verbal

LÁSKA je mrdka, vycákaná ve tři dé do objektivu kamery. LÁSKA jsou zfetované surrealistické kundožvásty dvou až tří narušených pomatenců. LÁSKA je neustále honění nějakého vyrachtaného slizkého cigoše. LÁSKA je neumětelské, unylé a sterilní píchání jedné až dvou zoufale asexuálních prkenných pičí na červeném prostěradle. LÁSKA je panické prstění načechraného bobra, provázené lhostejně chladným funěním. LÁSKA je důkazem, jaká to hluboká životní moudra, existenciální jinotaje a prudké artové metafory lze nalézt na dně plechovky s Toluenem. LÁSKA je porno, které ochabuje a vysušuje. LÁSKA je mrazivým mementem toho, že kdejakého narušeného rádoby artového Kašpara dneska pustí s „filmem“ až do Kán a pak i do kinodistribuce. LÁSKA je totálně otravná, trapná, povrchní, nudná, frigidní a hloupá narkomanská pičovina. LÁSKA je dementální potrava pro vysmažené pozérské ufony, co na výletě prohlásí za umění i freneticky vyblitý salát z lysohlávek a zelených makovic. LÁSKU zažijete i tak, že si na pestrobarevnou zeď přicvaknete statickou fotku z katolického porna a dvě hodiny na ní budete čumět za hřmění Bachových preludií a mumlat si u toho kýčovité a tupé dělnické psychobonbonmoty. Vskutku transcendentní zážitek!

Tato roztomilá kolonoskopická sonda do Háčkem stimulovaných střevních pochodů mimořádně oslizlého ptakopyska evidentně rozdělila diváky na dva tábory. V tom prvním bivakují upjatí pičusové, co za všech okolností zásadně vždy jen „kakají“, i když u toho ukrutně smradlavě a hlasitě prdí, jejich rajsky rudé obličeje při tom brázdí usilovně odpudivé grimasy, sračky jim lítají po celé míse, Brís na poličce z posledních sil komaticky lapá po dechu věda, že tenhle yperidový útok prostě nezvládne, ani kdyby ze sebe najednou vycákal veškerý svůj levandulový obsah, a hajzlová štětka se zděšeně krčí v koutě v obavách, kdo že to nakonec zase bude muset uklízet ten šosácký bordel zpět do zářivého lesku dokonale hygienické sanitární keramiky maloměšťácké toalety. Tyto kokotí entity, nevnímajíce nic okolo, se pak jen slepě otřepou odporem nad slovem „hovno“, protože „slušní lidé“ přece výhradně vylučují stolky a jiný košer nábytek, urychleně vytěsní ten nepříjemný zážitek z müsli a pokrytecky se vrátí do provoněného světa rozkvetlých alpských luk, na nichž se s rozkokošným třepotáním prohánějí pestrobarevná hejna buzerantských motýlků. Tábor druhý pak obývají rozumní a charakterově nepokřivení kempaři, co se nestydí uvolněně, slastně a naprudko se živočišně vysrat i na té alpské louce a následně se od srdce zasmát extravagantním tvarům svých exkrementů, v nichž žertovně dodělává pár zasraných baboček, co nestihly včas odletět. Ti pak zajisté plně docení tuto scenáristicky a dramaturgicky vymazlenou, neotřele zábavnou a ve všech partech fantasticky zahranou klokaní hnědou komedii, zaobírající se až šejxpírovským dilematem „Srát či nesrat?“, když vám v případě sraní hrozí deset let natvrdo.

