verbal

Jo, jo. Když si ta nesmlouvavá, řádně mstivá a brutální starozákonní modla, před níž si nejeden žid dvakrát rozmyslel, než požádal manželky bližního či páchal jiná antisociální příkoří, nasmrkala s řádně vdanou pannou kolem roku -1 hipisáckého fakana, musela si holt přestat srát na hlavu. A tak upustila od svého zjevného pokrytectví a změnila se v dobrotivého novozákonního fousatého strejce, který za pouhý finanční příspěvek svému novému marketingovému korporátu, První Římskokatolické a.s., ba mnohdy dokonce i jen za několikrát zopakovanou básničku ožralému pedofilovi, bez problému odpustí každé kudlance jakoukoliv sebevětší kurvárnu. Tato krátkozraká politika snadné a bezbolestné psychické očisty má však za následek pouze to, že se mu ve stádečku přemnožily bezcharakterní, amorální panbíčkářské kundy, jejichž zcela prázdný kategorický imperativ se automaticky každotýdně dobíjí při nedělní chvilce na kolenou, popřípadě posvěcenou psychoterapií pravidelným svěřováním se s napáchanými zmrdstvy onomu certifikovanému požitkářskému pederastovi s mobilem na Ředitele, mnohdy morálně prohnilejšímu než ony samy. Pak jen „tytyty“ tlustým prstem, nějaké to srandopokání, a to i pro těžké mukly, a tak s čistým svědomím jedeme dál, znovu a klidně i vydatněji, protože Belzebubův rozžhavený pohrabáč v prdeli bez problému zažehnán a na světské sociální či morální standardy sere Bílý tesák. Po skvostném Smarzowského Kléru si kritickou situaci v PLR, s alarmujícím přetrvávajícím výskytem téměř sta procent rutinně pomatených kudlanek na kilometr čtvereční, vzali na paškál i neméně zajebiści Komasa a Pacewicz, kteří ve své výborné satiře roztomilými dilematy exponují právě výše popsané sociální nešvary a jdou docela na dřeň. A tak tu máme rypákovitého krimoše, co se samovysvětil na amatérského kněze, bandu budoucích kariérních muklů, rozhodně účinně napravovaných pravidelnými polepšovními mšemi, typicky zbožně blahoslavené obyvatele Górnych Pierdolic či zkorumpovaného lokálního impotenta, jehož pečlivě požehnaná stolárna produkuje boží prachy, všechny samozřejmě pravověrné katolíky, prosycené láskou k bližnímu svému a žijící jak jinak než dle urputně dodržovaných křesťanských zásad. Ale když už se konečně najdou černé ovce, které neváhají na celou tu Boží komedii veřejně ukázat prstem, je to rozhodně dobré znamení a budoucí předzvěst vítezství rozumu nad nehmotou a klauniádami. Pokud tam tedy záhy nenahradí boží diktát jen diktát nějakého toho „modernějšího“ zkurveného globálního korporátu s ještě prohnilejšími pseudomorálními kodexy pro kontrolu bezduchých loutek.

Greyhound se ještě ani pořádně nedomarinoval a Tomáš Visý už je tu zase s dalším šablonovitým páprdovitým strejcem a traumatizovaným dobrákem od kosti s ukřivděným xichtem i bezchybnou ublíženeckou dickcí, sveřepě zachraňujícím slabé, utlačované, koťátka, vdovy i sirotky, ať už o to stojí, nebo ne. Tentokrát v překvapivě přizdisráčském, vcelku unylém a tendenčně předoucím holodramatu Pavlíka Zelenéhotrávníka o divokozápaďáckém dezinformačním supovi, co se ve svém bezbřehém altruismu rozhodl spasit a zcivilizovat zdivočelého árijského fakana s LMD, kterého vykopli ze všech Klokánků. Pokud máte zrovna nažhavenou žehličku, kočku v klíně, přečtené všechny Pilcherky z knihovničky kýčovitých starých panen nebo třetí bradu v míse s pařížským krémem, bude to pro vás dozajista pětihvězdičkový společník na osaměle roztoužený večer, plný vzrušeného pochrochtávání, dojatého chvění všech laloků a zrychleného zvedání se a klesání pneumatik. Za mě čistých 2,50023845 za moc pěkně natočeného videoprůvodce krásami jižního Texasu, po kterém jsem se však cítil strašně obézní, zoufale nemrdaný a na všechny strany plival kočičí chlupy.

