verbal

Dobrý herec pro Hollandku i přes pyj skočí. Tak nám Epštajn nekompromisně poslal Ivana do prdele, ovšem i tak lze jeho fabulační hyperbolu, za níž by mu Mikulášek patrně namíchal nějakou extra léčivou směs z rulíku, potměchuti a bolehlavu, rozhodně považovat za trefu do hnědého. K dobru mu je nutno přičíst zejména to, že ukrutně přeceňovaná bába Hollandová natočila asi nejlepší film své kariéry, ke zlu pak snad jen ten pičoidní zkrat na konci, který nepochybně zasponzoroval Gůgl. Já fuckt, kurva, nemám chuť ani náladu po skončení dvouhodinového filmu ještě půl hodiny internetovat, jak to vlastně dopadlo, a příště kategoricky vyžaduji plný dezinformační servis, Epštajne!!! Každopádně se se zdejší kohortou artových hnědopichů tentokráte výjimečně shodneme, že nejméně polovina zásluh za finální produkt musí být jednoznačně přičtena nejlepšímu mimickému útočníkovi své generace! Takoví Vetchý nebo Langmajer by sice bezesporu byli daleko věrohodnější buzeranti, ovšem vidět je v této roli, asi by jednoho spíše rozbolely hemoroidy, zduřela mu prostata a měl by neodolatelnou chuť zahrát si volejbal s diváky TV Hovna, dát si páku s Vašutem, pomrkávat na zatuchlé padesátnice či se toulat Ulicí. Ivan je holt král, který navíc nikdy neprostituuje pod svou důstojnost, a toho mýtického chcankověštce a božího bukanýra, vykresleného jako totálního labilního kokota, dal s dokonalostí sobě vlastní, uhrančivou grácií a neochvějným heterošarmem, i když musel být při tom natáčení dost v Loji. Jeho úžasný výkon trochu hatilo pouze to, že maskér zřejmě chytil kovid a chudák Mistr si to musel patlat sám. Ve středním věku tak místy vypadá, jako by se právě napudroval na gájprájd Wehrmachtu, jako starší pak dost připomíná Stinga po tantrickém maratonu.

Kolský hluboký svěrač zcela dostál svému názvu. Po krátké, poměrně slibné retropředehře si soudruzi šňupli ředidla, bez skrupulí sfárali, přiblble vletěli na Věc a začali brutálně šťouchat hovna. A tak chladná až hrdinně zádumčivá imunovložka Jekatěrina Pozovičovna Kozohrajná, podporována partičkou nesvéprávných specnaz idiotů, sveřepě bojuje za pomocí svých vaginálních mykóz se sporami smrdící mentální plísně, způsobující loutkový skučící lančmít. A to natolik zábavně a prefíkaně, že máte už po půl hodině nutkání pocákat televizi antimykotikem, aby ji nudou nezplesnivěly LEDky, a zobnout brufen, protože vás děsně bolí za krkem z neustálého kroucení hlavou nad všemi těmi vážně interpretovanými, narkáčskými legovědeckými pičovinami. Vřele doporučuji autorovi tohoto zvratku zkusit si na pět minut strčit hlavu do předem vyhřáté trouby na 200 stupňů, a pokud by to nezabralo, tak požít enormní dávku svého skorojmenovce, aby na vlastní kůži poznal, jaké to je, někoho takhle otrávit.

Entomofobické porno a vkusná, zábavná, hravá, krásně udělaná a vinně potěšující zombilendovká pičovinka, kterou místní rozumbradáčské kokotárium opět nemilosrdně sestřelilo, protože tam žádný bukvoid nedělal „vžuuuum“ v přiléhavých pastelových legínách a ani to nebyla černobílá manýristická pruda pro sebesodomizující se pozérské teoretiky. Kompenzační plná palba, a to bytostně nesnáším prkenného homoslizáka Dylinu Oubrajena. Kdokoliv pod čtyři by zasloužil narvat do prdele obří krtonožku, aby se trochu uvolnil a přestal se brát tolik vážně!

