verbal

Hm, hm, to bylo ale v roce 2017 hysterické plivání oligofrenních dyslektiků na Džoše, jak jim ten hajzl dokurvil jejich oblíbené žužuomalovánky, plné létajících buzen, do přitroublé dvouhodinové čalamády pro debily, když tenkrát chudák Zek smutnil. Zek se však otřepal, nenechal svůj opus vláčet bahnem a za čtyři roky si to přihasil s jakože rehabilitační Ligou vypatlanců – Snyder’s put. A to je, kurva, nenadálý totální mástrpiss!!! Oligofrenní dyslektici totiž zřejmě mezitím dospěli v renesanční osobnosti a erudované kritiky, tudíž pro samé superlaxativy není náhle kam plivnout. A nedivím se! Zekova némlich ta samá, stejně přiblblá, ovšem nyní již čtyřhodinová čalamáda pro debily, dovatěná do rektohostilní délky výhradně úmornými záběry na strnulé obličejové obrny prkenně čumícího Spájdrgeje a ještě více ochrnutého Batfleka a pár úplně stejně hnusnými digianimáky z můvimejkru, je úplně jiná Liga! Tedy v případě, že vám během těch uplynulých čtyř let radikálně změnili výhled z klecového lůžka v Ústavu pro léčbu kognitivních poruch. Já tedy jednu oproti původnímu mentálmoulinexu nasraně uberu, protože jsem měl po skončení úplně stejnou chuť ožužlávat leporela a srkat jogurt nosem, jen u toho má prdel navíc poznala středověk. P.S. Jsem tu jediný, kdo tak bezmezně obdivuje onu bezbřehou kreaturivitu a variadebilitu všech těch patlalů a scénatristů omalovánek pro slabikovače bublin, zejména v konkurenčním boji Mrvelu a Dyslektického Cigána o přízeň dětí s rozštěpy? Jen se hluboce zamyslete míchou! Zlého kosmického anihilátora Tetanuse nahradili zlým kosmickým anihilátorem Muflonusem, ničivé dementkamínky vyměnili za ničivé retardkrychle, svištivě létající bukvoidi si povyměňovali zařezávající se pastelové elasťáky a sem tam i pohlaví, a voilà, tedy vlastně vola, máme tu úplně nové a neotřelé dobrodružství! Akorát tentokrát ten Muflonus nevybil jedinou buznu, takže můžete na rozdíl od Assvendžrů napjatě ohryzávat pastelky, jakéže to origifobní vyfikundace se zlým kosmickým anihilátorem, ničivým čímkoliv a neproškrtanou sestavou patetických rektospektorů na vás čekají příště.

Představte si, že někdo narve do jednoho seriálu kompletní panteon viktoriánských oblud. Máte? A teď ve své fantazii pokračujte a přemítejte, jaké rozličné temné vyfikundace by se daly s tímhle materiálem vyvádět. Paráda, co? Tak, a teď na to všechno zapomeňte, protože tohle, kurva, není Džimbím ani omylem! Nalijou vám unylý, rádoby sofistikovaný šestákový psychoblivajz, který, sice v načančaných dobových kulisách, řeší místo pořádného bubání akorát tak Franknštajnovo freudovské trauma s permanentně studeným žaludem, homosexualitu Doriána Greje, Drákulovu anémii, skupinovou terapii pana Hájda v klubu Anonymních schizofreniků či prudce existenciální osamělost Amerického homodlaka. A vším tím nudným balastem, který se táhne jako tchýnin chrchel a je stejným hororem asi jako sezení u psychiatra, se brodí zpruzená Evka Zelená s držkou, sešklebenou permanentním premenstruačním syndromem, a trousí natolik záživná mysteriózní moudra, až v duch děkujete firmě Matsushita Electric za vynález tlačítka FFW na vašem dálkovém ovladači. Jelikož všechny prachy padly evidentně na výpravu, tak už ani nezbylo na to, aby Evka jako obvykle tasila svůj katalogový páreček luxusních trojek a alespoň trochu tu místy až otravnou psychoseanci prokrvila. A tak jediným opravdu mrazivým hororovým elementem tohoto martýria je dle scénáře „neodolatelně krásná“ Franknštajnova nevěsta. Čistý děs! Tu museli vyhrabat ve sklepě Muzea genetických kuriozit a při bližším průzkumu její „spanilé tváře“ se rázem ocitáte na exkurzi v kafilérii.

