verbal

Gerontofilie, zoofilie, trolí pedofilie, homosexuální incest, prznění kozatých macaček a odstraňování vrásek tak zvaným permanentním pílingem, tedy stažením z kůže. Pokud něčím takovým opravdu od malička krmí apeninské spratky, při příští dovolené v Itálii si budu kurevsky hlídat záda. S nějakými našimi trapnými Čípkovými Růženkami, Menstruujícími Karkulkami a Chaloupkami z pika se můžeme jít vcelku zahrabat. Pohádky „Kterak obšoust Vincek vyprcal zteřelou osmdesátiletou rakovinu“,“ Jak se král zamiloval do obří filcky“ nebo „O královně, která neposkvrněně počala dva do sebe zamilované, mongoloidní, albinistické Ježíše“, to je skutečně šálek kávy jako z profesionálního třicetibarového italského presovače, místo z rozkokošně červeňoučké, vyteplené parodie na kávovar od Nestle. Takovou až úchylně barokní poetiku bych svým antikoncepčním selháním pustil nejdříve po jejich promoci na univerzitě třetího věku, aby to do té doby náhodou neblaze neovlivnilo jejich psychický vývoj. Zdejší gejové si sice před projekcí patrně zapomněli sundat růžové brýle, a tak viděli spousty ňuňu barviček, přeúžasňoučkou výpravičku a konečníček stahující efektíčky tam, kde běžný Hetero sapiens spatří pouze lehce nadprůměrnou televizní patinu a triky v podobě vcelku solidně upleteného biče z hovna, nicméně i tak se jedná o mile originální, docela zábavné a kromě pár držek zaplaťsatan Holým údem nepolíbené pásmo dost perverzních bajek, které hned po Kouzelné školce asi nikdy vysílat nebudou, protože místy působí, jako by třeba Budulínka natočil Pasolíny.

A tak je to pořád! Jakmile se ve zdejších vodách objeví něco, co konečně oproti všem těm furtdokolovým Homokriminálkám Invalidovna a dalších skvostům komerčních žump trochu přitvrdí a nebojí se mystiky a tajemna, něco, kde dobří herci i hrají a režisér je Režisér, a ne osobní štětka ředitele Planety opic, co měl dosud na kontě jedno amatérské video se svojí enormní starou a jednu reklamu na vložky, po níž si začaly ženy raději znovu krvácet na stehna, přiřítí se sem obvyklá banda esoterických buzerantů s pozérskou zálibou v Tarkovském a Felínym, kteří si to pustili jen jako kulisu k žehlení boa, protože na ČT2 byla místo jejich milovaného literárního revue 666 ta fuj, fuj atletika, aby vystavili na odiv svůj maligní kokotismus, tichými, táhlými prdy zadštili trochu síry a demonstrovali neochvějné sebepřesvědčení o své yntelechtuální nadřazenosti. Ve druhé vlně pak nastupují naše milé ženy s kužely, tedy obvyklá armáda podřadnými dvouletými obory kvalifikovaných, profesionálních pečovatelek o domácí bekofisy, co není líná pořádně se nažrat, aby vyjádřila své blahoslavené rozčarování nad tím, že to „ani sdaleka nebilo tak pryma a chitré“ jako Deflorace v růžových zahradách či Sračky v Benátkách a mnohé dialogy se jim díky genetickým predispozicím jevily až jako „nesmislné“. No a pak přicházím samozřejmě já, celý v hnědém a jeden z mála soudných a neoddiskutovatelně objektivních, s hlasitým „Běžte do piče, ufoni!“ na pobaveně sešklebených rtech. Bubák do pilotu vletěl na plné uši a elegantně navázal na své nejlepší tradice Ďáblových lstí a Ztracených bran, Dlouhý a Ten méně obdařený Majer jsou přirozeně hrající, sympatickou dvojkou, děj je temný, zábavný a poutavý, no a kvalitních mysteriózních kriminálek je tu jako šafránu, protože Jiříka furt někdo otravuje s homopohádkami. Po prvním dílu samozřejmě nehodnotím, nelze totiž vyloučit, že scénárista nefetoval jen v úvodu, ale zatím je to přesně takové, jak to mají mazlíčci rádi, tedy ušiplné, poušné, vzrušující a strhušící, tedy Bubák v nejlepší formě a rozhodně z toho nemusíte mít Strach.

