Videá (1)
Recenzie (17)
´Hřbitov ztracených duší´ jak zní v českém překladu název snímku, je hodně temný a krvavý filmový počin, který je, co se týče vizuálních efektů, od brazilské produkce hodně velké překvapení. Je to stejné, jako by takový film vyrobilo ze svého rozpočtu Česko. Nepředstavitelné? Ano, a právě v tom to je. CGI, klasické triky, výprava a masky vytváří skutečně děsivé prostředí, na které diváky režiséra a scénáristy v jedné osobě Rodrigo Aragão připravuje úvodní epizodkou s hororovým cirkusem, ze kterého hrůzou návštěvníci prchají. Následuje však něco, co již známe z příběhu literární autorky Mary Shelley ´Frankenstein´, taktéž mnohokrát zfilmované. Netrvá dlouho a přiběhne dav rozzlobených lidí s pochodněmi s vůlí zničit ďáblovo dílo. Dá se říct, že Rodrigo Aragão šel stejnou cestou, avšak na dnešní dobu v oné děsivosti více přitlačil na pilu. Příběh představuje dvě paralelní situace. Jedna z nich je z doby kolonizace Brazílie, ve které nějaký silně věřící námořník zachrání loď zmítanou podivnostmi tím, že se stane obětí samotnému ďáblovi, načež se Portugalci a Španělé vylodí na brazilském pobřeží, ovládnutí temnotou se střetnou s místními domorodými obyvateli a od té doby jsou jejich duše navždy uvěznění již na opuštěném hřbitově. V druhé situaci na stejné místo přijede hororový cirkus, z kterého je pět lidí zajato, aby posloužili jako oběti právě pro démonem uvězněné imigranty na onom opuštěném hřbitově. A začnou se dít věci, u kterých by nechtěl být nikdo. Nadpřirozeno je jádrem děje a to s důrazem na akční scény. Scénář si na to hodně dobře připravil, takže je vidět, že jeho vize je skutečně neskonalá. Děj je pevně svázaný a na takový námět s poněkud neobvykle rychlejším tempem. Ono ani není divu. V událostech jsou právě zahrnuty boje mezi místními domorodci s démonem posedlými kolonizátory či představení hororového cirkusu se závěrečnou konfrontací s výše zmíněným davem a snahou umělců o únik. Ony akční scény ale působí spíše jako doplněk na odreagování, neboť snímek obsahuje spoustu detailů nejrůznějšího mrzačení, kdy samozřejmě krev teče proudem, ale vše se děje tak rychle, že si divák takřka nedokáže ani uvědomit, co že se to vlastně právě děje. A to se týká i rituálů, kterým se jinak většinou naopak vždy dával daleko větší prostor. Je to však úmyslně kvůli závěrečnému vyvrcholení závěrečné konfrontace. Ta je už zpracována tak, že v tom už může skutečně ztratit lecjaký divák. Je to film, který rozhodně pro každého, obzvlášť pro citlivější povahy. Kdyby z toho někdo dostal trauma, i to by se dalo označit za dílo ďáblovo. Tak silný snímek to je. Vůle vyděsit či alespoň šokovat je poselství, které je ukázkou potenciálu brazilské kultury v tvorbě hororových příběhů. A tímto snímkem to bylo prokázáno adekvátně. Takže komu nevadí krvavé lázně přes celou obrazovku a zvuky lidí v agónii, s chutí do toho. Zhnusení je zcela na místě. ()
Ochotnický soubor v Brazílii točil horor a být to na divadelních prknech , muselo by dozajista dojít i na Vichr z hor. Samotná linie okolo indiánské dívčiny Ayry o sobě by až tak tragická nebyla. Ovšem ten zbytek , kečup a marmeláda a herecké výkony hodné filmu pro pamětníky z 30. let. Tolikeré přehrávání , ale občas jsem se tedy s chutí zasmál , i když to tak určitě míněno nebylo. ()
S Rodrigom Aragãom som mal doposiaľ len jednu skúsenosť (Mar Negro), a bola to celkom slušná krvavá jazda, tak prečo nedať repete. Veď pred spaním je takýto snímok doslova ideálnou voľbou :) Každopádne, nemýlil som sa absolútne v ničom a dostal som presne to, čo tento zručný človek dokáže ako “jediné” - a to preniesť násilie na obrazovku. Čiže solídne masky, gore a krv. Žiadna iná pridaná hodnota tu nie je (možno trošku príbeh), pričom kto očakáva niečo iné či viac, tak je normálne degeš :) Pre konkrétne publikom to bude zážitok, ostatní by sa mali tejto brazílskej “sambe” vyhnúť, lebo tie jedničky či “odpady” vyznievajú ako dosť neobjektívne hodnotenia. Medzi 3-štyri, aj keď za záver sa tá štvrtá asi pýta. ()
Zatím můj třetí a rozhodně nejlepší počin Rodriga Aragaa dá vzpomenout na postarší mexické a španělské gotické horory. Dvě příběhové linie se jak hadi proplétají, až z nich vznikne jedna. Zpočátku to vypadá trochu surrealisticky a připouštím, že si film žádá soustředěného diváka. Nakonec ale vše pěkně do sebe zapadne. V úvodu jsme svědky vzniku ďábelského grimoáru, který svému pisateli našeptává sám vládce pekel. Následně kniha změní majitele a vydá se na cesty. Plní přání, stačí jen mít po ruce krev nějaké oběti - lidské, samozřejmě. Nu a pak skončí za zdmi hradu (zámku) i se svým majitelem a jeho nohsledy. K přežívání ovšem potřebují o každém úplňku lidskou krev, a tak uzavřou dohodu s obyvateli nedaleké vesnice, kteří jim výměnou za životy svých dětí dodávají oběti - zločince, vrahy, náhodné cestovatele....Výborná kamera, silueta sídla (dobře, pixely byly občas vidět až moc, ale nechť), hřbitov ztracených duší, temnota....a krev. Tedy lítají ruce i hlavy a závěrečný masakr je vskutku splatter taškařice, kam by docela zapadl i Ash s motorovkou. Současný divák asi mé nadšení sdílet nebude, fanda gotických hororů 60. až 70. let by mohl. Za mě veliká spokojenost, ale ostatním doporučuji jen opatrně. ()
Konečne som bol vo svojom živle. Pre mňa je meno Rodrigo Aragao stelesnením juhoamerického exotického splatteru a opäť ma nesklamal. Príbeh o temnom kulte, ktorý je odsúdený k večnému životu na opustenom starom zámku, aspoň kým nenájde chýbajúce strany zo Satanskej Biblie. Najprv nás zavedie do minulosti, kde je na pôde cintorína fajnovo zmasakrované indiánske obyvateľstvo. Pretože kto sa raz dostane za brány tohto zámku, má smolu - a tak nás čaká množstvo efektných súbojov, pri ktorých krv strieka na všetky strany, odrúbané končatiny poletujú, kde sa len dá, a počet podrezávačiek či zdeformovaných lebiek sa ani nedá porátať. Gore je proste úžasné a talent režiséra, ktorý nakrúca len za malý peniaz, je nepopierateľný. Rok 2020 je podľa mňa na kvalitné horory ten najplodnejší za min. posledné desaťročie. ()
Reklama