Mlácení prázdného Slámy a o ligu horší Habermannův mlýn ryloudyt, už tak po sté povrchně kňučící nad nejvznešenějšími charakterovými rysy vypatlané vidlácké lůzy, jako například kamvítrtamplášťovství, přizdisráčství, animální zmrdství, bezohledné prospěchářství, zahrobmstivost, bigotnost, hrabivost či jebání na bližního. Taková prvoplánová kvintesence totálních pamrdů, koncentrovaných do jednoho filmu, navíc s nálepkou „historický“, sice může pomoci nejednomu fanaticky optimistickému filantropovi se na tu pakáž konečně vysrat a začít se věnovat jen sám sobě, nebo bulvárním hovadům k erekci, ovšem nasraně druhé to blahoslavenému stádu lehce pokurví základní školou pracně do hlavy natřískaný dějepis a v podstatě to v konečném důsledku působí jako kapitalistický Major Zeman. Tak příště „fantasy“ místo „historický“, méně pamrdů s více objasňujícím kontextem a pohnutkami a rovněž zdravějšího střihače! Tenhle měl zjevně apokalyptickou chřipečku, taxe s nůžkama v ruce sem tam zakuckal a ustřihl i to, co neměl, přičemž tam nechal spoustu zbytečné vaty.

V síti 18+ (Klusák kat) je úplně totéž jako V síti, jen navíc se třemi krátkými záběry na tři nerozpixelizované krátké pedofilní čuráky. Čili pouhé dost trapné opětovné škemrání o pozornost. Co bude dál? V síti 50+, kde své pokřivené přirození naprudko exponuje i Klusák? Každopádně další pozornostní kurvení si pustím jen v případě, že TéTéčko ukáže kundu.

V rámci pohyblivých obrázku naprosto DOKONALÝ průvodce kauzalitou, do perfekce dotažený manuál obsedantních poruch a zároveň tak nějak heteroseksuálně teplý, totálně zábavný a lidský film, kterým Jensen vyhodil na kompost i své už tak geniální Adamova jablka, a jen tak se nepřekoná. Vlastně klidně i velkohubě prohlásím, že takovou sqěle zahranou a pevně porežírovanou scénáristickou jasnozřivost, jejíž hlavní síla leží v především v tom přibaleném miliónu úžasných a vtipných mikrodetailů, překoná jen máloco. Teď zas abych, kurwa, přemýšlel, co vyhodit ze svých VRCHOL 10. Když jeden uváží, co za prvoplánové kýčovité sračky tu vedou homožebříčky, jaké povrchní svinstva soutěží o nejprestižnější filmové ceny a že se dokonce najdou přechytřelí buzeranti nebo totální vypatlanci, kteří jsou schopni tomu dát pouhé tři, je mu až smutno, že tento nesporný klenot světové kinematografie patrně záhy také pohltí žluklé bahno instáčové debility, konzumní hlouposti a rozumbradáčství artových hnědopichů, přičemž ani Foresta Žumpa, Žlutohnědou míli, ba ani Assvendžry asi na smetiště nepošle, byť zaslouženě. Fňuk.

Koukem do lejna Fuldžiho nevykřešeš aneb když se brazilský amatérský narkoman rozhodne natočit jakože děsivý satanistický horor a k dispozici má pastelky, pixlu kečupu a bandu neskonale trapných ochrnutých polen, přičemž mu „scénář“ na nějakém tom astrálním výletě dozajista našeptal sám mentálně postižený Belzebub. O cemitério dos idiotas retardados!

Mrvel pod křídly Dyznyho heterofobního a bělorasistického kancelačního kokotporátu neomarxistických fašistů jednoznačně vládne světu! Světu náctiletých debilů, nekulturních dyslektiků, přitroublých konzumních lopat a povrchních vypatlanců, které svou tvorbou i nadšeně vytváří, hýčká a stádově pěstuje pro nový sterilní svět užitkového dobytka. A tak tu po furtdokolovém potírání mluvící bubuhlavy z vesmíru, očkování oligofreniků proti Tetanu, věčnému pičoidnímu cákání pavučinek na škaredé, pydlooké čtrnáctky s rovnátky a karnevalovému poletování pastelových bukanýrů v žužupelerínkách a zařezaných pitkáčích máme naprosto originální teplou novinku! Blivajzovitý ajntopf tradičního shitcomu, Sabriny přiblblé čarodějnice a rodinných hovnot ala Žena a život. Klišovité, plytké, trapné a ubohé, Mrvelu zjevně už pomalu dochází i omezenost a tvůrčí impotence. Po sedmi dílech otravného čumění na afektovaně přehrávající slizkou Olsenku a žaludovitě rudého hňupa s jebákem mezi očima a čekání, jestli se z toho přeci jen něco nevysvrbí, je mi už zcela u prdele, jak ti světospásní agenti S.H.I.E.L.D (Supreme Headstroke, International Execration and Lucid Debility) tu prefabrikovanou retardšlamastyku mumulendem traumatizované bulharské cigošky nakonec vyřeší a jen vroucně doufám, že všichni, co tenkrát nepošli na Tetanus, taky co nejrychleji umřou. Jsem upřímně zděšen, že má něco takového 80 procent a začínám se pomalu učit vyjadřovat pomocí skřeků a posunků, aby mi většinoví ovčané rozuměli.