I já jsem jednou, samozřejmě ryze nedopatřením, sežral pilulku, která mě vystřelila do doby ledové, kde jsem se zúčastnil divokých dostihů na mamutech, sjížděl na obsidiánových bobech permafrost, hulil pětilebkové glaciální relikty a zběsile šukal neandrtálkyně, protože to chudák pan Huml bez stimulantů všechno nestíhal. Akorát, narozdíl tadyhle od kluků, když jsem se po tom výletě probral na gauči, naštěstí jsem zjistil, že jsem měl ten pazourek zaražený v prdeli jenom jako, ač jsem byl předtím neochvějně přesvědčen, že mi ho tam při tom praswingru nějaký ten homo erectus opravdu narval. Docela škoda! Ne teda toho pazourku, dokonale opracovaného do tvaru pradilda a citlivě nalubrikovaného medvědím tukem, nýbrž toho vskutku originálního fantaskního nápadu, z něhož se s více penězi a artově nedeformovaným scénáristou dalo vyfetovat daleko, daleko více než jen jeden sjetý bezďácký otrokář, jeden otylý unylý konkvistador, jeden sveřepě zamlklý pan Huml a pytel nezáživných haluciologů! Nicméně, i když to točili narkáči za výdělky z kouření pod stoly v nádražce a konec je přinejmenším pikologický, nápad rozhodně zvítězil nad formou, herci i toporný šedý odstínář hráli synchronizovaně, a to je nutno ocenit.

Lupin, ze kterého Lepenovi dozajista rupne cévka, slaboduchý tendenční škvár Netflusu na podporu senegalských víz do EU a anální znásilnění odkazu Maurice Leblanca ebenovým BLM kabanosem o tom, jak to dává šarmantní, sympatický a dokonale asimilovaný černoušek s fikaným využitím hloupých a slizkých bílých kriminálníků sežrat zkurvenému bílému privilegovanému rasistovi, který mu s hluboce zakořeněnými tmářskými předsudky, arogantním xenofobním zmrdstvím a bělošskou hrabivostí rozvrátí idylickou, naprosto kulturně integrovanou, pracovitou a společensky prospěšnou čokorodinu. A jediný, kdo mezi všemi těmi tupými a zkorumpovanými bílými policajty stíhá jeho bezbřehý intelekt je hnědokomisař jménem Jusuf! Rychlodementní a předvídatelný tuposcénář, avízovaný jako „moderní verze“ a zcela pošlapávající kouzlo i promyšlenost originálního Arzéna, svědčí jednoznačně o tom, že se jedná výhradně o Die ewige weisse Schnauze neomarxisticko – fašistického korporátu a propagandistické sraní na evropské kulturní tradice, od nichž je již jen krůček k Čokotintinovi, Hraběti Monte Negrovi nebo Qasimodovi z Dakaru. A po kultuře vesměs hned přicházejí překrucování historie (skoro splněno), potlačování svobody slova (splněno) a diktatura proletariátu či reakční vláda finanční oligarchie (cuming soon). Opravdu trapné a nudné podprahové svinstvo pro programování Instakokotů k nucené diverzitě, po kterém očekávám v rámci rasové rovnosti minimálně Owena Wilsona v roli Kunty Kinteho v „moderní adaptaci“ Kořenů.

Přitroublý fekál a retardovaná pocta Džexnovým Mozkomrtvým. Ovšem možná je to těmi a priori dementně komickými Brazilci a možná je to Mejbylyn, ale místy se v tom brodění hovny, zvratky, vepřovou krví a žumpovými tumory náhle zjeví skeč až natolik suše mentálně zaostalý, že se jeden prostě musí nahlas zachichotat, jako by se ho nějaký down s bodrým hýkáním snažil žerovně ulechtat pokřivenými prsty, zaprasenými od Nutelly. A jak známo, i slaboduchý smích léčí, tudíž musím tu chvilkovou terapii nějak docenit. A teď mě omluvte, jdu si narvat do rypáku pár kostek z Lega a oslintat šprušle klecového lůžka.

Pro milovníky nevkusných, propagandistických válečných filmů rozhodně povinnost! Zvláště těch z bojových konfliktu mezi roztahanou ťamanskou nudou a hloupoučkým rákosnickým bajkařstvím. Velkovýpravná a velmi draze natočená přiblblá čínská sračka, ve které se mongoloidně snoubí retardovaný patos s dementním kýčem a ukrutně překynutým pičopatriotismem, vratce postavená na skutečném týdenním incidentu Války o planetu opic, ovšem veskrze přepatlaném debilním hybridem Žluté karkulky, Bitvy u Šangopyl, Opičího krále a lživého superhrdinského zveličování. Nekriticky musím připustit, že těch pár bojových scén na počátku docela ujde, ty ale ve skoro tříhodinovém filmu zaberou ani ne třetinu, načež následuje sáhodlouhá, veskrze otravná telenovelizovaná pícnina pro demoralizované čínské pradleny, a jak to tady čtu, zjevně i pro pár qocientně strádajících Indoevropanů s rakovinou vkusu.