Po unikátní jedničce už se nic originálního vymyslet v podstatě nedalo, a tak si Skot natáhl přes xicht punčochu a vydal se vyloupit Kukuřičné děti a Paní v černém. Na první štaci ho Malachaj se smíchem sekl srpem horizontálně přes prdel, takže na ní teď konečně má presbyteriánský kříž, na štaci druhé na něj Hery Potrat poštval Myslomrda, tudíž z něj nakonec vypadl tupý rychlokvašný blábol, jen aby se rychle zaparazitovalo na úspěchu prvního dílu. K tomu všemu asi pochopil, že scénář tentokrát stojí za vyhnitou pochvu, a tak fikaně vycouval z režie a hodil pádlo do ruky nějakému irskému nekňubovi, který již dříve žluklým zvratkem s názvem Citadela jednoznačně prokázal, že je pro Holyvůd nesporným talentem a mohl by třeba skvěle kouřit čuráky na Sansetbulváru. Když si člověk navíc představí, jaké roztomilé vyfikundace by se daly vyvádět s hustým středověkým lidožravým démonem, a pak spatří jen mikroprostřihy na zfetovaného mastňáka s pomoučenou držkou, má chuť se hlasitě rouhat, i když by pak za to mohl skončit v nebi. A tak nezbývá, než si závěrem s chutí zapičovat, jednak proto, abych splnil kvótu zneužívání bezúčelných vulgarismů HOMOvy nové a lepší filmové publicistiky, a druhak abych vyzdvihl lapidární vševýstižnost a rétorickou variabilitu ženského zevního genitálu v návaznosti na úsporu diskového prostoru. Takže, atmosféra jedničky v piči, scénář a režie totálně na piču, démon kompletně zpičený a jediná piča, která stála za podívání, byla ta katalogová MILFka v hlavní roli (142 znaků!). Pro hochy z filmové teorie ještě uvádím necenzurovanou verzi, protože piča je pro ně příliš abstraktní pojem: Genius loci sekundární progredience lze determinovat jako přinejmenším insuficientní až skurilní, valor režijního a scenáristického kontributu aproximálně osciluje okolo nihilu, eikon démona evokuje sardonický paskvil a femininní prvek mi afikoval iritující asfyxiofilické tenze v genitální oblasti (263 znaků!).

Nejdražší školáci! V dnešním okénku nové a lepší filmové publicistiky strýčka verbala se krátce společně zamyslíme nad rétorickými benefity šosáckými hnědopichy neprávem opovrhovaného slovíčka piča. Představte si, že vás někdo strašlivě naštve a vy se jako kultivovaný nezletilec nechcete hned uchylovat k násilí, avšak rádi byste milému oponentovi rázně sdělili svůj názor na jeho mentální status a soubor zjevných charakterových vad. Máte? Tak, a nemyslíte si teď jako já, že než ze sebe vypotíte bigotní, morálně přijatelný konstrukt „Ty ženský zevní genitále vulgárně na čtyři!“, bude terč vašeho pohrdání již dávno v piči? *** Přiteplený primabalerín a dokonalý neherec Skot Asskins opět řádí v dalším dementálním výstřiku ultimativní scenáristické impotence a totálního režijního mantáctví. Tentokráte si svými kokotskými piqué, pas de deux, ailes de pigeon, celou řadu dalších homochvatů a zběsilým šermováním ručičkama léčí péemesko na partičce podivných cigošů, kteří se však tváří dost hustě mexicky, a tak jsou krutopřísný kartel. Cigošů, kteří rovněž dokáží přesvědčivě zahrát akorát tak čínu na sociálku. K tomuto zmaru si připočítejte uměle zrychlené bitky, které v konečném důsledku vypadají, jako by Laurel dával na piču Hárdymu, a každý z těch čmoudů po sebeteplejším kopu metá kozelce a skáče čtverné odpichnuté Salchowy, při nichž by si rozpačitě přepudrovával nos i Brájen Bojtáno! Vyjde vám pak z toho retardované Sloní jezero, jemně šmrncnuté kantonským leteckým dnem a druhou ligou v krasobruslení, které evidentně docení jen všichni ti nesmírně bystří a tolik nebezpeční experti v Gájkidu a specialisté na boj z dálky.

Začíná to jako klasická žlutá zimnice obvyklým opičím čurákováním, při kterém si má mentálně vyvážený Indoevropan zase chuť vrazit do očí jídelní hůlky a zakroutit s nimi. Něco, jako byste sledovali bizarní operaci Anthropomongoloid, kdy se šikmooký mentál Gabčík a jeho neméně postižený věrný druh Naďmároš pokoušejí za asistence vypatlané korejské modelky mimořádně kokotským způsobem spáchat atentát na říšského prodementa. Ale nevypínejte to! Náhle se to totiž jako mávnutím kouzelné šaltrpáky z Hujdaje změní na poměrně hutné, učesané, pompézně natočené a dost zajímavé drama, jež vyvrcholí jednou z nejromantičtějších svateb, jakou jsem kdy viděl. Psí kotletičkou na kimči je pak ústřední zlý ťaman, který je vskutku luxusní a mimořádně rezistentní megazmrd. Prostě, jak by řekl můj korejský kolega, rovněž erudovaný a nesmírně seriózní filmový kritik, pan Ho-Nil Sihoo ze Severokorejské filmové databáze: „음부 영화 후!“, což ve volném překladu znamená něco jako „Popiči film!“. Ne, nepřehlédli jste se, tamější komunistický HOMO skutečně není takový pokrytecký přizdisráč, aby cenzuroval!