Patrykovy filmy mám vcelku rád, ovšem vždy s dovětkem, že je trochu škoda, když se v určitých jejich částech vždycky promění z poměrně slušného, prvoplánového režiséra a scénáristy ve vypatlané bulvární hovado, co mele hovna. Ovšem jeho první, jakože seriózní, dokument, uplácalo to bulvární hovado úplně celý! Jako, je to dost verbálně hnusné až ultraúchylné, a rozhodně nepochybuji, že se taková zvěrstva i dějí, jakož ani o tom, že existují matky, jímž progresivně katolický stát zakázal potrácet, a tak považují těhotenství za nezhoubný nádor či příležitost ke snadnému výdělku. Ovšem když vám takové věci naservírují způsobem, že nějakému polskému gřusovi, co se tváří jako alopecijní Ježíš a v jednom kuse cituje Bibli, jen tak sedne před kameru údajně nejúspěšnější dýler ultratajného Svazu mocných a bohatých panevropských pedofilů a majitelů ilegálních orgánových bank, který okamžitě eliminuje každého, kdo si jen pomyslí „Voldemort“, a naprudko mu do audiovizuálního záznamu vyblije málem adresy předsednictva, jeho praktiky, jakož i polohy všech pedobordelů a odběrových center, váš ukazováček neprodleně zamíří k čelu a dělá tam datla. Prostě to celé ve finále vypadá tak, že Patryk prostě koupil flašku podřadné Wyborówki nějakému bezďákovi a přispěl na toluen nějaké vypatlané nasmrkané feťačce, načež jim rozpixelizoval xichty, naučil je slabikovat partes a bez jakýchkoliv dalších podpůrných argumentů uplácal jakože angažovaný a zahradníkem sestříhaný trapkododokument na palčivé téma, o němž se bezpochyby dočetl na informačně nezpochybnitelném portálu extra.pl, v neoddiskutovatelně seriózním deníku Piorun nebo v intelektuálním časopise Kobieta i życie. Nicméně jejich čtenáři tuto audiovizuální berličku dozajista ocení, protože většinou tak tak dávaj velká písmena, budou spokojeně bučet a přežvykovat.