Inu, co bychom tam dělali. Prostě jen tak náramně vtipně čurákujeme, točíme Interview s vampyjem, popichujeme ve vile Vladka Napichovače, honíme si Nosferata a předvádíme, jak by mohl vypadat Tvajlajt, kdyby se ho nechytla braková, grafomanská kráva. Novozélandký skvost, který šarmantně a neotřele vrací všem těm homopýrům a vlkogejům jejich dobré jméno.

Tredžik Majk XXL aneb Druhá travestišou Čuníka Tatůma je, fundovaně vyjádřeno odbornou filmově teoretickou terminologií, „retardovaná ultrapičovina“, kterou lze směle označit za nejkolosálnější buzerantskou trapárnu dekády. Než mě zase nějaká nedbale oholená „krasavice“ označí za homofoba, rád bych podotknul, že jsem si naprosto vědom primárního předurčení tohoto veledíla jako kulisy pro sebeprstění pronikavě inteligentních, obézních a upocených čtenářek Padesátí odstínů neohrabaného ukájení zanedbávaných štěrbin, odhodlaných průzkumníků mužských rekt a předčasně potracených, dosud nemenstruujících hrdých dcer hajzlbáb a operátorů hovnocuců, jejichž jediným smyslem života je pištět na koncertech chlapeckých homokvartet. Na druhou stranu si však myslím, že i sebedebilnější gájprájd lze natočit alespoň kapku smysluplně a s trochou grácie, a ne tak, že partička vysolárkovaných, metrohomokládních princezen včele se špatně vyrýsovaným šimpanzem Čuníkem a certifikovaným řiťopichem žužu Bůmrem jede dvě hodiny autobuzem na výleteček a plácá přitom buzprecedentní pičoviny natolik sofistikované, že o jejich sepsání snad museli požádat nějakého sexuálně dezorientovaného chovance (-kyni) Střediska pro léčbu mozkových dysfunkcí se sídlem v kalifornském Sakradementu. Závěrem hošššy předvedou za doprovodu nemilomrdně krutohustých bítů negerských přednašečů sestavu neurotických kopulačních homopohybů, nechají si od pár nadržených intelektuálek očichat v kožených kalhotech brutálně zapařené rozkroky, pročež na ně zamrkají zpoza tangové šňůrky lascivně vykukujícím kakaovým okem. Upřímně nepochybuji, že při tom vzrušením zacukalo v nejednom konečníku a mnohá otylá ruka našla mezi zapařenými faldami daleko snáze díru v notně uleželém sýru, avšak to, co tomu předcházelo, je natolik buzelstnou ukázkou čiré scenáristické debility, až to musím prohlásit za nejhrůznější zážitek za posledních deset let. Samozřejmě hned po Birdmanovi.

Mongoloidní prcatice paní Štiková dost nelibě nese, když ji někdo neočekávaně ohne o stůl a naboří se jí do dvojky, aniž by k tomuto předem vydala kolkovaný souhlas. Devadesát minut pak kompulzivně opravuje verandu a chová se jako jeblá kráva, aby se v posledních pěti velmi debilně a nezáživně urvala ze řetězu. Evidentně jsme svědky zrození nového subžánru mimořádně otravných srylerů s názvem Rape&Bore.