Drazí, dosud psychicky vyrovnaní žáci prvních stupňů základních škol! Dnešní Okénko nové a lepší filmové publicistiky strýčka verbala věnujeme roztomilému slovíčku výjeb. Jeho etymologie se odvíjí od zpodstatnění plnovýznamového slovesa „vyjebat“. Základní význam je vám dozajista již dávno zřejmý, nicméně přenesený patrně nikoliv. Ten totiž může v některých větných vazbách nabývat sémantické konstrukce „jebáním někoho podvést či zmást“. Smysl „podvést či zmást“ vám určitě opět ráda vysvětlí vaše afektovaná pančelka, a vy si z dnešní lekce zapamatujte hlavně to, že s někým vyjebávat je velmi neslušné, ba až amorální. *** Rád bych rozpoutal vášnivou polemiku o tom, kdo je tady vlastně slaboduchý pičus. Ano, i já se těšil na kulantně osazené a slibně vypadající videjko, kterým nepohrdl ani De Nirovic Bobík, ale co je moc, to je, kurva, hodně! Od startu to odsejpalo vcelku svižně, Bobík zase vede kasíno a taťka Vinčestr je charismatický sympaťák, takže nijak zvlášť nevadilo, že to má výpravu argentinské telenovely a hází to po vás v podstatě jen další mix tisíckrát provařených, sračkoidních klišé. Z pocitu průměrné a vcelku příjemné kokotinky mě však dokonale vyléčil finální, ten jakože „sofistikovaný výjeb“, jehož pregnantní aristotelovská logika v kontextu s viděným dějem mě naprosto posadila do květináče a pohnojila mi kořeny. Za celou moji kariéru patologického čumila se mi snad ještě nestalo, že bych na áčkově obsazený film zůstal v němém úžasu tumpachově zírat jako otorhinolaryngolog do análu. Notypyčo!!! Tedy pardon, nechal jsem se trochu emočně unést, samozřejmě jsem chtěl říct „Světe, div se!“. Musel jsem to zastavit, vrátit zpět a ohmatat si temeno, abych se přesvědčil, jestli se mi někdo náhodou nesnaží přetáhnout přes hlavu šprcku v domnění, že jsem kokot, jestli mi něco nedopatřením neuniklo, anebo se opravdu jen dívám na ten nejhnisavější výron scenáristické bezradnosti a debility evrmejd, a to hovado, spolu s partičkou místních čtyřhvězdičkářů, z nichž některé mám dokonce v topce, to opravdu myslelo vážně! A s hrůzou na tomto místě musím konstatovat, že snažil, neuteklo a myslelo, a právě jsem byl svědkem něčeho, co by na prestižním Festivalu retardovaného diváka v kalifornském Los Imbeciles s přehledem získalo hlavní cenu Zlatého downa v kategorii Nejdementnější filmový zvrat(ek) a závěr všech dob, který třeba tadyhle ZlémuFÉniXovi „vrazil do palice sekeru“, až mu z toho vytekla mícha. Stále jsem nesmírně vyděšený, že něco takového někdo vypustil do seriózní distribuce, a pro dobro Roberta a všech mentálů někde v koutku duše od kola optimisticky doufám, že na internety nedopatřením unikla nějaká syrová verze, u níž si během postprodukce jen nějaký zhulený vtipálek vystřihoval do celuloidu dečky. Já si tedy rozhodně nebyl jistý, jestli se mám smát nebo brečet, či si mám jen tak s mongoloidním výrazem cucat palec.

Nejmilejší dětičky! Rozkošné slovíčko kokotina má slovní základ v maďarkém výrazu kokot, který neznamená nic jiného než samečka od slepičky, tedy kohoutka. Až tedy přes zavřené dveře zase uslyšíte říkat maminku tatínkovi nebo strýčkovi opraváři, který k vám tak často chodí dávat do pořádku neustále se kazící pračku, „Vraž mi kokota do huby!“, neznamená to nic jiného, než že si ti dva nezbedníci tajně bez vás pochutnávají na kyblíku z KáEfCéčka, co máte tolik rády. Neprodleně tam proto vběhněte a požadujte svou porci! *** Když se partička homopýrů rozhodne vysát bekofis multilevlové telemarketinkové firmy, může vzniknout povedená taškařice ve stylu „Co děláme v temnotách“ nebo taky ubohá a hloupá kokotina, která by se z fleku mohla jmenovat „IT Sucks“. Kokotina s nebývalou koncentrací nesympatických a veletrapných nehereckých dementů na čtvereční mentál kancelářské plochy, kteří trousí jakože ukrutně ftipné korporátní parodické humory, prokládané citoslovci pářících se retardů jako „Bum Snep“ a podobně. Ale každá sračka si najde svou žumpu, a tak věřím, že například takoví chovanci Ústavu neurologických a neurogenetických anomálií si u toho dozajista pokřivenýma rukama do ruda oplácají svá ovarová kolena, jejich mongoloidní obličeje zezrůdí vyhnité úsměvy a v záchvatech blahoslaveného chichotání poprskají celou televizní místnost rozžvýkanými rohlíky s jogurtem.