Taky jsem jednou píchal takovou divnou figurantku a ona furt jako že „NE – NE - NE – NE – NENENENENE …“ Tudíž jsem se samozřejmě pod hrozbou kriminálu okamžitě zarazil a chtěl rychle zdrhat, načež se však ona zhluboka nadechla a zařvala: „… NEser mě a pořádně mě omrdej!!!“ Čili jsem okamžitě ještě více ztuhnul a ochromen živočišným strachem, aby mi pak náhodou neukousla hlavu, jsem se se značným odporem podvolil. Jistě chápete, že po takovém surovém a bezskrupulózním znásilnění (ANO, znásilnění!!!) motorovým pekáčem prostě musí každý něžný, citlivý a beznadějně romanticky založený muž z katolické rodiny utrpět nenapravitelné celoživotní trauma. A to jsem, kurva, vůbec nechtěl hrát ve filmu a ani jsem u ní nepředpokládal, i když to byla všemocná vrchní skladnice na dole ČSM, že by mě nějak rychle postrčila šachetní hierarchii až na štajgra! Ani ne dva dny po tom otřesném incidentu jsem začal mít cukání v egu, pravidelně se od té doby budívám ve dvě ráno celý totálně ztvrdlý a orosený, musím podle doktorů už do konce života preventivně žrát brom, abych se prý náhodou patologicky neustál, a cítím se vnitřně tak totálně špinavý, až nevím, jestli v sobě ještě kdy vůbec najdu sílu dotknout se nějaké cudné panny! A to není zdaleka všechno! Když jsem za ní za pár dní skáknul, ať za ta způsobená příkoří a naprosté psychické zhroucení kouká navalit nějakou pravidelnou doživotní rentu, nejen, že se mi vysmála, ale i přes můj opětovný neutuchající obrovský odpor se na mě zase vrhla a sjela mi dezén tak, že jsem si ho musel týden máčet v hypermangánu. No zasraná predátorská barakunda, co by měla okamžitě skončit v kriminále! Satanžel ještě nejsme v USA, tam by ona dávno hnila za mřížemi, já byl ve vatě a mé strojeně procítěné, lkavé etudy by vysílali v televizi! V tomto dokumentu jako vždy nedemagogizující, pravdomluvné, ani trochu štvavé a za všech okolností korektní televize BBC (British Bolshevik Culvert) jsem viděl v životních rolích několik afektovaně traumatizovaných, nikdy nehrajících nehereček, které qůli kariéře dle mého názoru zcela dobrovolně a cílevědomě ošukaly hnusného prasovředa, odpornou Rosánu Arkvét a snad tu nejslizštějí a nejvypatlanější stvůru, co kdy znesvětila celuloid, Nausear de la Tusona, které by mohly být rády, že se o ně vůbec někdy někdo snažil opřít pokroucené přirození, byť to bylo takové vyžrané kafilérní hovado. A jelikož nebyly za svou oběť adekvátně honorovány, taxe prostě rozhodly tu svini zaříznout. Rozhodně nepochybuji, že kdyby byl Hárvy Einschwein obalený pouze tukem, a nikoliv penězi a celeritní aurou, štítily by se ho i masařky a ani stará vyžilá malomocná štětka na mizině by něčemu takovému nedala snad ani za trojnásobnou taxu. Takže bezesporu využíval svou pozici k tomu, aby občas zasunul zcela mimo svou hororovou ligu, a nějaké to „přeblafni, nebo si neškrtneš“ dozajista zaznělo. Ale!!! „Znásilnit“ má slovní základ „násilí“. A jako v tomto škváru bez jakýchkoliv důkazů, zahrnující výhradně pozornostní lkaní labilních pičí, které šly s dobytkem dobrovolně do hotelového pokoje na párty ve dvou a čekaly jakože „kamarádskou konverzaci, vylívání srdíček a vůbec, ale vůbec žádnou hlavní roli v novém Tarantýnovi“, tak i ve všech veřejně dostupných zdrojích, nezaznělo o násilí nikde ani slovo, jakož ani o tom, že by kterákoliv z těch „chudinek“ po něm měla na těle sebemenší stopy. A když se pak přímo v rozsudku dočtete, že obskurně odpudivý a dokonale nesympatický Einschwein, kterému na první dobrou ani trochu nefandíte, dostal 20 let v supermaxu doslova za to, že přes její děsný odpor a totální nechtění (To by mě fuckt zajímalo, jak to lze technicky provést!!!) vylízal nějakou psychicky zjevně labilní kundu (asi špatně), tak jen vyděšeně a nechápavě kroutíte hlavou, co všechno dneska dokáží hysterické militantní feministky se štvavými fašistickými a překorektnělými masmédii v zádech, a pro sichr máte chuť raději pověsit péro na hřebík a začít místo toho rybařit. Až jim z toho zahálení jednou svrbění přeroste přes prsty a srostou jim pysky, my už nebudeme mít zájem, protože se osudově zamilujeme do nějakého čokoládového spoluvězně.

No vida. I v té netflusácké stoce přitroublých povrchních pomejí se sem tam objeví něco komplexního, co má všech deset prstů a je bez rozštěpu, ale hlavně brutálně rozjitřuje emoce. A v tomto případě navíc velmi rozporuplné. Celý film totiž zdravý heteroseksuální divák se zatnutými zuby i pěstmi rozčíleně bojuje s dilematem, jestli chce paní Štikovou, byť zpizděnou odporným mikádem, raději živočišně ošukat, nebo ji pěkně pomalu a dlouze sadisticky mučit. Rozhodně spíše převládalo za b). Tu bezskrupulózní svini si střihla tak dokonale, že místy jeden úplně ignoroval celé to její apelování, přičemž by za bezkonkurenčně nejuspokojivější průběh filmu považoval to, kdyby ji tak v půlce ten, rovněž úžasný, trůnovitý trpajzlík chytil, a až do konce ji trpělivě po kouscích škvařil letlampou. A protože k tomu ne a ne dojít a voda nechtěla vařit, nasraně jsem zuřil až do poslední minuty, plival odpady a chystal se to prohlásit za žluklý poševní šlem nějaké šeredné, přeemancipované velkobritské lesby. Zaplaťsatan se však v úplném závěru alespoň nějaká katarze dostavila, vlepila tomu punc scénáristické dokonalosti, a já, ač s notně pocuchanými nervy a neodolatelnou chutí preventivně přimrdat loktem první štěrbině, na kterou ráno narazím, jsem nakonec usínal klidný a vůbec se mi nezdálo o kníratých misandrických babochlapech s ostnatými dildy v otylých rukách.