Dosadíme-li za X asociálního autistu a za Y splašenou čínskou kalkulačku, vyjde nám iritující páreček retardů a deduktivním důkazem dospějeme k hypotéze, že matematický génius není v podstatě nic jiného, než down, který umí rychle napočítat do nekonečna a jehož mysl prohlásí nějaký stejně nemocný mutant za brilantní. Je to film o vážných psychických poruchách, protože ta tak zvaná čistá matematika zahrnuje pouze pseudofilosofické žonglování s abstraktními entitami, kdy jeden ufon plácne nějaký zcela neprokazatelný, ryze neaplikovatelný, a tedy naprosto neužitečný blábol, no a banda mentálů s totžným postižením pak cukavě pokyvuje hlavami, neuroticky škube rukama a rozvíjí jej do absurdna, protože jim to tlumí autistické záchvaty. Prostě něco jako věřící. Každopádně, film je to velmi podobný tomuto, akorát ta amniocentézní selhání kromě obvyklého vzájemného oslintavání do toho navíc trochu binárně kalkulují, tahají za ocas Schrödingerovu kočku, prozpěvují si na tři sta desetinných míst zrepované Pí a polemizují, kolik vytrhat stonožce končetin, aby ideálně zapadla do dvanáctkové soustavy. Pokud tedy netoužíte každého neadaptabilního, malého, škaredého zmrda zadusit neprvočíselnou posloupností asymetrických polštářů a s gustem nerozkopáváte autistům osově souměrné hračky, jedná se o vcelku milou a zajímavou, byť kapku kýčovitou sondu mezi vyšinuté děti, u níž se nelze než sklonit před kástingem, kterému se podařilo nashromáždit na jednom místě až gynesovsky opulentní počet hrbatých, umaštěných, divně čumících mongoloidů s akutní akné a propadlými hrudníčky.

Mařenka založí Klubík hloupých patnáctiletých pičí (dále jen „KHPP“), hrubě zanedbávaných rodiči v oblasti pravidelného výchovného bití. Holky se vzájemně odpaní flaškou, pokérují si své ploché hrudníčky hvězdičkama a každý večer si v lese u ohníčku svěřují svá nejhrůznější tajemství. Jako třeba, že by rády píchaly Rájena Goslinga, že jsou jejich matky totální krávy, že se jim po xichtech dělají takové hnusné žluté vyrážky nebo že změnily svůj Assbookový status z „tupé“ na „vypatlanou“. Ač je Emilka rovněž hloupá patnáctiletá piča, nějak si s Mařenkou nepadly do hormonální disbalance, a tak ji do KHPP nevezmou. Spravedlivě rozhořčená Emilka si založí blogísek, kde začne náš milý klubík pomlouvat, že tam holky po nocích kouří Belzebuba a lížou si své nezletilé rány. A jelikož jsou ty asociální sítě plné podobně zhrzených patnáctiletých pičí, rozšíří se to okamžitě jako úplavice v cigánské školce, je z toho „skandál“ jako hrom, světově příkladní američtí rodiče začnou místo toho, aby ty rozežrané pizdy pořádně ztřískali a okamžitě odstřihli od internetů, nekompromisně šířit lásku a porozumění a výchovní poradci vehementně citují osvědčenou a nesmírně účinnou příručku „Jak si od rozmazleného fracka nechat ještě více srát na hlavu“. Nakonec si z toho „ukrutného“ Assbookového pekla jedna z nejretardovanějších členek KHPP smlsne na maminčině Xanaxu, načež se na to holky vyserou, klubík zruší, poobjímají se a stanou se z nich napříč celým spektrem hloupých patnáctiletých pičí totální bíefefka. No řekněte sami, chtěli byste něco takového vidět dementně, uboze a nezáživně zfilmované, navíc s oslizlými neherečkami? Já teda, kurva, nechtěl ani omylem! Když ale ten můj oblíbený pupuš Čokokrál umí psát obsahy tak, že i z ultimativně retardovaného melodramatu dokáže udělat krutohustý satanistický napínač. Určitě by tímhle stylem úspěšně prodal i vepřové v Íránu.