Vražte samolibému náctiletému downovi do ruky poměrně slušnou kameru a on uplácá úmorné hodinové přikládání pod kotel parní lokomotivy v prdeli světa, kde na dávání dobré noci serou už i lišky, a ještě se tím nepokrytě chlubí. To by ale ani tak nevadilo, natočené to má celkem pěkně a ať si blbeček klidně hraje na Osoblahavůd, nicméně mám dost problém s tím, že následně zneužije svých „správcovských“ pravomocí a zasviní seriózně se tvářící filmovou databázi profily takových hereckých velikánů, jakými jsou například špinavá tlustá lopata Lukáš ze Slezských Rudoltic, mongoloidní průvodčí Miloš z Bruntálu nebo proslulý osoblažský gej Pavel, jehož věhlas přerostl hranice státu, neboť jezdí pravidelně o víkendech kouřit čuráky až do Głubczyc a Rostowickiego Lasa. Rozhodně si myslím, že třeba takový Maks fon Sidol, Bred Pittka či Žužu Žorž si dozajista cáknou do Kelvina Klajna a nesmírně zpychnou, až zjistí, že jsou vylistováni mezi takto vytříbenou elitou charakterních artistů! Až se člověk děsí, kam se bude „kariéra„ našeho mladého „filmaře“ a „správce“ dále ubírat. Že by dvouhodinový, sebevražedně podmanivý a smrtelně strhující časosběrný dokument o tom, jak rostou v Albrechtickém lese stromy? Och, to tu zase přibude zářivých hvězd jako třeba pedofilní hajný Forejt z Burkvízu, otylá posluhovačka z dolnopovelické fary Alžbeta Neposkvrněná, co kromě foukání do šalmaje také ráda houbaří, nebo třeba i samotná Liška Bystrouška, kterou už nebavilo dělat na Hukvaldech Janáčkovi piárko. Kvalitní obsah, to je věru základ a otravné masturbační video, určené výhradně pro členy Osoblažského spolku honičů nad obrázky roztažených kolejí úzkokorozchodných tratí, sem po právu patří! Inu, kromě toho, že já jsem tu pouze „velkoryse trpěné zlo“, je mediálně známý i fuckt, že se pan HOMO rád obklopuje mladistvými pochlebovačnými kokotky ;-), ale také narušenými bezpáteřními mrdkami (tímto zdravím svého milovaného uživatele Teryblba Tearse aka mišEL), které za jejich otrockou práci pro tento „fanouškovský projekt“ rád místo enormními příjmy z reklam velkoryse odměňuje administrátorskými funkcemi, a oni si tu pak mohou nejen bez kontroly nahazovat, co se jim zlíbí, ale také třeba bezdůvodně, beztrestně a bez jakékoliv nadsázky nadávat v diskuzích slušným a decentním uživatelkám do kurev a ksindlů, a to jen proto, že ženy obvykle odmítají pohlavní interakce s vyteplenými, zbabělými a zamindrákovanými hnusáky. Kurvy jedny! Začíná to být moc príma čistá databázička, plná nové a lepší filmové publicistiky, kde sice nekvete pšenka těm fuj, fuj vulgarismům, ale za to je tu skvělé kultivační prostředím pro psychopatogenní fekální bakterie Teryblbova typu. Krása. Je moc milé vidět, že se majitel pečlivě stará o to, co se mezi uživateli opravdu děje, a má to pevně v rukou! Jsem docela zvědav, který z těch charakterů dnes první poběží plakat DEDYmu do klína jako obvykle.