Dobří holubi zvracejí! Když už tě to doma nebaví, vydat se za Rosťou a Konrádem není právě nejšťastnější řešení, protože je z tebe ostřílený notář dřív, než bys řekl „antabus“. V podstatě běžný, tuctový příběh, jakých jsou plné léčebny, a úplně obyčejný film o tom, jaxe partička zkostnatělých dánských páprdů snaží přechlastat krizi středního věku a peklo se svými chladně nemrdavými manželkami či otravnými fuckany, místo aby třeba píchala dvacítky a zneužívala konopí, což je dle dlouholetých výzkumů mnohem zdravější a játrofrendly. No, naprostý démon xichtového herectví, Šílenýs Mikymaus, sice opět řádí jak chlamýdie v bordelu a je až neuvěřitelné, co ten frajer dokáže vyjádřit jen pohledem nebo pouhým nakrčením čela, nicméně poměrně zkratkovitý, místy nudný a tendenční scénář tentokrát do absolutoria nevydržkoval ani on. Vinterberg má mnohem šťavnatější kousky.

Dyslektický Cigán tímto klesl ještě hlouběji ke dnu žumpy Debilních Cypovin a uplácal zatím snad nejstrašlivější a nejnudnější povrchní, megapatetickou homokládovinu ze všech dosavadních adaptací retardovaných omalovánek pro postižence poruchou čtení. Prkenná šišohlavá Židozonka tentokrát devadesát procent hrací doby bojuje výhradně s červenoknihovním poševním šlemem otylých čtenářek Rosamunde Pilcher, aby ve zbývajících deseti tupě usvištěla k naprostému správňactví hormonálně destabilizovanou předpřechodovou trapkomilfku, uboze přiblblého homodžina s odulým obličejem a lacině pomentorovala všechny ty děti s mozkovou obrnou a dospělé po mrtvici. Patricie by zoufale potřebovala k narozeninám vibrátor. Nebo nějakého zapřisáhlého šovinistu se zálibou ve fistingu. Popřípadě by účel splnil i doživotní soudní zákaz přiblížit se k jakémukoliv filmovému studiu.

Lidstvo satanžel z větší části tvoří vyrachtaná banda primitivních hovad. Když takhle pošli Lauterbur nebo Mansfield, neštěkl nikde ani pes. Ale když pojde vypatlaná poloopice, prvotřídní arogantní debil, agresivní mentál a narkáč, v Argentině vyhlásí týdenní státní smutek a málem zakotví v retardkalendáři Velikonoce 2, přičemž se světová masmédia můžou posrat, jaký že to byl Bůh, génius, prvotřídní jedinec a nenahraditelná ztráta. Tak jistě, co je taky vynález magnetické rezonance, neustále zachraňující milióny životů, proti přínosu tupého kokota, který světospásně skvěle čutal, a banda lopat si tak mohla o nedělích zařvat gól a dát si do držky, že ano! Čili jsem čekal tklivou ódu na jednomuňku, která kdyby veřejně nečutala, je z ní neméně přínosný Mistr světa v kopání kabelových rýh, absolutní vítěz světové popelářské ligy nebo uznávaný kariérní kriminálník. Naštěstí se toho chopili falklandským stigmatem a házenkářským zmrdstvím postižení Velcí Britové a uplácali z archivních píár záběrů a foteček s Gomorrou portrétek, jaký si Vypatlanec junior rozhodně nebude pouštět každé Vánoce. A to musím aspoň trochu ocenit, protože jinak to bylo pro mě něco, jako kdybych sledoval žonglujícího cigánského cirkusáka nebo petriho misku s velmi rychlou salmonelou.

Sice tam nikdo nehází žlutým hnisavým abscesem a neřve „přespi – přespiču“ ani postavy nemají oči, jako by se urputně snažily vysrat, nicméně i tak je to zase jen ťamansky přiblblé mačkání manga pro slaboduché otoky (mozku) s až trapně úsměvným plagiátorským vlezdoprdelizmem kulturně degenerovaných Džaponců do otvorů ještě degenerovanějších Spojených sráčů. Nápaditost „her“ s šikmookým bukkakenýrem jménem Alice končí s prvním dílem, poté to ztelenovelizuje do očividné rýžomatrice Ztracených – „Co nejdýl dělej z diváka totálního čuráka“. Patrně tak vznikne asi milión sezón debilního natahovaní jednoduchého tupokonceptu, plných klišovité pouťové filozofie a existenciálních mouder pro kvocientně retardované prohlížeče hentaiomalovanek a přitroublé leštiče džojstyků, až všichni zapomenou, o čem byl vlastně první díl, a ukončí to nějakým jakože zapeklitě kokotplikovaným myslomrdem. Já už u toho rozhodně nebudu, ještě jedna řada a musel bych z pocitu trapnosti spáchat harakiri. Tímto definitivně máwám na rozloučenou všem kunám i Alicím.

