnout - Může se stát, že je pan králíček z výletů paní králíčkové roztrpčený, trudomyslný, ba až smutný. Začne mu z toho cukat v očičku, později papá uklidňující jetel, a když ten nepomůže, něco mu cvakne v té jeho králičí hlavičce a začne si myslet, že je veverka. *** Milá maminko, já i bratr doufáme, že už ses v tom Karibiku vykurvila dostatečně a brzy si pro nás přijedeš! Bába s dědkem jsou totiž nějací divní a vůbec nás ty prázdniny u nich nebaví. Furt někde jen tak postávají a blbě čumí, a tak je tu během dne totální pruda. Jediné chvilkové kůl oživení přichází až po setmění, kdy bába sem tam lítá nahá po domě, blije a seškrabává ze zdí omítku, no a dědek občas rozmázne bráchovi po xichtě posranou inkontinenční plenu, to však na pořádně virový matroš na Tytrubko zdaleka nestačí. Už od samého počátku je podezříváme, jestli jim prostě jen tak nejeblo, a pokud na konci pobytu zjistíme, že tomu tak skutečně bylo, bude to jen další dost zkurvené klišé, průhlednější než Šestý sysel, a my budeme docela otrávení. A tak si tu zatím znuděně natáčíme unylé Fajn Fetiše s odpudivými geronty a dvakrát odvázaní z toho nejsme, tak už, prosím, přestaň šukat ty mulaty a vezmi nás domů! Tvé, na holyvůdské poměry výjimečně sympatické a neiritující děti. *** Já si tedy na rozdíl od vás všech, nadšeně cákajících „hororových fajnšmekrů“ myslím, že se Noční Šamalajn rozhodně nevrátil, protože vlastně nikdy ani pořádně nepřišel a neodešel.

Všechny odporné nechutnosti v tomto komentáři má na svědomí osmnáctiletá slečna Monika, kterou náš HOMOpokrytec nemůže ani vypípat, ani smazat, protože tu nemá účet! Hahahahahahaha! *** Bonsoir neboli dobchy večech. Je suis Monique, ans 18, a ja byt student la Polytechnique à l'Université de Monpellier. Jsem sde v République Tchèque na fýměná jasykova pobyt avec monsieur Vechbal, který pcho nas studentki starma pošada Societé pédofilique z belgickécho Charleroi. Monsieur Vechbal je momentalně dole absorbé anebo jak vy šíkate sanepchasdněn pchvní lekci fchancouštiny, a taxem tady ja, abych vam něco šekla o film Tamahawk d'os. … „Non, non, non, monsieur Vechbal, tam slušne difki na pchvnim randez-vous choschodně nikdy jazykem neoslofujeme, to pšijde na žadu až v lesson troix, tak vazi, vazi kousek nahochu a pěkně kchoušifými pochibi, jaksem fam to vysfětlovala!“ … Ale spět k filmu! Tamahawk d'os je vskutku affaire putasser, neboli jak by šekl monsieur Vechbal – pěkně zkuchvená saležitost. Téměch 90 minutes se tam totiž merdé děje. Oui, seigneur Russel je sice felmi charismatique a určitě s nim nezkuchvite šádná film a seigneur Willson hchaje slomenou nocha tak dokonale, še vas u toho totalement boli choleň, ale … „Arrêter, arrêter, stop, monsieur Vechbal!!! Co ja vám džíve šíkala o tom fašem pchst?! Ten pšijit aš sa chvili, nemůžete cho tam chnet ladovat au sec – nasucho! Satím jen jazykem kchoušíme a pomalinku zchychlujeme, ja pak šeknu, bon?“… Takše, … choleň, ale celou tu dobu se tam odehchavá napchoste chovno. Nachle fšak, kdyš uš se to chystate cela zchnusena vypnout, napechou do vas posledních trente minutes natolik intensif et suggestif massacre gastronomique, še na tu pchedchasejici nuda absolument sapomenete a ještě dlouchá doba po tom nebudete mít fůbec appétit na šísek! … „Oui, oui, monsieur Vechbal, magnifique, uš mušete ten pchst a jazykem pchitlačime s duchasem na koncovku! Oui?“ … Alors, pokud tedy budete suffisamment tchpěliví jako moi a monsieur Vechbal, stane se Tamahawk d'os assurément jednim z vašich nejchnusnějších filmova sážitku sa poslední doba! … „Bon, bon, bon, monsieur Vechbal, dépêchez vous, dépêchez vous. oui, oui, oui, ouiiiiiiiiiiiiiiiiiiii! Faše fýslovnost být fantastique, monsieur Vechbal! Teď žada na pilovat moje čeština, já akochat musím podifat se do mon slofnik, co pchesně snamenat to jak vy šíkala „lisat koule“.“ ...

Tak jo. Následující komentář je rozkošný, citlivý, něžný, hravý a romantický, psaný v duchu těch nejlepších tradic nové a lepší filmové publicistiky, přičemž neobsahuje jediné fuj fuj slovíčko, které by neprošlo HOMOcenzurou či přísnou certifikací Svazu hysterických bigotních matek. Vaše ratolesti jej budou dozajista milovat! *** To máte stejné, jako když si na anonymní internetové seznamce nabrnknete zábavnou, voňavou, pružnou a neostýchavou dvacítku, slibující nevšední zážitky, a těšíte se na první společné randevú. Důkladně se pocákáte Pitralonem, negelujete přehazovačku, pečlivě si Žiletem Mach 3 vyholíte obě nosní dírky, aby se vám při upřímně vyhnitém, lascivním úsměvu nedělal nad horním rtem knír, chlupy v uších ležérně zamaskujete otíkovskými sluchátky, vycumláte dva pytlíky mentolek a pro případ, že by náhodou k něčemu došlo, podtrhnete svůj kůl mladistvý vzhled tím, že si upletete na koulích děsně IN dredy. Celý natěšený pak spěcháte v šik šedém baloňáku, nesmírně stylovém černém roláku a nejlepších tesilkách na místo setkání, kde se však k vašemu nemilému překvapení objeví její dvacet let krutě sexuálně zanedbávaná matka, která na první pohled okamžitě promění vaše dříve dokonale mlsné erotické fantasie v hromadu třesoucího se sulcu, v němž ulpívají zbytky chlupatých vepřových kůží. Nepoddajný porost nohou, na kterých byste jen stěží našli kotníky, se dere přes vyšisované silonky, v podpaždí košťata následována obrovskými mastnými kruhy na krepové halence, neidentifikovatelný počet špatně oholených, pórovitých brad se vzrušením chvěje při každém vašem slově za nedočkavého pomrkávání prasečích oček, figura, která by z fleku vyhrála konkurz na nejnovější reklamu Myšelinu a celá ta scéna nejdrsnější barokní dekadence je jemně podkreslena všudypřítomným odérem hovězího pižma, při němž v místnosti hnědnou květiny. Inu, něčemu takovému rozhodně nemáte chuť strkat prsty do Termixu ani ve svářečských rukavicích, aby vás náhodou něco nepohryzalo, a tak se s hlasitým, táhlým zaprděním vymluvíte na náhlou střevní příhodu a zděšeně prcháte zpět do bezpečí domova pustit si po dvacáté Kmotra a vrátit se k tomu vzrušujícímu honění nad anonymními entitami u internetů. *** Ačkoliv je Jeník slizký jak cigánské hračky a hraje tak, až se z toho málem krčí celuloid, pokud se nejdřív podíváte na tohle, smutně zjistíte, jaký byl scénárista babral, režisér manták a dramaturg hovado.