Drazí školáci! Sémantika rozkošného a hravého slovíčka „pičovina“ je poněkud v rozporu s jeho běžným územ. Jelikož tento bývá vesměs hanlivý a pohrdavý, patrně už asi ti sečtělejší z vás vidí zjevný paradox, jež je vytvářen reálným vztahem mluvčího k piči samotné. Je tedy nasnadě, že 96 procent holčiček a 4 procenta řiťopichů užívají „pičovinu“ bezkonfliktně, avšak my ostatní si evidentně nevidíme do huby! Pokud vás má nepochybně zajímavá přednáška zaujala, napište panu HOMOvi, že chcete přídavek a ať přestane dělat pičoviny. Nebojte se, on tohle slovíčko vyslovuje naprosto patřičně! *** Hnusák Džeký se konečně raději schoval za kameru a uplácal hloupou, unylou, kompletně vykradenou, neslanou a nemastnou pičovinu se čtyřmi homopoleny, oslizlým černouškem a Travoltou, který na stará kolena začíná vypadat jako oběť ožralého plastického chirurga a zfetovaného maskéra transvestitů. U takto vizuálně hustého mafiána se pak ani tak nebojíte, že vás zalije do betonu, jako toho, aby vám náhodou nepožvýkal ucho a následně nerozdráždil hemoroidy. Jen jsem čekal, kdy mu teplota vyleze na Sobotních 38, prohrábne tupé Jahodovým gelem, pokrčí kolena, až kam mu to artritida dovolí, vpálí si dlaň do rozkroku a začne na ty bezradně se potácející pupuše dělat to své „u-u-ú!“.

Milí mladí a nezkažení čtenáři! Je tu opět strýček verbal se svým okénkem „Nové a lepší filmové publicistiky“, v němž si dnes sémanticky rozebereme krásné české slovíčko promrdat. Slovíčko, které by v žádném případě nemělo chybět ve slovníku žádného moderního nezletilého mluvky a které vám pančelka, co údajně furt píče ty stížnosti panu HOMOvi, asi vysvětlí jen stěží. Inu, dnes je to jednoduché. Promrdat totiž neznamená nic jiného než „mrdáním pozbýt“. Já vím, já vím, asi teď opět tápete nad významem toho škaredého slovesa „pozbýt“, ale o jeho vysvětlení si té tlusté a šosácké zamindrákované krávě bez obav řekněte, já bych vám nerad kazil charakter. A teď už nezbývá než si dnešní lekci názorně demonstrovat v roztomilém textu. *** Vždycky jsem si myslel, že když chce někdo natočit film do nějaké aspoň trochu seriózní distribuce, a ne pro vypálení na frysbí k nedělní příloze Blesku nebo jako videoodpad na Tytrubko, musí nejprve najít někoho, kdo mu na něj dá peníze. Za tím pak naběhne a povykládá mu, jak je zručný režisér, jak má úžasný scénář a jak se to veledílo tutově vrátí zpět i s nějakou tou smetanou. Domníval jsem se také, že náš milý americký producent vesměs bývá protřelý židák, který chce, aby se mu nalichvená investice vrátila, nedá se jen tak oblafnout a není žádný mongoloid, co splachuje americké prezidenty do hajzlu, aby si krysy v kanálech měly z čeho vystýlat hnízda. Tohle ovšem vypadalo, jako by se nějaký neumětelský manták rozhodl parazitovat na poměrně osvědčeném trejdmárku, pročež složil před Mošeho hromadu zatuchlých, nevzhledných hoven a nasliboval, že z toho uplácá Táčmahál. Nepřekvapivě pak není výsledkem nic jiného než nevzhledná a veleotravná kupa hoven, akorát s hnusně rozplizlou hnědou věžičkou na vrcholu. Strašlivá, nudná a debilní psychoslátanina, navíc osazená odpornou neherečkou z jedničky, kterou by dozajista v realitě odmítl „romanticky vyprcat“ i ten nejslizčí a nejzoufalejší úchyl pod sluncem a rovnou by se jí na ten hrob místo plivání vysral. Sekunduje ji neméně nadaná a odpudivá tlupa obličejových obrn, poháněna scénářem natolik pičoidním, že jeho autorem musel být někdo, kdo natuty alespoň jednou čornul v Librexu Freudovy Úvahy o sexuální teorii, načež očichal tiráž a vyměnil je v antikvariátu za Toluen. Opravdu nechápu tu zaoceánskou lhostejnost a neempatii! Vždyť v Evropě přece teď trpí nehumánním zacházením tolik ubohých migrantů a oni raději promrdají pár mega na takovou zbytečnou sračku, místo aby jim pořídili lepší výbušniny a účinnější palebnou sílu k pořádnému masakru i v Berlíně, po němž by nám sem ta populistická tlustá pizda Endží konečně přestala ty parazity pod politickým nátlakem tahat. Abych i já angažovaně demonstroval svůj postoj, pořídil jsem si inkontinenční pleny s francouzskou vlajkou na prdeli.