Dobrý herec pro Hollandku i přes pyj skočí. Tak nám Epštajn nekompromisně poslal Ivana do prdele, ovšem i tak lze jeho fabulační hyperbolu, za níž by mu Mikulášek patrně namíchal nějakou extra léčivou směs z rulíku, potměchuti a bolehlavu, rozhodně považovat za trefu do hnědého. K dobru mu je nutno přičíst zejména to, že ukrutně přeceňovaná bába Hollandová natočila asi nejlepší film své kariéry, ke zlu pak snad jen ten pičoidní zkrat na konci, který nepochybně zasponzoroval Gůgl. Já fuckt, kurva, nemám chuť ani náladu po skončení dvouhodinového filmu ještě půl hodiny internetovat, jak to vlastně dopadlo, a příště kategoricky vyžaduji plný dezinformační servis, Epštajne!!! Každopádně se se zdejší kohortou artových hnědopichů tentokráte výjimečně shodneme, že nejméně polovina zásluh za finální produkt musí být jednoznačně přičtena nejlepšímu mimickému útočníkovi své generace! Takoví Vetchý nebo Langmajer by sice bezesporu byli daleko věrohodnější buzeranti, ovšem vidět je v této roli, asi by jednoho spíše rozbolely hemoroidy, zduřela mu prostata a měl by neodolatelnou chuť zahrát si volejbal s diváky TV Hovna, dát si páku s Vašutem, pomrkávat na zatuchlé padesátnice či se toulat Ulicí. Ivan je holt král, který navíc nikdy neprostituuje pod svou důstojnost, a toho mýtického chcankověštce a božího bukanýra, vykresleného jako totálního labilního kokota, dal s dokonalostí sobě vlastní, uhrančivou grácií a neochvějným heterošarmem, i když musel být při tom natáčení dost v Loji. Jeho úžasný výkon trochu hatilo pouze to, že maskér zřejmě chytil kovid a chudák Mistr si to musel patlat sám. Ve středním věku tak místy vypadá, jako by se právě napudroval na gájprájd Wehrmachtu, jako starší pak dost připomíná Stinga po tantrickém maratonu.

Kolský hluboký svěrač zcela dostál svému názvu. Po krátké, poměrně slibné retropředehře si soudruzi šňupli ředidla, bez skrupulí sfárali, přiblble vletěli na Věc a začali brutálně šťouchat hovna. A tak chladná až hrdinně zádumčivá imunovložka Jekatěrina Pozovičovna Kozohrajná, podporována partičkou nesvéprávných specnaz idiotů, sveřepě bojuje za pomocí svých vaginálních mykóz se sporami smrdící mentální plísně, způsobující loutkový skučící lančmít. A to natolik zábavně a prefíkaně, že máte už po půl hodině nutkání pocákat televizi antimykotikem, aby ji nudou nezplesnivěly LEDky, a zobnout brufen, protože vás děsně bolí za krkem z neustálého kroucení hlavou nad všemi těmi vážně interpretovanými, narkáčskými legovědeckými pičovinami. Vřele doporučuji autorovi tohoto zvratku zkusit si na pět minut strčit hlavu do předem vyhřáté trouby na 200 stupňů, a pokud by to nezabralo, tak požít enormní dávku svého skorojmenovce, aby na vlastní kůži poznal, jaké to je, někoho takhle otrávit.

Entomofobické porno a vkusná, zábavná, hravá, krásně udělaná a vinně potěšující zombilendovká pičovinka, kterou místní rozumbradáčské kokotárium opět nemilosrdně sestřelilo, protože tam žádný bukvoid nedělal „vžuuuum“ v přiléhavých pastelových legínách a ani to nebyla černobílá manýristická pruda pro sebesodomizující se pozérské teoretiky. Kompenzační plná palba, a to bytostně nesnáším prkenného homoslizáka Dylinu Oubrajena. Kdokoliv pod čtyři by zasloužil narvat do prdele obří krtonožku, aby se trochu uvolnil a přestal se brát tolik vážně!

Dobří holubi zvracejí! Když už tě to doma nebaví, vydat se za Rosťou a Konrádem není právě nejšťastnější řešení, protože je z tebe ostřílený notář dřív, než bys řekl „antabus“. V podstatě běžný, tuctový příběh, jakých jsou plné léčebny, a úplně obyčejný film o tom, jaxe partička zkostnatělých dánských páprdů snaží přechlastat krizi středního věku a peklo se svými chladně nemrdavými manželkami či otravnými fuckany, místo aby třeba píchala dvacítky a zneužívala konopí, což je dle dlouholetých výzkumů mnohem zdravější a játrofrendly. No, naprostý démon xichtového herectví, Šílenýs Mikymaus, sice opět řádí jak chlamýdie v bordelu a je až neuvěřitelné, co ten frajer dokáže vyjádřit jen pohledem nebo pouhým nakrčením čela, nicméně poměrně zkratkovitý, místy nudný a tendenční scénář tentokrát do absolutoria nevydržkoval ani on. Vinterberg má mnohem šťavnatější kousky.