„Ha-Loo? Tady Yoo-Soo Chooj, s kým mlufim?“ „Tady Kvajd, ty plagiátorká jebko! Volám z roku 2000, abych ti řekl, že bezskrupulózně vykrádat jeden z největších skvostů milénia, nepřiznat mu kredity a navíc ho ještě napajcovat slizkým ťamanským patosem a už opravdu megakokotskými dementparadoxy, to je přinejmenším na anální znásilnění neopracovanou bambusovou tyčí! A tak jsem Ti zrovna něco nechal v ledničce v misce s kimči, je to hnědé a po těch dvaceti letech už to bude i solidně fermentované. Dobrou chuť.“ „Ne ne ne, neumym šeški a ty folat omil, špatna frekfence, asiii…“ „Já mluvím anglicky, debile, a vím přesně, že volám do lupičství v Soulu! Ale máš pravdu, fuckt špatná Frekvence.“ „Ja končit, palit se mi tu pes a nemit čas, bo psat zrovna orikinalni scenaš k Obfyklym lakosnikum. Chtit nasrat Ferbala, fiš. Joesonghabnida-a-a-a… Cvak“. Naprostá bezostyšnost, ale zase ruku na rýžoviště, kdybych neviděl jeden z mých nejoblíbenějších filmů, asi bych jeden žlutý puchýř přistřelil.

Kevča si nostalgicky zavzpomínal na nejlepší roky a na stará kolena si to ještě přigerontil s Tancem s vnuky. Místy až oslizle pomalé drama o tom, jaxi dědek s bábou, krytí mentálně i sociálně slabším Živořícím býkem, vrazili pod jazyk nitrák a vydali se uparkinsnovat a umlátit francouzskými holemi incestní rodinku vypatlaných vidláckých potratů mámy Kellyové. Ovšem drama mrazivě bezútěšné, mocně bezmocné a s atmosférou hustší než poševní šlem mykotické cigošky, v němž Kevča toho protivného aterosklerotického honáka i Dianka obsedantně urputnou důchodkyni dávají s naprostým přehledem kauflandovských štamgastů.

Ta Nýsnova archetypální poloha přesprávňackých, morálně dokonale ukotvených zasraných pyjonýrů, co by se s ublíženeckým výrazem chcípajícího baseta sveřepě vydrápali pro to koťátko uvízlé na stromě, i kdyby byli bez nohou na kriplkáře, a před nimiž si žádní slabí, utlačovaní, vdovy a sirotci nemohou být jistí, že by jim i přes mrtvoly urputně netoužili pomoci, ať už si to přejí, nebo ne, už mě začíná pěkně srát! Nyní tu máme naprosto oxymorousovitého „poctivého zloděje“, klátivého to geronta, který ho prostě nemůže bohatý z posledních sil nadrobit do stále solidně apelující Volšovic Katky, protože ho kope do prdele kategorický imperativ. Tudíž se rozhodne pro veskrze kokotskou morální očistu a vydá své celočorkařské úspory všanc zkorumpovaným orgánům, protože Katka na něj přece počká, až si to odsedí. Sice už bude po přechodu, mít tři brady, zteřelého netopýra a kozy na pneumatice, ale morálně neposqrněná láska dozajista qete v každém starobinci. Ke vší té zhovadilosti navíc narazí na druhé straně barikády na neméně cukrkandlového, největšího Mirka Dušína v historii FBI, zarytého pejskaře a dobráka od kokotsti, pročež celý ten roztřepávač podbradků ještě vyvrcholí jásavě durovým defilé Mumulendem ke šťastně zapadajícímu slunci.