Skvělá volba titulu! Celou dobu jsem se jen tak tak držel, abych si nudou otráveně nehodil mašli. Na to, že si dneska kdejaký nezdravě ambiciózní debil procpe své hloupé a laciné amatérské porno do distribuce, už jsem si vcelku zvykl, ale narvat něco takového do kina??!! Počítám, že Manták s Babralem museli kvůli tomu přeblafnout všechny bratry Uornery, protože tahle sračka není vhodná snad ani na placku k nedělní příloze Blesku, kterou by pak člověk používal jako podložku pod hajzlovou štětku. Ale třeba se pletu. V Birdmanovi taky skupinka slizkých idiotů lítá celou dobu po divadle a mele pičoviny a hle, jak to pozérští teplometi prošťouchali až ke Zlatému prdeláči. Tady se však mezi těmi bezradnými, ubohými bláboly třikrát objeví i nějaký chlupatý otyloň v kápi a zabubá oprátkou. Taková zásadní vyfikundace Iňária nenapadla, a proto můj dnešní odpad smrdí o poznání méně.

Fantastická sračka aneb Dlouhý, Široký a Propečený negr v hodině a půl scénáristické bezradnosti a předraženého zmaru. Původní verze z roku 2005 fungovala alespoň jako reklama na gájprájd, v níž se sem tam i něco žužu barvičkového přihodilo a žhavý Kapitán Mumulend svým intenzivním žárem prohřál srdíčko nejednoho hošíka, co se nade vše bojí divokých prasat, protože žerou bukvice. Restart je jen asexuální a sterilní nuda, ve které se Živoucí pochodeň v rámci naplňování rasových kvót proškvařila z árijsky homixového blondýna až do afroamericka, Neviditelná žena měla s tím xichtem raději zůstat neviditelná permanentně, Janko Zvonček působí se svými stopadesáti čísly, čtyřiceti kily a křivýma nohama v roli kamenného zabijáka trochu jako parodie na potravinové doplňky pro podvyživené děti a sympaticky Whiplashený tympánista s teleskopickýma rukama je jen nechtěnou komickou vložkou z best of Arabela. To, že asi generačně došli charismatičtí herci, by se ještě dalo odpustit, ale když někdo nutně musí exhumovat cosi, co už jednou unyle chcíplo, jeden by očekával alespoň pořádnou trikovou hitparádu, a ne, že si pětasedmdesát minut z devadesáti bude partička nehezkých dětí otravně hrát s Merkurem, aby v posledních patnácti předvedla ubohý, krátký, trapný a škaredý interdimenzionální mrdník.

Harbindžerský nedomrd je vynikajícím příkladem toho, jak z důvěřivých blbců vysomrovat čtyři sta tisíc dolarů na údajně originální projekt s fantastickými efekty, za třista devadesát devět tisíc si pak nakoupit přízeň žen a rozličné luxusní hmotné statky a za zbytek po těch downech mrsknout debilní a nudný plagiát Věci s odpornými neherci, lákajícím Bišopem, který dneska ze zoufalství hraje i za stravenky do bulharské kantýny a s triky, za něž by se styděl i zfetovaný Švankmajer. Ten startovač kopů je ale úžasná věc! Hned zítra si tam vyvěsím, že potřebuju tak dvacet míčů na famózní dvojku tohoto skvostu. Mám totiž naprosto unikátní a neotřelý scénář a s výtvarným kroužkem při Zvláštní škole v Radvanicích domluvené fuckt spektakulární efiksa! Obsadím se samozřejmě i do hlavní role, dám si pásku přes oko, budu si říkat Had Plíseň a zachraňovat z postapokalyptické Ostravy presidenta hornických odborů, uneseného zmutovanými, lidožravými pankáči. Na toho už mi kývnul samotný Norbert Lichý a já perfektně vyčistil objektiv své Nokie 3510, jindy pocákaný jogurtem. Nikomu to, prosím, neříkejte, ale mám to zkalkulované maximálně tak na dva Palacké. Litr sežere plastelína na ty Chobotnice z druhého patra, druhé tágo je na ketering pro Norberta, Radegast mi přislíbil prodat hekťák za velkoobchodní cenu, když jsem takový nadějný filmař. Původně se to mělo neotřele jmenovat Útěk z Ostravy, ale po vzoru svých zaoceánských kolegů to nakonec raději nazvu Moravskoslezský asperger. Bude to hit!!!